Hunters of Emotions 8 Kapitola

20. listopadu 2014 v 16:12 | ~Tokki~ |  Hunters of Emotions [ COMPLETE ]
8. Something is wrong with me.... (Něco je semnou špatně)


"Dobré ránko.", vletěla jsem nadšeně do kuchyně. Ji Ah tam seděla s dvojčaty a hned se chytaly za hlavu. Copak? Že by kocovina? "Co, že tak vesele?", přitočila se ke mně Sora. "Nemůžu být veselá. Včerejšek se vyvedl. Ryu je zahanben, táta mi dá zase na chvíli pokoj a líba...", zarazila jsem se právě včas. Chytila jsem se za pusu a zrudla jako rajče. "Mohli byste se ztišit.", zahuhlala Boon. Moje dvojče teď ale zpozornělo. Nevím, co to vytvářela u toho sporáku. "Ty ses líbala?", vypískla. "Ne!", vyhrkla jsem hned. No potrefená husa se vždycky ozve. To už na mě koukali všechny. Zvonek u dveří zazvonil. Hurá, záchrana. "Dojdu tam.", vypískla jsem. Jenže k mé smůle tam stál můj včerejší polibek.


"Dobré ráno.", usmál se a vešel dovnitř. "Naval prachy. Projela jsi to!", ozvalo se z kuchyně. "Panebože. Radši jsi sem teď neměl chodit.", chytila jsem ho letmo za ruku. "Volal mi tvůj otec. Zve nás dnes večer na večeři. Mě, tebe, sestru a Jiyonga.", usmál se a šel do kuchyně. "Dobré ráno, děvčata.", pozdravil je. Hned jsem ho pustila. "Ha!", vyjekla Hyojin a zmizela. Měla na sobě jen tílko a kalhotky. Já jí říkala, ať se tady takhle nepromenáduje. "To jsem nechtěla. Nemusíme tam chodit.", sedla jsem si vedle něj ke stolu. "Co se stalo včera?", těkala mezi námi očima Ji Ah. No, je lepší, když tohle vědět budou. "Namluvili jsme otci, že jsem se s Ryu-kun rozešla kvůli němu. A otec nás teď zve na večeři.", promnula jsem si čelo. Yun Joo se začala dusit smíchy. "Moc se nesměj. Vy dva jdete taky s námi.", povytáhla jsem obočí. "Jako já a Jiyong? Za co? Co jsem komu udělala?", opřela si hlavu o stůl. "Hele, když to hrajete....zahrajte nám pořádnou pusu.", zasmál se Daesung. Ani nevím, kdy se sem dostal. Měla jsem samozřejmě spoustu námitek. Zaprvé jsem byla rozespalá, takže hraní nepřipadalo v úvahu. Zadruhé se mi nelíbilo, dávat někomu pusu před tolika lidmi. A nakonec zatřetí, si nejsem jistá, co semnou ta pusa udělá. Ale sedím, tak by to možná nemělo takové následky. "Nech je být.", dal mu pohlavek Youngbae. Už tu zase byli všichni. "Představení, by se jim zachtělo.", pousmál se Seunghyun. Jak mi jindy připadal stydlivý, teď se to otočilo.


"Jen jednu.", prosila Sora. "To chci vidět.", opřela se Yun Joo o ruce, aby tak lépe viděla. "Tak dělej.", strčila do mě Hyojin, která se vrátila do místnosti v županu. Přiletěla jsem Seunghyunovi přímo do náruče. Pevně mě sevřel v objetí. Podívala jsem se mu do očí. Jeho pohled mi ale možná říkal, že to hrát nemusí. Nevím, nebyla jsem vůbec jistá. Dlouze jsem zamrkala. Napětí se tu dalo krájet, stejně jako to ticho. Měla jsem pocit, že všichni zadržovali dech. A možná jsem ho zadržovala jenom já. Cítila jsem se ale tak bezpečně, že jsem zavřela oči. Cítila jsem jeho teplý jemný dech všude kolem sebe. Bylo to, jak cítit teplý letní vzduch přímo v mém těle. Napřed jsem ucítila jeho rty jen lehce. Jako chmýří. Skoro to až lechtalo. Rty mi úplně brněly. Pak se přitiskl silněji a nechal mě tak úplně propadnout těm hřejivým měkkým rtům. Nezůstali jsme tak ale dlouho. Přeci jen jsme měli obecenstvo. Trošku mě to mrzelo. Možná trošku víc. Asi to bylo kvůli tomu včerejšímu polibku. "Tak tohle by vám sežrala i Britská královna.", začal se chlámat Daesung. Já jsem byla stále v tom omamném stavu a moc jsem to nevnímala. "Opravdu to jen hrajete?", koukala na mě nevěřícně Yun Joo. "J...jistě že!", vzpamatovala jsem se. "No nevím.", smál se Jiyong. "No a dost. V kolik máme být na té večeři?", koukla jsem na Seunghyuna. Něco mi ale přišlo divné. Dřív jsem si toho nikdy nevšimla. Nebo to tak možná nebylo, ale měl narůžověle ušní lalůčky. Bylo to vážně roztomilé. "V osm. Přijdu pro tebe v sedm, hm?", pousmál se a barva z uší mu hned zmizela.


Přišel ale dřív. Já už byla téměř připravená. Seděl u mě v pokoji na jednom z křesílek v rohu místnosti. Zase mu to moc slušelo. Společně jsme se domlouvali, co můžeme říct rodičům a co ne. "To jsem nevěděla, že máš sestru?!", podivila jsem se a otevřela svou vestavěnou skříň. Zrovna jsem se dolíčila a chtěla si vzít nějaký ten blyštivý doplněk. "Někdy vás určitě seznámím. Líbila by ses jí.", usmál se. Jedno musím říct, sice jsem se vedle něj cítila silná a v bezpečí, ale zrovna jistá jsem si nebyla. Přišlo mi, že atmosféra houstne. Dala jsem si na krk jemný stříbrný řetízek a na prst prstýnek od něj. Bylo mi líto, si ho nevzít. "Vážně se ti tolik líbí?", zeptal se, když jsem se vrátila a položila si na druhé křesílko kabelku. "Hm. Je nádherný. Nikdy jsem takový dárek nedostala.", usmála jsem se na prsten na své ruce. "Tak mě napadá.", otočila jsem se na něj.

"Dneska ráno....no po tom....no po tom polibku.....měl jsi růžové ušní lalůčky.", pípla jsem a samotné mi zrudly tváře. Napřed se jen usmál a pak se začal smát. Jeho smích byl příjemný. I když byl tak jako až srandovní. Ale jen občas. "A víš proč?", podíval se mi do očí. Zavrtěla jsem nad tím hlavou. Lehce mi naznačil prstem, ať jdu blíž. Naklonila jsem se k němu. Vtiskl mi lehký polibek na čelo, až mi zrudly tváře. "Ze stejného důvodu, když ty vypadáš takhle.", zasmál se znovu. "Hele vy dva divadelníci, už bychom měli jít.", zavolal na nás Jiyong.



Bála jsem se. Samozřejmě jsem se bála. Že to otec prokoukne a budu muset na rande naslepo. Mě bylo teď dobře. Možná bych si uměla představit život vedle Seunghyuna. Ale možná jsem se bála zbytečně. Táta (jak jsem mu směla říkat jen, když měl hooodně dobrou náladu) se bavil s kluky o financích, což tedy dělat nemusel.

"Myslím, že to nehraje.", usmála se maminka, když si na záchodech utírala ruce do jednorázových osušek. "Jak to myslíš?", zamrkala jsem překvapeně. "Myslím to tak, že tě má opravdu rád, zlato. A to platí i pro tebe Yun Joo.", usmála se na mou sestru. Obě jsme na ní jen blbě koukaly. "Nemožné!", shodly jsme se obě a vrátili se k ostatním. Byl to takový ten podnik, kde se člověk mohl najíst a zároveň si zatančit na příjemnou hudbu. Nebylo tedy divné, že sem chodili hlavně páry. Kdesi na parketu tančil pár starých manželů. Vypadali tak šťastně a stále zamilovaně. Jako by ani jedinou chvíli nevydrželi jeden bez druhého. "Smím.", pousmál se na mě Seunghyun a po očku sledoval mého otce, který mu potvrdil, že si mě může půjčit. Líbil se mému tátovi. Mému otci! "Seunghyun-sshi?!", pípla jsem. Ale líbilo by se mi tady takhle tančit jako ten pár. "Hm.", kývla jsem. "Pozor, neumí dobře tančit.", pošeptal mi Jiyong, než jsem se zvedla. Tak to ať už nechá na mě. Došel semnou až doprostřed. Všichni nás tak mohli vidět. To dělat nemusel.

Chytil mě v pase a přitáhl si mě k tělu. "Zas tak hrozný tanečník nejsem.", zabručel mi do ucha. "Tak já si spočítám, kolikrát mi šlápneš na nohu jo?", zasmála jsem se. "Ya!", zabručel. "To byl jen vtip.", zasmála jsem se a podívala se na něj. Tančili jsme v lehkém pomalém rytmu. "Chceš se bavit, nebo tančit?", zasmál se a zatočil mě v piruetě. Páni! Vážně mu to šlo. "A nešlo by to obojí?", zamrkala jsem na něj nevinně. Chraptivě se zasmál a opřel si čelo o to mé. Bylo to tak milé. Vzpomněla jsem na všechny ty chvíle, kdy jsem mu náhodou skončila v náruči. Ale i na ty cílené a chtěné. No a v neposlední řadě na všechny naše polibky. Pokud dobře počítám, tak byly tři ne? Nebo snad víc? A co tedy pro mě znamenal? Chci se tím ale teď zajímat a zkazit tuhle hezkou chvíli? To rozhodně ne!



No pokazila se. Ale až po tanci. Táta totiž pojal jisté podezření, že můj přítel neumí pít, a tak se ho to snažil naučit. Dalo mi pak hodně práce, ho vůbec dostat do auta. A jelikož Jiyong nepil ani kapku, (radši se vymluvil, že bere léky, na které nemůže pít) tak řídil. "Já ho klidně do bytu dovedu.", smál se Jiyong, když jsem se snažila dostat Seunghyuna z výtahu. "To je dobrý. Už mu toho hodně dlužím. Nějak mu to musím vrátit.", usmála jsem se a sama ho vedla. "Přijdu hned.", zvolala jsem ještě na sestru. "Nepospíchej.", zasmála se. Dostala jsem ho do dveří ale zůstala jsem šmírovat. Byla jsem zvědavá na to, co říkala máma. Měla pravdu. Alespoň co se týče mé sestry. Jiyong dal sestře tak rychle pusu, že ani nestačila zavřít oči.


Ale dost šmírovaní, mám tu taky práci. Zavřela jsem lehce dveře a odtáhla Seunghyuna do postele. Hodila jsem ho tam a stáhla mu z nohou boty. Jen na to něco zamručel a dál tam jen tak ležel. "No ty jsi mi ale dobrej přítel.", zasmála jsem se a vysoukala ho ze saka. Ale víc se mi nepovedlo. Chytil mě za ruku a stáhl k sobě. "Počkej. Musím jít.", pípla jsem. Ležela jsem na jeho hrudi a okolo pasu jsem měla jeho ruku. "Nechci tu být sám.", zašeptal. Až teď jsem ucítila, jak je ten byt nepříjemně nasáklý samotou. Musí to být těžký. Být tak osamělý. "Dobře. Zůstanu tu.", zašeptala jsem taky a položila si ruce na jeho teplé tělo. Zvedla jsem oči k jeho obličeji. "Kim suhanmoo geobugiwa durumi, samcheogapja dongbangsak…", začal si odříkávat. Proč to dělal? Bylo to...neříkej mi, že… "Když ti dám pusu, budeš spát a necháš toho huhlání?!", nafoukla jsem se a zvedla se z jeho náruče. Otevřel oči a podíval se na mě. Byl vůbec opilý, nebo to jen hrál. "Nevím, na jak dlouho mi to bude stačit.", svraštil čelo a vypadal jak malý kluk. "Tak trošku delší pusu, hm?", nabídla jsem mu, a prstem mu snažila vytlačit vrásky z čela. Lehce zakýval hlavou.



V tu chvíli se mé srdce rozbušilo, tak rychle, že jsem myslela, že ho už nezastavím. Opřela jsem se jednou rukou o jeho hruď. Stále mě sledoval. Možná se snažil vyčíst v mých očích, co cítím. A možná byl jen opilý a nevěděl, co dělá. Co je hra a co skutečnost? Co je náhoda a co osud? Možná mi bylo souzeno teď tu s ním být. Určitě to tak bylo! Prohlížela jsem si jeho obličej. Snažila jsem si pořádně prohlédnout každý jeho kousek. Přiblížila jsem se ještě o kousek blíž a téměř se dotýkala jeho nosu. Bylo už skoro nemožné se na něj dívat. A přes to jsem se snažila udržet oči otevřené. Ale nešlo to. I on je pomalu zavřel. Letmo jsem se dotkla jeho rtů, načež on po těch mích hladově zalapal. Myslela jsem, že mi víc už srdce tlouct nemůže. Ponořila jsem ruce hluboko do jeho vlasů zatím, co mi on obtočil ruce okolo těla. Mé rty už zase brněly. Opravdu mi připadalo, že mi pouhý polibek na rty nestačí. I kdyby byl sebe delší. Opravdu to bylo tak, jak říkala máma? Je možné, že mě má rád? Je možné, že já mám ráda jeho? Pomalu pootevřel rty ve stejnou chvíli jako já. Tohle bylo to pravé líbání. Přimáčkl si mě k tělu ještě více. Sama jsem hladově zalapala po jeho rtech. Chtěla jsem je cítit. Ta jeho vůně mě dostala do úplného transu. Polil mě horký pot následovaný husí kůží. Přišlo to jen mě, nebo ten polibek byl naplněný vášní? Polibek se prohluboval a já si přála, aby neskončil. Vím, co by mi k tomu řekla má sestra. Že je to jen výměna slin a bakterií. Ale teď jsem na to myslet nechtěla. Přišlo mi, že tenhle polibek má něco společného s nějakými mými pocity, o kterých jsem neměla nejmenší ponětí.

Odtáhly jsme se od sebe až, když jsme ani jeden nemohli popadnout dech. "Už nikam nepůjdeš, že ne?", zeptal se zadýchaně. "Slíbila jsem ti to, ne?", pípla jsem. "To je dobře.", řekl s úlevou v hlase a znovu si mě přitáhl ke rtům těmi svými. Nebyl opilý. Nemohl být. Vážně mě musel mít rád. U srdce mě píchla slova od Ryu-kun. Jak to, že mě on má rád? Ale jestli ano, ať nepřestane. Chci, aby semnou zůstal tady takhle a nikdy neodešel. Co to tedy semnou je? Co se to semnou děje?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 20. listopadu 2014 v 19:17 | Reagovat

Skvělý díl :-)
A byl Tabi opravdu opilý? Ale to, že má YeEun rád, tak to určitě nehraje. Tomu bych věřila. Postupně se do sebe zamilovávají...
Moc se těšim na další skvělý díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama