You makes me wanna - JongLo (Part1)

4. září 2014 v 15:26 | ~Tokki~ |  You makes me wanna [ COMPLETE ]

I tak by se to dalo vysvětlit…
Myslel jsem si, že jsem jediný, koho se to týká…
Kolik jsem toho měl vlastně ukázat, abych dokázal, že něco znamenám?…
A při tom se nebát, že přijdu úplně o vše…
Na co jsem se měl víc soustředit?
Na sebe….
Život…
Štěstí…
Peníze…
Slávu…
Nebo snad…chtíč?….
"Klepe se!" Vřískl jsem, jakmile jsem uslyšel vrznout dveře.
"No takhle jsme neříkali, že se mnou budeš mluvit." Povytáhl Yongguk Hyung jedno obočí. Byl to ten nejmilejší člověk, kterého jsem znal. Moc rád jsem si s ním hrál. Ale to nešlo pořád. Hlavně proto, že jakmile se ukázal Himchan Hyung, Yongguk Hyung okamžitě přestal vnímat. Nechápu to…
Nebylo to, jako bych žárlil, ale on zabírá všechnu jeho pozornost. Kdyby to nebylo tolik, zlobil bych se možná o něco méně. I teď jsem se pro sebe maličko zamračil…
"Yonggukí Hyung. To už jste tu?" Vypískl jsem nadšeně. Možná Himchana Hyung někde po cestě zapomněl. Ježíš, kéž by! Protože už to bylo čtrnáct dní, co jsem si s Yonggukem Hyung pořádně zablbli. Občas mi přijde, že se Himchan Hyung chová, jako ženská….
"Oh, přivezli jsme všechno potřebné. A ty by sis měl sbalit, nebo s námi nejedeš." Zavrčel velitelsky.
"Ye, Yongguk Hyung." Vyletěl jsem z postele a postavil se do pozoru. Yongguk mě obdařil rozesmátým výrazem v obličeji a odešel. Od zítra jsme měli několik dní dovolenou. Kterou jsme měli trávit někde kdesi….já vlastně ani nevěděl kde. Ono je to jedno. Já měl jistotu, že mě nikde nezapomenou. Oni jsou moji starší bráškové, co se o mě neustále starají a co si se mnou hrají….téměř pořád…
Ugh. Nejradši bych vzal tlustou pálku a odstřelil Himchana Hyung někam do vesmíru. Jako že opravdu. Blbej Tatsmato… Měl jsem toho plný Zuby. Yongguk Hyung nan NAEKKOYA!!.....
"Tak deš už? V jednom kuse jen zdržuješ. To nemůžeš být pro jednou hotovej včas?" Křičel na mě Himchan Hyung. Vážně jsem toho měl dost. V hlavě mi to bublalo a dokonce jsem dostal tik do oka.
"Nemohl. To bych musel být ty." Drtil jsem si šeptem, aby to neslyšel.
"Ye, Himchanie Hyung. Mian." Usmál jsem se na něj a rychle doházel věci do tašky. Za všechno stejně může on. Kdyby se tolik neloudal ve sprše, tak bych to stihl. Mám opravdu pocit, že je ženská. Takhle dlouho to přeci chlapům netrvá. Tedy aspoň mě ne….
"Říkal jsem ti, že ho nemáš provokovat. Himchan je jak…" Načal Youngjae Hyung. Byl to takovej náš mozek. A díky bohu za to, protože bez něj bychom to asi nikam nedotáhli…
"Holka?" Dodal Daehyun a pověsil se mu na záda. Ti dva byli jak přísavky ze spodu protiskluzové desky do vany. Občas se z toho obracel žaludek.
"Arra, jenže já za to nemůžu!" Snažil jsem se vykroutit z tohohle nesmyslného pokárání.
"Jo, tentokrát je Zelo nevinnej a čistej, jak dětská prdelka." Zahákl se na mě Jongupí Hyung. Málem jsem díky tomu absolvoval let obličejem na asfalt. Ale naštěstí mě včas chytil a smál se u toho jak blázen.
Usadil jsem se na zadní sedadlo. Jelikož to byla celkem dlouhá cesta, říkal jsem si, jak se tam dobře bude vzadu spát, jelikož jsou tam nejvíce polohovatelné sedačky.
"Ty jsi had, Zelo. Vždycky to nejlepší že?" Frknul Youngjae a stáhnul Daehyuna vedle sebe přede mě. Nechápu, co mu tak vadilo.
"Jongupí Hyung!" Mávl jsem na něj hned, jak nastoupil. I když to nebylo tak velké auto, abych na něj musel pořvávat jak v autobuse, přišlo mi to milé. Navíc jsem tak mohl vidět, že Yongguk Hyung sebou lehce škubl. Vešel přímo za ním a tak jsem v přímém přenosu mohl sledovat, jak se trošku mračí a sedá si vedle nadšeného Himachana Hyung. Tohle asi zřejmě nečekal. A já doufám, že si aspoň uvědomí, že mu to už nežeru….
"Nebuďte na něj zlý. Stejně budete spát tak jako tak." Zavrčel na ty dva Yongguk, což mě překvapilo. Položil jsem si sedačku a na suchý zip, na stropě auta, si přilepil svůj DVD přehrávač. Už jsem se těšil, jak si se sluchátky v uších budu užívat ty scény nového filmu, co jsem si koupil a pomalu u něj usnu, takže si ho pak budu stejně muset pustit ještě jednou.
"Nevadí, když se kouknu s tebou? Tenhle jsem taky ještě neviděl." Usmál se Jongup, aniž by počkal na mou odpověď, zapojil druhá sluchátka do přístroje. Proč já si nepořídil ten jednoduchý, kde nemůžou být dvoje sluchátka. Nějak jsem tušil, že to stejně skončí u toho, že si budeme celou cestu povídat.
Mé tělo ho ale přechcalo ve chvíli, co jsme vyjeli….
Sotva deset minut, a byl jsem tuhej……
Dorazili jsme do campu. A když říkám camp, tak camp. Pár chatek, samostatné společné sprchy, kadibudka a jedna budova, co fungovala jako hlavní stan. Žádný signál na telefonu, díky bohu. Ale aspoň doufám, že tu bude nějaká elektřina.
"Rozdělte si chatky." Řekl Yongguk, jakmile byli věci ven z auta a to auto někam nenávratně odjelo.
"Jako, co to je za boudu?" Pronesl nařčeně Youngjae.
"Potřebujeme odpočinek. A to pude těžko, když na nás budou všichni vidět." Odvětil podrážděně Himchan.
"Chci pokoj s Jongupem Hyung." Frknul jsem, protože už jsem si stihl všimnout, jak Himchan počítá kolik zavazadel je Yongguka Hyung. Doufal jsem, že proti tomu bude něco namítat. Že řekne, že jsme nejmladší a bude mě chtít mít pod dohledem. Ale on po mě jen hodil klíč od chatky. Zamračeně jsem se na chvíli podíval stranou a pak popadl svoje věci a šel podle čísla.
"Ya, Zelo. Počkej přece." Zvolal Jongup Hyung, ale aspoň jednou jsem dělal, že ho neznám.
"Už vůbec mu na mně nezáleží. Všechno ostatní bych dokázal přejít. Ale tohle?" Mumlal jsem si pro sebe, Zatím co jsem vyhazoval věci z tašky a hledal své šortky. Věděl jsem, že jsem si je sem někam dával. Idiot Tatsmato. Kdyby mě nechal na pokoji, sbalil bych si tak, že bych vše v pořádku našel. Jakmile Jongup Hyung strčil nos do dveří, já šel proti němu ven.
"Kam jdeš?" Ptal se hned překvapeně.
"Zaplavat si." Odfrknul jsem a přehodil si ručník přes holá záda. Aspoň to jsem tedy věděl jistě. Že tu bylo jezero. Už jsme tu párkrát byli před debutem. Jen já, Yongguk Hyung a ten růžovej králík….
Byl jsem tak vytočený, že jsem mu ani nedokázal přijít na jméno…
Ale ještě než jsem odešel, chtěl jsem mu dát poslední šanci. Tak trochu jsem doufal, že by se ke mně mohl přidat tak, jako za starých časů….
Absolutně jsem nemohl uvěřit svým očím….
Stál jsem bokem u chatky, kterou měl s Himchanem Hyung. Jak také jinak. Šel jsem sem, s veselou písní na rtech. Opravdu jsem chtěl, aby věděl, že to nemyslím vážně, ale že mu jen chci trošku vynadat. Sotva jsem se dotkl lehkých dřevěných dveří, uslyšel jsem něco, co by mě ani nenapadlo, že bych mohl slyšet….
Ještě….prosím, Yongguk-aaah…
Oněměle jsem zíral na to jak se…
Nedokázal jsem to ani vyslovit. Tohle nebyl můj Hyung…To nebyl můj přítel. Srdce se mi rozbušilo. U toho jsem nemusel být. Rozhodně ne….
Dal jsem se na bezmocný úprk do lesa. Bylo mi jedno, že na to nejsem oblečený, ani na to, že brzy už bude tma, prostě jsem potřeboval pryč. Běžel jsem a nedokázal se zastavit. Do rukou mě řezalo trnité křoví a do nohou zas špičaté jehličky na keřích ostružiní. Ani si nepamatuju, že bych začal brečet. Proč mě takhle zradil. Co mu může Himchan Hyung dát víc, než já?
Já ho měl přeci taky rád…
Tak proč si nevybral mě?......
Ani si nepamatuji, že bych omdlel….ale dalo se to čekat, když jsem byl vysílený a dnes jsem ještě ani nejedl…na to jsem díky Himchanovi Hyung neměl čas….
"Našel jsem ho." To bylo jediné, co si pamatuji. Jak mě silné paže odnesli zpět do campu, kde to všechno začalo….

---
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jaera Jaera | Web | 4. září 2014 v 15:55 | Reagovat

Nyuuuuu.... :D Vím sice, že už jsem je četla všechny tři díly... ale prostě... muhuííííí :-D  :-D  :-D
Mian... nic normálního ze mě nedostaneš

2 Hatachi Hatachi | 4. září 2014 v 22:06 | Reagovat

Taky už jsem všechny díly četla, ale moc ráda si je přečtu znova ;-)
Takže neváhej a hrň to na nás...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama