Lost In Time - Part 1

23. listopadu 2014 v 19:09 | ~Tokki~ |  Lost In Time [ ON-Going ]


A tady je…..

Můj život v tom nejhorším momentu….

Já, na kolenou….

Slzy mi padají z očí….

Nic už mě nedokáže udělat šťastným…

Bez něj….jsem nic….

Potřebuji ho…..

Miluji ho!

Potřebuji, aby si vzpomněl!.....




"Miluju tě Junhong-ah." Vyhrkl jsem, zmatený nad svými vlastními pocity.

"Co je to ta láska " Zeptal se bez jediné známky emoce.


Jen jsem si povzdechl a cítil jak ten kámen na mé hrudi ještě více tíží mé zlomené srdce.

------

Vše je ztracené….

Tolik vzpomínek…. vyvanulo z jeho mysli. Vždycky mě bavilo s ním blbnout. Byli jsme jako bratři…možná víc….A všechno bylo normální!

Ne úplně všechno….

Když jste slavní, je unavující a trochu složité, stát nohama pevně na zemi. Ale já se vždy snažil, aby měl Junhong krásné vzpomínky. Byl pro mě vším, od první chvíle, co jsme se poznali.

Byl z nás nejmladší. A všichni ostatní měli za úkol na něj dohlížet a chránit ho. Nikdo nebyl ale dostatečně silný, aby odolal jeho růžovým buclatým tvářičkám a jeho neodolatelnému úsměvu, který na své tváři vykouzlil vždy, když byl šťastný.

Byla to vážně mocná zbraň. Díky které dostal všechno, co chtěl….včetně mě…

-----

"Je to pocit…ve tvém srdci" Položil jsem jeho ruku na mou hruď, kde mé srdce divoce tlouklo.

"Já nemám srdce….vždyť jsem robot!" Zavrtěl hlavou a hleděl do mých očí, zmateně.

"Neměl by jsi být, Junhong-ah." Slzy se mi draly do očí.

"Nejmenuju se Junhong…..Jsem Zelo." Odpověděl podrážděně a rychle odstrčil mou ruku, když jsem se ho chtěl dotknout

To vážně bolelo….


--------------------------------------------------------------


"Hyung!" Pojď si se mnou hrát, prosím." Třásl se mnou a skákal do vzduchu jako nějaký klokan.

"Máme práci, Junhong-ah. Víš, že bych moc rád, ale nemůžu. Cheš aby nás zase Yongguk Hyung a Himchan Hyung seřvali, že neděláme, co máme?" Pozvedl jsem obočí a snažil se alespoň jednou působit vážně.

"Já vím. Jenže když tohle je hrozná nuda! Chci si hrát!" Prostě a jednoduše vzal všechny ty papíry a vyhodil je do vzduchu.

Ten malej!....Měl by si hrát venku s ostatními svého věku. Tohle byla ta krutá realita naší profese. Povzdechl jsem si a díval se na všechny ty papíry, jak se vznášejí vzduchem a pomalu padají na zem…

"Tak dobře. Ale jen na chvíli." Rezignoval jsem nakonec.

Nadšeně zapištěl a s přehnanou radostí vystřelil ke dveřím. Ostatní mě určitě zabijou…ale já mu prostě nedokázal odolat. Nevím, kde byl začátek mých citů k němu, ale rozhodně neměly žádný konec…

"Junhong-ah, počkej. Dávej pozor! Mohl by ses zranit." Volal jsem za ním.

Dost se to ale minulo účinkem. Bez rozmyslu to prostě napálil do dveří od našeho pokoje a složil se k zemi. Na nic jsem nečekal a běžel za ním.

"Hyung." Zakňučel a podíval se na mě zatím, co jeho oči byly plné slz.

"Pabo. Řekl jsem ať neběháš." Svraštil jsem obočí. Ale on měl na krajíčku, takže kdybych na něj křičel, ničemu by to nepomohlo.

Klekl jsem si k němu a schoval jsem jeho bolestí zvrásněnou tvář do své náruče. Okamžitě se mě chytil jako malá opička a začal vzlykat. Jen jsem ho něžně hladil po vlasech a kolébal se s ním ze strany na stranu. Teď….opravdu působil jako malé dítě…

Chtěl jsem pro něj udělat mnohem víc, než jen tohle. Ale měl jsem strach….že…možná tohle ode mě vůbec nechce. Lehce jsem ho od sebe odtáhl a podíval se mu do tváře. Celý jeho obličej byl rudý…..ale jeho čelo asi nejvíc!



Určitě mě zabijou, až uvidí našeho Junhonga s tou ošklivou červenou ránou na jeho předrahém obličeji….

"Ty si takovej IDIOT!" Křičel na mě Youngjae a z očí mu žhnuly plameny zatím, co Himchan stál vedle něj, s rukama složenýma na prsou a svorně přitakával.

"To nebyla Jongupova chyba!" Zašeptal Junhong, ale nikoho to očividně nezajímalo.

"Je mi to líto. Hráli jsme si a Junhong prostě narazil do dveří." Snažil jsem se to vysvětlit.

"Sklapni! Ty jsi to způsobil, tak za to poneseš následky." Zavrčel Youngjae a začal přecházet po pokoji.

"No tak klid. Nechte je být! Jen si hráli." Yongguk Hyung se snažil uklidnit celou tuhle situaci.



Chvíli na to nás poslal oba pryč, že to prý vyřeší sám. Ale i tak mě to trápilo, protože mi bylo jasné, že za to stejně později zaplatím. Junhong vyskočil na postel vedle mě a usmíval se jako slunce na obloze. Tak zářivý…..

"Promiň Hyung. Neposlouchal jsem tě. Je to všechno moje vina." Junhong sklonil hlavu a chvíli ji nechal jen tak ležet na mém klíně.

"Neměj strach Hyung. Nenechám je, aby ti ublížili." Zamumla s očima zavřenýma.

Jak?.....Proč??

Zatím co se tahle myšlenka naplno usídlila v mé hlavě, můj pohled se automaticky upřel na jeho obličej. Takhle vypadal…jako anděl. Možná i víc než to. Jeho vlasy teď trčely snad do všech stran a já se nedokázal držet zpět, takže mé prsty po chvíli vpluly mezi pramínky toho růžového hedvábí.

Bylo to jako dotýkat se mraků…

Možná jsem úchyl…

Ale přál jsem si, abych se ho takhle mohl dotýkat do konce života…


"Jongupie Hyung?" Zamumlal a otočil svou hlavou čelem k mému břichu zatím, co se lépe uvelebil na posteli.

"Hm?" Byl jsem tak zaměstnán vlastními myšlenkami, že jsem si ani nevšiml, že má ruka už dávno není v jeho vlasech…

Mé prsty se přesouvaly z jeho lícních kostí, přes jeho krk až k jeho klíčním kostem. Dotýkal jsem se ho jemně, lehce, jen konečky prstů…

A možná jsem tentokrát chtěl zajít dál, než kdykoli jindy…

A doufal v to, že nebudu chycen…..

Ale on si toho všiml….otevřel své velké oči a podíval se přímo do těch mých.

"Proč se ke mně všichni chováte takhle? Já nepotřebuju žádnou 'extra' péči." Vráska mu svraštila celé čelo a mé prsty tam okamžitě byly, aby jí zase ihned smazaly.

Ale místo dalších protestů o péči, zasyčel tiše bolestí. Očividně ho to ještě stále bolelo.

"Víš sám moc dobře, že to není pravda. Jsi jako tornádo." Pousmál jsem se.

Něžně jsem přejel prstem přes jeho nos a zastavil jsem se téměř několik milimetrů před jeho rty.

"Dělal bych méně žertíků…kdybych tě neznal….a nevěděl, že jsi vždy na blízku, když se mi něco stane, abys mě utěšil." Usmál se stydlivě.

Stydlivě?...vážně?...proč mi tohle dělal?

A jakoby nic…mé prsty putovaly až na jeho hruď. Cítit to teplo, a jeho srdeční tep, mě naplňovalo štěstí a zároveň i smutkem. Protože on neměl ani nejmenší ponětí, jak moc jsem ho miloval. Moje srdce se pomalu blížilo k sebedestrukci….opravdu hodně mě to bolelo…požíralo mě to zaživa….a…..já nebyl schopen to zastavit…



"Hej, děcka. Jdeme na nákup…chcete něco speciálního?" Yongguk Hyun jen nakoukl do pokoje.

"Cherry rajčátka." Junhong zahučel a snažil se, aby vypadal, že to zas tak nehoří.

"Dobře. Co ty Jongup-ah?" Povytáhl obočí.

"Nic nepotřebuju, ale díky Hyung." Jen jsem se snažil poukázat na to, že mám vše, když mi Junhong leží na klíně.

"Dobře, dobře. Budeme pryč tak hodinku, nebo dvě. Tak…si to užijte, možná." Usmál se ďábelsky a ještě než stihl zavřít dveře, ozval se hromový hlas Himchana:

"Hlavně mu ZASE neubliž!"



Takže jsem předpokládal, že to Yongguk Hyung nakonec nějak vyřešil. Jako že jim něco slíbil, nebo tak. Každopádně mu za tohle hodně dlužím…

Když se za nimi zaklaply dveře, Junhong se okamžitě posadil. V duchu jsem si zanadával, protože bych dal všechno, aby tak zůstal byť jen o chvíli déle. Oči měl doširoka otevřené a hleděl na mou ruku, která ještě před chvílí hladila jeho obličej. V tu chvíli mě vážně hodně zajímalo, o čem to vlastně přemýšlel?! A jestli se mám bát, nebo ne.

"M-můžeš mi něco slíbit?" Z ničeho nic zakřičel, oči přitom pevně zavřel a jeho tváře se zbarvily do ruda.

Tenhle…tenhle výraz…nemohl jsem se ani pohnout. Jen jsem dostal z hrdla něco jako 'hm' zatím, co jsem si zevnitř kousal tváře.

"Ať tě ani nenapadne, se mě někdy přestat dotýkat….NIKDY!" Zakřičel ještě o něco hlasitěji.

"Cože?" Vykulil jsem oči a byl v totálním transu.


Tohle nemohla být pravda….

Určitě nic takového nemohl říct….

Musel jsem mu špatně rozumět. …



Chytil mou ruku a přitiskl jí na svou hruď, kde jeho srdce zběsile tlouklo. Stejně jako to moje, když jsem to ucítil.

"P-prostě nepřestávej, ano? Hodně to pro mě znamená. Takže…" Ani jsem ho to nenechal doříct.

Nemohl jsem si pomoct. Byl tak roztomilý, celý jeho obličej byl rudý studem. To jak měl stále zavřené oči…kousajíc si spodní ret…Můj bože…to byl ten nejkrásnější pohled. Chtěl jsem ho pozorovat o něco déle, abych si to pořádně zapamatoval, ale prostě už jsem se neudržel…

Ovinul jsem mu ruku pevně okolo pasu a přitáhl si ho do náruče. Zalapal lehce po dechu a spolkl tak všechna další slova, která měl připravená. Lehce jsem si opřel čelo o to jeho a usmál se vřele, tak moc, jak bylo mé srdce pro něj otevřené.
"Nemusíš říkat dvakrát. Nikdy nepřestávat. Jak si přeješ…" Něžně jsem mu palci přejel po tvářích a snažil se tak zklidnit jeho třesoucí se postavu.

"Tvé ruce jsou tak teplé." Zašeptal a ovinul mi ruce okolo krku.

Bylo to lehce šokující, ale rozhodně lepší, než před tím.

"Líbí se ti to?" Pousmál jsem se jedním koutkem a snažil se udržet, protože mě začínal přivádět o zdravý rozum už jen svým hlasem…

"Ani…Miluju to." Zašeptal blaženě.

A to byl pro mě konec…

"A co tohle?" Vyhrkl jsem a přitiskl se k jeho rtům.

Snažil jsem se…tak moc…ale nedalo se to vydržet. Byl tak blízko….že se mé tělo celé chvělo. Sice jsem měl strach, jak na to vlastně zareaguje, takže jsem se ani o píď nepohnul. Jen jsem pevně držel své rty, na těch jeho.


Junhong se odtáhl a řekl: "Tohle…..je ještě lepší!"


(Pokračování příště~ ^^)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jaera Jaera | Web | 23. listopadu 2014 v 20:04 | Reagovat

Anyuuuu... holka, ty mě mučíš!! Co se mu stalo, že z něj je robot?? 8-O  8-O

2 ~Tokki~ ~Tokki~ | Web | 23. listopadu 2014 v 20:15 | Reagovat

Nebuuuuj...to se dozvíš!.... :-D

3 Hatachi Hatachi | 23. listopadu 2014 v 20:41 | Reagovat

Naprosto souhlasím s mým zlatíčkem, co je nade mnou...
To je na bednu, když musíme čekat na další díl. Protože tohle je naprosto dokonalé.
Junhongie měl nějakou nehodu, že se z něj stal robot Zelo?
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl ;-)

4 sajja sajja | 24. listopadu 2014 v 1:22 | Reagovat

Holka, vážně já z tebe jednou zcvokatím :-D souhlasím, bylo to dokonalé a je pěkně na nic čekat na další díl. Nutně potřebuji vědět co se mu stalo, tom mu někdo vymyl mozek ... Chudáček "Upík" ... Skvělý díl a už se nemůžu dočkat pokračování :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama