You makes me wanna - JongLo (Part2)

5. září 2014 v 12:12 | ~Tokki~ |  You makes me wanna [ COMPLETE ]

"OH GOD, DAMN IT!" Vyhrkl dost hlasitě Jongupí Hyung, jakmile jsem otevřel oči. Vyletěl ze sedu vedle mé postele a pak si znovu sedl.
"Co se stalo? Říkal jsi, že si jdeš zaplavat?! Místo toho tě tři hodiny hledáme po lese!" Vřískal, jak kdyby hořelo. Napřed jsem se ani nehnul. Tři hodiny? To byla slušná dávka kómatu. Pak jsem si ale vzpomněl, proč jsem vlastně utekl. Mé oči se opět začaly plnit slzami….
"Hyung…tolik to bolí." Vzlykl jsem. Potřeboval jsem jeho útěchu….
Když jsem mu tedy tak nějak vylíčil, co jsem viděl a to, že jsem si řekl, že to ani nevyslovím, rozbrečel jsem se nanovo. Nechápu proč? Na kluky jsem nikdy nebyl, ale i tak to bolelo víc, než kdybych ztratil člena rodiny….
Ale víc mě překvapil výraz Jongupa Hyung, který vypadal, jako by o tom celou tu dobu věděl. A nejen on….
Ale že jsem já ten jedinej člověk, kterej o tom neví. Chtělo se mi řvát. Řvát tak hlasitě, až bych už nikdy nepromluvil. A všechny je tak potrestat, za to, že mi nic neřekli.
"Yongguk Hyung ti to chtěl říct tady. Neměl jsi to zjistit dřív." Snažil se mě chlácholit Jongup.
"To ti nežeru. Měli jste mi to říct hned. Nejsem přece zas tak malej, abyste okolo mě chodili jak kolem bomby. Tohle není to samý, jako bych byl třeba adoptovanej…" Vřeštěl jsem z plných plic. Potřeboval jsem to ze sebe dostat ven. Ale Jongup mi zakryl ústa rukou. Měl jsem je celé rozkousané a krvavé, jak jsem si je před tím kousal, když jsem utíkal lesem. Takže to dost pálilo.
"Jestli chceš, aby všichni věděli, že jsi vzhůru, a že chceš, aby tě litovali, tak křič dál." Zavrčel dost suše. Až mě to docela vyděsilo. Jongupí Hyung byl všelijaký, ale zlý rozhodně ne. Znova se mi nahrnuly slzy do očí, načež jedna stekla Jongupovi po ruce.
Neuměl jsem si to vysvětlit. Nedokázal jsem pochopit, proč zrovna mě to nikdo nechtěl říct. Není to, jako že se budou brát, a proto k nim už nemůžu chodit na návštěvu, protože bych je otravovala….
"Promiň, Hyung" Natahoval jsem trpce a pokaždé sebou cukl, když přišla bolest od podrápané kůže.
"Ty jsi ale Blbej! Takhle se zřídit." Posunul se blíže ke mně a prohlížel si můj hrudník.
"Bylo tam trní." Pokrčil jsem jedno rameno a opět se prohl bolestí.
"Vyčistil jsem ti rány. Víc už dělat nemůžu." V jeho obličeji se objevil čirý zármutek. I mě samotného to lehce píchlo u srdce.
"Všechny ne." Pípl jsem rezignovaně k celé té pitomé události.
"Kde?" Chytil mě jemně za ramena a otáčel mě tak, aby mě prohlédl.
"Tuhle!" Ukázal jsem si bolestně na srdce.
"Ty mě teda dokážeš vyděsit!" Vydechl úlevně a lehce mě objal. Díky jeho pažím jsem sice cítil bolest, ale ta s klidem přehlušila to, co mě nejvíce bolelo. Chtěl se odtáhnout, ale já si ho přitlačil víc do náruče. Byl menší než já, takže mu i v téhle pozici obličej zapadl do jamky u mého krku. Ale zase byl silnější než já. Mohl mě kdykoli od sebe odstrčit, ale on nic nedělala. Možná věděl, že mi je takhle lépe. Bolest zabít jinou bolestí….
Jeho teplý dech ovál bok mého krku a zátylek. Plazil se dolu po páteři jako mlha válející se po poli. Sám si mě těžce přitáhl do své náruče a připravil mě tak o veškerý kyslík.
"Ugh." Vydechl jsem s bolestí, rozlévající se po mém těle, jako paralyzující látka.
"Nejsem zrovna z těch, kdo by ti Yongguka dokázal nahradit…" Povzdechl si, ale jsem ho zarazil větším vřelejším stiskem.
"Nikoho nahrazovat nechci." Fňukl jsem.
"Jen…Jen mě to mrzí…Kdyby to řekl…mohl jsem jim…jim dát prostor, který potřebovali…" Znovu jsem se rozbrečel. Jen myšlenka na to mě vracela do kruté reality. A to byly ty bolestivé doteky, to obětí, tak příjemné….jako žahnutí kopřivou.
Prahnul jsem po tom, aby mě nepouštěl, alespoň do chvíle, než si zvyknu. Aspoň do chvíle, než tomu budu moci odolat. Tomu pokušení si ublížit jen proto, že nemůžu mít to, co jsem tak hrozně moc chtěl…
Najednou jsem ucítil, že se jeho jemné teplé rty dotýkají okolí mého ucha. Byl to zvláštní pocit, ale rozhodně to nebylo nepříjemné. Moje tělo na to samovolně reagovalo. Vehnalo mi husí kůži, nejsilnější na páteři mezi lopatkami. Byl bych asi blázen, kdybych se to snažil skrýt, kdybych si nemyslel, že je tohle ten účinek toho šimrání…
"Zabíjíš mě vlastní bolestí." Šeptl najednou chraplavým hlasem. Snažil jsem se něco udělat. Nějak mu odpovědět. Možná mu vyvrátit tu pravdivou skutečnost, ale jediný na co jsem se zmohl, byl těžký výdech podbarvený odeznívání bolestí. S příchodem něčeho úplně jiného…..lepšího…
Můj dech se značně zrychlil. Společně s tlukotem mého srdce. Cítil jsem ho na svém těle tím víc, protože na sobě měl jen tenoučký nátělník. Jongup se nikdy netajil tím, že měl vypracovanou tu horní část těla.
"Slib mi, že už tohle nikdy neuděláš!" Zavrčel mi do ucha a sjel po jeho kraji, načež mě zatahal za ušní lalůček. Málem jsem ho začal proklínat. Proč jsem jen na něj takto reagoval? Nedokázal jsem nad tím reálně uvažovat. Jen mě víc a víc přitahoval ten chtíč. Bylo to mnohem lepší než bolest. A to mnohonásobně.
"Tak slib mi to!" šeptl a tím chraplavým hlasem a přejel po tváři až k mým rtům. Oči jsem měl napůl zavřené, podlité touhou, aby ukončil tu vzdálenost mezi námi. Nedokázal jsem ani pořádně promluvit. Doufal jsem tedy, že mu bude stačit pouhé přikývnutí.
"Hodnej kluk." Pohladil mě jednou svou velkou horkou rukou po tváři.
"Nejsem zvíře." Vyhrkl jsem a ihned jsem měl oči široce otevřené. V těch jeho temně hnědých zářili podivné ďábelské jiskry. Jako by se mě snažil vyprovokovat. Jednou rukou mě stále přidržoval zatím, co tou druhou mi zlehka cuchal vlasy. Celou dobu jsem se díval do jeho očí….
Pak jsem najednou sjel očima k jeho hrudi. Chtěl jsem vědět, jak moc se vzdouvá. Kolik svalů při tom pracuje…. Jak vzrušující pohled to musí být….
Přejel jsem rukou až mezi jeho prsa, kde jsem jí lehce celou dlaní opřel do masa a svalů. Jongup se zhluboka nadechl. Cítil jsem každou částečku svalu mezi prsty. Jako bych ho držel ve své dlani.
"Junhong-ah." Šeptl rozechvěle.
"Ah, Jongupí?" Zamrkal jsem do jeho očí.
Tvářil se dost rozpáleně. Touha mu přímo ztmavila oči, načež se začal nadechovat o něco prudčeji. Jeho rty, mě neuvěřitelným způsobem vábily. Horní uzounký ale zakřivený tak aby se hodil k tomu spodnímu, plnému.
Tentokrát on očima zašátral po mém bolavém obnaženém hrudníku. Rukou z vlasů se přes tvář a krk probojoval mezi oděrkami až dolu k lemu peřiny a zase zpět nahoru. Kůže se mi mrazem stáhla a na chvíli jsem vzrušením zavřel i oči. A toho využil. Doufal jsem. Mučednicky jsem vyčkával a doufal, že se slituje. Že mi dá ochutnat své rty…sliny….
Lehce hrubě pohyboval svými rty na mých. Byl jsem tím absolutně pohlcen. Nepotřeboval jsem nic víc, než jeho. Jedním polibkem dokázal zahnat všechny moje starosti. Jako by byl spíše nějakým lékem na moje bolavé rány. Lehce mi jazykem ťukl do zubů a žádal tak o povolení ke vstupu.
Pravda….chvíli jsem váhal. Hlavně proto, že jsem se bál, že by nás někdo mohl vidět. Ale vlastně…co tu řeším? Vždyť Yongguk měl svého Himchana a Daehyun a Youngjae tak nějak vždycky byli všude spolu….
Jakmile jsem tedy vpustil Jongupův jazyk do svých úst, zavzdychal jsem v posledním návalu smutných vzlyků. Ani se nad tím nepozastavil. Objal jsem ho kolem krku a přitiskl ho k sobě. Chtěl jsem cítit jeho tělo. Každý centimetr. I to bylo málo. Najednou i kůže pro mě byla málo blízko.
Měl jsem pocit, že se rozpadnu. Třásl jsem se, po celém těle, pod náporem těch nových pocitů. Chtěl jsem je všechny. A nejlépe, všechny najednou. Čím víc jsem si ho tlačil ke své hrudi, tím méně dechu jsem měl v plicích. Bylo stále hroší se nadechnout. Lapal jsem po dechu…..
Opustil mé rty a s drobnými intenzivními polibky opět doputoval zpět k mému uchu.
"Klid, nepřepínej se." Sežehl mi těmito slovy celou kůži. Při tom lehce dlaněmi přejel od boků až k mým ztuhlým bradavkám. Nedokázal jsem pořádně soustředit. Už se mi vytrácel prostor a čas. Jestli to bude pokračovat, brzy nebudu vědět, čí vlastně jsem. Ale jaksi, mi to bylo úplně jedno….
Přál jsem si jediné… Aby mě Jongup už nikdy nepouštěl. Aby se stále věnoval jen mým rtům…..potřeboval jsem je….potřeboval jsem jeho…
"Neodcházej." Stáhl jsem ho zpět, když se byť jen pohnul.
"Nikam nepůjdu, ty trubko." Šeptl mi udýchaně do ucha. Na chvíli mě pustil. Ochromeně jsem na něj hleděl z postele. Totálně mimo. Celý jen jeho….
Stáhl si tílko z těla a pak si zalezl pod peřinu ke mně. To, že jsem ho mohl cítit blíž ke svému tělu, mě ujišťoval, že je tu. Že je skutečný a mé pocity o něco intenzivnější….
"Líbej mě." Fňukl jsem a naklonil se, abych se okolo něj mohl obtočit jako chobotnice.
"Samozřejmě, že budu." Vyhrkl a rychle splnil mé toužebné přání. Teď, když byl bez toho kusu látky, mohly moje ruce nenasytně brouzdat po jeho svalnaté kůži. Každý záhyb se pod mými prsty rozpouštěl v bolestivě stahujícím vzrušení. Cítil jsem každý jediný dotek, kterým se mě snažil dostat do stavu nezvladatelnosti. Jak kousal můj spodní ret, až mi z něj tekla krev, Pak jej sál tak lačně, až jsem se prohýbal v zádech blíže a blíže k němu….
A mé kraťasy na plavání mi byly stále více těsné.
Vzkřísil snad každou částečku mého těla. Postupně se doteky prohluboval více pod mou kůži. Nakonec i přikrývku odkopal, protože zbytečně bránila v pohybu. Rty prudce tvrdě dolehl na můj krk a sál a tlačil na něj, že určitě byl celý modrý. Ale co na tom, když jsem byl v sedmém nebi…
Jeho těžká ruka přejela můj úd přes vrstvu oblečení, a i to stačilo, abych vykřikl snad na celý camp, své vzrušení.
"Šššt." Pousmál se Jongupí do mých rtů.
"Nepřestávej." Vydechl jsem. Ať cesta vede kamkoli…
"Mohl bych ti ublížit." Pípl ustaraně.
"To sis měl rozmyslet o hodně dřív." Nabral jsem všechnu zbylou energii a tentokrát já přejel rukou tvrdě přes jeho nástroj. Byl velký… hodně velký…a silný…..tuhý jako…..to se nedalo popsat….
Zmáčkl jsem jej v ruce, až Jongupí zaskřípal zuby a skrz ně vyšla jakási podoba stenu. Ihned mě od sebe odstrčil. V první chvíli jsem myslel, že mě tu přeci jen nechá…nebo já vlastně nevím….
Nemyslel jsem…nebyl jsem toho schopný……
Ale on místo toho vzal mé kraťasy za jejich okraj a stáhl je jedním táhlým pohybem dolu. Zkousl jsem si bolavý ret, ze kterého opět tekla krev. Sám se vysoukal z těch svých a ukázal mi tak v plné velikosti svou chloubu. Okamžitě jsem se prohnul v hlubokém hrdelním stenu. Už jen ta představa, cítit ho uvnitř sebe, mě doslova naplňovala novým vzrušením. Byl jsem jako nenasytné malé dítě. Chtěl jsem víc a víc….
Znovu si na mě lehl. A čím víc kůže jsem teď cítil, tím to bylo horší…
Po chvilce líbání, vytáhl vlastními prsty naše smíchané sliny a míchal je, aby mu na nich vydrželi. Pak stáhl ruku mezi mé nohy až ke svalu mého zadního otvoru. Okamžitě jsem si říkal, jestli to přeci jen nebyl špatný nápad. Ale Jongup mé obavy ihned utišil hladovými polibky. Což vyřešilo vše. Postupně do mě vsunul asi tři prsty. Křičel jsem… ale spíše vzrušením, než bolestí. Potřeboval jsem ho. I tohle mi přišlo málo. Tolik málo oproti tomu, co můžu dostat. Možná mi to vyčetl z nedočkavých pohybů těla. Zastavil a pohlédl na mě….
"Můžu ti ublížit." Šeptl ten jeho hrubý hlas.
"Dělej a nemel blbosti." Chytil jsem ho za vlasy a trhnul. Čímž jsem ho přiměl k tak útrpnému výkřiku, až jsem sám nemohl uvěřit, že byl skutečný….
Přitiskl se znovu na mé rty. Sajíc odkapávající krev z mého napuchlého rtu. Ucítil jsem špičku jeho penisu na stejném místě, jako před chvílí byly i jeho prsty. V očekávání jsem se téměř začal vrtět. Tak strašně jsem ho chtěl. Strhnul jsem ho k sobě tak těsně, abych mu mohl šeptat do ucha….
"Tak dělej. Jsem jenom tvůj." Zasténal jsem mu do ucha. Ihned jsem ucítil větší tlak, což mě přinutilo i k dalším stenům.
"Jestli ti ublížím, nikdy si to neodpustím." Vyhrkl a skučel u toho jak týraný pes.
"Ale já tě chci." Vyhrkl jsem tak bezmocně, až mi vyhrkly slzy. Vždy jsem dostal, co jsem chtěl. Jediné, co ale nikdy jen moje nebude, je Yongguk Hyung….
Čím víc se tlačil dovnitř, tím větší horko mě polévalo. Snažil se tak strašně moc, aby mě to nebolelo, až to bylo směšné. Obtočil jsem mu ruce okolo krku a přitiskl se tak těsně k němu, že se chtě, nechtě, musel pohnout.
Potil jsem se snad úplně všude. Možná až teď mi došlo, jak strašně je tu nedejchatelno. Okna zamlžená výpary z našeho neutuchajícího chtíče. Když byl ve mně úplně celý, na chvíli se zastavil a oddychoval. Čekal, až si na tu jeho velikost zvyknu. Svaly se okolo jeho údu stahovaly a dělaly mu tak dobře. Což ale znamenalo, že bych se měl rychle rozkoukat, jinak bude brzy po všem…
Přejel jsem prst přes jeho vlasy až na jeho tváře a něžně je pohladil….
Zapomněl jsem….
Vše bylo pryč. Nepotřeboval jsem nikoho dalšího, abych byl šťastný. Na to mi stačil Moon Jongup.
Můj Jongupí….
Přehnaně rozněžněle jsem ho políbil na rty. Moc měkce…. Moc sladce…Moc jako malé dítě…., kterým už jsem rozhodně nebyl….
To fungovalo jako signál…. Zhluboka se nadechl a částečně se povysunul z mého těla a se staženým výdechem do mě opět zarazil svůj silný úd. Zvrátil jsem hlavu a chrčel blahem. Na můj vkus se držel až moc zpátky. Nejsem žádný rozbitný kus porcelánu. Naklonil se nad mou hlavu a hladově mi do úst vstoupil svým jazykem. Ihned jsem nechal nic nedělání a chytil se jeho pevných ramen, nechávajíc tam rudé škrábance od nehtů….
Připadal jsem si jako pijavice. Snažil jsem se co nejvíce zrychlit své tempo polibků, abych ho přiměl udělat to samé. Kdykoli se vytrčil a opět vrátil zpět v sílícím pohybu, a to jak rychlostí, tak intenzitou, vřískal jsem…
Nedokázal jsem to udržet v sobě. I jemu unikalo spoustu bolestných stenů….
"Můj…můj…" Pískl jsem. Moje chlouba se mimoděk otírala o naše břicha. Taky to bylo příjemné, ale tímhle stylem ze mě nic nedostane….
"Nemel furt. Tohle nejsou volby do parlamentu." Zavzdychal Jongupí a chytil můj úd tak lehce, ale zároveň tak zkušeně.
"Ale vím, komu bych dal hlas." Pípl jsem téměř na pokraji všech svých sil. Upozorňuju…že jsem se probudil asi po dost dlouhý době…tři hodiny ležíc v lese…..a to jsem nic nejedl….
Jestli přežiju až do konce, tak přežiju vše….
Zalepil mi pusu opět těmi polibky lačnícími po mě samotném. Nikdy mě nikdo tolik nemiloval….ne tak, jako on…
Cítil jsem, jak se tempo zrychluje. To i díky tomu, že mé myšlenky se stávaly nepravidelnější a zatmívalo se mi před očima. Přitáhl jsem si ho těsně k sobě a obtočil těsně kolem něj nohy. Chtěl jsem ho naposledy cítit v celé délce. Vykřikl jsem a moje vášeň se rozprskla jak na mě, tak na mého milence. Netrvalo ale ani sekundu a i do mě proudila další vášnivá zakalená tekutina….
Jongupí se ještě chvíli zdržoval ve mně. To jen, aby mě nechal vydechnout. Držel můj obličej. Sem tam mi smetl neposedný mokrý vlas z tváře….ale hlavně mě neustále zasypával něžnými polibky…

"Jongupie Hyung nan NAEKKOYA…" Zabručel jsem hrdě a stočil se do jeho náruče….
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 5. září 2014 v 21:58 | Reagovat

Konec dobrý...všechno dobré.
Těšim se na další pár :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama