You makes me wanna - DaeJae (Part2)

13. září 2014 v 16:17 | ~Tokki~ |  You makes me wanna [ COMPLETE ]

"Pane bože!" Vykřikl, jakmile mě uviděl.
Ihned vyprskl smíchy a opět se složil obličejem do podlahy. Naštvaně jsem popotáhl a přidržujíc si sukni co nejníž, šel zase zpět k té hře. A že já to vůbec chci pořád hrát. Normální člověk by se už na to vykašlal. Ale já ho tak strašně chtěl porazit. Alespoň jednou.
Při další prohře mi domaloval fousky. Že prý jsem ten nejhezčí králíček. Smál se u toho jako blbeček…. to jen tak mimochodem.
Přál jsem si ho zadupat do země. Všechno se ve mně vařilo a vytáčel mě každý jeho pohled. Ale bohužel zároveň mě jeho úsměv dostával. A já si přál, aby se takhle nesmál, protože mi to způsobovalo srdeční arytmii.
"A teď zatancuj." Zasmál se a zvážněl.
To, když jsem prohrál zas. A měl jsem toho už plný zuby. Postavil jsem se před kulečníkový stůl a začal tancovat první, co mě napadlo. To bylo asi to jediný, co mě napadalo, když jsem vypadal, jak jsem vypadal.
Bee pop…
Už vidím, jak tuhle písničku budu po zbytek svého, ještě dlouhého, života nenávidět. Udělal jsem otočku a odhodlal se k tomu pohybu, kterým jsem na něj vystrčil zadek. Zavřel jsem oči. Nechtěl jsem poslouchat jeho smích. Bylo mi až moc trapně. Tváře mi vážně hořely studem. Jenže ono bylo ticho. Naprosté ticho. Krom mých pohybů, nebylo slyšet vůbec nic. A tak jsem myslel, že buďto odešel, nebo natolik zadržuje smích, než se otočím, až mu zmodral obličej a on omdlel. Patřilo by mu to….
Jenže místo toho jsem ucítil horké paže, okolo mého mrznoucího těla. Těsně mě obemkly a napřímili mě tak. To všechno horko mnou prolétlo, jako raketa. Několik sekund mi trvalo, než jsem došel k závěru, že mě drží Daehyun. Chtěl jsem se mu vysmeknout, ale nešlo to.
"Tohle už v životě nedělej, nebo tě na místě rozpůlím na dva." Dýchal mi přerývaně do ucha.
Nechápal jsem, co to má znamenat. To mnou byl tak znechucený? Stačilo by jen říct, a já bych přestal. Stejně jsem to dělal jen pro jeho pobavení. Až moc jsem ho miloval, než abych mu to řekl, ale zůstávat takto v jeho blízkosti, mi ještě připadalo normální….
Tak jsem se ještě dokázal ovládat. Jenže když mě teď takhle držel, nemohl jsem si pomoci. Zhluboka jsem se nadechl, abych ucítil jeho vůni. Miloval jsem tu vůni. Občas jsem nesl jeho oblečení do prádla, nebo když kolem mě hodil svou paži při focení, mohl jsem jí cítit. Ale nikdy ne, v takové míře a tak silnou a čistou.
"Dělal jsi to schválně?" Zavrčel a chňapl rty po mém uchu.
"D-daehyun…..co to dě…" Byl jsem hrubě přerušen, když se rty dotkl studené kůže na mém krku. Ruce měl perfektně obtočené kolem mého těla, takže jsem se ani nemohl pořádně nadechnout. Cítil jsem, jak mezi prsty mačká kůži a vzpomínka na to, jak si ze mě krutě utahoval, že jsem tlustý, mě ještě více znehodnocovala.
I kdybych sebevíc chtěl, nedokázal bych se mu bránit. Na to jsem ho vážně moc miloval. Vím, že se opakuji, ale jiné vysvětlení nemám. Jen co se rty dotkl kůže za mým uchem, málem jsem ho proklínal do horoucích pekel. Zuby mi okusoval ušní lalůček a tiskl si mě k sobě.
"D-Daehyun-ah…." Sípal jsem. Nedokázal jsem ani promluvit, abych mu neukázal, že jsem slaboch, který celým tělem touží jen po jeho dotecích.
Každý jeho horký výdech na mou zmrzlou obnaženou kůži, mě poléval po celém těle spalujícím vzrušením. Jeho dech byl rychlý a tak zastřený, že už jen ho poslouchat, mě nutilo tiše zasténat.
"To je ono." Zavrčel mi do ucha svým chraplavým hlasem, a tím mě znovu donutil zasténat. Asi se z něj zblázním. Proč to dělal? Jak jsem si mohl být jistý, že tohle není potrestání?
"D-daehyunnie…p-prosím." Fňukl jsem a on se na chvíli přestal věnovat mému tělu.
"Něco se ti nelíbí?" Frkl posměšně. Problém byl, že se mi to líbilo až moc.
Připadal jsem si ale zneužitý. Celou tou situací. Tím co jsem měl na sobě. Co mě nutil dělat. Jako by to celé byla součást jednoho nemravného plánu. Otočil jsem se v jeho náruči a málem u toho upadl, protože mé nohy jaksi nechtěly fungovat.
"C-co to…" Opět jsem byl umlčen. On snad ze mě chce udělat hromádku popela.
Tentokrát se jako pijavice přisál do ohbí mého krku. Okamžitě jsem zavrávoral, a i když mě pevně držel, měl jsem pocit, že upadnu. Opřel jsem se tedy oběma rukama o kulečníkový stůl, který byl najednou nějak blíž, než před tím. Ale ruce mi na dřevu stále klouzali, protože jsem měl na nich ty blbé králičí tlapky.
Daehyun si toho faktu byl zřejmě vědom, protože jsem úplně cítil, jak se klepe smíchy. Rukama bloudil po mých bocích, nenechavě tiskl kůži mezi prsty a s přerývaným dechem vytvářel značky na mém krku. Já se nezmohl na nic jiného než na drobné tiché steny, které jsem zkrátka nedokázal zadržet.
Tak dlouho, jsem chtěl, aby se mě takhle dotýkal…..
"D-daehyunnie…" Zasténal jsem zastřeným hlasem. Přál jsem si tak strašně…cítit jeho rty….
Násilím mě namáčkl na kulečníkový stůl a jednu nohu strčil mezi ty mé. Zadíval se mi do očí. Ty jeho byly temné, až úplně černé. Ty moje zas pluly na vodě.
"Poslední dobou mluvíš ze spaní." Načal tím potemnělým hlasem. Až mi přeběhl mráz po zádech.
"C-cože?" Snažil jsem se to rozdýchat.
"A voláš moje jméno." Dodal, aniž by se pozastavil nad mým překvapením. Natáhl se a sundal mi ty králičí tlapky z rukou a čelenku s ušima z hlavy.
"V-vážně?....No, asi jsem měl zlý sen." Snažil jsem se zakrýt to, že jsem ve všech svých snech za poslední dobu, měl Daehyuna jen pro sebe.
"Donutím tě křičet ho ještě hlasitěji…." Pousmál se ještě víc ďábelsky.
Samozřejmě, že mě to překvapilo a na důkaz toho, jsem vykulil oči. Ale on se takovou rychlostí přitiskl na moje rty, že jsem nestihl cokoli říct. Ihned jsem měl uvnitř svých úst jeho jazyk, tak mrštný a nenasytný, prozkoumával každý kout mých úst.
"Ungh." Zahučel jsem mu do úst a pověsil své ruce přes jeho ramena, neschopen dalších pohybů.
A i když jsem na sobě měl tak tenkou vrstvu látky, začínal jsem pociťovat nával horka. Oddálil se, stále proplétajíc drsně svůj jazyk s mým. Chytil výstřih těch šatů a na jeden jediný pokus je roztrhl, až téměř dolů. Horkýma velkýma rukama se rozeběhl po mém břiše a mačkal kůži mezi prsty. Stejně jako to před tím dělal přes ten ubohý cár, který se z těch šatů stal. Stejně jsem ale počítal, že to nepřežijí.
"P-prosím…ne…neděl….aah…" Zasténal jsem, když mi mezi prsty jedné ruky stiskl ztuhlou bradavku.
Pustil jsem tak jeho rty, i když jsem si přál pravý opak. S posměšným úsměvem na tváři sál mou čelist od brady až k uchu. Nasával kůži svými plnými rty, a i když jsem nic neviděl, už jen pouhý pocit, mě přiváděl do nebe.
"Neříkej mi….že se ti nelíbí…co dělám….." vrčel mi Daehyun do ucha a mezi slovy mě chytal za rozbolavělý ušní lalůček….a to převážně jazykem. Měl pravdu, jak jsem mohl odporovat něčemu, po čem jsem toužil tak moc. Jenže jak jsem zase měl uvěřit tomu, že si se mnou jen nehraje. Tohle bylo moc velké riziko, které jsem nechtěl přijmout.
Jestli byl ale někdo zákeřný, byl to právě Daehyun. Cítil jsem, jak zvedá nohu, kterou měl dost blízko mých slabin. A i když jsem se snažil nohy sevřít, bylo mi to k ničemu. Jakmile se jeho noha dostala až nahoru, a lehce se o to místo otřela, zalapal jsem po dechu a zvrátil hlavu dozadu.
Cítil jsem, jak pod každým jeho novým dotekem slábnu. Naopak něco v mém spodním prádle bylo stále tvrdší a tvrdší.
"Ale, ale. Tady je někdo nadšen pro věc." Zasmál se mi do ucha, když mě opět pustil z neurvalého polibku a přejel přes bouli pod tenkou vrstvou spodního prádla.
Nemohl jsem popřít, že mě vzrušoval. To bych přeci zazdil celou tu záležitost s tím, že ho mám rád víc než přítele. Jenže poddat se jeho dotekům a polibkům mi přišlo tak drsné a nehumánní….tedy alespoň v tuhle chvíli. Jen kvůli tomu, že nechápu, proč by si mě kluk jako on všímal. Daehyun by měl na víc….ne-li na dívku. Což asi nepřipadalo už v úvahu, když se mi jazykem plazil po hrudi, a rty ještě víc rozmazával tu mokrou cestičku.
Racionální uvažování začalo prudce ustupovat, když najednou na chvíli oddálil a rychlým pohybem ze sebe stáhl triko, které letělo napříč místností, bůh ví kam.
Udělal bych cokoli, abych se mohl dotknout jeho obnažené kůže. S ďábelským úsměvem a chtíčem v potemnělých očích, na mě hleděl. Ten pohled mě doslova propaloval skrz celé tělo.
"Na co čekáš, Yoo Youngjae?" Zeptal se posměšně a pohodil hlavou na stranu.
To, jak mé jméno sklouzlo z jeho rtů….tak děsivě vášnivě a lehce, jako by to snad dělal stále….jako by snad takto mluvil odjakživa. V tu chvíli jsem se asi zbláznil. Na co víc jsem asi tak mohl čekat, když jsem ho měl přímo před sebou. Přál jsem si….ne, chtěl jsem ho slyšet sténat mé jméno!….
Přitáhl jsem si ho k sobě a plně se vrhl po jeho rtech. Potřeboval jsem cítit každou částečku. Ruce mi sjeli přes jeho ramena na záda a usídlily se na té vařící se kůži. Pálili mě ruce….tedy celé tělo, pod každým dotekem s jeho kůží. Stejně jsem si připadal méně oblečený, a proto jedna z mých rukou vystřelila k pásku u jeho kalhot.
"Nebuď nenasyta, Youngjae. Hned se k tomu dostaneme." Zavrčel Daehyun mezi polibky, až jsem jen tlumeně zasténal. Tak moc jsem ho chtěl. A on si to moc dobře uvědomoval. Ale líbila se mi ta představa, že bych ho také mohl nějak potrápit.
Teď jsem se pro změnu já, natáhl po jeho uchu. Cítil jsem, jak se mu tep nepatrně zrychlil, a i jeho hlasitý dech se ještě zostřil.
"Když já…CHCI….." S důrazem na to poslední slovo a nevyslovený konec, jsem si skousl spodní ret, div mi z něj nezačala crčet krev, jak jsem mu to urputně s chtíčem vyhrkl do ucha.
Jak se Daehyunovi ruce líně převalovali po mém těle, najednou zrychlily. Strhl ze mě ten cár, co zůstal z těch šatů a pak mě vysadil na kulečníkový stůl. Ani jsem se nestihl rozkoukat, takže jsem nestihl nic z toho, co se mezitím, než se ke mně Daehyun připojil, stalo. Ale najednou byl u mě, jen ve spodním prádle a s úsměvem tak lačným, až jsem měl pocit, že mě sní.
"Yoo Youngjae, ty jedna nenasytná děvko!" Zavrčel, jak se tak sklonil nad mé tělo, jeho vlasy mě šimrajíc na kůži.
"Daehyunnie….ungh…" Procedil jsem skrz zaťaté zuby. Nedokázal jsem své vzrušení ovládat. Bál jsem se, že každou chvílí snad vybouchnu. Dlouhým mučivým pohybem stáhl poslední kus mého oblečení. Tedy, já měl pocit, že to bylo vlastně to jediné, co jsem měl na sobě. A to jeho mučení mi vůbec nepřidávalo.
Prohl jsem se v zádech, doufajíc, že bych snad mohl dostat více doteků. CHYBA!
Parchant….
Dlouze si mě prohlídl, s Dalším posměšným úsměvem.
"D-daehyunnie….prosím tě nekoukej se tak…" Fňukl jsem a překryl si oči dlaněmi.
"A proč bych nemohl?" Naklonil hlavu na stranu.
Dobře, přeháním. Pozoroval jsem ho mezi prsty a červenal se jako letní západ slunce. Nedokázal jsem z něj zpustit pohled. Měl jsem pocit, jako by se mi to všechno jen zdálo. Za žádnou cenu jsem se nechtěl probudit.
"Protože…protože…" Nedokázal jsem to vyslovit.
"Myslíš si, že nemáš hezké tělo?" Povytáhl obočí, načež jsem jen rychle kývl.
Chvilku se snažil ovládnout velkou vlnu smíchu, ale pak se sklonil a políbil mé bříško. Pozvedl jsem se na rukách a překvapeně na něj mrkal.
"Ani nevíš, kolik mě to stálo práce….jen se dívat." Zasmál se.
Nechápal jsem, ale nemohl jsem se zeptat na nic víc….
"Lízej." Zavrčel a nacpal mi jednu svou ruku do pusy.
Samozřejmě, že jsem na nic nečekal. Podložka pod mými zády sice nebyla dvakrát pohodlná, ale to všechno bylo jedno. I když mi oči plavali v chtivém opojení, nemohl jsem se vynadívat na Daehyunovo skoro nahé tělo. Pečlivě jsem olízal každý prst jeho ruky, čímž jsem si dokonce vysloužil i pár přitažených stenů.
Jakmile jsem skončil s přípravou jeho prstů, přitiskl se opět k mým rtům. Možná se snažil jen ulehčit tomu, co mělo přijít. Ale já věděl, že to bude bolet. Navíc už jsem před tím podstupoval takovou rozkoš. I když jen sám se sebou.
"Dae….nghh…" Vydralo se mi skrz rty, jakmile jsem cítil jeho prst tlačit na kruh napjatých svalů.
"Klid, Youngjae." Šeptl mi do ucha.
Nechal jsem se konejšit jeho hlasem a postupně se tak úplně uvolnil. Jeho prst zajel dovnitř, načež jsem ochromeně vykřikl.
(Navíc nevím proč, mi přišlo, že slyším křičet Himchana…..)
Zatím jsem ale pohyby neshledával moc příjemnými. Bylo to úplně jiné! Postupně do mě přirážel až tři prsty a nůžkovým pohybem se mě snažil připravit na další fázi, ke které jsme se nebezpečně přibližovali.
A když už jsem si začínal myslet, že ze mě žádné steny nedostane, se mu povedlo narazit na mou prostatu. Prohl jsem se v zádech, s mocným výkřikem slabik jeho jména. Uchechtl se nad tím a ještě párkrát pohyb zopakoval. Jakmile ale prsty vytáhl, zavrčel jsem. Nedostatek slasti mě nutil se opět k němu přimknout jako přísavka. Což alespoň na chvíli postačilo, když se můj tvrdý úd opřel o ten jeho…..
"Youngjae….Ungh…" Zasténal hlubokým zastřeným hlasem.
Rychle mě pustil a sám se rychle vyprostil z toho stahujícího oblečení. S rozšířenými zorničkami jsem hleděl na délku jeho údu. Chytil mě za kolena a prudce roztáhl mé nohy od sebe. Na sucho jsem polkl, když se ke kruhům svalů přiblížil svou špičkou, stále lehce masírujíc. A to už byl tuhý před tím.
…..teď mi dokonce přišlo, že byl ještě o něco delší.
Pevně jsem semkl rty k sobě, když jsem začal pociťovat větší tlak. Možná ta jeho průprava byla menší s ohledem na velikost. Což mě docela děsilo.
"Takhle to bude bolet ještě víc." Vyštěkl jsem, oči se mi plnily slzami.
Sklonil ke mně obličej a něžně se přitiskl na mé rty. Rychle jsem mu dal ruce okolo krku, načež do mě prudce přirazil.
"GHAAAAA." Vřeštěl jsem, slzy se koulejíc po tvářích dolů.
"Promiň mi, Youngjae." Opakoval Daehyun stále dokola šeptem, tak roztřeseně, že jsem ani nevnímal ty polibky, kterými slíbával ty všechny slzy.
Bolest to byla vážně ochromující, ale po chvíli se stáhla trošku do pozadí. A když jsem si byl jistý, že zvládnu Daehyunovi pohyby, lehce jsem kývl.
Lehce povyjel ven a znovu do mě přirazil. A překvapilo mě, když jsem místo bolesti ucítil rozkoš. Znovu zopakoval pohyb s tím, že tentokrát téměř vyjel až ven, takže když opět přirazil, cítil jsem, jak se téměř otřel o mou prostatu.
"Kyah….Daehyun-ah….tam…víc." Vyhrkl jsem neschopen ničeho dalšího. Nehty jsem drápal po jeho zádech, neschopen přestat, z toho návalu vzrušení.
No co? Alespoň si ho také označím.
"Youngjae…jsi tak těsný…" Zasténá Daehyun do mých uší, až se z toho prohnu v zádech a opět nás donutí k ještě většímu kontaktu.
Jak se jeho tempo zrychlovalo, už jsem nebyl schopen ho líbat. I když jsem nechtěl nikdy přestat. Stala se ze mě jen sténající hromádka nesmyslů. Buďto jsem jen nesmyslně kňučel, nebo do toho vkládal slabiky Daehyunova jména. S každým přírazem se mi zatmívalo před očima, a jak jsem se mu snažil jít vstříc, už jsem se neudržel a zvrátil hlavu dozadu.
Daehyun se tak vrhl po mém krku a ještě si ho označil. Ani jsem mu nestihl říci, že už se blížím, ale možná to poznal, protože i jeho tempo se ještě na těch pár chvil rapidně zvedlo. S mocnými výkřiky jeho jména jsem vystříkl na své….i jeho břicho.
A netrvalo moc dlouho, než i on vypustí proud do mého těla. V křečích se ještě chvíli pohybujeme, abychom se zbavili i posledních záchvěvů orgasmu…
-------
"Tu debilní hru na úkoly, už s tebou nikdy hrát nebudu." Frkl jsem podrážděně a snažil se zvednout.
"Pročpak? Náhodou….nemyslím si, že by tohle byl nějaký velký trest." Uchechtl se a ukázal na celé své nahé tělo. Ještě teď jsem se nad tím musel olíznout.
Měl pravdu….tohle byla spíš výhra…
A dost jsem uvažoval o tom, že bych si dal opáčko….
Sklonil jsem se k jeho rtům a něžně je obdaroval lehkým polibkem. A i když jsem chtěl víc, už mě opravdu bolela záda z toho kulečníku. Daehyun tohle podstupovat nemusel….vždyť byl nahoře….
"Víš, že jsi od teď jen můj?!" Zeptal se mě, jako by to snad nebylo jasné…
"A ty víš, že tě celou dobu miluju?!" Dodal jsem a ještě jednou ho políbil. Vzepjal se na rukách a prohloubil tak polibek.
"Druhý kolo na chatce?" Zeptal se mě s ďábelským úsměvem.
"Co když nás někdo uvidí?" Zamrkal jsem. Protože vlastně by bylo zbytečné se oblékat…..jenže jít nahý jsem taky nechtěl…
"Prosím tě…..ti už dávno všichni spěj. Navíc se jim ani nedivím." Uchechtl se a posadil se.
Docela dlouho mi pak trvalo, než mi to došlo. Podezříval jsem Daehyuna, za ještě většího zvrhlíka, než jsem si původně myslel.
"Vsadíme se?" Vyhrkli jsme oba najednou…..

Další den……ráno…..
I když se mi tedy vůbec nechtělo vstávat, Daehyunovi ruce, které mě lehce otlapkávaly na holé kůži, mě nenechali zabrat už ani na minutu. S úlevou jsem zjistil, že mě nic nebolí. A to jsem si myslel, že si ani nesednu….
Nebo jsem si to alespoň myslel…..
"Vstávat Růženko. Jestli budeš spát, nikdy se nedovíš, kdo vyhrál sázku." Zavrněl mi do ucha. Díky čemuž mnou projelo takové vzrušení, že jsem si říkal, je-li to vůbec možné.
"Hm….už lezu." Zabručel jsem a s jedním okem rozlepeným se na něj podíval. Usmíval se, a když jsem se na něj podíval, tak se mu rozzářily oči. Stáhl jsem ho na krátko k sobě, abych mu mohl vtisknout polibek.
Nakonec jsme se vsadili. Já jsem řekl, že přece kluci nejsou tak zvrhlí, aby se na sebe vrhli, jako zvířata v lese. I když o Yonggukovi jsem měl vždycky jisté pochybnosti…..
No a Daehyun řekl, že jsme všichni byli tak nadržení, že to byla jen otázka času, kdy po sobě skočíme. A tady, že to byla nejlepší příležitost.
Když prohraje on, musí mi udělat striptýz. Když já………tak tanec okolo tyče.
Svůj trest bych shledával horším!
V hlavní místnosti už byl Himchan s Yonggukem. Himchan nosil na stůl čím dál víc jídla a Daehyun se začal smát hned, jak to viděl.
"Dobrý!" Pozdravil nás Gguk a mávl rukou do vzduchu.
Netrvalo ani pár minut, co jsme se posadili ke stolu a Himchan nás stihl sprdnout, že prej s jídlem musíme počkat, až budeme všichni, dorazili i ti dva. No nejdůležitější teď byl vlastně jen Zelo. Všichni o něj měli vážně strach. Jo a Ti dva naproti nám měli hlavně strach o svoje holý zadky!
Bylo vidět, že ho ty šrámy ze včera vážně dost bolí. Ale když se ho Jongup ptal, jestli je v pořádku, jen se na něj usmál, jak sluníčko. Už v tu chvíli jsem na sucho polkl, protože mě Daehyun s uchechtnutím šťouchl do boku.
Yongguk se zvedl a začal ze sebe chrlit celou historku a omluvu pro Junhonga, ale on ho jedním táhlým pohybem ruky zastavil. Stáhl při tom bolestně obličej.
"Jongupie mi to vysvětlil. Nech to být. Stejně s váma není žádná sranda. To s Jongupiem jsme včera měli……" Nedořekl, protože mu v drmolení zabránila Jongupova ruka. Byl rudej až na prdeli…
V tu chvíli se mi už blbě dýchalo…
Himchan stuhl a v Yonggukovi by se nikdo krve nedořezal. Daehyun na druhou stranu….z toho všeho měl parádní prču….
"No…aspoň se tak všechno vyřešilo…nebudu se muset bát, že by si včerejšek Gguk nechtěl zopáknout…" Pokrčil Himchan rameny a napil se kafe.
A v tu chvíli jsem to projel…..
"Zaplať zlato!" Zasmál se Daehyun….

V tu chvíli se všichni otočili zase na nás………….
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 13. září 2014 v 20:40 | Reagovat

To bylo moc hezké, ale chtěla bych Jaeho moc vidět v tom králičím kostýmku.
A ten závěr byl pro Jaeho samá špatná zpráva...

2 Jaera Jaera | Web | 16. září 2014 v 12:11 | Reagovat

Tohle je naprosto dokonalé :DDDD Chvílema jsem slintala a chvílema se tlemila... hlavně tomu konci, jak ho Dae oslovil "zlato" a všichni se na ně otočili... úplně vidím ty jejich výrazy :D hmmm... ale zajímalo by mě, jak jejich konverzace probíhala dál :D

3 Ady Ady | 5. listopadu 2014 v 20:24 | Reagovat

Je to super! Přečetla jsem celé You makes me wanna,během jednoho dne co znám tento blog... a nechci věřit tomu, že je konec! :( :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama