Hunters of Emotions 11 Kapitola

29. listopadu 2014 v 17:31 | ~Tokki~ |  Hunters of Emotions [ COMPLETE ]
11. When the feelings rains..... (Když prší pocity)

"Já ti říkal, že jsi mu to neměla říkat.", mračil se Seunghyun a zaparkoval před naším domem. Venku se mračilo. Očividně i obloha se schylovala k potencionální bouři. "No, jo. Už jsem slyšela.", zabručela jsem a odepnula si pás. "Počkej, pomůžu ti.", vyletěl z auta. Pořád jsem měla problémy. Občas mě to ještě pobolívalo. A právě při těch pohybech, sed a zdvih. Pomohl mi z auta a celou dobu mě podpíral. Dveře otevřela máma, což bylo nezvyklé. "Omoni, kde jsou ostatní?", zamrkala jsem na ní. "Slečna na hlídání je vzala dnes na výlet.", řekla máma a ve tváři měla neurčitý výraz. Neříkej mi, že se také zlobí. Ale vždyť ona o tom věděla. A vypadalo to, že jí to nevadí.



Celá jsem se třásla. Stála jsem před dveřmi tátovi pracovny a čekala na přijetí. Nemohla jsem tam jen tak vrazit. Co mu mám ale říct? Že nechci být loutka, chci být živá. Ne, já chci žít! Otec otevřel dveře tak rychle, že mě s nimi málem bouchl, jak jsem stála blízko. Jen co si mě prohlédl, se zamračil.Vzal mě dovnitř. Ale jen mě. Seunghyun seděl s mámou v kuchyni. Nechtěla jsem ho tentokrát sebou. Chci ukázat otci, že jsem dost silná na to, abych své záležitosti řešila sama. Což jsem! Stála jsem tam v pracovně a koukala na něj. On na mě. Zhluboka jsem se nadechla.

"Otče!", začala jsem formálně. Věděla jsem ale, že se stejně setkám se skálou. Nepohnul se ani o píď. "Chceš vědět, proč jsem to udělala? Protože jsem osoba, protože jsem člověk.", řekla jsem pevně. Ruce jsem měla zaťaté v pěsti a doufala, že ten fakt přijme. "Lhala jsi vlastní rodině. Vlastní krvi!", vykřikl najednou. Tentokrát mě ale nevyděsil. Jestli si myslí, že se ho budu neustále bát, tak je na omylu. Chci taky něco říct. Něco, co už mám dlouho na srdci. "Jenom nás tímhle trápíš. Chceme žít, jako normální lidi. Vlastním životem. Jít vlastní cestou. Dělat chyby, napravovat je a pak dělat další. Otče, já si chci sama vybrat, koho si vezmu. Chci se zamilovat a užívat si.", vyklopila jsem to všechno. "Ale tady nejde jen o tebe. Tady jde o celou naši rodinu!", bouchl pěstí do stolu.


"Jestli sis nevšiml, tak já jsem jediná, kdo se tady o tu rodinu doopravdy stará. Kdy jsi viděl nás zpívat? Kdy jsi byl na hodině klavíru So Young? Nebyl jsi ani na recitálu Misun! Nic o těch dětech nevíš. A oni nepotřebují peníze, ale lásku! LÁSKU!", vyhrkla jsem. Zatvrzele se na mě podíval. Oba jsme byli paličatí. Mám to po něm. "Všichni, co tu žijí, tě mají rádi. Ale ty jsi tak zaslepen mocí a penězi, že to nevidíš. To nejdůležitější, co nám život dává. Jeden druhého.", dodala jsem a sklopila pohled ke straně. "Lee Ye Eun!", zařval na mě. Čekala jsem, že se do mě zase pustí.

Pohlédla jsem na něj. "Omlouvám se.", sklopil poraženě hlavu. Nikdy jsem ho neviděla tak zlomeného. A také jsem nikdy nedoufala, že bych ho mohla vidět prohrát. "Zapomněl jsem, jaké to bylo, když jste se mi narodili.", povzdechl si a zahleděl se do minulosti. Na tváři se mu objevil úsměv. Plný lásky. "Myslíš, že bych to všechno mohl ještě napravit.", pohlédl na své staré ruce. "Ovšem, že ano. Všechno se dá napravit. Nikdy na to není pozdě!", vyhrkla jsem. "Tak mě pojď obejmout, dítě moje!", podíval se na mě. Otce jsem neobjímala už šíleně dlouho. Bylo to, jako se vrátit v čase. A místo mě tu teď stálo mé malé já. Ato už vážně hodnou dobu potřebovalo obejmout.


"Tak si udělejte na víkend volno ano? Pojedeme na rodinný výlet.", šel semnou otec do kuchyně. "Samozřejmě, tati. Uděláme si piknik a můžeme jít do zábavního parku.", usmála jsem se zářivě. "A nezapomeň nám posílat vstupenky na vaše koncerty.", přimhouřil oči. To jsme vcházeli. Máma na nás zmateně hleděla. "Yeobo, kde jsou děti?", zamračil se na mámu. "Jsou venku, proč?", vyhrkla máma. "To je dobře, to je dobře. Připravíme dneska nějakou dobrou večeři.", spráskl ruce a pak se podíval na Seunghyuna. Já se jen snažila potlačit smích. Když otec vařil, vždy to skončilo výbuchem. Ať už dělal rýži, rybu, nebo guláš. "Chlapče, chápu, proč jste mi lhaly. Hluboce si cením, že ses postavil za mou dceru. Budeš tu mít vždy dveře otevřené!", potřásl si s ním rukou.

"Ty jsi to dokázala!", objala mě máma. "Jak ráda Yun Joo říká. Pro mě nic není nemožné.", dala jsem si ruce v bok a vytahovačně se zasmála. "Ani nevím, jak ti mám poděkovat. Vrátila jsi nám našeho starého muže, kterému na nás záleží!", téměř už jsem nemohla dýchat. "Co třeba mě napřed pustit.", zachrčela jsem. I rána mě trošičku bolela. "Mian.", pustila mě. "O víkendu pojedeme celá rodina na výlet, takže přichystejte s maminama něco dobrého. To mi jako odměna bude bohatě stačit.", lípla jsem jí pusu na tvář. Musím říci, že doma to strhlo pozdvižení.




"Jak se ti to proboha povedlo?", koukala na mě nechápavě Yun Joo. "To chci vidět. Mého tatínka.", natahovala Sora. "Znáš takové to jednoduché slovíčko, Láska?", pousmála jsem se. "Ty jsi prostě neuvěřitelná.", smála se Ji Ah. V pokoji jsem se úplně bláznivě rozesmála. Při nejmenším by mě nikdy nenapadlo, že bych mohla být někdy šťastnější. Konečně jsme byli svobodní. Do pokoje vešlo mé dvojče a bylo celé červené. "Děje se něco?", zamrkala jsem na ní s úsměvem na rtech. Vypadala jako plameňák. "Jiyong mě pozval na večeři.", zamumlala. "Eonje?", vykulila jsem oči. "Teď.", pípla. Vypadala vážně vyděšeně. "Na dnešek?", usmála jsem se a ona jen pokývala hlavou. Rychle jsem vyběhla na schody. "Nouzový štáb! Rande na poslední chvíli!", vyhrkla jsem.

"Jedem, jedem. Pohyb!", hnala jsem je ke mně do pokoje. "Yun Joo a rande? Jakej blázen…", nedořekla Ji Ah. "Jiyong.", smála se Sora. Asi to už taky věděla. "Tak to je jiná. Mám pro ni skvělé šaty.", vykvikla a seběhla opět dolů. Napřed jsme jí teda donutili umýt. Pak mi hodnou chvíli trvalo, jí přesvědčit, aby si nebrala brýle ale čočky. Pak už to jelo jako na drátkách. Dvojčata si vzala na starost vlasy, Sora make-up, Ji Ah oblečení a já doplňky. Taková moje skrytá záliba. V doplňcích. Nic není tak důležitého, jako vhodný doplněk! To bylo mé heslo. Dneska je ale nebudu špehovat. Chci, aby si to užila, a kazit jí to vážně nechci.


Sama jsem si sedla v obýváku a jen tak si užívala ticha. Holky samozřejmě využili toho, že jde někdo ven, aby mohli jít taky. Sora samozřejmě vytáhla Seung Riho a šli spolu do kina. Dvojčata si naplánovaly večeři doma s rodiči, což jsem jim schválila už před týdnem. A vlastně ani nevím, kam zmizela Ji Ah. Prostě jsem tu byla sama. Ale nepřišlo mi to tak zlé. Gallille-o se mi motal okolo nohou a snažil si mě usmířit. Protože jsem ho nechtěla pouštět do svého pokoje. Venku už byla tma a už teď bylo cítit, že se blíží zima. Jak asi budeme letos trávit vánoce? To mě napadlo proto, že jsme teď tak rozdělení. Budeme slavit s rodinou, nebo jen tady spolu? Nebo obojí? Otevřela jsem si knihu od své sestry a dala se do čtení. Potřebovala jsem po těch všech problémech vážně vypnout. Alespoň na chvíli na nic nemyslet.




A tak rychle to pak uteklo. Média se trošku uklidnila. Hlavně proto, že jsem byla v pořádku a nic mi nebylo. Byla jsem zase zpět. Měli jsme za sebou už půlku listopadu a také velkou oslavu narozenin. Seunghyun se na to tedy moc netvářil. Ale přišlo mi, že to skousnul jen kvůli něčemu. Ale čemu? Možná se mu líbila představa, že jsem to pro něj přichystala já. Navíc vyšlo naše album a ihned se vyšplhalo na první místo, jako nejprodávanější. Původně jsme měli v plánu ještě Japonsko, ale necháme to až na nový rok. Moc času jsme ale stejně neměli. Hodně jsme vystupovali v televizi a v rádiu. Když jsme nedělali to, tak jsme byli v YG a vytvářeli další nové písně. Také jsem holky donutila, aby se trošičku našprtali Japonštinu, protože jsem chtěla, abychom rozuměli, až tam budeme. Já jsem to ale nepotřebovala. Už na škole jsem se učila japonsky i anglicky. Chtěla jsem si rozšířit obzory, jak by řekla Yun Joo. Tu teď zaměstnávalo chození s Jiyongem. Byli tak sladcí. Takže byli buď neustále u nás, nebo u nich. Většinou společně se Seung Rim a Sorou. Ti se taky poslední dobou od sebe ani nehnou. Tak sakra, co se tu děje!

Ale já též nezahálela. Už při našem novém albu jsem dávno připravovala svou sólovku. Jako vánoční dárek pro všechny fanoušky. Vymodlila jsem si i spolupráci s Minzy a leaderem 2ne1, CL. Přemýšlela jsem nad názvem, a protože jsem tam chtěla použít text, který mi napsala sestra, rozhodla jsem se pro název: Glacial stars. No každopádně jsme tedy byli zaměstnaní na sto procent. Přemýšlela jsem, kdy budu mít čas na vánoční dárky. Nechci to honit na poslední chvíli.
Dříve nebo později jsem ty nákupy udělat musela. Nakonec se ale plán trošičku pozměnil. Museli jsme do vánočního programu vměstnat vánoční večírek YG. Sejdeme se všichni v budově a budeme prostě slavit. Také jsem musela do programu zařadit SBS natáčení live a rozhovor o mém vlastním albu. Vážně už mi z toho šla hlava kolem. Nákupy jsem celkem zvládla. Aspoň si to myslím. Ještě musím vyřešit vánoční stromek a bude to vše. Nevím, jak na tom byli ostatní, ale já jsem teď byla vážně spokojená. Dokonce se ke mně doneslo, že na vánoce u nás bude vážněně rušno. Přijedou starší. To bude zase jeden velkej bengál. Ale musím říct, že tohle budou možná ty nejlepší vánoce za posledních osm let. Možná to je už déle, kdy jsme se takhle sešli.



Vážně v tom vkládám všechny své naděje. Chci, abychom byli jako každá normální rodina. S vánočním stromkem, spoustou dárků, šťastnými tvářemi, pusou od cukroví a s nakažlivým smíchem. Jo a ještě něco. Mám ten pocit, že to budeme slavit i s klukama. Tak mi někdo řekněte, jak se do toho domu všichni vejdeme?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 29. listopadu 2014 v 21:02 | Reagovat

Yeeun je prostě poklad.
Zvládla tatínkův hněv a dokonce v něm probudila výčitky svědomí.
Sestře pomůže s vyzáží na rande na poslední chvíli.
A ještě do toho všeho stihne vydat solové album.
Ale jsem zvědavá, jak si povede s Tabim.
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další skvělý díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama