Food Seduction 4. Čokoládová horečka

1. listopadu 2014 v 12:19 | ~Tokki~ |  Food Seduction [ ON-Going ]

[ Youngjae ]


Chvíli jsem jen tak koukal za siluetou Daehyunovy postavy. Co to do něj vjelo?...Nikdy jsem neviděl, že by se takhle naštval.
Někde vzadu v hlavě mě hlodala myšlenka, jestli jsem to tentokrát nepřehnal.

Chtěl jsem jít za ním, ale nemohl jsem tu nechat všechny naše věci. A možná jsem v tu chvíli přivolal, protože se mi za zády ozvalo hromové hřmění Himchanova hlasu.

"Jestli se chceš dožít zítřejšího dne, tak si okamžitě obleč to tričko!" Hromoval a vlepil mi lehký pohlavek.

"N-neh Hyung." Okamžitě jsem ho poslechl, protože jsem si radši nechtěl ani přestavovat, co by se stalo, kdybych to neudělal.

"Kam šel Daehyun? Vypadal, že má na spěch…" pousmál se Himchan ďábelsky, když si sedl na volné místo na dece.

"Hyung….já…půjdu za ním!" Bez rozmyslu jsem se zvedl a rychle se vydal k našemu pokoji.

Slyšel jsem, jak za mnou Himchan něco křičí, ale bylo mi to jedno. Asi jsem udělal chybu. Asi jsem to opravdu přehnal. Měl bych se mu omluvit. A to okamžitě!

To jsem si opakoval celou cestu až ke dveřím od našeho pokoje. Tam jsem se zastavil, opřel se rukou o zeď vedle nich a oddychoval. Ani si nepamatuju, kdy jsem se rozeběhl.

Ale pak jsem si vzpomněl na to, jak rozrušeně se tvářil, že mi bylo jedno, že dýchám, jako kdybych uběhl maratón, a prostě jsem vrazil do dveří.

To co mě ale ovšem čekalo uvnitř, bych v životě nečekal. Dveře za mnou klaply a já opařeně zůstal zírat na postel, na které ležel Daehyun.

Měl na sobě jen plážové šortky, takže se není čemu divit, že se moje srdce rozbušilo takovým způsobem, že to snad i musel slyšet. Jeho hrudník byl samý sval a jeho kůže se lehce leskla potem. Ne, že bych to nikdy neviděl, jenže….
Jeho jazyk vystrčený ven lapal po kapkách čokoládového sirupu. U toho měl zavřené oči a bolestně svraštělé čelo, zatím co ze sebe vydával mručivé sténání.

Na sucho jsem polkl a cítil, jak se mé šortky napínají. Ruce se mi okamžitě začaly potit a jediné co jsem dokázal, bylo jen stát a zírat v úžasu na tu dokonalost.


"Dae.." Konečně jsem sebral odvahu a rychle jsem přešel až k posteli.

Ihned otevřel oči a já málem upadl nad intenzitou jeho pohledu. Zavrtěl jsem lehce hlavou, abych se probral z transu a posadil jsem se vedle něj. Chtěl jsem mu říct, že je mi to líto, ale jakmile jsem uviděl tohle, všechna moje předsevzetí vyletěla oknem.
Věděl jsem proč má zrovna čokoládový sirup. Vždycky si ho dával, když ho něco trápilo. Takže tohle by nebylo poprvé, kdy bych se mu ho snažil sebrat. Ale bohužel jsem nikdy neuspěl.

"….dej mi ten sirup." Zašeptal jsem a natáhl ruku po láhvi, která ihned uhnula, jak se okamžitě začal bránit.

"Nechci…jdi pryč!" Zavrčel.

Ale pro mě to působilo spíš jako vábnička než odstrašující povel. Znovu jsem se natáhl pro lahev, ale on mě plácl přes tu ruku.
"Ya! Jung Daehyun!" Zasyčel jsem a použil tentokrát obě ruce.

Ale opět bez úspěchu. Za to já jsem měl úžasnej novej flek od sirupu na svém tričku. No co? Stejně bych ho vyhodil!
Sundal jsem si jej, takže jsme si v počtu kusů oblečení byli rovni. A hned na to jsem vylezl na postel a obkročmo se na něj posadil.

Po pravdě? Neměl jsem nejmenší ponětí, co dělám. V tu chvíli jsem absolutně nepřemýšlel nad ničím jiným než nad tím, abych získal tu blbou lahev sirupu.

"Okamžitě mi dej tu lahev." Zavrčel jsem, než jsem se předklonil, abych se znovu pokusil ji získat.


Pevně jsem ji chytil oběma rukama, čímž jsem zapříčinil, že na nás oba vyprskla dávka čokoládového sirupu. Měl jsem jí snad po celém hrudníku.

"Nedám a pusť jí! Plýtváš!" Kňučel nešťastně, zatím, co koukal na můj hrudník politý čokoládou.


Srdce mi poskočilo, když mi došlo, co to vlastně dělám. Že sedím jen v kraťasech na Daehyunově klíně, jsem celý od čokolády. Rychle jsem mu sklenici vyškubl a chtěl se zvednout.

Jenže Daehyun mě chytil za zápěstí obou rukou a posadil se. Nemohl jsem si pomoct. Chtěl jsem ho víc a víc. Musel jsem se kousnout do rtu, abych zabránil úniku jakéhokoli zvuku, protože mé šortky byly čím dál pevnější.


"Vrať mi ten sirup." Vrčel už vážně naštvaně.

Tohle jsem u něj ještě nezažil. Opravdu ne. Ale bohužel ve mně jeho vrčení vyvolalo jen další vlnu záchvěvu, a ten sirup na mé hrudi tomu vůbec nepomáhal. Bradavky jsem měl ztuhlé, až to skoro bolelo. Zavrtěl jsem se lehce a obtočil je kom Daehyunova pasu abych se k němu posunul blíž.

A v tu chvíli mi došlo, že nejsem jediný, kdo je z tohohle vedle….

Naklonil jsem se tedy k jeho uchu, čímž se naše hrudníky dotkly. Chvíli jsem jen tak dýchal a snažil se uklidnit i tlukot srdce, což bylo prakticky nemožné. Tlouklo jako splašené. Tváře se mi lehce zapalovaly studem, ale i tak jsem udělal přesně to, co se mi vynořilo v hlavě.

"Chceš ten pitomej sirup? Tak si ho vezmi!" Zašeptal jsem mu do ucha.

Pak jsem se odtáhl a uviděl ho v naprostém rozpolcení. Jeho oči byly temnější ještě víc než před tím, ústa měl lehce otevřené, jako by snad chtěl něco říct. Zároveň ale působil, jako by nevěděl, co se to vlastně děje, a co má vlastně dělat.

Vzal jsem tedy lahev sirupu, kterou jsem stále držel v ruce, zaklonil hlavu a otevřel pusu. Lehce jsem vyplázl jazyk a pak nad ním zmáčkl lahev. Netrvalo to dlouho a měl jsem ústa na půl plná sirupu, jak mi lehce stékal po jazyku. Měl jsem zavřené oči, takže jsem ani nemohl sledovat jeho reakci. Ale podle těch zvuků, které vydával, jsem si byl jistý, že si to užívá.

Pak jsem tu lahev jen tak někam zahodil a oči otevřel. Daehyun mě rychle chytil v pase a přitiskl si mě k sobě. A dřív než jsem stačil cokoli říct, přitiskl své rty na mé. A v tu chvíli už mi bylo jedno, jestli vyhrál on, nebo já. Hlavně, aby už nepřestával!

Držel si mě pevně u těla a s každým novým polibkem si bral čokoládu z mých úst. Rukama mi hladově přejížděl po hrudi a zastavil se až u mých bradavek, které stiskl mezi prsty. Okamžitě jsem zasténal. Jeho dotyk byl pro mé tělo jako plamen.

Najednou jsem ale ležel. Daehyunovy rty byly pryč a já jak opařený se nezmohl na nic jiného než na: "Co?"

"Příště mi neber můj sirup!" Pousmál se Daehyun, naposledy se sklonil a dal mi pusu.

Odešel i s tou proklatou tubou v ruce.

Sakra. Tohle si ještě odskáče, zakňučel jsem, když jsem si všiml problému mezi mýma nohama.


VÁLKA NESKONČILA!



"JEN POČKEJ, AŽ TĚ DOSTANU JUNGDAEHYUN!"



(pokračování příště.... ;) )
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sajja sajja | 1. listopadu 2014 v 16:52 | Reagovat

Perfektní, moc děkuji za tak skvělý díl, ale takhle tam nechat chudáka Jaeho .... Vážně skvělý, jsi moc šikovná, už se nemůžu dočkat dalšího dílu a dalšího škádlení :-D

2 Hatachi Hatachi | 1. listopadu 2014 v 18:45 | Reagovat

Ten Dae...to je ale saďour !!!
Nechat chudáka Jaeho takhle rozdělaného. To se nikomu nedělá. Možná snad jen nepřítelovi. A tím Jae teď už je...
Těšim se na Jaeho odvetu. Měla by to být pomsta největšího kalibru. Taková, která dostane Daeho na kolena...

3 Jaera Jaera | Web | 2. listopadu 2014 v 9:04 | Reagovat

Háááá... tohle mě dostalo. Sedím tu, usmívám se jako blbeček a to nemluvím o tom, že jsem si málem okousala snad všechny nehty!!! To bylo dokonalý... ale o to víc se těším, co bude dál.
Sakra, já že: "Jůůů, konečně se hlodají do hlavy a ono zas nic..."
Ti z toho umřu, abys věděla!! :DDDD

4 Ady Ady | 4. listopadu 2014 v 20:21 | Reagovat

Boží *____*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama