Unbreakable (Part 1)

1. září 2014 v 18:38 | ~Tokki~ |  Unbreakable [ COMPLETE ]


Pro dnešek padla…
Ta slova mi v hlavě zněla jako vítězná fanfára. Každý den teď pro mě a naší skupinu byl, jak horror doprovázený nepřetržitými úkoly.
Trénovat, trénovat, trénovat…. Nic jiného jsme, ale vlastně nedělali.

"Já tu ještě zůstanu." Zakřičel Zelo. Ale přitom už se asi pět minut válel po zemi. Nechápu, proč trénoval tolik. Bral si toho na sebe až moc. Měl by si taky oddechnout.
"Nic takovýho, dneska toho už bylo dost! Jedem domu." Chytil ho za nohy Daehyun a táhl ho z místnosti.
Chvíli jsem je jen tak pozoroval. Neměl jsem nejmenší chuť se zvednout místa. Bolel mě celý člověk. Připadal jsem si, jako bych vypustil duši a musel jí zase celou vsáknout. Odšrouboval jsem víčko od láhve s vodou a polovinu jí do sebe nalil. Klidně bych tu druhou půlku na sebe vylil, jak mi bylo horko, jenže to by se nelíbilo našemu Bangovi.
"Taky budeš odporovat?" Podíval se na mě, z pod kapuci, kterou měl nasazenou tak hluboko do obličeje, že byla vidět jen tak malá část očí, že to bylo docela děsivé. Tedy, kdybych ho neznal.
Uměl být pes, ale zlý rozhodně nebyl. Jsem kluk, takže ode mě nemůžete čekat žádný velký popis toho, jak vypadal. Byl to prostě vysokej týpek s tmavě hnědejma sem tam melírovanejma vlasama a hnědýma očima. Měl dobrej vkus oblíkání a měl talent. Jeho rap jsem vážně obdivoval. Měl vážně hlubokej hlas, takže to k němu vážně dost pasovalo. A když se tedy pak nasral, stálo to za to!

"Co tě nebere. Myslíš si, že jsem takovej magor, jako Zelo? Už teď se nemůžu dočkat postele." Uchechtnul jsem se nad tím bláznem. Byl slyšet ještě až sem, protože se mu zřejmě nelíbilo, že by měl trénink skončit. Zavíčkoval jsem láhev, hodil jí do tašky k ostatním věcem a vstal.
"To jsem rád." Praštil mě bratrsky do zad. Jenže v mém stavu únavy to mělo výsledek, že jsem se málem natáhl. I proto mám ten pocit, že mě chytil kolem ramen. Nikdy jsme spolu moc nebratřili. Ne, že bychom se neměli v lásce. Ale on byl ten respektovanej leader, a já ten podivín, co je po většinu času nepochopen.
"Je to vážně čím dál tím únavnější." Vydechl a pod náporem jeho hlubokého hlasu se snad chvěla i moje hruď.
"Tak to je přeci daň za slávu, ne?" Prohodil jsem jen tak, protože jsem vlastně netušil, jestli to nebyla věta čistě do větru.
"No jasný, ale člověk čeká, že časem by to mohlo bejt míň náročný." Odpověděl. Což bylo víc, než jsme si zatím byli schopni říct.
"To si nemyslím." Zavrtěl jsem hlavou. Byl jsem toho názoru, že umělec musí být stále lepší a lepší. Nejen že by ho konkurence zadupala jak polní kytičku, ale také tak přiláká více fanoušků.
"Ze soukromí toho taky teda moc nemáme." Dodal s dalším nádechem a výdechem. Jo, v tom měl pravdu. Od chvíle, co se o nás dozvěděla široká veřejnost, bylo stále den co den těžší, nebýt prozrazen a mít jen chvilku pro sebe.
Před studiem na nás čekalo auto. Daehyun držel Zelovi ruku před pusou, aby nekřičel.
Zřejmě ho stále nedokázal přemluvit, aby se nechal odvést domů. Já jsem byl zvyklí, sedět úplně vzadu. Bylo tam nejvíc místa a aspoň na mě nikdo neviděl. Jenže vedle mě si tentokrát sedl Bang, takže když přišel Himchan, krátce po nás švihl zkoumavým pohledem, sedl si přede mě a otočil se na našeho leadera.
Paráda. Žádný klid, ani ticho. Snažil jsem se zabavit alespoň sluchátky v uších a koukáním z okna. Ale rušilo mě, jak Himi neustále cloumal s opěradlem sedačky a něco horlivě vypráví. A tak na hlas, že ho museli slyšet i lidé skrz okna auta. V jednu chvíli jsem se na něj tak naštvaně otočil, že se na chvíli zasekl a úplně se ztratil v tom, co vyprávěl….
Takže začal znovu….
Málem jsem si hodil mašli. To mě ještě čeká na koleji další bordel, jelikož je ve stejném pokoji společně s Bangem. Youngjae mě jen soucitně shlédl pohledem a narval si špunty do uší…. Šťastný to člověk.
Hodil jsem tašku do rohu pokoje a otočil se ve dveřích. Přede mnou stál Bang. Celkem jsem se i lekl, protože jsem ho tam vážně nečekal. Většinou mám přehled o tom, kdo je kde na koleji, a tak mi přišlo, že je divné, že mi tohle ušlo.
"Sorry, Hyung. Nevěděl jsem, že jdeš za mnou." Uhnul jsem mu, i když by měl správně pustit on mě. Ale to je přeci jedno ne. Hlavně, že se oba dostaneme tam, kam chceme.
"V poho." Zavrčel a prošel dovnitř, udělal to samé, co před chvílí já a odešel.
A protože v první chvíli, co jsme se náhodně všichni střetli v jedné místnosti, Himi zase začal s vyprávěním, že jsem se sebral a prostě se odešel sprchovat. Většinou jsme do koupelny nemuseli po dvou, protože tu byly koupelny dvě. Jenže naši PD se sprchovali ve stejnou dobu. Nevím tedy, jestli to bylo stářím, nebo únavou, že jim to vždycky tak trvalo.
Ještě, než jsem stihl dveře zavřít, se na zárubni dveří objevila ruka.
"Můžu?" Prohodil Bang a ani nečekal na můj souhlas, aby vešel. Rychle zabouchl a zamkl. Pak se opřel o dveře a unaveně si přejel rukou od čela až přes hranu brady.
"Himi je čím dál vtíravější." Prohodil na svojí obhajobu, proč z ničeho nic narušil můj znovu nalezený klid. Myslel jsem, že tak ho oslovuji jen já. Zřejmě jsem se spletl.
"Přijde mi jako operátor mobilní společnosti." Prohodil jsem nenuceně a shodil z hlavy kapuci, do které jsem se ukryl při východu z budovy studia.
Natáhl jsem se pro závěs, abych ho odhrnul a pustil vodu. Většinou jí vždycky napřed našteluju a pak se teprve svléknu a vlezu dovnitř. Hlavně proto, že si nechci dát probírací sprchu ledovou vodou.
Přetáhl jsem si mikinu přes hlavu i s tričkem. Stejně to bylo propocený, takže to pak rovnou odnesu Zelovi. Ten měl na koleji na starost právě praní prádla. Já měl nádobí…
Také nic záživného, ale stále lepší, než Himchan, který vynášel odpadky…
Nad tím jsem se v tuhle chvíli docela musel i usmát, protože představa toho, jak si užije moje odpadkové překvapení v podobě zkyslého mléka, mě docela lákala, abych se sprchováním ještě chvíli počkal.
Docela mě znervózňoval Bang. Celou dobu mlčel. A tak trochu jsem i myslel, že si mě prohlíží. Ale to je blbost, ne? Na mě nebylo nic, co závidět. A jsme oba kluci, takže slovo "líbit" tady nechci ani použít.
Teplá voda byla dnes vážně příjemná. Chvíli jsem proto jen tak stál a nechal jí na sebe téct. Přišlo mi, jako by každá kapka hladila mé unavené namožené tělo. Od konečků vlasů, přes obličej na ramena, hrudník, až k nohám.
"Co máme zítra?" Prolomil najednou Bang ticho. Tak nějak jsem zapomněl, že tu je. A zřejmě jsem i zapomněl i dýchat, jelikož jsem se zhluboka nadechl vody a rozkašlal se.
"Zítra?…. Myslím, že to focení." Zamyslel jsem se nad tím. Já tyhle věci moc neřešil. Od toho tu byl Youngjae a PD's. Já se většinu věcí dovídal jako poslední a ani mi to nijak zvlášť nevadilo.
"Hey, Bro. To bys měl ale už vědět." Zasmál se. Vyvrátil jsem hlavu a vykoukl z poza závěsu.
"Dej mi čas. Možná mi to časem do tý hlavy naleze." Ušklíbl jsem se posměšně. Navíc ten jeho výraz, jak nečekal, že se na něj dívám. Prý: Ne, nerad se prohlížím v zrcadle. A přitom se před ním nakrucoval, jak nějaká modelka.
"Ya, jasig!" Vrhnul se na mě. Chytil mě pod krkem a trošku mi upravil fasádu. Jeho blbnutí mělo jediný výsledek. A to ten, že jsem mále vypadl ven. Moc balanc jsem teda nedržel.
Vylezl jsem ven a omotal se ručníkem okolo pasu. Tohle jsem vážně potřeboval. Po krátkém osušení jsem prošel přes chodbu do našeho pokoje. Himchan se válel na dekách, na zemi, a četl si novinky na internetu.
"Yongguk tam byl s tebou?" Promluvil naštvaně. Až mě to zaskočil. Mluvil jak žárlivá ženská, což mě na druhou stranu celkem pobavilo.
"A? Mě je to jedno." Prohodil jsem, abych mu tím naznačil, že se o tom nechci bavit. Bylo to úplně absurdní téma. Oblékl jsem se na spaní a lehl si na druhou stranu celé postele. No ona to vlastně nebyla postel. Protože jsme se nedávno stěhovali (včera), ještě tu nemáme postele. Takže máme na zemi silné deky a jsme naskládaní vedle sebe ve dvou pokojích tak, aby nad námi PD's měli dohled.
Přitáhl jsem si k sobě tašku a zahrabal v ní, abych našel sluchátka a přehrávač. Ten jsem rovnou strčil do nabíječky a taktéž telefon. Zítra bych měl zavolat domů. Už jsem je neviděl dobrý měsíc. To je i na mě dlouho.
"Hey! Jongup-ah!" Uslyšel jsem Bangův hromový hlas. Už teď jsem byl vlastně mrtvej, aniž bych věděl, co se vlastně děje.
"Tohle sis zapomněl." Vrhnul po mě hromádku mého hadího svlékání.
"Mianhae, Hyung." Usmál jsem se na něj a rychle strhl sluchátka, abych mohl to oblečení jít hodit do pračky. Himi to pobaveně sledoval. Zřejmě měl radost, že on je vzorňáček, zatím co já, jsem grázl.
Náš leader na sobě teď neměl nic víc než jen ručník, který mu byl poněkud těsnější přes boky, takže si ho přidržoval jednou rukou. Zřejmě ho popadl, jak si všiml mého oblečení, protože z něj odkapávala voda a tvořila takhle cestičku až z koupelny. Když jsem kolem něj probíhal, přišlo mi, že se směje.
Tak mě káral, nebo si ze mě dělal jen srandu? Vážně se v něm nevyznám. Když jsem se vrátil, Bang už byl oblečený.
"Himi, běž vynést odpadky. Taky si dej sprchu, nebo se tu nebude dát spát." Povzbudivě ho poplácal po zádech.
"Ye, Hyung." Usmál se na něj a hned vyskočil na nohy, zatím co si Bang lehl vedle mě. A přišlo to možná jen mě, ale jakmile Himchan zmizel, Bang přese mě přehodil svou těžkou paži a unaveně vydechl.
Nechápavě jsem se na něj otočil. Nepamatuju se, že by mě měl někdy takhle v oblibě. Až to začínalo hraničit s normálností. Tak nečekaný obrat musí mít přeci nějakou příčinu…
Myslím, že jsem na chvíli musel usnout, protože, když jsem otevřel oči, před sebou jsem měl obličej Banga. Spal jak zařezanej a v pokoji byla celkem tma. Zřejmě už i ostatní šli spát a já vytuh jako první. Což se často nestávalo. Většinou jsem z té vší dřiny prostě nemohl zabrat, takže jsem byl dlouhé hodiny vzhůru.
"Nespíš?" Ozvalo se vrčení. Což mě probralo z myšlenek.
"Teď jsem se vzbudil. Jak mám vědět, jestli zase neusnu?" Vznesl jsem úplně pádnej dotaz, v téhle chvíli. Můj hlas teď zněl chraptivěji a zastřeněji. Jako bych byl přidušenej.
"To je pravda." Pousmál se a teprve teď otevřel oči. Jak tedy mohl vědět, že nespím, když jsem se ani o píď nepohnul? Přišlo mi, a možná to bylo jen tím stínem místnosti, že jsou jeho oči hlubší a černější, než obvykle. Krátce jsem nad tím zavřel ty své a s povzdechem se otočil na záda. Přece jen to nebylo moc pohodlný spaní. A proto jsem doufál, že brzy dorazí postele.
"Asi mi nepodáš telefon, co?" Zavrčel Bang. Ani nečekal na mou odpověď a najednou se přikrývka vzedmula a téměř nahý leader se přese mě naklonil až k nabíječce vedle mé hlavy. Tudíž jsem měl jeho hruď těsně na té své.
Snažil jsem se to přehlédnout. No snad každý tohle alespoň jednou udělal, a nebylo by v tom nic divného. A on působil stejně. Na chvíli světlo z telefonu osvítilo jeho postavu a já se zadíval do jeho rozespalé tváře.
"Tři ráno." Zabručel a opět telefon položil tam, kde ho vzal. Pak se na mě podíval. Najednou mi přišlo, že nebyl zas tak daleko. Byl poměrně blízko. Hrudí se opíral o tu mou a dost dobře jsem i cítil, jak mu bije srdce. Povytáhl jedno obočí a pokřiveně se usmál. Co to mělo být? Mé srdce se rozbušilo o něco rychleji a já na něj jen dokázal vykuleně zírat. Nebyl jsem ani schopen mu říct, aby si tyhle hloupé fórky odpustil.
Nevím, jak dlouho tohle trvalo. Nějak jsem se zasekl. Nedokázal jsem udělat nic. Jako by mě jeho oči zhypnotizovaly. Sklonil se níže k mojí tváři a stále se usmíval, jako by snad byl pomocník ďábla. Byl jsem tím tak ochromený, že jsem si ani nevšiml ruky, kterou zvedl. Tiše se uchechtl a přejel mi palcem přes rty.
Pak si znova lehl a ještě než se zase odporoučel ke spánku, dodal…
"Neslintej a spi."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 3. září 2014 v 20:53 | Reagovat

Neslintej a spi...to sedí.
Začíná to zajímavě.
A co ten otravný a ukecaný Himi...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama