Hunters of Emotions 7 Kapitola

19. listopadu 2014 v 18:18 | ~Tokki~ |  Hunters of Emotions [ COMPLETE ]
7. Lie to me.... (Lži mi)

Snažila jsem se zhluboka dýchat. Teď už mi to nepřišlo, jako moc dobrý nápad. "Neboj, dopadne to skvěle. Uvidíš!", chytila mě za rameno Yun Joo. Měla na sobě model krátkých extravagantních šatiček ve Vintage stylu. Neřekla bych, jak moc jí to slušelo. Pravda. Většinou chodila jako šedá myš, a proto takhle vypadala velmi dobře. Prospělo jí to. Čekali jsme před domem na kluky. Dvojčata měli na sobě úplně to samé. Popravdě? Bylo to vážně skvělý. Ji Ah též byla stylově oblečená. Jediná Sora mi přišla dost roztomilá. Jenže její extravagantní make-up to všechno změnil. Ale to byste tu museli být. To se prostě popsat nedá.

"Takže, jak to plánuješ?", pousmála se zvědavě Yun Joo. Už jsem si myslela, že se nezeptá. "Dvojčata s Youngbaem půjdou jako první. Chce to pořádné ántré. Pak půjde Ji Ah s Daesungem, Sora s Maknaem a přede mnou půjdeš ty. Já půjdu schválně jako poslední.", usmála jsem se na sestru. "Ty jsi mrcha.", zakryla si pusu Hyojin. Jen dělala, že se jí to nelíbí. Po pravdě, všichni s mým plánem souhlasily. Mysleli si, že je to....no nechci říkat radši co. A možná měli pravdu. Hlavní dveře zavrzaly a kluci vyšli ven. Otočili jsme se na ně. Oni oněměli a mi taky. Vypadali skvěle. No popravdě, měla jsem oči, jen pro jednoho, i když mi to nepřišlo správné. "No sakra.", vykulil oči Maknae a prohlížel si Soru. "A já si myslel, že jsem módní guru.", zasmál se Jiyong, když si mě prohlížel. "Také vám to sluší.", usmáli jsme se na všechny. Nastoupili jsme do aut kluků. Já se vezla ve stylovém mercedesu. To bych u něj čekala. Takový stylový a elegantní. Přesně jako on. Jak se ukázalo, v tom komplexu, kde se konal obřad, se ten den konalo ještě asi dalších pět svateb. Myslím, že to ale jen podpoří náš plán. Tedy můj.


"Jsi nervózní?", zeptal se Seunghyun a na tváři mu hrál neodolatelný úsměv. "Hm. Sice jsem ho neviděla a všechno se vytratilo, ale nevím, co se stane, až ho uvidím.", zamračila jsem se. "Nic se nestane. Věř mi.", pousmál se a pak zvážněl. "Prosím tě, mohla by ses podívat do přihrádky? Měla by tam být taková menší krabička!", podíval se na mě rychle, protože sledoval silnici. Nechápavě jsem otevřela přihrádku. Opravdu tam byla taková menší krabička. Vzala jsem jí do ruky a zase dvířka zavřela. "Malý dárek.", usmál se pokřiveně. Sice jsem to jen zahlédla, ale musím říct, že tenhle úsměv byl vážně sexy. "Co? Já ale nic neslavím.", mrkala jsem na krabičku. "Jen jí otevři.", zasmál se. Udělala jsem, jak řekl. Blázen jeden. Byl tam nádherný velký prsten. Vypadal, jak jedna velká květina ze které se spouštěly další křišťálky do tvaru deštníčku. Byl nádhernej. "Doufám, že ti bude.", usmál se a lehce si olíznul rty. Věděla jsem, že je nervózní a čeká, co na něj řeknu. A kdo by nebyl. "To si nezasloužím.", pípla jsem zkroušeně. "Udělal ti radost?", otočil se na mě letmo. "Hm.", kývla jsem.

"Tak si ho zasloužíš.", usmál se od ucha k uchu. Zastavili jsme před tím komplexem na parkovacích místech. Jeli jsme jako první, takže jsme měli ještě chvilku, než dorazí ostatní. Odepnul si pás a naklonil se ke mně. Vykuleně jsem mu hleděla do očí. Vzal prstýnek z krabičky a podíval se na mě. Měl v očích ty malé čertíky. Musím říci, že přesně věděl, co se mi líbí. Snad další náhoda? "Podej mi ruku.", nastavil tu svou. Sice jsem byla trošičku překvapená, jak se ke mně naklonil a téměř mi dýchal na krk. Ono té obnažené kůže bylo vážně hodně. Ale ruku jsem mu podala. Pomalu mi na prst nasadil ten prsten. "Sedí. To je dobře.", usmál se a ďáblíci jen tancovali. "Zvládneme to, neboj.", lípnul mi letmou pusu a vystoupil z auta.Sakra, proč mi tohle dělá?. Přesně v pravou chvíli.

Protože ostatní z BIGBANG dělali to samé. Odpoutala jsem se a nechala si od mého doprovodu pomoci z auta. Už teď se lidé na ulici ohlíželi. Zvláště, když viděli mé oblečení. Nebo to možná bylo tím, že jsme přijeli s BIGBANG? Netuším. Každopádně to bylo málo, proti tomu, co přišlo dále. Šly jsme přesně podle plánu. Jak jsem řekla venku. Hned jak kolemjdoucí zaregistrovali naší přítomnost, vyvolalo to velké pozdvižení. Někteří se chytaly za ústa, ale hlavně, kdykoli tu byl někdo, kdo byl fanynkou ať už nás, nebo kluků, málem to s nimi seklo. "Nejsou to?", uslyšela jsem před námi nějakou dívku. "SiS.tar a BIGBANG!"

V obřadní síni, kde měla být svatba mého bývalého bylo dobře plno, když jsme vešly. Postupně se všichni rozestoupili a já zůstala stát přímo uprostřed se svým doprovodem. S jednou rukou v bok a druhou zavěšenou do Seunghyuna. Také jsem se o něj hodně opírala, a nejen proto, že bych mohla upadnout. Ale chtěla jsem, aby to vypadalo co nejvíce věrohodně. "Omo Ye Eun!", vypískla jakási slečna v rohu a sesunula se k zemi. Ryu-kun ke mně hned přiběhl s nevěřícným výrazem na obličeji. "Co to tu děláš?", naklonil se ke mně. Nic, náda. Žádný pocit. "Co myslíš? Jen jsem ti se sestrami a jejich přáteli přišla popřát všechno nejlepší.", usmála jsem se nevinně. Pak jsem se k němu ale naklonila. "Chtěl jsi mě tady, tak si nestěžuj.", zašeptala jsem podrážděně.


"K..kdo je tohle?", zeptal se po chvíli. Snažil se to nějak vstřebat. A tak si pohledem měřil můj doprovod. "Jsem její přítel, smetánko.", zatvářil se ledově a zdvihl jedno obočí. To jsme si nedomluvili! Ale snažila jsem se to v sobě udržet, abych tu nebouchla. "V… Vážně? Pojďte ke stolu.", ukázal rukou do sálu. "To je od tebe tak milé.", zahákla jsem se do rámě Seunghyuna a vydala tak na odiv svůj dárek.

Málem se mu podlomila kolena. Na tohle neměl. Teď jsem já hrála první ligu a on si mohl jít někam do rohu ostrouhat mrkvičku. Připadal mi, jako naprostý ubožák. Co jsem na něm vlastně viděla? Asi mám něco s očima. Budu si muset zajít k očnímu. "Chtěli byste vidět nevěstu?", zeptal se, než jsme se usadili. "A nevadilo by to?", zeptala jsem se překvapeně. Rychle zavrtěl hlavou. "Tak dobře. Počkáš tu na mě že?", otočila jsem se na Seunghyuna a věnovala mu můj sladký nevinný úsměv. "Na tebe bych počkal klidně celý život.", usmál se a pohladil mě po tváři. Další holka zkolabovala. Chudinky! Nějaká uvaděčka nás zavedla do svatebního salónku, kde se nevěsta připravovala. "Panebože. SiS.tar! Neříkala jsi, že tu budou!", vykvikla jakási dívka, sotva jsme vešly.

"Asi bych se lépe oblékla.", řekla jiná. "Ahoj.", usmála jsem se na nevěstu. No na to, že se vdávala do bohaté rodiny, měla šaty jako pytel. Samé záhyby a nafouklé rukávy. Vypadala v tom, jako kdyby měla na sobě míč. "A...Ahoj.", pípla polekaně. "Promiň za to minule. Já to tak nemyslela.", omluvila jsem se. Popravdě to nebylo vážně. Neměla jsem jí co říct. "Občas jí jen ujedou nervy.", položila mi ruku na rameno sestra. "Moc ti to sluší. Doufám, že s ním budeš šťastná.", usmála jsem se. "Děkuji.", pípla. Nevypadala ale moc šťastně. "Když nás omluvíš. Musíme se vrátit. Někdy je Seunghyun tak netrpělivý. A to na sebe máme tolik času. To moje zlatíčko TOP.", povzdechla jsem si. "No to mi povídej. Seung Ri je prostě jako malej.", zasmála se Sora. Koukám, že se hezky zapojují do hry. Mám z toho radost. "B...B...BIGBANG Seung Ri, TOP?", zalapala po dechu jedna z družiček. To už jsme ale byly téměř pryč.


No svatba tedy nebyla moc zajímavá. Přišla mi jako každá druhá.

Jako v nějakém seriálu. "Co budeme dělat teď? Byla by škoda, kdybychom hned jeli domů.", posmutněl Seung Ri a nalepil se na Soru. "Klidně někam běžte. Já musím dnes ještě domů.", pípla jsem. "Chceš to říct tátovi?", zhrozila se Ji Ah. "Myslím,", načala Boon. "Že už to stejně ví.", dokončila za ní Hyojin. "Tak dobře. Dám na ně pozor.", usmála se Yun Joo. Byla jsem ráda, že mám takovou sestru. Konečně se na chvíli odlepila od svých sešitů a skočila rovnou do normálního života. Kdyby jim to s Jiyongem vyšlo, tak by to byla paráda. "Odvezu tě.", řekl Seunghyun a pomohl mi do auta. "Děkuji ti za dnešek.", usmála jsem se. "Byla to dobrá pomsta. Neviděl jsem v sále hezčí dívku, než tebe.", usmál se. "Nejsi zainteresovaný, můj příteli?", mrkla jsem na něj zvědavě. "Neřekl bych.", zasmál se. Cesta k domu mi připadala nějak moc krátká. Celou cestu jsem se ale smála. "Viděl jsi ten jeho výraz? Na to nikdy nezapomenu.", pištěla jsem, div mi netekly slzy. "Jsem rád, že se směješ.", usmál se na mě a cvaknul klíčem v zapalování. Stáli jsme před domem. V tu chvíli mi úsměv z tváře zmizel.


"Mám jít s tebou?", zeptal se. "A co bys tam chtěl dělat?", zkřivila jsem bolestně obličej. "No mám takový nápad.", pousmál se a odepnul si pás. "Když si tvůj bývalý myslí, že spolu jsme, proč to neříct i tvému otci?", naklonil se až ke mně. "Jako.....jako, že jsem se s ním rozešla kvůli tobě?", zadrhla jsem se a pomalu červenala. "Bingo.", usmál se a rozepnul i můj pás. To, jak byl přímo u mě, mi nahrnulo krev do tváří. Vystoupil a pomohl mi zase z auta. To bylo tak milé a galantní. Nevěděla jsem, jestli to hraje, nebo to myslí vážně. S klepajícíma se nohama jsem zazvonila na zvonek. I když jsem měla klíče, byla tohle přeci jen zdvořilostní návštěva. Kolem těla se mi najednou ovinula měkká látka. "Jen, aby tvoji rodiče neměli nějaké poznámky.", usmál se. Bylo to jeho sako. Ač jsem ho měla jen přes záda, až do nosu se mi dostala jeho vůně. Musela jsem se držet, aby se mi nepodlomila kolena.

"Něco jsem ti ale neřekla.", pípla jsem. To už se ale otevřely dveře a z nich se vyhrnuli mojí ostatní sourozenci. "Unni!", vypískla Misun a padla mi do náruče. "Misun-ah.", zasmála jsem se a objala jí. A pak i ten zbytek. Připadala jsem si jak špejle obalená cukrovou vatou. "To jsou moji další sourozenci.", pohlédla jsem na Seunghyuna, který se tvářil dost překvapeně. "Už jsem se lek.", zasmál se. "Oppa! Ty jsi přítel mojí sestry?", zatahala ho Misun za kalhoty. On jen kývl. "Vypadáš jako princ.", zamrkala a zrůžověly jí tváře. "Vážně si to myslíš?", klekl si k ní. "Hm!", zakývala hlavou. "Ty zase vypadáš jako princezna.", usmál se. Zamrkala, zrudla a utekla do domu. Páni. Řekla bych, že si to bude dlouho pamatovat. "Je otec doma?", zeptala jsem se. "Hm, je v pracovně.", objala mě lehce Soyoung. "Vážně? No nekecej. Taky jsem si to myslela.", vykvikla do telefonu a taktéž se vrátila do domu. "Ta malá, to je Misun. Bez téhle malé nehody bychom se asi neseznámili.", usmála jsem se a zavřela za námi branku. "A ta s tím telefonem, to je naše drbna Soyoung.", vyprávěla jsem dál a vedla ho do domu. "Omo, zlatíčko. Měla jsi říct, že přijdeš.", přiletěla máma. Asi zrovna přišla z práce.

Zatvářila jsem se na ní pohledem typu: jako bys to nevěděla. "Maminko.", objala jsem jí. "Tohle je Choi Seunghyun. Už jsi ho viděla minule.", ukázala jsem na zmíněného. "Ano. Jistě. Moc mě těší.", usmála se. "Mě též.", usmál se a uklonil. "Slyšela jsem, co se vám stalo na Jeju. Jsem tak ráda, že jste všichni v pořádku. Ale kde jsou ostatní?", zamrkala. "Šly se ještě bavit. Yun Joo na ně dává pozor.", usmála jsem se. "Yun Joo? Vážně?", začala se smát. "Dost se změnila. Nepoznala bys jí. Už neleží pořád jen v knihách.", usmála jsem se. "Dáte si něco k pití?", otáčela se okolo. Dnes tu bylo podezřele uklizeno. Ano, čekali mě. A možná máma čekala, že nepřijdu sama. Nebo jí to někdo nakukal. Někdy mám pocit, že máme doma hnízdo kukaček. "Ne, děkujeme. Jdeme za otcem.", zatvářila jsem se vážně. "Tak pojďte.", vzala nás k pracovně, i když jsem věděla, kde to je. "Yeobo, je tu mládež.", usmála se s nosem ve dveřích. "Omo, tak proč je nepustíš dovnitř.", zasmál se otec. Možná to nevěděl. Možná mu teď ještě přitížím.

Achjo. A to, to vypadá, že má dobrou náladu. Hned se mi hůř dýchalo.

Seunghyun mi krátce stiskl ruku. Lehce mi to dodalo síly. Jak tohle dělal? To mi musí někdy říct. Vešla jsem dovnitř.", Dobrý den, otče.", uklonila jsem se a Seunghyun také. "Omo, co se děje? Kde je Ryu?", podivil se. Pak se mu začala tvář měnit z veselé na naštvanou a skoro zfialověl. Jak jsme si domluvili, zaznělo mi v hlavě. "Rozešla jsem se s ním.", řekla jsem ledově se vztyčenou hlavou. "Proč?", zeptal se a snažil se udržet vztek. "Nemilovala jsem ho!", řekla jsem pevně. Jenže jsem věděla, co řekne. "Tady nešlo o lásku, ale o peníze, které potřebujeme.", praštil rukou o stůl, až vše na něm nadskočilo. Já sama jsem se vyděsila a udělala pár kroků zpět ke dveřím. Ale jen jsem se bokem opřela o Seunghyuna. "Ye, Otče.", sklopila jsem hlavu k zemi. Chvíli bylo ticho. Celá jsem se klepala a myslela, že omdlím.

Místnost se semnou začala točit a pomalu mizela. Seunghyun mě pohotově chytil za ruku. "No, tak mi řekni, kdo je tento mladý muž.", uvolnil se nakonec otec. "Jmenuji se Choi Seunghyun, otče.", uklonil se znovu. "Kvůli němu jsi opustila toho hodného chlapce?", snažil se mi podívat do obličeje. "Ano.", zvedla jsem zase oči. Jako by do mě Seunghyun vléval jakousi sílu. Bylo to moc příjemné. "Kde pracujete?", podíval se na Seunghyuna. "V hudebním průmyslu. Tak jsme se seznámili, otče.", odpověděl mu klidně. Vážně se od něj můžu učit. Nechápu, jak mohl být tak klidný. "Dobře. Teď vás nechám jít. Sejdeme se jindy.", pousmál se otec. Nevím, co ho mohlo zase rozveselit. "Pošly za mnou někdy svou sestru. Už dlouho jsme spolu nemluvili.", spráskl ruce.

"Tak vidíš, nebylo to tak hrozné.", chlácholil mě Seunghyun cestou domů. "Děkuju. Ani nevím, jak ti tohle všechno splatím.", snažila jsem se dýchat. "Jak jsi to myslela s tou tvojí sestřičkou Misun? Že bychom se bez ní nepoznali?", kouknul na mě letmo. Venku už byla tma. Moc dobře jsem tedy neviděla výraz v jeho tváři. Ale tipla bych si, že měl svraštělé obočí a tvářil se nechápavě. "Ten den. Jak jsem do tebe vrazila, jsem spěchala na její recitál.", zasmála jsem se. "No, ale my se seznámili až na tom koncertě, ne?", povytáhl obočí. Na to jsem už měla snad i nos. Přesně jsem to věděla, že to udělal. "To sice ano, ale…", nechala jsem větu vyznít do ticha. Nevím, jestli jsem na ní znala odpověď. Možná ano, ale sama jsem jí nechtěla vyslovit. Možná až později!

Doprovodil mě až ke dveřím bytu. Nebylo slyšet nic. Asi ještě pařili. Jen ať si to užijou. Hodně mi dneska pomohli. Zaslouží si to. Sundala jsem si z ramen jeho sako. "Děkuji. Za dnešek. Za všechno.", pípla jsem a podala jsem mu jej. "Nemáš přeci zač. Hlavně, když jsi šťastná.", usmál se. "A nechceš jít dál. Nikdo tu nebude a...", koktala jsem. Slušelo mu to dnes víc, než jsem si uvědomovala. Vlasy měl lehce rozcuchané a knoflíčky na košili měl rozepnuté. Ale jen dva. "Zase zítra.", usmál se, aby mě tak zarazil v mém nesmyslném blekotání. Stála jsem nalepená na dveřích a on přímo přede mnou. Až teď mi došlo, že nás dělilo jen pár centimetrů. Proto jsem tak blekotala! Jako by mi chtěl říct, že už to nevydrží. Jeho dech byl rychlejší a ten můj snad ještě víc. Natlačil své tělo na mé. Ruce lehce opřel o dveře a hleděl mi do očí. Jeho vůně byla snad v každém póru mého těla a naskočila mi i husí kůže. Co se to semnou dělo? Co tohle bylo za pocity, které jsem cítila. Neuměla jsem si to vysvětlit. Vpíjel se do mě pohledem až mi z toho vyschlo v krku. Ruce se mi klepaly, ale i tak jsem je opřela o jeho hruď. Lehce si skousl spodní ret a s nedočkavým pohledem v očích se na mé rty přitiskl. Opravdu, opravdu jsem se nebránila. Ale podlomila se mi kolena. Rychle si mě přitáhl jednou rukou za pas k tělu a nepouštěl mě. Musím říct, že vážně uměl vystihnout okamžik k polibku. Na co to proboha myslím? Přála jsem si jen jedno, v tu chvíli. Aby mě už nikdy nepustil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 19. listopadu 2014 v 20:37 | Reagovat

Jsem ráda, že se pomsta vydařila a YeEun ukázala Ryuovi o co přišel.
Ale s Tabim se to rozjíždí tím správným směrem. Tak snad se nic nepokazí.
Jen mi dělá starost YeEun otec. Teda ne přímo on, ale ty jeho rychlé změny nálady.
Asi taky vidí v Tabim rychlý přísun peněz. No uvidíme...
Moc se těšim na další díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama