Hunters of Emotions 12 Kapitola

30. listopadu 2014 v 20:37 | ~Tokki~ |  Hunters of Emotions [ COMPLETE ]
12. White Christmas....

"No tak, kde je ten prášek do pečiva!", vřískala Ji Ah a běhala kolem kuchyňského pultu. Já jsem se jí musela smát. Měla ho totiž v kapse u zástěry. Pečení cukroví bylo fajn. Hlavně při něm člověk nemyslí na jiné věci. Chce jen, aby se to co dělá, povedlo. "Budeš zase dělat ty sladké fazolové bochánky?", přicupitala ke mně Sora. Vím, že je milovala. "No to si piš, že jo.", mázla jsem jí mouku na nos. Chtěla jí odfouknout, jenže to by musela mít pusu nad ním. No každopádně stejně foukla úplně jinam a rozfoukala tak všechnu mouku na pultu. Vznesl se obrovský bílý mrak a všechny jsme začali kašlat. Já se ale spíš dusila smíchy.

"Jídlo!", vřískl Daesung odněkud z chodby. Já vyšla akorát z kuchyně a vypadala jsem jako duch. Asi se mě musel leknout, když jsem byla celá od mouky. "Ani hnout, jen přes mou mrtvolu.", prohlásila jsem. Věděla jsem, že bude těžké se ubránit. Byl někdy tak nenažranej. Ji Ah k němu přiběhla a pleskla mu moučné ruce přímo na tváře. Potrefeně se při tom chechtala. Yun Joo pustila rádio a opět se dala do tance typu: Chytila mě padoucnice. "No sakra.", vešel Seunghyun. Ještě ten tu chyběl. Stačilo, že tu byli většinou skoro všichni. "To jsou mi ale bílé vánoce.", smál se Youngbae a šel si sednout na sedačku. "Vypadáš jako duch.", prošel kolem mě Seunghyun. Naklonil se mi k obličeji a fouknul. Udělal tak ale vážně chybu. Nenápadně jsem šla a pleskla mu ruce na zadek. Jelikož měl černé kalhoty, měl tam teď dvě moučné ruce. Jiyong vyprskl smíchy. "A teď to tu máme jak v akta X.", smál se Daesung. "Já radši Myšlenky zločince.", přišla Boon s lízátkem v puse. "To já radši animáče.", připlazila se po zemi Sora. Chytila Gallille-a a začala ho cuchat. Takže ten kocour byl za chvíli celý od mouky. "Ještě kousek tady....a tady...a máme novou kočku!", pustila ho. Nejen, že byl celý bílý, ale taky měl stažené chlupy do gumiček a mašličky měl úplně všude. "Tohle asi nikdy nezapomene.", sledovala jsem ho, jak poskakuje s prskotem pryč. "To mi přece víme. A také kočky, psy a králíky.", ukazoval na prstech Seung Ri a přecházel po místnosti. "Nezapomeň na HelloKitty.", smála se a pověsila se na něj, až spadl. Já jsem se radši vrátila do kuchyně, abychom to dodělali co nejdříve. Jelikož se všichni bavili s klukama, byla jsem na to zase sama.

"Nechceš, abych ti pomohl?", zašeptal mi kdosi přímo do ucha a v zorném poli se objevily dvě ruce. Úplně jsem si teď připadala jako Gallille-o, když se něčeho vyděsí. V animáči by mi asi vstaly vlasy hrůzou. "Ty máš ale načasování.", opřela jsem se hlavou o pult. Nohy mi podjeli, takže jsem roztáhla nohy, jako když se žirafa rozplácne na ledě. "A ty jsi neustále samá nehoda.", chytil mě v pase a přitáhnul si mě do náruče. Cítila jsem, jako by mu snad od posledně stuhla hruď. O čem to do háje přemýšlím? Mám tu přece nějakou práci ne? "To je dobré. Jsem zvyklá, že spoustu věcí dělám sama.", odtrhla jsem jeho ruce od mého těla. Vzala jsem těsto z mísy a pleskla s ním o pult. Následně jsem do něj bouchla pěstí. Toho se zřejmě lekl a odskočil. Pobavilo mě to. Ale stejně nechápu, proč se tolik lekl. Nikdy bych mu neublížila.


Později toho dne jsem se válela po posteli. Cukroví bylo napečené a pečlivě uschované před Daesungem. "Seunghyun Gom. Co je to dneska semnou?", koukala jsem na toho plyšového medvěda. "Tak mě napadá, Přemýšlela jsi někdy o tom, co nám řekla máma....na té večeři?", zeptala se s klidem Yun Joo a lehla si vedle mě. "Jak to myslíš?", zamračila jsem se na ní. "No, že by tě mohl mít rád.", pokrčila rameny. "To si nemyslím.", povzdechla jsem si. "Hm? A co všechno to líbání?", zvedla se a opřela se o ruku, aby na mě viděla. Čekala, že zčervenám, nebo něco podobného. To se ovšem nestalo. Opřela jsem se také na ruku a podívala se na ní. "Tu noc, co jsme se vrátili z večeře, jsme se...no líbali trošku víc....ale on si to vůbec nepamatoval. Ani o tom, že mi řekl, že nechce být sám. Takže to vše muselo být jen z opilosti. Nemyslím si, že by mě měl vážně rád.", řekla jsem mdle. "A co ty? Ty ho máš ráda?", pousmála se. "Nikdy jsem nad tím nějak nepřemýšlela. Původně jsem myslela, že mám ráda Ryu-kun. Ale zjistila jsem, že jsem byla na něj naštvaná jen kvůli tomu, co řekl. Navíc jsem byla spokojená, ať už to mezi námi bylo jakkoliv.", přivinula jsem si medvěda do náruče. "Tak to zkus. Zkus zjistit, co k tobě cítí. Musíš ho dotlačit do kouta a v nejslabší chvíli zasáhnout.", sevřela ruku v pěst a v očích jí skoro hořely plameny. "Holka, ty mě děsíš.", zasmála jsem se. "Ale vážně. Zkus udělat něco, co by od tebe nikdy nečekal.", radila mi. "Hele, běž si za Jiyongem jo? Určitě už tě hledá a chce ti dát pusu.", smála jsem se a špulila pusu. "Pabo!", vypískla a skočila na nohy. "Ale vážně! Vyzkoušej to!", ukázala na mě naposledy prstem a opravdu odešla.

Co jsem měla jako udělat? A proč bych to měla dělat? Jsem snad blázen? Nebo snad do něj zamilovaná? Nemyslím si ani jedno, takže proč to dělat?! Přemýšlela jsem o tom už několik dní. "Takže to vaše albu je zvláštní čím?", zeptala se mě moderátorka SBS televize. "No první zajímavost je, že jsem spolupracovala jen s ženami. Je to čistě dámská jízda.", zasmála jsem se. "Ano? Kdo všechno s vámi spolupracoval?", otázala se překvapeně. "Hlavně CL a Minzy z 2ne1. Jsou to dvě velmi talentované mladé dámy. Moc dobře se s nimi pracovalo.", usmála jsem se. "Celý koncept alba je posazen do zimy. Nejen proto, že se blíží vánoce, ale hlavně, protože jsem chtěla všechny v toto období zahřát. Nejdůležitější totiž je aby lidé i při chladných dnech věřili v teplo lásky.", koukla jsem se s mým proslulým úsměvem do kamery. Dnes jsem ho musela prostě použít.

"Tys měla být herečka.", zazubila se Yun Joo. "Až se ty staneš zpěvačkou.", smála jsem se. "Dnes máš už padla, co? Makat den před štědrým dnem, že tě to baví.", frkla si unaveně a posadila se vedle mě do auta. "Nemůžu za to. Musela jsem to přesunout, protože bych to jinak nestihla včas.", pokrčila jsem rameny. "Takže dneska doma u rodičů a zítra doma?", zaklapla bloček, kam si něco poznamenala. "Hm. Tak je to v plánu. Nezapomeň, že přijeli starší. Takže se budeme muset řádně obléct.", zamyslela jsem se krátce. "Už jsi vymyslela, co uděláš se Seunghyunem?", podívala se na mě. "Ne. A asi ani nic dělat nebudu.", pokrčila jsem rameny. "A co když ti ho někdo sebere?", přimhouřila oči.


Tohle mi vehnalo krev do hlavy. Do mozku, lépe řečeno. Úplně mě to vytočilo. Někdo by mi ho mohl vzít? To se nestane. To nedopustím! Moment, já žárlím? Ne, to nejde. To není možné. Proč bych žárlila. Jedině, že....ne to je nemožné. Ale nemohla jsem to vyhnat z hlavy. Co z hlavy, ale ze srdce. Ten svíravý pocit, samoty. Vždy mi tolik pomáhal a staral se o mě. Pomohl mi hlídat ostatní a vždycky mě zachránil před pádem. Celý ten večer jsem na to myslela. Jen jsem seděla a koukala před sebe. Jako bych měla v hlavě špatně promazaný hodinový strojek. Kolečka skřípala, zakusovala se do sebe, zasekávala se a prýštily z nich jiskry. Co mám dělat? Co, co, co?! Asi pomalu začínám bláznit. No spíš rychleji. Nemohla jsem pořádně ani spát. Ani nevím, co se ten večer dělo, kdo tam byl, kdo na mě mluvil a co říkal. Jako když mě postřelili, jak jsem slyšela to pískání. Jenže tohle bylo intenzivnější a navodila jsem si to vlastně sama. Kupodivu…


"Bože, vypadáš jako zombie!", vykřikla Ji Ah, kterou jsem nachytala při krádeži cukroví. "A ty se tu plížíš jako duch.", povytáhla jsem obočí. "Chtěla jsem si dát pár kousků ke kafi.", svěsila ramena. Koukla jsem na hodiny v kuchyni. "Jinja? V pět ráno?", povytáhla jsem ho ještě víc. "Nemohla jsem spát. Co ty tu děláš?", prohlížela si mě. "Já taky ne. Co tě trápí?", usmála jsem se a vytáhla jeden koláček štěstí. Dělali jsme naše vlastní. Byly naplněny speciálním krémem místo nějakého textu. Přišlo mi to mnohem lepší. "Myslíš si, že je Daesung natvrdlej?", vložila do našeho obřího složitého kávovaru vodu. "Nemyslím si. Wae-yo?", přimhouřila jsem oči. Už jsem jako Seunghyun. Už zase! Zas! Hlavně poslouchej, co Ji Ah říká. Musíš vnímat. Poplácala jsem se po tvářích. "Jen mi přijde...no přijde mi, že.....třeba se mu nelíbím.", opřela se o pult. Málem jsem se udusila. Ona taky? Jako ano, byli jsme sestry, to jo. Ale tohle už byla vážně krize! "Možná...mu vadí, že se ho snažíš změnit.", snažila jsem se jí to vysvětlit. Byla to pravda. Pořád na něm něco zkoušela a už mi přišlo divné, že jí neutekl. Asi má moc měkké srdce. "Ale já se mu tak snažím pomoci.", zabručela smutně. Vážně stáhla obličej do tak neskutečné krabice, že jsem čekala, kdy se rozbrečí. "Ale notáák. Nesmíš ho tolik tlačit. Prostě se jen obleč, a jestli tě má alespoň trochu rád, bude se ti snažit vyrovnat. Což znamená, že se tě zeptá na tvůj názor. Ale netlač. Prostě to řekni v náznaku. A hlavně mu nezapomeň říct, že mu to sluší.", usmála jsem se a usrkla si kávy. Byla hořká. Jo, můj život začínal být podobný. "Díky ségra. Přeci jen jsi starší a už toho víš hodně.", sedla si ke mně.

"No to nevím.", frkla jsem si. "Trápí tě Seunghyun? Slyšela jsem, že po něm jede Bom z 2ne1.", zajiskřily jí oči. Neměla jsem jí moc ráda. No a teď to bylo ještě horší. "Nechci to slyšet.", zavrčela jsem. "No hele. Tak si to vezmi. Stejně u něj nemá šanci. Má přeci tebe.", pokrčila rameny a nasypala si do kafe asi pátou lžičku cukru. Fuj!

Tohle vážně nepochopím. Kafe má být hořké. Alespoň lehce. Takhle si může rovnou nalít to kafe do cukřenky. Zvědavě jsem na ní pohlédla. "No nedělej, že to nechápeš. Kolikrát už jste se líbali, nemůžete být jen přátelé, to prostě nejde. Buďto ho máš ráda a on tebe, určitě. Nebo ho ráda nemáš. Ale potom se s ním tedy nemůžeš líbat.", vysvětlovala mi své logicky nelogické myšlenky. "Jak ty o tom víš?", vykulila jsem na ní oči. Nikomu krom Yun Joo jsem o tom neříkala. A také jsem jí neřekla o všech. O tom po té svatbě jsem jí neříkala. Nikomu. "Jsi průhledná jako celofán. První: Na Jeju....jak jsem vás nachytala v jedné posteli. Druhá: No to ses lehce prokecla. Po té svatbě tvého ex-přítele. A třetí: po té večeři s rodiči. Asi bych byla blbá, kdybych nevěděla, že jsi nespala doma. Každopádně tím chci říct, že se akorát stydí. Kdysi jsem slyšela, že se s ním přítelkyně rozešla, když nastoupil do YG. Možná se jen bojí, že kdyby tě měl rád, mohla bys mu zlomit srdce.", mlela a mlela a mlela. Už jsem myslela, že tu pusu nezavře. Bylo mi trapně. Jak to že mě takhle prokoukla?

"Máš vůbec zabalené dárky?", prohlížela si mě Yun Joo, která brala podezření, že jsem nemocná. Samozřejmě, že když psala jednu ze svých knih, dělala si u toho zdravotnický kurz, aby to mělo autentičtější nádech. "Háh. A hehtam hi u achtli át o rku.", huhlala jsem. "Cože?", vytáhla jí. "Říkám, že mám a abys mi tu špachtli přestala cpát do krku. Nic mi není!", vřískla jsem naštvaně. Já nejsem nemocná. Jedině, že by mi chtěli nasadit svěrací kazajku. Přišlo mi, že to utíká nějak moc rychle. Místo snídaně jsme šli na vánoční mši. Byla to taková naše tradice. "Jen se podívám!", koukala mi světýlkem do očí. Už jsem toho měla plný zuby. "Čuchni, smrdí krchovem!", přilepila jsem jí svojí pěst pod nos. "Lidí! Našla jsem jmelíčko. Našpulte pusy a polibte mi Kdosice!", přibruslila do kuchyně Sora, div se po cestě nezabila a smála se na celé kolo."To je super. Tak ho pověs do chodby.", vykvikla Boon. "Jo. Abychom mohli dát pusu hned, jak host vejde dovnitř.", telila se Hyojin. Nevím, co na tom bylo tak zajímavé.


Po obědě jsem si dala menšího šlofíka. Když jsem se vzbudila, už, už se to doma hemžilo členy BIGBANG. Super! Byli tu Jiyong a Seung Ri. Ti nesměli nikdy chybět. "Jsi vzhůru? No konečně. Je na čase, připravit véču.", usmála se Sora. "No to je super.", promnula jsem si ospalé oči. Zvonek u dveří zazvonil. "Dojdu tam.", zamručela jsem ospale a doploužila se tam. "Nevzbudil jsem tě?", prohlížel si mě Seunghyun. "Teď jsem vstala. Nic zajímavého. Pojď dál. Jdu vařit.", Zahučela jsem a už jsem chtěla odejít.

"Počkej.", chytil mě za ruku a přitáhl si mě k tělu. Možná mi to dnes přišlo úplně normální jen proto, že jsem byla tak hrozně rozespalá. Lípnul mi malou pusu na tvář a pak mi podal něco do ruky. Byla to kytka z bílých lilií. Páni! Proč? Nějak jsem to nepobrala. Tu pusu ještě ano. Vzpomněla jsem si na ten blbý nápad dvojčat se jmelím nad dveřmi v chodbě. Ale proč tu kytku? "Děkuju. Dám jí do vody.", zahuhlala jsem a šla jsem do kuchyně. "Proč vypadá, jako by jí uletěly včely?", smál se Jiyong. "Třeba dostala pusu pod jmelím.", smála se Ji Ah. "Na tvář.", pokrčila jsem rameny. "Ale vážně. Co je to s ní. Už od včerejška se chová vážně dost divně.", prohlížela si mě Sora. "Dejte mi svátek.", zabručela jsem a postavila kytici do vázy, kterou jsem dala na svátečně vyzdobený stůl. "Hele mládeži, tak se jděte projít. Stejně tu budete k ničemu.", hnala je z ničeho nic Yun Joo. Měla pravdu. Nikdy skoro s ničím nepomohli. Ohledně vaření určitě. Jelikož jsem dnes vařila pro jedenáct lidí, Musela jsem se hodně snažit a tak se mi líbilo, že mě nikdo nebude rušit. Ale jedna osoba tu zůstala. Napřed jsem si myslela, že je to v pohodě. Ale oni to snad na mě ušili! Já jim dám, si semnou hrát.

"Je s tebou něco?", odsunul si Seunghyun židli. "Nic mi není. Jen poslední dobou nad něčím přemýšlím.", pokrčila jsem rameny a dala jsem vařit nějakou zeleninu. "Můžu se zeptat nad čím?", koukl na mě. "Není to nic důležitého.", mlžila jsem. Bylo to důležité, a to dost. Týkalo se to nás obou a já si nebyla vážně jistá ve vlastních botách. "Mohl bych ti s tím pomoct.", lákal mě. "Jasně, a papež zítra zaklepe bačkorama. Ne vážně. Nepotřebuji tvojí pomoc. Na tohle musím přijít sama.", otočila jsem si mezi prsty nůž na maso a začala maso kuchat na vycpání. Maso na bulgogi jsem už měla v lednici naložené, ale chtěla jsem připravit ještě nějaké další pochoutky z masa. Jen mezi námi, maso jsem milovala. Bylo to stokrát lepší, než sladkosti. Nemohla bych být vegetarián ani za zlaté prase. A musím nakonec uznat, že se mi večeře povedla. "Dávají Grinche!", zařvala Sora. Myslím, že jí slyšel celý barák. "Ještě víc nahlas! V Busanu tě ještě neslyšeli!", volala Ji Ah z koupelny. Musela se prý nutně upravit. "Kdo si dá čokoládu?", zeptala jsem se. "Já!", vyletěl Daesung a dál se cpal cukrovím. Vzpomněla jsem si na to, když jsem byla malá a máma mi pouštěla: Sezame, otevři se. Tak ten nenažranej….Keksík!

Sedli jsme si k televizi a povinně se koukali na to, jak nějaký zelený skřet krade vánoce. Ale musím říct, že to byl jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Film skončil a my se tedy chystali, že si předáme dárky. Normálně bychom si je dali až další den. Což je tu normálnějších. Jenže jsme všichni pěkně utahání a zítra máme volno. Tudíž si budeme chtít odpočinout. "Ye Eun, zazpíváš zase, než budeme rozbalovat?", posadila se Sora na zem. Samozřejmě si přinesla skleničku červeného vína. Dnes to měla vyjmečně povoleno.

"Dobře.", usmála jsem se a vstala. Přešla jsem ke stromku a chvíli podržela mezi prsty větvičku stromku. Byl cítit lesem. Yun Joo otevřela dveře na terásku, která tu byla stejná a možná větší, než u mě v pokoji. Zhluboka jsem se nadechla, aby nasála tu krásnou vánoční atmosféru. "Oh Holy night, the stars are brightly shining.", opřela jsem se do toho lehce, aby to znělo jemně a procítěně. Celou dobu jsem měla zavřené oči a měla jsem pocit, že mě slyší úplně všichni. Všichni na celém světě. "Páni!", vydechli všichni v úžasu. "Je to jak vánoce v krabičce!", dodal Daesung. "Tak ty dárky.", usmála jsem se a červenaly mi tváře. Mám pocit, že jsem dnes zpívala jako jindy. Bylo by složité tu vypisovat do detailu, kdo komu co dal. A popravdě už mi tahle vzpomínka trošku vybledla. Ale pamatuji si, že Yun Joo dostala od Jiyonga prstýnek. Neměl prý žádný velký význam, ale podle mě, měl. A já dostala od Seunghyuna nádherné náušnice.


Postupně se to rozpadalo. Samozřejmě, že byli všichni unavení. Poslední do postele odešla Sora, která stejně měla spoustu hloupých poznámek, že si chtěla užít. "Počkej, pomůžu ti.", vzal mi Seunghyun z rukou talíře. "Děkuju.", řekla jsem mdle. Trošku jsem si dala do nosu Soju, takže jsem chodila lehce křivě. Ale nebylo to ještě tak hrozné. Pomohl mi to celé uklidit. Těžko bych to chtěla dělat zítra. "Tak už běž domů.", usmála jsem se, když už jsem měla v plánu jít do pokoje. "Tak dobře. Jestli to zvládneš do pokoje bez nehody….", mrkl na mě. "No jo, prosimtě.", frkla jsem, ale uklouzla hned na druhém schodě. Pohotově mě chytil do náruče, zvedl mě a vyrazil nahoru. "Počkej. Já bych to zvládla.", smála jsem se. "To známe. A ještě šestkrát bys spadla, viď?", smál se taky. Položil mě lehce na postel. Na mysli mi vytanula slova mojí sestry: Tak ho zažeň do kouta! Vážně to mám zkusit?

"Tu noc, co jsem ti pomohla do pokoje....jsi mi řekl, že nechceš být sám.", řekla jsem, když mě pouštěl. Zastavil se a pohlédl mi do očí. Sám nevěděl, co mi na to má říct. Jen to zkusím. Jednu věc. "Teď nechci být sama já.", pípla jsem a stáhla ho k sobě. Když teď byl tak blízko a dotýkal se mého těla, rozbušilo se mi srdce. Z alkoholu to tedy nebude. Nepřestal mi koukat do očí. Zvedla jsem ruku a lehce prstem obkroužila jasné linie na jeho obličeji. Zavřel při tom oči. Znovu a znovu jsem se snažila zapamatovat všechny jeho rysy. Jak dlouho takhle vydržím? Hlava mi třeštila, rty mi brněli až téměř nesnesitelně a po těle se mi rozléval stejný pocit, jako když jsme se poprvé potkali. Bylo to snad nějaké znamení? Ruka se mi zastavila na jeho tváři. Chytil jí tou svou a otevřel oči. Možná jsem se vážně zbláznila. Možná ale měla Yun Joo pravdu. A možná jí měli i máma a Ji Ah. Je možné, že bych do něj vážně byla zamilovaná? Ano, je to možné. Teď si to uvědomuji. To, že byl stále semnou, když jsem ho potřebovala. Byl tu pro mě. Ne, byl tu semnou. A jestli mě i on má rád, neměli bychom být spolu? Tak proč? Proč to oddaluje. "Jsi opilá.", řekl najednou. "To mi nevadí. Nechci dál lhát sama sobě, co k tobě cítím.", pousmála jsem se a v tu samou chvíli si ho strhla přímo na rty. Doufala jsem se, že ucítí, že k němu vážně cítím tolik. Celý život jsem čekala na někoho, jako je on. Omlouvám se, že jsem si to neuvědomila dřív. Všechno, co se dělo okolo mě byla náhoda i osud. Naše první setkání: náhoda. Seznámení na koncertě: osud. To, že jsme teď tady: dobrý plán!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 30. listopadu 2014 v 21:30 | Reagovat

Tak konešně si Yeeun přiznala, co cítí k Tabimu. A co na to Tabi?
A koukam, jak se to tam tak hezky spárovalo...
Už se těšim na další díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama