You makes me wanna - BangHim (Part1)

6. září 2014 v 14:51 | ~Tokki~ |  You makes me wanna [ COMPLETE ]

A tak by se dalo říct….
Přemýšlel jsem o tom dnem i nocí….
A každý den v mém životě by byl stejný…
Ale není…
Proč vlastně?….
Kvůli slávě?…
Lidem okolo mě??…
Kvůli člověku, kterého miluji?….

Nebo to je jen chtíč, co mě nutí, se vrhat do věcí, které bych nikdy v životě neudělal…ani bych na ně totiž nepomyslel….

3 Hodiny. Hledali jsme toho blbečka s růžovou hlavou…tři hodiny. Myslel jsem, že ho zabiju, až ho najdu. Vlastnoručně bych ho uškrtil. Už od chvíle, co se řeklo, že se pojede o volnu ven z města, se chová jako fracek….jak rád bych ho nakopl…
Prej roztomilej…..je to malej grázlík….
Nejvíc na mrtvici z toho byl samozřejmě Ggukie. Nedokázal jsem mu vysvětlit, že to není jeho vina.
I když opravdu…možná byla.
Říkal jsem mu, že by Zelo měl jako jeden z prvních, vědět, že se mezi námi dvěma něco děje a, že tedy budou velké změny. A on hned, ať mu to řeknu já….
No sem snad jeho máma?…. Ani nejlepší přátelé nejsme. A jelikož je Yonggukí leader, měl by to mít na starost.

Už vidím, jak bude Zelo vyvádět jak smyslů zbavený, že se něco dozvěděl jako poslední….
Sice Yongguka miluju, ale někdy mám pocit, že tohle dítě ala přísavka, za to zrovna dvakrát nestojí. Proto jsem mu řekl, že by si měl vybrat. Jestli si chce hrát….nebo šukat….
Vybral si to druhý…naštěstí pro mě….

Zatím, co ostatní hledali, já zůstal v táboře. Co kdyby se náhodou vrátil. Jo, Zelo možná vážně náhodou. A spíš bych byl radši, kdyby ho snědli vlci. Každopádně jsem měl připravenou lékárničku a seděla na schodech hlavní budovy se sluchátky na uších.
Tak jsem dokázal hudbu vnímat asi nejvíc. Bylo to nejlepší, protože mě nikdo nerušil. Proto jsem se vždycky většinou držel zpět.

"Máme ho!" Vřískal Youngjae a společně s Daehyunem běželi ke mně s vytřeštěnýma vyděšenýma očima. No s těma vlkama jsem si samozřejmě dělal srandu a byl jsem celou dobu jak na jehlách. Nechtěl jsem to ale přiznat před ostatními. Kdyby se mu ale něco stalo, asi bych si to neodpustil. Že jsem nic neudělal…..
Jongup ho nesl… Byl taky nejsilnější z nás. Ono se to sice nezdálo, ale Zelovo špagetkové tělo se docela proneslo.
Nevím sice, kam šel, ale jeho oblečení se skládalo jen z kraťasů nad kolena. Všechna holá kůže. Ať už v předu, či vzadu na těle, byla pokrytá drobnými oděrkami, které tak tvořili bizarní mapu na kůži. A protože sem tam tekla z ranek krev, opravdu to nevypadalo moc dobře. Svraštil jsem obočí a vykročil směrem k chatce, kterou společně obsazovali. Někde dost daleko za nimi, se ploužil Yongguk. Vypadal, jako by ho něco bolelo….
"Já se o něj postarám sám." Praštil mě Jongup přes ruku, když jsem chtěl pomoct. Na jednu stranu se mi chtělo vyletět. Jak si to dovoluje? Křičet na staršího, a ještě ho praštit, když chci jen pomoci. Ale zase na druhou stranu….
Za to, co teď Zelovi je….můžu hlavně zřejmě já a Yongguk. Jinak si totiž neumím vysvětlit, že by z ničeho nic takhle zmizel, aniž by nikomu neřekl, kam jde.
"Jak je na tom?" Strčil do dveří nos Yongguk." Opravdu se tvářil, jak kdyby mu auto přejelo ocas.
"Vypadněte odtud." Zavrčel Jongup….
To bylo snad poprvé, co jsem ho viděl, se takhle hrozně nad něčím rozčílit. A možná mi až teď začínalo docházet, jak strašně mu na Zelovi záleží.

Možná právě proto se mu nelíbilo, že mu to nechceme zatím říct. Tedy, že mu to Yongguk nechce říct. A právě proto nechtěl, aby na něj někdo sáhnul. Jako matka medvědice u svého mláděte. Ugh, už mluvím jak Youngjae. Fuj!…
Tenhle člověk mi taky docela leze na nervy. Ale aspoň je míň otravnej, jak Zelo. Jenže momentálně jsem tam v té chatce byl aspoň pomyslně. Doufal jsem, že mu nic není, že je v pořádku. A hned jak se vzbudí, půjde nás všechny seřvat…
Tedy hlavně mě a Yongguka…..
"Můžeš si aspoň na chvíli sednout." Okřikl jsem Yongguka, vykukujíc zpoza knihy. Nebyla moc zajímavá, ale rozhodně odváděla stranou mé myšlenky a obavy. Jenže jestli budu ještě chvíli poslouchat, jak šourá podrážkou o parkety…asi ho tou záživnou publikací praštím….
Vydával takové ty žvýkavé gumové táhlé zvuky, při kterých člověk dostával tik do oka a rány skrz zuby….
"Já mám o něj strach. Můžeš tohle pochopit. Známe se už tak dlouho. Tohle by normálně neudělal…leda že by…"
"Vás viděl." Nakousli svorně ti dva blonďáci a dál hráli sázky a dostihy.
"Juhů! Můj hotel. Zaplať!" Vřískl nadšeně Youngjae a svůdně k Daehyunovi vystřelil nataženou dlaň.
"Ale kdy?" Přemýšlel Yongguk nahlas zatím, co mě už to začínalo docházet. Tak trochu jsem doufal, že to Yonggukovi nedojde. Kdy jindy nás totiž mohl vidět…
Jen jsme si dali jednu jedinou pusu, když jsme přišli na chatku…

(pzn. Autorky: V hlavě se mu odehrávají živé obrazy, jak se na Bang Yongguka věší jak ramínko do skříně a nedokáže se od něj odtrhnout)

"Musím s ním mluvit. Musím mu říct…" Vyhrkl zděšeně Yongguk a hnal se ke dveřím klubovny.
"Co mu musíš říct? Že to bylo z hladu a jen se mu to zdálo?" Povytáhl jsem zvědavě obočí. Unaveně si dlouze povzdechl, zaklonil hlavu a projel si rukou ve vlasech. Což bylo silně vzrušující. Odkašlal jsem si.
"Dej mu čas do zítra. On vybublá a pak to s ním půjde snáz probrat." Navrhl jsem. Mezi tím jsem stihl odložit knihu, zvednout se a dojít až téměř k němu.
"Když já nevím." Zavrčel.
"Věř mi. Pojď si taky odpočinout." Chytil jsem ho za ruku a vedl ho ven. Ani jsme se nemuseli loučit s ostatníma, protože ti dva byli stejně až moc zabraní do té falešné hry. Určitě budou hrát svlékací poker, jen co odejdeme. Jen si dělám srandu. Ve skutečnosti silně pochybuji, že mezi sebou něco mají.

Jen co jsme došli k naší chatce, ozvalo se mrazivě vysoké přiškrcené vzdechnutí. Nevím, kdo to byl, když ne já, ale i tak to znělo vážně přitažlivě.
"Nebyl to Zelo?" Vykulil hned Yongguk oči. No jako by ho v tomhle ohledu znal.
"To nebyl on. Určitě ještě spí." Strčil jsem ho do chatky.
"Anebo se pere s Jongupem, kdo bude nahoře." Mumlal jsem si, aby to Ggukie neslyšel…
Napřed mi to samotnému přišlo vtipný. I když ale o tom pak uvažoval, musel jsem mávnout rukou. Na to jsou ještě mladí….
"Ale tohle jsme si nedomluvili!" Dal jsem si ruce v bok. Yongguk ležel na posteli a jal se, že bude spát.
"Dnes nemám náladu. Bolí mě hlava…" Odvětil. Musel jsem se zasmát.
"Za prvý: Tohle říkám já. Na to nemáš právo. A za druhý: Napřed očista. Takhle s tebou nevlezu ani do stejný postele." Drknul jsem do něj nohou, ruce složené na prsou.

"Nemůžu až zítra?" Otočil se na mě otráveně. Jako bych byl jeho matka. Vykulil jsem oči a zhluboka nabral vzduch do plic….
Pochopil to a sám se zvedl.
"Já vím. Zítra budu muset znovu." Zavrčel a dělal xichty při každém pohybu, který udělal. Vzal jsem si tedy vše potřebné. Takže taštičku s hygienou, čisté oblečení a dva ručníky. Místo tenisek jsem si obul pantofle a během chvíle si to přebíhal přes celý pozemek až k těm příšerným sprchám, co tu byli. Touhle dobou jsme tu jezdívali jediní. Takže jsme to tu měli vlastně pro sebe. Jenže to stejně neřešilo ty strašné sprchy. Ani nebyli oddělené závěsem či tak. Prostě jen ze zdi trčela hlavice, v úrovni rukou byl kohoutek a na podlaze mezi kachlíky zas odtokový kanálek…
CHCI zpět svou sprchu na dormu. Klel jsem, když jsem viděl, že se od posledně vůbec nic nezměnilo.

"Co ti je? Vždyť nejsi nahej." Smál se mi Yongguk, když s ležérní chůzí a letmým úsměvem vešel do umýváren.
"Nesnáším to tu. A ty to moc dobře víš." Frkl jsem. Celé tohle místo bylo divné. Ježili se mi z něj chlupy na zátylku.
"Jenže Zelo to tu má rád. A chtěl jsem, aby byla zábava. A ta tady nikdy nechyběl." Odpověděl Mi a odložil si věci na lavičku.
"Nechceš radši chodit s ním?" Frkl jsem otráveně a přetáhl si tričko přes hlavu.
"Už jsem ti někdy říkal, jak strašně si sexy, když žárlíš?!" Skousl si Gguk spodní ret. To zase na oplátku připadalo sexy mě. Jenže moment…

"Já nežárlím….jak jsi na to přišel? Taková blbost!" Vřískl jsem a hodil tričkem o zem. Škoda, že to nebylo nic většího a těžšího, co by udělalo pořádnou ránu. On se mě totiž nebál. Ba co víc. Tyhle moje plané výkřiky do tmy ho jenom rozesmávaly, nebo vzrušovaly.
"No věř nebo ne… to ti nebaštím." Frkl s ďábelským úsměvem a prohlédl si pozorně můj hrudník od klíčních kostí, až po sponu na pásku. Při tom si olízl rty a jeho vlastní hruď se mocně zdvihala, jak se mu líbilo to, co viděl…
Zas tak sebestřednej jsem nebyl. Jen vím, že jestli měl Yongguk něco rád, byl to pohled na moje tělo.
"Přestaň se tvářit jako úchyl." Snažil jsem se setřást jeho pohled a cudně si zakryl tělo pažemi, smějíc se jak ženská. Dělal jsem mu to schválně. V mém podání to neznělo totiž vůbec asexuálně….

"Ty jsi ale mrcha." Zavrčel Gguk a přimhouřil oči.
"Co? Dyť já nic nedělám. Jen se snažím v klidu osprchovat." Protočil jsem panenky a jal se, si složit tričko. Umývárnami se rozlehlo bojovné zavrčení.

"Musíš to dělat?" Zvedl jsem hlavu. Byl blíž, než jsem si myslel, že by mohl být. Věčně se choval jak nějaké divoké zvíře, a i když jsem proti té stránce nic neměl, radši jsem měl toho něžnějšího usměvavého Yongguka…


"Jednou se ti to začne líbit… uvidíš." Zavrčel a horní ret se mu na jedné straně zkřivil, jak vrčel ta slova skrz dokonalé rty.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 6. září 2014 v 23:08 | Reagovat

Skvělé toto.
Himchan je nějakej nevrlej, ne?
Moc se těšim na další díl ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama