Hunters of Emotions 6 Kapitola

17. listopadu 2014 v 15:56 | ~Tokki~ |  Hunters of Emotions [ COMPLETE ]
6. Seunghyun Bear… (Seunghyun medvěd)

"No a kde jste vlastně vy dva dneska byli?", pohlédla na nás Ji Ah. Byla zvědavá, ale to asi všichni tady. "V muzeu.", usmál jsem se. "To je nudný.", rozplácla se na deku Sora. "Zapomněla jsi na to, že to byla výstava medvědů.", usmál se Seunghyun. "Fakt? A proč jste nás nevzali sebou?", vypískla Hyojin. "Protože jsem původně chtěla jít úplně sama. On se ke mně přifařil.", kývla jsem hlavou směrem k němu. Dělala jsem na oko nazlobenou. Ve skutečnosti jsem byla ráda, že mě nenechal jít samotnou, protože bych se asi někde schovala v koutě a byla tam i teď. "A koupili jste si nějakého?", usmála se Boon, která si prohlížela nějaký časopis. No zrovna dvakrát jsem ho ukazovat nechtěla. Ale když už. "Hm. Trošičku jsme si zasoutěžili.", zasmála jsem se. "Měli tam totiž jak nás, tak SiS.tar.", smál se tomu Seunghyun. "Jako medvědy?", vzhlédla Yun Joo. Věděla jsem, že má tajně podsunutý diktafon.

Bilo to úplně do očí. Protože měla spoustu hloupých otázek. "I tebe. S notebookem a brýlemi.", strčila jsem do ní. "No sakra.", zasmál se tomu Seung Ri. "Plácla jsem, že bych ho zvládla vyrobit lépe. A tak jsme si trošku zasoutěžili.", usmála jsem se a sáhla po krabici, kterou jsem měla schovanou pod stolem. "No ten je sladký! To je Seunghyun-sshi, že?", chtěla ho hned půjčit Sora. "Nedám.", vykvikla jsem a přivinula si ho k tělu. "A já mám Yeeun.", vyndal Seunghyun toho svého. "Páni. Jste si vážně podobní.", prohlížel si je Jiyong. "Taky jsem si dala záležet. Stokrát lepší, než ty vystavený.", zabrumlala jsem spokojeně a posadila ho vedle sebe. "Hele, co si teda povědět nějaký ty strašidelný příběhy?", usmála se záludně Yun Joo. Věděla jsem, že jí to nadchlo. Protože mohla vyprávět to, co jí napadne a bude to mít hlavu a patu. "Tak prosím. Dáme ti prostor. Ale žádný plenky neměním.", usmála jsem se. Ležela naproti mě. Vedle ní, Jiyong s Youngbaem a z druhé strany Sora a Seung Ri. U mě leželi z jedné strany Daesung a Ji Ah. Z druhé strany pak Seunghyun a dvojčata. Opravdu jsem se cítila jak na nějaký přespávačce.


Hned jak se sestra posadila, aby lépe mohla uchopit atmosféru, to tu začalo být silně strašidelné. Pousmála se ďábelsky a ponořila se do svého vlastního světa. "Musím říct, že jak si neustále vymýšlím nějaké historky, tahle je opravdová.", začala a podbarvila to ztišeným hlasem v hororovém nádechu. "Stalo se to tady na Jeju. Nedaleko odtud. Byla tu rodina. Otec pracoval jako rybář a matka v jedné místní prodejně. Měli dvě děti. Dvojčata. Od malička říkaly, že u nich straší. Ale kdo by věřil malým holkám, že?", usmála se a vážně vypadala dost děsivě. "Bylo jim, asi tak jako nám, když se to stalo….", vyprávěla svůj příběh. "Klap, klap. Uslyšela dívka kroky. Ale když otevřela dveře, nikdo tam nebyl. Otočila se, že se vrátí do místnosti a tam stála průhledná postava. Tak jako by se vznášela v prostoru.", vyprávěla dál a Sora už se vyděšeně tiskla na Seungriho. "Určitě to byl duch.", plácnul Daesung, načež jsem se v křečích smíchu chytla za břicho. "Ne, byla to tvoje máma.", plácla ho Ji Ah, která do příběhu byla úplně zažraná. Já jsem úplně zrudla, protože mi to vážně přišlo k smíchu. Jenže moje sestra to nevnímala a pokračovala. "Měla bílé dlouhé šaty a dlouhé rozcuchané vlasy. Vypadalo to, že má proříznuté hrdlo a kape z něj krev. Ale nikam nepadala. Ale nejhorší na ní bylo, že neměla oči.", zasmála se strašlivě. Čehož jsem se lekla, protože to doprovázel silný poryv větru a zahřmění. Rychle jsem se něčeho chytla a nalepila se co nejblíže. Byl to Seunghyun. Koukla jsem na něj. Mile se usmíval. Bylo vidět, že ho to vůbec neděsí. Nějak jsem konec příběhu neslyšela. Byla jsem tolik zabrána do jeho pohledu, že mi to uniklo. Ale Sora vypadala hodně vyděšeně. "Tak, a dneska v noci nespím.", pípla smutně. "Budeš, nebo tě praštím palicí.", prohlásila Ji Ah. Někdy byla vážně tvrdá na to, jak nemotorná byla.


"Hele, co s těmi svíčkami?", zeptala se Hyojin. Rychle jsem se rozkoukala. Nechala jsem se unést. "Nechte je rozsvícené. Budu hlídkovat.", usmála jsem se. "Já tě pak vystřídám.", usmál se na mě Seunghyun. Mou ruku nepouštěl. Jen jí nenápadně podsunul pod peřinu, aby to nikdo neviděl. To jsem trošku nepochopila. Na co tímhle jako narážel? Že by mi něco unikalo? "Tak se trošku prospěte.", usmála jsem se mile. Byl to ten můj proslulý úsměv. A směřoval hlavně k Seunghyunovi. Během půl hodinky už všichni spali. Opatrně jsem vytáhla svou ruku ze zajetí a vstala. Potřebovala jsem do koupelny. Navíc mi opravdu nevyhovovalo takové množství lidí v jedné místnosti. Bylo to jako u nás doma. Vzala jsem si svíčku a šla do koupelny. Chvíli jsem se na sebe jen tak koukala do zrcadla. Ale přišlo mi to dost strašidelný. I po tom příběhu. Byl vymyšlený jako všechny, které Yun Joo vypráví. Jen se snažila udělat na kluky dojem. No hlavně na jednoho. No doufejme, že se jí to povedlo.


Vypadalo to, že jí Jiyong zaujal. Hlavně proto, že rozuměl všemu, co řekla. To já mám pocit, že Seunghyun rozumí všemu, co neřeknu. Všemu, co mám ve svém srdci a ve své mysli. Bouře venku už trošku utichala. Zkusila jsem cvaknout s vypínačem. A ono se opravdu rozsvítilo. Byla jsem ráda, že můžu zhasnout tu svíčku. Přijde mi to dost nebezpečný. Hlavně jako zdroj světla. Zhasla jsem všechny v obýváku a rozsvítila dvě lampy. Myslím si, že už znovu elektřina nevypadne. "Jestli chceš, můžeš si jít lehnout do mého pokoje.", otevřel oči Seunghyun. Zrovna jsem stála nad ním. Kontrolovala jsem, jestli všichni spí a jsou dostatečně přikrytí. Jako by to dělala jejich maminka. Docela jsem se ho lekla. Sklouzla jsem po zemi a Skončila přímo na jeho klíně. "Nebo tam můžeš jít ty.", pousmála jsem se a snažila se postavit na nohy. On mi ale vtiskl do náruče polštář, takže jsem si znovu kecla do jeho klína. "Tak jo, ale ty jdeš taky.", zvedl mě pomalu, aby nikoho nevzbudil. "Neblázni.", šeptla jsem. Podal mi mého medvídka a vzal mou a svou peřinu. On se snad doopravdy zbláznil! "Když jde elektřina, tak to tu zvládnou.", usmál se a popostrčil mě do chodby.

"Seunghyun-sshi.", protestovala jsem, ale bylo mi to prd platné. Hodil to ložní prádlo na postel a otočil se na mě.

"Řekneš mi, co se stalo?", povytáhl obočí. "Co myslíš?", pípla jsem nechápavě a stála ustrašeně u zavřených dveří.

"Myslím ten den, co jsme se poznali na tom koncertě. Proč jsi vlastně nechtěla jet sem s ostatními!", přivřel oči. Co on o tom ví? Jeho otázky směřovali až moc přesně tam, kde byla jejich odpověď. Někdo mu to musel říct. "M....můj kluk. Ne...můj bývalý přítel se žení.", sklopila jsem pohled. To, na co jsem se tu snažila zapomenout, bylo hned zpět. Ta úzkost a palčivá bolest. A také ten pocit zvracení. Popošla jsem k posteli a položila tam medvídka. "Řekl mi, že by to mezi námi stejně nefungovalo. Jeho otec by to neschválil. A nemám prý na něj neustále čas. Na nikoho dalšího mít nebudu.", sklopila jsem obličej k zemi.

Seunghyun mě chytil za ruku a přitáhnul si mě do své náruče tak rychle, že mi úlekem vypadl polštář z ruky. Jednu ruku mi položil do vlasů a druhou na záda. Jeho srdeční tep a teplý dech mě uklidňovali. Vydržela bych takhle věčně. V jeho náruči. Jako když přijel. Kdyby nás ten den nevyrušil Maknae, možná tam stojíme do dnes. "To není pravda. Nezasloužil si tě.", utěšoval mě. Možná jsem to potřebovala slyšet. Možná jsem to potřebovala slyšet od něj. Lehce jsem se odtáhla a podívala se mu do tváře. Naplňovala ho něha a nelidsky krásný úsměv. "Nezasloužím si znát někoho, jako jsi ty.", pípla jsem a sklopila pohled.

"To si vážně myslíš?", podržel si jednou rukou můj obličej za bradu. "Protože vždycky, když tě potřebuji, tak jsi tu. I když je to jen něco takového, jako když padám.", pípla jsem a snažila se nehledět do jeho očí. Myslela jsem, že když to udělám, vypálí do mě díru. "Jsi stroj na průšvihy. To snad víš.", pousmál se a v sexy gestu naklonil hlavu na stranu. Při tom pustil mou bradu, takže mi oči sklouzly rovnou na něj. Lehce našpulil rty, takže mi puls vyskočil ještě tak o 10 stupňů. "No dobře. Možná si zasloužím.....tě znát.", pípla jsem a snažila jsem se podívat zase jinam. "A...a....neslyším.", usmál se hravě. "Zasloužím si tě znát. Ale to je tak všechno.", vyhrkla jsem a podívala se zatvrzele zpět do jeho obličeje. Z očí mi začaly stékat slzy. Ani mi nepřišlo, že jsem nějak moc rozrušená. Jako by to bylo nějaké mé nové já, které se klube na povrch. Jako bych to ani nebyla já. A takhle, jsem přestala nenávidět svého bývalého přítele.
Setřel mi slzy volnou rukou a stále mě držel ve své náruči. Neprotestovala jsem. Nevadilo mi to. Byl to přece Seunghyun. Můj zachránce a přítel. Nikdy bych si nepomyslela, že mě malá nehoda na ulici zavede k někomu jako je on. Opravdu nevím, jestli to byla jen náhoda. A, nebo ne? Jak se v tom mám sakra vyznat? "Zasloužíš si toho mnohem víc. Ale hlavně si zasloužíš být šťastná.", pohladil mě lehce po tváři. Jako by mě snad nechtěl něčím vyděsit. Nebo on sám nevěděl, co dělá, ale nemohl to zastavit. S ním jsem se necítila tak sama. Možná, že...možná bych mohla být s ním. Možná by on mohl chtít být semnou i když bych na něj neměla čas. Nebo bych na tohle neměla myslet?


Tahle situace mi připadala čím dál víc ošemetná. Možná víc než to, neohrabaná a ožehavá. Už mluvím jako Yun Joo. Koukala jsem do jeho očí a on zas do těch mých. Jen jsme tam stáli. Nic se nedělo. Né, že bychom nevěděli, co bychom mohli udělat, ale vypadalo to, jako by se do toho ani jednomu z nás nechtělo. Já jsem se rozhodně bála následků, které by to mohlo přinést. Ale kdyby, tak… Ne na tohle nemyslet. Vymysli si jiný důvod, okřikla jsem se v duchu. Možná k němu něco cítím. A jestli ano, tak bych to měla zjistit, ne? To je hned lepší. Jako by snad došel ke stejnému závěru.
Jeho výraz ve tváři se změnil. Tak nějak zněžněl. Myslela jsem, že to víc nejde. Sklonil se ke mně a opřel hlavu o mé čelo. Ucítila jsem šílenou přitažlivost. To se mi nikdy nestalo. Naposledy jsem pohlédla do jeho očí a pak ty své zavřela. Jeho vůně naplnila snad celé mé tělo. Lehce se přitiskl na moje rty. Tak jemně, ale zase pevně. Byl to ten nejhezčí polibek v mém životě. Jako by se ty předchozí nikdy nestaly a tohle byl můj první. Ano, tak jsem to cítila. Jako první polibek!



"No to mě pos…", zvolal kdosi. Tak takhle jsem se vzbudila. Ve dveřích stála Ji Ah a Jiyong jí zakrýval pusu, aby nemohla dokončit svůj sprostý výlev emocí. Nevěděla jsem, čemu se tak divý. Až když jsem trošku přišla k sobě. Ležela jsem v jedné posteli Seunghyunem a on měl ruce obtočené kolem mého těla. Já se ho držela jako klíště. Říkala jsem mu, že to není moc dobrý nápad. Ale že by mi to vadilo…to se říct nedá. Byla to měkká, teplá náruč s překrásnou vůní a tím nejhezčím úsměvem, který jsem kdy viděla. A nesmím zapomenout na tu vrásku, která se mu rýsovala na čele, jakmile jsem se pokusila vstát. Nespěchala jsem z ní. O to horší pak byly následky.

Celý den byl takový nemístný. Jelikož poryv větru nafoukal na letiště nějaký ten bordel, museli jsme den počkat, než jsme se mohli vrátit domů. Navíc mě pořád v hlavě doslova svědila myšlenka na včerejší polibek. Netvrdila bych, že jsem se mu trošičku vyhýbala, ale dávala jsem si pozor. Jak k němu mluví a hlavně co říkám. I ostatním. Trvalo mi skoro půl dne, než jsem jim vymluvila myšlenku, že se mezi námi něco stalo. Doslova nadlidský úkol. Mě ale čekala doma jedna nepříjemná událost. Řekla jsem si, že seberu všechnu svou odvahu a půjdu na tu svatbu se vztyčenou hlavou. Už jen tři dny. Napřed jsem přemýšlela, že tam půjdu jako šedá myš, ale nakonec jsem si řekla, proč nepřekonat sama sebe?! A proč si z toho rovnou neudělat velkou atrakci? "Tak půjdete semnou?", dodala jsem nakonec svého proslovu. "Ty jsi hustá.", vypískla Sora nadšeně."Vážně myslíš, že je to dobrý nápad?", povytáhla obočí Boon. "Si piš.", zasmála se Yun Joo. Takhle zapálenou jí člověk vidí málo kdy. "Jak si myslím, chceš na to pozvat i kluky.", usmála se Hyojin.



Ano, to jsem vážně chtěla. V hlavě se mi rýsoval plán, kterého by byla škoda nevyužít. Rovnou vám představím den svatby, protože ty tři dny se stejně nic moc nedělo. Jen jsme chystaly přesný plán akce, akce. Sama už jsem se nemohla dočkat. Jestli jsem někdy byla zdatná v show, tak to bylo tohle. Nechtěla jsem mu tu svatbu ale pokazit. Jen jsem chtěla svému bývalému ukázat, že jsem se nad to povznesla se vší parádou a taktéž mu ukázat, o co vlastně přichází. Hned jsme se dohodly, kdo by chtěl jít s kým. Jen mezi děvčaty. Bylo mi jasné, že se náš doprovod rozhodne stejně. S dvojčaty půjde Youngbae. Což nebude vůbec vypadat zle. Z každé strany jednu pěknou holku. Sora hned zažádala o Seung Riho. I když pravda, měla jsem jisté výhrady k jejímu chování, ale spolu jim to tak slušelo. Nevím, proč jsem si toho nevšimla dřív. Ji Ah se nabídla pro Daesunga. S podmínkou, že si ho sama obleče. Jak taky jinak. Jiyong sám řekl, že si půjčí mé dvojče. A mě tak zůstal jediný člověk. Můj Live saver. A i když jsem se bála, že se neudržím. Věděla jsem, že on mě chytí. Vždycky to dělal. A musím říct, že jsem už na to spoléhala. Byl jako ten můj plyšový méďa, kterého jsem měla na posteli mezi polštáři. Můj plyšový Seunghyun!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 17. listopadu 2014 v 18:58 | Reagovat

Je dobře, že všichni tu bouři přežili a jsou v pořádku.
A schvaluju YeEun, že se povznesla nad tu zradu od bývalého přítele. Ale jsem zvědavá, co mu na té svatbě provede...
Moc se těšim na další skvělý díl...
PS: Nad tím spícím Hyunem se rozplývám jako debil ???

2 ~Tokki~ ~Tokki~ | Web | 17. listopadu 2014 v 19:29 | Reagovat

[1]: XDDDDDDDD....to je moje nejoblíbenější...je to vlastní screencaps z Baby Good Night~ ^^ :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama