Unbreakable (Part 3)

3. září 2014 v 15:25 | ~Tokki~
Celou dobu jsem se cítil tak divně. Od toho divného incidentu uběhlo už několik týdnů. Nic se nedělo. Nevím, jestli jsem si vůbec přál, aby to pokračovalo. Nevěděl jsem, co si o tom myslet.
Potřeboval bych si s ním o tom promluvit. Ale z nějakého důvodu jsem se mu nedokázal podívat do očí. Samozřejmě jsem to nikomu neřekl. Ještě by z toho byl problém. Ale z myšlenky na jeho rty, mě stále pálilo v krku…
A protože jsem si to vážně potřeboval nechat projít hlavou, při prvním volnu jsem chtěl odjet.
A možná by se mi to i podařilo…
Balil jsem si poslední věci do větší tréninkové tašky. Víc věcí jsem si sebou brát nechtěl. Vždyť jedu jen na pár dní mimo Soul.
"Slyšel jsem, že jedeš mimo město." Uslyšel jsem Himchana za zády.
"Hm. Musím si orazit. Bylo toho teď na mě nějak moc." Prohodil jsem a ani si nevšiml, že se ke mně přibližuje.
"To bych ti doporučoval. Už mám po krk, jak se stále motáš kolem Yongguka!" Vyštěkl na mě rozhořčeně.
"Cože? Já kolem něj?" Musel jsem dusit smích.
"A ne snad?" Přimhouřil oči. Zastavil se tak půl metru přede mnou.
"Je to přesně naopak. A už mi to nahání hrůzu." Uchechtl jsem se.
"Vlastně…kvůli tomu jedu pryč." Dodal jsem spěšně, sehl se a hodil nabíječku na telefon, ke svým věcem.
"Užij si ho." Plácl jsem ho po rameni a vyšel z místnosti. Zřejmě ho to překvapilo, protože stál jako opařený.
Jenže mě….., překvapilo něco trochu jiného. Přímo za dveřmi stál Bang. Tvářil se tak nějak netečně. Ani jsem netušil, jestli něco slyšel, ale řekl bych, že hodně. Ne-li vše. Něco ve mně, mu chtělo říct, že to co jsem řekl Himchanovi, jsem ve skutečnosti tak nemyslel. Jenže z nějakého důvodu jsem to nedokázal vyslovit. Jen jsem kolem něj prošel a viděl, jak se po mě snaží natáhnout. A možná by mě i zastavil, kdyby z pokoje nevyšel Himi….
S klidem a bez soucitu jsem ten obraz vymazal z hlavy a vyšel z dormu. Polovičatě jsem se rozloučil s ostatními. Už jsem se vážně těšil, až za mnou klapnou dveře. Vytáhl jsem si roušku přes nos, kapuci na hlavu a brýle na oči. Bohužel to bylo nezbytné.
Jinak bych se asi daleko nedostal. Možná ani k hlavním dveřím ne. Nechápu to. Jsme tu jen chvíli, a už o nás zase vědí. Naštvaně jsem si nadhodil tašku na rameni. I když jsem toho neměl moc, tak byla těžká.
Vlakové nádraží bylo plné lidí. Proto jsem měl zprvu lehce problémy s utajením. Ale když člověk dělá mrtvýho brouka, většinou to pomůže. Už, už jsem se chystal nastoupit. Jel jsem kamsi na venkov. Potřeboval jsem úplně vypadnout, protože rodina by měla jen zbytečné otázky, na které bych jim stejně nedokázal odpovědět. Sám jsem byl ze všech událostí, s našim leaderem tak rozhozen, že jsem ani nepostřehl, že mě někdo chytil za rameno. Zjistil jsem to až ve chvíli, když jsem chtěl udělat krok po peronu kupředu k soupravě.
"Nenechám tě odjet." Uslyšel jsem u ucha hrubý hlas. Hned jsem věděl, kdo to je. Hlavně proto, že mé rty se rozbrněly a srdce rozbušilo tak silně, až mě v něm začalo bodat bolestí.
"Jedu jenom na dovolenou!" Vyhrkl jsem okamžitě. Ale vždyť to on přeci věděl. Tak o co mu vlastně šlo?
"Pojedu s tebou." Sdělil mi. On se neptal. Prostě mi to tím přísným hlasem přikázal. Musel jsem ho vzít sebou.
Natlačil mě do vagónu a tlačil mě do kupé první třídy. No nevím jak on, ale já jsem si takhle tedy dovolenou nepředstavoval. Snažil jsem se od manipulace utéct, ne se k ní nechat připoutat!
"Sedej!" Strčil mě do jednoho kupé.
"Tohle vážně nemám zapotřebí." Šeptal jsem si tiše pro sebe. Kdo ví, co by se stalo, kdyby to slyšel.
Přesně, jak jsem čekal. Posadil se naproti mně, velkou tašku hodil vedle sebe a skrz brýle na mě pohlédl. Věděl jsem, že hledí přímo na mě, protože jsem cítil, jako by do mě laserem vypaloval obrázky.
"Himchan z toho nebude nadšenej." Povytáhl jsem obočí a pak se otočil do uličky, protože právě procházela kontrola. Udivilo mě, že měl i lístek.
Tak trochu jsem doufal, že by ho mohli vyhodit ještě před odjezdem. Ta představa mě dokonale rozesmívala.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 3. září 2014 v 21:21 | Reagovat

Proč...proč je ten díl tak krátký :-(
A heleme se...Himchan začíná vystrkovat drápky. No aby přes ně náhodou nedostal.
Jsem zvědavá, co se bude dít na venkově mezi Jongem a Gukem.
A rozdýchá to Himchan vůbec?
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl :-)

2 Jaera Jaera | Web | 4. září 2014 v 15:57 | Reagovat

Okamžitě chcu vědět, jak to bude dál!!! Umírám nedočkavostí, jak to mezi těma dvěma dopadne, zvlášť, když se Gukova péče Jongiemu tolik líbí :DDD
A co Himíček? Nezlomíš mému miláčkovi srdíčko, že ne?? :-P  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama