Unbreakable (Závěr)

4. září 2014 v 18:34 | ~Tokki~ |  Unbreakable [ COMPLETE ]
Cesta byla docela dlouhá. Nebo mě tak alespoň přišla. A to, i když jsem téměř ihned usnul.
A možná díky tomu jsem nemusel vyslechnout, co má Bang na srdci. Alespoň prozatím. Ale byl jsem vděčný, že mě vzbudil, když přišel čas vystoupit. Trošku s podivem jsem na něj hleděl z blízkosti několika centimetrů, když jsem zvedl hlavu z jeho ramene. Nečekal jsem, že bude tak hrozně blízko.
Vystoupili jsme z vlaku a přes peron prošly dolů na úzkou cestičku. Když jsem říkal, že jedu na venkov, myslel jsem to vážně. A Yongguk na mě docela koukal, když jsem se po cestičce vydal kupředu. Tudy to bylo navíc kratší. Asi 3-5 kilometrů. Bylo tu takové menší městečko, kde měla naše rodina chatu. Sem jsem teď jezdil, když jsem měl volno. Parádně jsem si odpočinul.
"To nemyslíš vážně?" Povytáhl na mě obočí.
"Kdybych nemyslel, tak tu nevystoupím. Jestli chceš, tak se vrať." Pokrčil jsem rameny. Celkem jsem si přál, aby se otočil a zmizel. Nečekal jsem, co by mohl udělat. Proč jen jsem ho neodmítl, když jsem měl tu možnost?!
Dorazili jsme do vesnice, kde si na hlavním náměstí hrálo docela dost dětí. Touhle dobou už bývali doma ze škol v okolí, a proto byl všude hluk.
"Jongup-Hyung/Oppa." Ozývalo se všude okolo, jakmile jsem se objevil na obzoru. Moc dobře jsem znal jejich reakci. A byl jsem rád, že si mě pamatují. Možná že oni mi dodávali tu největší energii.
"Oh. Hoh. Annyeong. Opatrně, ať mě neporazíte." Snažil jsem se je umírnit, když se na mě všichni nahrnuli.
"Přivezl jsi nám něco?" Zeptala se mála holčička jménem Bom Soo.
"Kamaráda…. Ale vy ho možná budete znát, jako našeho leadera. Bang Yongguk." Pokynul jsem k němu. Někteří z nich obdivně vydechli.
"Páni. Opravdu?" Vypískla jedna holčička a běžela hned k němu. Jen na mě nechápavě hleděl a ani pořádně nevěděl, co se děje. Jen ať si to užije, když tak moc chtěl jet.
"A co Himchan Hyung?" Zeptal se posmutněle jeden z chlapců.
"Příště vám přivezu ukázat třeba celou skupinu, hm?" Usmál jsem se.
Když jsme pak dorazili do domu, slunce už bylo v půlce cesty k západu.
"Jestli máš hlad, budeš muset dojít na nákup. Nic tu není a já musím ještě zapnout elektřinu a připravit pro tebe pokoj." Položil jsem tašku na stupínek starého zašlého domu. Měl své kouzlo a těchto původních domů tu bylo už dost málo. Staral jsem se, jak to šlo, aby zůstal stát. Takže mé prázdniny sestávaly z oprav na střeše či jiných částech domu. Koukal na mě, jak kdybych spadnul z jahody na znak. Proč by on, jako velký leader měl chodit na nákup?!
Ale mě to bylo jedno. Já jsem byl schopen to vydržet. Jenže on bude mít jistě hlad a obchody tu zavírají brzy….

Po jídle jsem mu ukázal zbytek domu. Nebylo toho moc co ukazovat, jelikož zadní strana pravé části se krapet sesunula, na což jsem přišel, když Bang odešel, brblajíc, pro něco k jídlu. Alespoň vím, co budu zítra dělat. Jako poslední byl můj pokoj.
"Tady je to moje." Pokrčil jsem lehce rameny a vešel dovnitř. Samozřejmě mě následoval.
Byla tu jen dřevěná dvoulůžková postel skříň a stůl s židlí. Stůl byl vhodně umístěn pod oknem. Tady přicházela ta největší inspirace. Jak jsem tak stál zády k němu, ani mi nedošlo, že by mohl něco udělat. Události z nedávného focení se mi zřejmě vykouřily z hlavy.
Jeho velké ruce mě popadly za boky. V první chvíli jsem se mu snažil bránit. Asi jsem už zase zapomínal na jeho sílu. Samozřejmě mě držel v hrsti. Přitiskl si mě ke svému tělu a obličej mi zabořil do vlasů. Začal jsem se třást. Nedokázal jsem to ovládat. Samozřejmě, mi naháněl hrůzu. Netušil jsem, čeho všeho je vlastně schopen. A proč vlastně tohle dělá?!
Začal jsem se kroutit. Snažil jsem se jeho ruce odtrhnout od svého těla, dokud to šlo. Dokud tu byla minimální šance, musel jsem to zkoušet. Bylo to beznadějné. I kdybych mu ruce rozdrásal do krve, bylo by mu to zřejmě jedno. Jakýkoliv pohyb, který jsem udělal, abych se od něj dostal, působil přesně naopak. Setrvačností mě to dotlačilo zpět a vždy i o něco hlouběji do jeho náruče. Ztrácel jsem vůli. Jeho horký dech mě čím dál víc přiváděl k šílenství. Proč na něj mé tělo reagovalo? Proč jsem si vlastně v duchu přál, aby mě konečně zase líbal?….
Natočil jsem hlavu na stranu. Potřeboval jsem odpověď. To že tu stojí a jen mě drží, mi nějak nestačí. V tu chvíli mi přišlo, že povolil sevření. Tohle mohla bejt jediná šance na vyproštění se. Ale také to mohla být zkouška důvěry, a jestli jí neprojdu, jsem mrtvej….
Zůstal jsem tedy nehnutě stát. Přišlo mi, že se usmál. Ale možná se mi to jen zdálo. Dost dobře jsem ho neviděl. Chytil se lemu mého trička a pak lehce vklouzl pod něj. Ucítil jsem jeho jemné horké prsty, jak mi putují po těle. Nedokázal jsem zastavit ty pocity, že jsem z toho v naprosté euforii.
Čím horlivěji se mě dotýkal, tím silnější, intenzivnější bylo mé vzrušení. Postupně se propracoval až na hrudník. Když mi prsty přejel přes vzrušením zmrzlé bradavky, téměř se mi zatmělo před očima.
Stáhl mi triko přes hlavu a odhodil ho kamsi do kouta místnosti. Snažil jsem se vstřebat to, že necítím jeho rty. Ale přišlo mi to jako neuvěřitelně tvrdé mučení. Možná mě trestal.
Jistě. Trestal mě za to, co jsem řekl, když mě Himchan absolutně nechtěl nechat odjet, dokud neřeknu, že s Yonggukem nic nemám. Připadal jsem si jako šílenec. Lapal jsem po vzduchu, který byl pro mé vzdouvající se plíce, čím dál tím důležitější. Neměl jsem nejmenší ponětí, co mám dělat s rukama. Bylo to jako být uvězněn v mučicím nástroji. Jedna jeho ruka najednou zmizela. Protože jsem měl celou dobu zavřené oči, absolutně jsem netušil, co se děje. Až když jí strčil do prostoru mezi námi a přejel s ní odshora po páteři až dolů. Projelo mnou takové vzrušení, že jsem se úplně vzdal.
V tu chvíli mě Bang odstrčil. Ve chvíli, kdy jsem otevřel oči, jsem letěl už přímo na postel. Snad to měl dobře vypočítaný. Rozplácl jsem se na ní jako brouk. Končetiny máchajíc nahoru. Postel tu byla nízká. Právě díky tomu jsem se kopl do holeně a přepadl na ní.
Ihned jsem zvedl hlavu. Yongguk na mě udýchaně hleděl s rukou na rtech s pohledem dravce a s docela napnutými kalhotami. Vzrušení v místnosti se už ani nedalo naměřit. Pomalým obezřetným krokem se blížil k okraji postele.
Po cestě si sundal tričko a já na okamžik oněměl. Jeho vypracovaný hrudník, byl vážně něco. Nikdy před tím by mě nenapadlo se na něj dívat. Mám vlastní hrudník a nikdy mi nepřišlo, že by byl cizí zajímavější.
Už byl tak blízko, že se nakláněl nad postel. Téměř nade mě. Nevěděl jsem, co mám dělat. Vzrušení byla sice lákavá věc a slast ještě více, snad. Ale tohle byly nebezpečné vody. Tak trochu jsem doufal, že si zase hraje. Že je to jako na tom focení. Nechá mě být a odejde si po svých. Takže když ke mně natáhl ruku, oněměl jsem a z očí mi hleděl strach. Ano….strach….
S tím zažraně vzrušeným úsměvem si napřed na postel klekl. Přemýšlel jsem co dělat. NIC!
Nemohl bych udělat vůbec nic. Můj obličej stuhl. Tohle prozření mě více než utvrdilo v tom, co chce Yongguk dělat. A možná proto jsem se odhodlal k poslední zoufalé reakci. Posadil jsem se, i když to nešlo dostatečně rychle. Chtěl jsem se třeba odplazit, když to půjde.
"Zbytečně si to stěžuješ." Chytil mě za paže a stáhl na sebe. Zády jsem se teď opíral o jeho nahou hruď. Srdce mi zuřivě tlouklo v hrudi. Musel jsem na krátko zavřít oči, abych se vzpamatoval z tak náhlého návalu vzrušení. Otočil jsem se půlkou těla a otevřel oči. Podíval jsem se tak přímo do těch jeho.
Možná to byl jen tah, abych se mu nesnažil ucuknout, když mě chytil palcem ruky na bradě a zbytkem ruky pod ní. Asi jsem se doopravdy zbláznil. Ten dotek mnou projel jako rána proudem. Opět jsem se rozechvěl. Ale tentokrát ne strachem. Bezhlesně se uchechtl a pak už se jen pomalu přiblížil na mé rty.
Sám si mě otočil k sobě čelem úplně a přitisknul si mě k sobě tak těsně, až tlumeně hekl. Což mělo jediný důvod. Otevřel jsem tak ústa, načež do nich mohl vpustit toho hada, co mě posledně přived do absolutního stavu bez tíže. Vrazil mi ho dovnitř tak prudce, až jsem se málem začal dusit. Tentokrát to bylo o tolik intenzivnější. Možná proto, že mezi námi bylo méně látky. Možná proto, že nás netlačil čas ani nikdo, kdo by mohl náhodou přijít. Jednou rukou mě chytil pod krkem a druhou mi opřel do zad, aby si mě tak držel co nejblíže u těla. A já opět nevěděl co s těma svýma. Přišlo mi, jako by byl všude na mém těle a zároveň nikde. A protože to vypadalo, že se pod jeho rukou na krku zalknu, povolil sevření a místo toho vzal mé ruce a obtočil si je kolem krku.
Ohromně ho bavilo zjištění, že když mě drápne do zad, celý se prohnu. Ale tohle opravdu spíše bolelo. Ale naopak ta těsná blízkost mi zrychlovala krevní oběh. Začal hrát trošku jinačí hru. Jelikož se zřejmě bál, že bych ho v zápalu vážně mohl kousnout do jazyka, což vážně hrozilo, stáhl jazyk a místo toho s semnou vyměňoval tvrdé vášnivé polibky. Nenasyta!
Chytil mě z ničeho nic na bocích a strhl do peřin. Každá částečka mého těla hořela. Tlak v kalhotách byl co chvíli silnější. A horší to bylo, když se o mě opřel celým tělem, což také udělal. Těma svýma velkýma rukama mi sevřel tělo ve svěráku. Což se nedalo vydržet. Omotal jsem mu nohy okolo těla a cítil, jak se mu zrychluje tep a jeho dech je čím dál víc hlasitější.
"Ty mě zničíš." Šeptl mi zastřeně do ucha tím svým chraptivým hlasem. Nebylo to sice první, co za celou dobu řekl, ale kupodivu to bylo to nejvíc vzrušující gesto. Prolomil jsem se v zádech směrem k jeho tělu, i když jsem myslel, že už to víc nejde, a zasténal.
Brzy už se to nedalo vydržet. Bylo to, jako moc dlouhá předehra. Ani jeden z nás nemohl popadnout dech….
"Co to děláš?" Sípl jsem, když se oddálil, aby mě vysvobodil z kalhot. Jestli to udělá, tak prasknu. …
Moje myšlenky byly tak trhané. Nedokázal jsem o ničem reálně uvažovat. Jediné, co mi na kratičkou chvíli proběhlo hlavou, byla Himchanova slova…
To bych ti doporučoval. Už mám po krk, jak se stále motáš kolem Yongguka!

Vážně mě ani trochu nemrzelo, to co jsem mu řekl. Že jsem mu možná tak trochu lhal. Jenže za to já nemohl. Teď mě měl Bang Yongguk ve své moci. S tím jsem opravdu nemohl nic dělat. Ale přál jsem si víc. Chtěl jsem víc rozkoše….
Brzy jsem před ním ležel nahý. Stejně už mě tak musel vidět, takže má ostýchavost byla jen částečná. Pomohl bych mu z toho oblečení, kdybych se nebál, že by mi jednu vrazil. Ale on sám nakonec vzal mou ruku a přiložil si jí k pásku u kalhot.
Dosti mě tím překvapil. Zaslepeně jsem z něj stáhl vše oblečení, které by překáželo ve styku s holou kůží. Nikdy jsem ani na sekundu nepomyslel na kluka. Přes to mě velikost jeho údu nezarazila. Spíš mě tak trochu fascinoval. Na druhou stranu mě přepadala lehká občasná hysterie. Jestli to chce dotáhnout až do konce, což počítám, že ano, nebude to zrovna příjemné. I když co já vlastně vím, že?
Až do teď jsem ani netušil, jak by mě mohlo stejné pohlaví vzrušovat.
Tedy Yongguk….
Měl jsem silné nutkání přisát se na ty jeho velké rty. Všichni vždy říkali, že vypadá jako sladký medvídek, když se směje. Ale ve srovnání s líbáním, slova nic neznamenají. Přišpendlil mě pod sebou tak pevně, že jsem téměř nemohl dýchat. Jakmile jsem na své kůži ucítil doslova celý rozměr jeho těla, málem jsem se steny ukousal. Rukama jsem mu zajel do vlasů a doufal, že mě nenechá ve štychu a zaplní má ústa svým jazykem.
Chtěl jsem ho cítit. Nechápu, co v něm to bylo, ale cítil jsem šílenou sílu, která sálala jako energie a přiváděla mě tak do extáze. Jednou rukou jsem se vytratil z vlasů a sjel mu přes hruď až k dvorci jedné ze ztuhlých bradavek. Příjemně mě překvapilo, jak mručivě zavrčel. Doteky ho bolely stejně jako mě. Chtíč námi cloumal, a nedovolil si pustit ani jednu rozumnou myšlenku.
Povolil svázání našich těl a přejel mi prsty přes všechnu napnutou kůži. Při tom se naklonil k mému uchu. Vrčel a lehce za něj tahal. Přiváděl mě tak k totálnímu šílenství. Čím víc mě vzrušoval, tím víc jsem ho chtěl cítit. Ač jsem se bál, kolik bolesti budu muset zaplatit, byl bych ochoten to riziko absolvovat.
"P…prosím." Šeptl jsem chraptivě. Absolutně jsem vzrušením přišel o hlas. Potřeboval jsem se toho zbavit.
"Nějakej nenasytnej ne?" Šeptl mi do ucha.
"Ugh. Ano, jsem." Vyhrkl jsem pod tlakem dalšího stenu.
"Copak nemáš rád, když si s tebou hraju?" Zasmál se mi do ucha, a jak v něm společně s tónem hlasu rezonoval jeho dech, znovu jsem s bolestným výkřikem zasténal.
"Ale, ale, ale." Přejel lehce ústy od ucha, přes tvář na mé rty. Chtivě jsem po nich zalapal, ale on ucukl.
"Chci pár odpovědí." Řekl a jen lehce obkroužil mé rty svými. Znovu jsem bolestně zachraptěl. Jestli budu muset své vzrušení ještě trpět, opravdu prasknu.

"Proč jsi odjel, Vyděsil jsem tě?" Přimhouřenýma očima na mě hleděl, ale nepřestával mě pokoušet v podobě škrábnutí na boku. Zasyčel jsem, a když jsem se prohl, cítil jsem jeho napnutý úd. Málem jsem se zalknul.
"Nevěděl jsem, co si mám myslet." Procedil jsem skrz zaťaté zuby.
"Proč to děláš?" Dodal jsem. Byl jsem v takovém stavu, že jestli mi nepomůže, už nikdy mu k tomu nedám příležitost.
"Pabo! Saranghae." Tvrdě dolehl na mé rty. Zajíkl jsem se a vydal ukrutně utrápený sten. Miluje mě? Proto to dělal? V této chvíli jsem ale nedokázal uvažovat, co si s tím mám počít. Místo protestů jsem, i přes všechny obavy, vyhrkl: "Vezmi si mě, prosím."
Byli jsme oba mokří potem a nenasytně jsme se sápali jeden po druhém. Chtěl jsem z něj cítit co nejvíc. Hladově jsem hltal každý jeho chraptivý sten, jako on polykal ty mé, s hravou náruživostí a silným chtíčem.
Opravdový strach jsem dostal až ve chvíli, když mi k mému jedinému možnému otvoru přiložil dva prsty, chtíc je strčit dovnitř. Vytřeštěně jsem stuhl a na okamžik i otevřel oči. Ale zadusil všechny mé obavy tak vášní prosyceným polibkem, že jsem vlastně ani pak nepoznal, že už je s prsty uvnitř mě.
Cítil jsem, jak s nimi klouže dovnitř a ven. Hlavně proto, že mi je před tím násilím strčil do úst a já se málem zadávil, abych uspokojil jeho potřebu po tekutině v podobě slin. Naštvaně jsem zamručel, když prsty zmizely. Najednou mi to přišlo skvělé. Neuměl jsem si představit, že bych se dal někomu jinému. Bang Yongguk byl prostě ten nejlepší milenec. To jsem musel uznat.
"Teď dostaneš něco lepšího." Zavrčel mi přerývaně do ucha. Znovu jsem se prohl. Tentokrát jsem ale cítil, jak okolo otvoru tlačí něco většího. Ihned mi oči propadly v sloup. Ta představa, že to nebude trvat dlouho a já ho ucítím uvnitř sebe, mě doháněla k euforii.
Přispěchal jsem mu naproti. Nedokázal jsem vydržet byť jen vteřinu čekání. Zapadl do mě tak lehce, až mě to překvapilo. Ale spíš mě překvapilo, jak strašně moc mě to rozpumpovalo. Vzrušením jsem téměř vykřikl. Vzepjal jsem se v zádech, protočil jsem panenky a jazyk mi, jako psovi vykukoval ven.
Prohl se ke mně, takže se lehce pohnul. Myslel jsem, že vybouchnu. Nedokázal jsem mluvit, dýchat…cokoli….
Olízl můj jazyk svým. Jako by mě tím oživil. Ihned jsem po něm chňapl a rukama ho přišpendlil ve své náruči. Jestli mě opravdu miluje, jak říká, nebude mu to vadit. Možná to mělo spoustu svých výhod. A byl bych Blbej, kdybych jich nevyužil.
Hladově se na mě vrhl a pohltil mě snad celého. Každá částečka jeho těla byla tak intenzivní. Pomalu se rozpohyboval. Cítil jsem slast, když stoupal a tlak, když se vracel. Málem jsem mu opět prokousl jazyk. Zasténal jsem více hlasitě. Trochu jsem se obával, aby to nikdo neslyšel. Jenže tady na vesnici jsou všichni jak hluší. Nic nevidí ani neslyší. Bylo takové horko, že jsme snad i v mokru leželi. Vytáhnul mě do sedu.
Měl jsem už co dělat. Pevně jsem se chytil jeho ramen a jednou se lehce zhoupl. Sténavě zavrčel. Čím rychlejší jsme byli ve svém náruživém přirážení, tím horší bylo, se nechovat jako zvířata. Osahávali jsme se snad úplně všude a z našich úst krom vášnivě bolestných stenů, teklo spoustu společných slin.
Pak mě Bang chytil za můj bolestě modrající úd. Měl jsem pocit, že musí každou chvílí prasknout. Steny byly stále hlasitější a naše pohyby čím dál kratší a intenzivnější. Chvíli na to jsme oba s výkřikem polapili toho druhého ve vyvrcholujícím polibku. V němž se nedalo ani dýchat. Ucítil jsem uvnitř sebe teplou tekutinu, taktéž já už jsem se neudržel a zahlédl, jak po jeho břiše stéká výsledek mé touhy….

"Ty jsi vážně neskutečnej manipulátor." Vztekal jsem se a chtěl vstát z postele.
"Mluvíš jak ženská." Zavrčel a zabořil hlavu do polštáře.
"Tu sis ze mě právě udělal." Zavrčel jsem.
"A řekni mi, že se ti to nelíbilo. Protože tohle mluví něčem jiném." Ukázal si na břicho.
Zasekl jsem se a podíval se na něj. Jen se zazubil a dál nerušeně odpočíval.
"A nechovej se jak dítě." Zavrčel na mě. To byla poslední kapka.
"Cože?" Vrhnul jsem se zpět na postel. Měl jsem toho plný zuby. Nechtěl jsem, aby mě měl jako hračku. Na to jsem měl moc svobodné vůle.
"Nebrblej a pojď ke mně." Chňapnul mě paží za krkem a stáhnul mě k sobě.
"Příště můžeme přibrat třeba i Himchana." Usmál se hravě a konečně se na mě podíval.
"No to v žádném případě." Zavrčel jsem.
"To jsem si myslel." Chraptivě se zasmál a přitiskl své rty na mé. Nechápu, co se mnou ten člověk udělal. Ale každé jeho slovo v hlase mě jen utvrzovalo, že bude jistě i nějaké příště….
A já se na něj vážně těšil……
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jaera Jaera | Web | 4. září 2014 v 19:18 | Reagovat

Nikdy dřív mě nenapadlo dávat tyhle dva dohromady, ale bylo to naprosto dokonalé :)
Přibližně v půlce už jsem začínala mít strach, že přijdu o nehty, jak jsem si je nervozně kousala :-D  :-D

2 ~Tokki~ ~Tokki~ | 4. září 2014 v 19:24 | Reagovat

XDDDDDD Mno Tahle povídka byla moje první BoyXBoy na B.A.P...tenkrát mě nenapadlo, nějaký BangHim nebo Dae Jae.....víš co myslím..prostě jsem tyhle dva dala dohromady a bylo to...XDDDD :-D

3 Hatachi Hatachi | 4. září 2014 v 19:50 | Reagovat

Ty jo...to bylo skvělý ;-)
A ten Himchan k nim by nebyl marný...

4 Shu Min Shu Min | 4. září 2014 v 20:09 | Reagovat

Wooohoooohoooo *ww* *le slina*

5 Sairen Sairen | E-mail | Web | 6. května 2015 v 11:41 | Reagovat

nechceš mi napsat něco dalšího na BAP? dochází mi dobré porno na ně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama