Hunters of Emotions 3 Kapitola

12. listopadu 2014 v 17:17 | ~Tokki~ |  Hunters of Emotions [ COMPLETE ]
3. Tonightisour night.... (Dnes je naše noc)

"Omo, omo. Já to nevydejchám.", klepala se Sora. "Bože, jsou to taky jen lidi.", vyhrkla Yun Joo, která se táhla za námi. "Tobě se to řekne, Snoopy.", frfňala. Docela mě to pobavilo. Moje sestra byla opravdu jako ten pejsek. Jí bylo vlastně skoro všechno jedno. Lituju její agentku. Navíc s námi všude chodila, takže byla vlastně takový náš osobní maskot. Ale raději jsem měla přízvisko šestý člen. "Děvčata!", usmál se ředitel Yang. Vlastnil společnost, u které kluci vystupovali. Nebyl sice malý, ale ta kšiltovka, kterou nosil, mu ubírala alespoň deset centimetrů. Jo a taky docela stárl. "Dobrý večer, omlouváme se za vyrušení.", uklonila jsem se a ostatní mě ihned napodobili. "Ale kdepak. Měli jste naopak říci a nemuseli se mačkat mezi fanoušky.", zasmál se. Šlo to tak nějak nosem, takže to znělo dost legračně. Alespoň Sora teda měla co dělat, aby zadržela smích. "Nebylo to tak špatné.", usmála jsem se. "Pojďte dál. Kluci už za chvíli přijdou.", pozval nás do velké místnosti. Byla to větší šatna, než jsme dostávali mi, ale tak kluci byli také slavnější než mi. Tedy alespoň zatím.


"To jsou BIGBANG.", vypískla mi Sora do ucha, když vešli. "Sora-na!", zabručela jsem naštvaně. Chovala se jako malá. "To jsou SiS.tar!", vykvikl zase kdosi od dveří. Takže alespoň nejsme jediní, kdo má blázna v kapele. "Jiyong-sshi.", usmála jsem se vřele. "Yeeun-sshi!", usmál se na mě on a hned si semnou šel potřást rukou. "Co vás sem přivádí?", usmál se a všechny si nás prohlížel. "Hele, konkurence, to je výrobní tajemství.", dala si ruce v bok Ji Ah. Já jí snad zastřelím. Yun Joo jí klepla propiskou po hlavě a dál se věnovala psaní. "Dostali jsme lístky od šéfa.", zazubila se Sora. "Jo, až když je z něj vyklepala.", zasmála se Boon. "Trefný ségra.", plácla si s ní Hyojin. Kluci se tomu smáli. "Sora....metr nejvíc.", řekla jsem jí, když mi mizela z dohledu. "No jo.", fňukla otráveně a vrátila se ke mně. "Hele, a to jste opravdu sestry?", zeptal se ten s tím širokým úsměvem, co si ho tak dobře pamatuji z koncertu. Mám pocit, že se jmenoval Daesung. "Já, Yun Joo, Sora i Ji Ah jsme sourozenci.", přikývla jsem. "No teda.", zasmál se další. Tomu myslím by patřilo jméno Youngbae. "No a Boon a Hyojin jsou dvojvaječná dvojčata. Také sourozenci. Proč myslíte, že se jmenujeme SiS.tar?", usmála se Sora a po očku mapovala, jak mi může zdrhnout. "No tak teda běž. Ale první blbost a jdeme pryč!", povolila jsem. "Jupí!", vykřikla s rukama zvednutýma a přiletěla k menšímu klukovi. "Sora!", podala mu ruku. "Seung Ri.", usmál se a stisk jí opětoval. Tak tohle chtěla udělat. Někdy vážně nepochopím, co se jí honí v hlavě. Jo....samý blbosti.




"Já jsem Daesung.", uklonil se usměvavý kluk a se všemi si potřásl rukou. Tak jsem to odhadla dobře. On byl takový zvláštní. Ale musím říct, že nebyl ošklivý. Vlastně mi řekněte, jestli uvidíte v hudebním průmyslu někoho vyloženě ošklivého. Alespoň tady v Koreji tomu tak není. Měl kratší hnědé vlasy, vyloženě vrytý úsměv na tváři a očíčka malá jako škvíra ve dveřích.



"Youngbae.", napodobil ho další. Též trefa do černého. Když si tenhle kluk sundá tričko, dívky omdlévají. A není se čemu divit. Má totiž co ukazovat. Vlasy má vyholené po stranách a nosí je upravené do hezkého přirozeného číra. Což mu přidávalo na šarmu. Také velmi dobře zpíval. Ale to snad všichni členové.



Ten Seung Ri, byl asi opravdu nejmladší. Seděl se Sorou a něco si horlivě vyprávěli. Také skákali jeden druhému do řeči. To se dalo čekat. Vypadal hodně mladě. Měl krátké černé vlasy a pod očima viditelné tmavé kruhy. Jako malá panda. Uznávám, bylo to roztomilé.



Jiyong byl oprávněným vůdcem. Byl svým způsobem hrozně roztomilý. Teď měl vlasy blond, ale normálně byly tmavě hnědé. Ale hodně měnil styly. On také zbožňoval módu. Rád říkává, že má velkou sbírku bot a klobouků. Protože, když je ztratíte, dají se ihned nahradit.



Poslední tu tedy zůstal ten TOP. Když jsem si ho takhle prohlížela, přišel mi ještě o něco hezčí. Možná proto, že jsem mu viděla pořádně do obličeje. Byl mužnější než ostatní, oči měl tmavé a vlasy do světle hnědé v rozcuchaném krátkém účesu.


"Seunghyun.", podal mi ruku. "Já vím.", usmála jsem se. Vypadalo to, že mě nepoznal. Přimhouřil oči a prohlížel si mě, a protože nepustil mou ruku, začalo to být trošku divné. Navíc mnou zase proletěl ten zvláštní pocit. Ale jen na chvíli, takže jsem nemohla s určitostí říct, co je to za pocit. "Včera, ulice a holka v náruči.", pomáhala jsem mu. Sice jsem trošku zrudla, ale chtěla jsem, aby věděl, že jsem to já. "To jsi byla ty?", vykulil oči. A Jiyong kupodivu taky. "Já jsem tě nepoznal.", fňuknul a zamrkal překvapeně. "Hm, to jsem byla já. Nešikovná hvězda. Zachránil jsi moje nové bílé kalhoty. Ještě jednou děkuji.", zasmála jsem se a konečně se naše ruce pustily. Ani jsem ten den nezaregistrovala, že by tam Jiyong stál. Možná bych pak nebyla takhle překvapená. Ale vždyť jsem ani netušila, že Seunghyun k BIGBANG patří. Hanba mi! Konkurenci bych přeci měla znát, ne?! Yun Joo tato historka očividně pobavila, protože si musela sednout a překrýt si pusu rukou, aby tak zadusila přicházející smích. "Lidi, musíme se trochu hnout, ano? Ještě nás čeká ta afterpárty.", houknul na nás šéf kluků.

Měl pravdu a já na to málem zapomněla. Možná to bylo proto, že mě ještě teď Seunghyun sledoval svým pohledem. Musím říct, že nemít zlomený srdce, tenhle chlap by stál za hřích. Ale na co to myslím?! Rychle jsme tedy s holkama odešly, aby se kluci mohli převléct a stihli to na párty včas. My jsme se zatím ještě lehce poupravily na dívčích záchodech, protože Sora mumlala něco o roztejkání, nebo co. Moc dobře jsem jí nerozuměla a to šla vedle mě. Zřejmě jí Seung Ri zaujal. A možná víc, než to. Sundali jsme svá trika a vydaly se zpět k autům. K mému překvapení jeli dvojčata Park opravdu vanem (Autem společnosti. Něco, jako minibus.). "No jestli chcete, tak pojeďte s námi.", smála se Boon a skočila do auta. "Fajn. Mohly jste to říct už dřív.", skočila tam i Ji Ah a Yun Joo jí následovala. "A co naše auto?", zachmuřila jsem se. "Steve šel na záchod. Vezme ho.", pokrčila rameny Hyojin. To byl totiž její bodyguard. Nevím, proč je nutily pracovat i dnes. Ale radši jsem to nechala být. Nechtěla jsem se dohadovat o právech zaměstnanců, když jsem konečně přestala myslet na ty špatné věci.


"Nemůžeme jít přece hlavním vchodem!", zamračila jsem se. "To je pravda. Ale kudy?", pípla Sora. "Zadní vchod, Einsteine.", protočila panenky Yun Joo. Alespoň v autě nepsala. Protože by na to už ani neviděla. "Hele, co se stalo mezi tebou a Seunghyun-sshi?", naklonila se ke mně Ji Ah. "Nic vážného. Jak jsem pospíchala na ten recitál a zároveň uklízela telefon do kabelky, do někoho jsem při tom vrazila. Místo toho, abych spadla na zem, jsem tomu dotyčnému spadla do náruče. Ale rozhodně jsem nevěděla, že je to rapper skupiny BIGBANG.", pokrčila jsem rameny. Kdybych jim to totiž neřekla, nedaly by mi pokoj. Proto jim nechci říkat o tom dnešním dopoledni. Nic by mi to nepřineslo. Jen problémy a spoustu otázek. To jsem zrovna teď nepotřebovala. Spíš klid a mír. Jo, a spoustu lásky. Protáhli jsme se zadním vchodem za doprovodu jednoho muže z ochranky a usadili se u prázdného stolku. Kterých už tu opravdu moc nebylo.

Kluci tu ještě nebyli, ale byla to už jen otázka času. Aniž bych si to připouštěla, opravdu jsem se těšila, že je ještě uvidím. Nebo jsem snad chtěla vidět jen toho s těma krásnýma očima? "Na co myslíš?", přimhouřila oči Yun Joo.
Jako by snad věděla, co si myslím. "Myslíš si, že je tohle všechno náhoda?", opřela jsem se s povzdechem do sedačky. "Náhoda je jen to, co připustíš, aby byla.", poplácala mě po rameni. "Hele, nemluv zase, jako bys snědla slovník.", zamračila jsem se. "Ještě nemá cenu tohle řešit. Nakonec sama vyřešíš, co byla prostá náhoda a co ne.", usmála se ještě víc. "Že ty to zase nahráváš?", změřila jsem si jí pohledem. Když totiž byla někde, kde nemohla psát, tajně zapnula svůj diktafon. Nevím, jak jí tohle pomáhalo s inspirací. Někdy jsem tak měla pocit, že se ve mě dá číst nejsnáze. Ale možná to byl jeden z mých dalších hloupých pocitů. O tom přeci život je, ne? O pocitech. Možná, že až tahle neutichající bolest jednou skončí, najdu si někoho, komu tohle budu moci říct. O těch pocitech.


Pak jsme se šly bavit. Společně jsme obsadili parket a tancovali až.....no dokud jsem nemohla popadnout dech. Opustila jsem je a šla jsem na záchod absolvovat vysoušení potu. "Slyšela jsi to? SiS.tar prý byly mezi fanoušky na koncertě.", uslyšela jsem, ještě než jsem vešla dovnitř. Hned jak mě uviděly, stuhly na místě. "Annyeong.", pousmála jsem se a přistoupila k umyvadlu. "Ye Eun.", vydechly obě. Nic jsem na to neřekla. Přišlo mi to zbytečné. Už tak ze mě byly vedle. Nechtěla jsem, aby je musely odnášet na nosítkách a křísit svěcenou vodou. Přeháním, já vím. Zas tak slavná jsem nebyla. Ale byla jsem dost na to, aby si ze mě každá třetí holka kecla na zadek.


Jen, co jsem vyšla ven, jsem do někoho narazila. Zase! No to bych nebyla já. Madam katastrofické pády. Klapka dvě. Jak jsem tak krásně zakopla a narazila do tvrdé hřejivé hrudi, zlomil se mi podpatek. Takže bych možná skončila opravdu na zemi, ale ten dotyčný si mě přivinul k tělu za pas, takže jsem uvázla v objetí. Alespoň jsem neskončila na zemi. Vypadala jsem asi jako chromá žába s přejetou nohou. Z hrudi toho dotyčného se ozvalo bublavé chrčení, které se následně proměnilo ve stejný a dobře mi známý smích. Zamrkala jsem na Seunghyuna. "Jak to, že jsi mi zatím pokaždé skončila v náručí?", usmál se a snažil se mi pomoci na nohy. Stále se mě ale nepouštěl, protože možná tušil, že bych znovu upadla. Což jsem měla v plánu.


Ty bláho. Ono asi bude něco na tom, být pštrosem. Teď by se mi rozhodně hodilo, strčit hlavu do písku. Jak jsem se znovu začala klátit k zemi, jako strom po vichřici, rychle mě zase chytil. Tváře mi rudly víc a víc. "Možná to je tou mojí nešikovností.", zodpověděla jsem mu jeho otázku. Srdce v hrudi mi poskakovalo ze strany na stranu, jako splašené. Ale možná to bylo jen kvůli hudbě. "Nebo je to vhodný timing.", usmál se a opatrně mě posadil ke stolu, kde se na nás culil Jiyong. No to bylo vážně vtipné! To bylo tak trapný! "No můj určitě ne.", dusila jsem smích. Bylo od něj vážně hezké, že se tu celou situaci snažil odlehčit. "To už asi zpravit nepůjde.", prohlásil a prohlížel si mou botu. Až teď mi došlo, že vlastně přede mnou klečí a všichni, opakuji VŠICHNI, nás sledují. Hanba mi! Ale musím říct, že ten pocit byl zase zpátky. Ten dobrej, myslím. Možná to bylo i o něco lepší. No každopádně bych se teď nechala ukecat do čehokoli. Asi přestanu pít! "Nechci rušit.", odkašlala si Yun Joo. Vzhlédla jsem k ní. Málem bych zapomněla, že jsme dneska po dlouhé době oblečené, jako pravá dvojčata. Stejně by to ale bylo jako, najdi Valda, protože mezi námi vážně bylo několik rozdílů. Takže i s botami. "Stejně netancuju.", podotkla a podala mi svoje boty, takže tam teď stála bosa.


"Ya, neo michyeoss-eo? Můžou tu být střepy!", vykřikla jsem na ní. Jiyong jí pohotově stáhnul do sedačky, až zapištěla. "Tvoje jednání bylo značně přehnané. Mohla bych z toho mít zhmožděniny.", zamračila se na něj a podala mi boty. "To si nemyslím.", zasmál se. Překvapeně jsem na něj zamrkala. On jí totiž rozuměl. I sestru to očividně vykolejilo. No možná nejen já mám zvláštní náhody. Nenápadně jsem se pousmála a rychle si přezula boty, abych poškozené mohla dát sestře. Chvilku koukala na vylomený podpatek. Pak vzala druhou botu a sehnula se k zemi. Rychlostí zvuku s podpatkem klapla o zem, načež se též vylomil. Oba dva je pak následně strčila do prostorné kabely a obula si nové stylové boty a zapnula jejich pásečky. "To je zajímavé řešení.", pousmál se Seunghyun. "Ona je chodící wikipedie.", zadržovala jsem smích. Taktéž jsem se posunula, aby si Seunghyun mohl sednout. To, že seděl vedle mě, mi nic neulehčovalo. Neustále jsem ho po očku sledovala. Neunikalo mi ani to, že on sleduje mě. Né, že by to bylo nepříjemné, ale byla jsem z oho celá nesvá. Ale vážně jsem díky němu zapomínala na Ryu-kun. Kdyby to ale všechno bylo tak jednoduché. Co když je on ten pravý? Ne, to není možné!


Jsem docela realista. Nebo jsem alespoň bývala. Takže si nemyslím, že by se mi něco takového mohlo stát. Jako potkat svého osudového někde na ulici. To se mi prostě nemohlo stát. Spoustu lidí nás sledovalo. Sestru ani tolik nevnímali, protože ta nic divného vlastně neudělala. To spíš Jiyong byl tady na vině. Ha, há! Jen do toho. Líbilo by se mi, kdyby si ho nakonec vzala. Což se nestane. No hlavně nebyla chodící nebezpečí. Na mě se ale jenom lepilo. Co se dělo pak šlo nějak jaksi mimo mě. Protože jediné, co mě zajímalo, byl ten divný pocit, který ne a ne přestat. Stále se točil okolo mého žaludku a hlava mi už z toho pomalu vynechávala. Jako by mi to snad zkratovalo obvody. Chyba, chyba....opravte své zařízení. Tak asi nějak tak. A neustále jsem na sobě cítila jeho pohled. Jak frustrující. Vážně už nevím, co se to děje!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 12. listopadu 2014 v 19:18 | Reagovat

To bylo moc pěkné. Vážně skvělý díl. Už se moc těšim na další, protože jsem zvědavá, jak to mezi holkama a BIGBANG bude dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama