Me and you? Impossible! 10 kapitola

15. listopadu 2014 v 20:38 | ~Tokki~ |  Me and You? ...Impossible! [ COMPLETE ]

Jak se plánuje svatba?


Od té chvíle nám nikdo nedal pokoj. Hlavně reportéři. Ti měli pocit, že ulovili článek století. Sice jsme tím přišli o několik fanoušků, ale všichni nám to jinak vlastně přáli. Moje nová maminka ale chtěla, ať si se svatbou pospíšíme. Nejen kvůli novinám a fanouškům, ale hlavně proto, že prý už není nejmladší a chtěla by se dožít vnoučat. Což mě připadalo nesmyslné, protože i kdybychom se vzali, hned tak bych děti nechtěla. Přesto nás ale tlačila do příprav. Málem jsem si vypsala na pozvánkách ruku. Vepisovat pozvání ručně mi fakt nešlo. A to jsem na to byla sama. Maminka zase lepila obálky. Což nebyl tak vyčerpávající, protože jen lepila speciální samolepky na jejich ohyby. Hye Yoon toho ale měla taky dost.

S bubnem, který měl jít každým dnem ven, nadepisovala adresy, nebo u některých jen jména. Protože ty jsem měla předávat osobně. Svatbu tedy plánujeme na letošní léto na Jeju. Měli tam volný termín a mamince se to zdálo, jako dobrý nápad. Málem jsem jí s tím uškrtila, když s tím přišla. A nejen já. I má drahá polovička leccos namítala. Ale bylo nám to stejně houby platný. Maminky mají vždy pravdu! Tohle pravidlo jsem se vlastně učila znovu. Měla jsem snad jen jednu jedinou starost. Kdo mě povede k oltáři?! No bylo toho víc. Jak to utajit před tiskem? Hudba, květiny, hostina. Tohle všechno mi teď probíhalo hlavou. Teď jsem jedno mohla odškrtnout. Jela jsem si pro šaty a taky vybrat šaty pro družičky. Jednou měla být Dami, která mi vždycky pomohla, aniž by to věděla. A pak to měli být Minzy a Sandara. Budoucí maminu jsem vynechala schválně, protože nikdo nevěděl, jak to s ní bude. Ale až půjdeme podepisovat dokumenty, určitě si jí vezmu za svědka. Seunghyun zase mluvil o tom, že si vezme za svědka Jiyonga.

Přišla jsem do prodejny, kterou mi doporučila Dami. Ta už tam samozřejmě i s holkama byla, aby zařídila hladký průběh. Nic z toho, co se tu mělo odehrát, se nesměla dostat ven. Proto jsme teď hodně často prohazovali auta a dělali manévry, které měli zmást novináře. Vyzkoušela jsem si snad desatero šatů. Ale nic mi nepřišlo tak dobré. Na ušití na míru už nebyl čas. Takže jsem si vážně musela vybrat. "Tyhle jsme dostali včera. Ještě jsme je nestihly označit a vystavit.", přinesly tři prodavačky další dva stojany se šatama. Už jsem toho měla vážně plné zuby. Nebyla jsem ten typ, který si plánování svatby užívá. "Co tyhle?", snažila se mě navnadit Minzy. Neustále měla v sobě spoustu elánu. Zavrtěla jsem smutně hlavou. "Ehm.", ozvalo se za mnou. Stála tam starší dáma v úhledně stylovém kostýmku a opírala se o ručně vyřezávanou hůl. "Možná bych vám mohla pomoci.", řekla s jistým úsměvem. Uctivě jsme jí všechny pozdravily. Zašla někam dozadu společně s jednou z prodavaček.

"Je to hlava tohohle obchodu. Má neuvěřitelný vkus na lidi. I já jí obdivuji.", sdělila mi Dami a nadšeně očekávala s čím přijde. Když se vrátily, všechny jsme nemohly ani popadnout dech. To byly ony. Ty šaty prostě říkaly mé jméno. "Kdy vás tohle děvčata naučím.", podívala se nazlobeně na prodavačky. "Takhle se má dívka koukat na své svatební šaty.", usmála se na mě. "To je prostě dar.", zatrylkovala Dami. Nevím, jestli mluvila o těch šatech, ale já byla unešená. Byly z lehké bílé látky střižené do obráceného květu kaly. Na jedno rameno s drbnou o odstín krémovější krajkou na něm a na vlečce z něho puštěné dozadu. Měly jemně prostřižená záda do véčka stroze svázané šněrovačkou a jejich zadní část byla dlouhá až já ani nevím kam. Sama tato paní mi pomohla se do nich obléci. "Božíčku!", vykvikla Minzy, jen co mě spatřila. "Jsou krásné.", přikývla Sandara. "No a co budeme mít na sobě my? Když ty vypadáš takhle, nám už zbývá jen pytel od brambor.", zasmála se Dami. "Pro vás se tu taky jistě něco najde děvčata.", řekla majitelka a přišpendlila mi do vlasů závoj se stejnou krajkou. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a úplně oněměla. "Jestli mě Seunghyun nepoznal jako zpěvačku, co teprve řekne na tohle.", zašeptala jsem si pro sebe a otočila se dokola.

Do obchodu vešla moje nová maminka. "Teda, že jste na mě počkali. Páni, zlatíčko moje.", spráskla ruce. "Můj syn si vážně nemohl vybrat lépe.", zasmála se a chytila mě za ruce. "Jsi ta nejhezčí nevěsta, kterou jsem kdy viděla. Tvoje maminka by na tebe byla pyšná.", usmála se taktéž hrdě. Hodně mi to pomohlo. Dodalo mi to sílu k dalším činnostem okolo svatby. Nechali jsme šaty zabalit a Sandara je odvezla svým autem ke mně domů, kde byl vlastně hlavní stan celé svatby. Nainstruovala jsem jí, kde mám šatnu a aby jí pečlivě zamkla a nikoho tam nepouštěla. Měla se k nám později připojit při vybírání květin. My ostatní jsme šly zatím na oběd. Už jsem neměla ani kapičku energie. Myslím té fyzické. Psychické jsem teď měla až moc.

"Tak kdy se to vlastně stalo, že jste se vůbec dali dohromady?", vyzvídala Minzy. "No vlastně nás to k sobě táhlo už dlouho, ale dali jsme se dohromady až o Vánocích.", usmála jsem se. Ale samozřejmě jí to nestačilo a tak jsem i před maminkou odhalila, to tajemství s líbáním v opilosti a pusa na sedačce těsně než přišli kluci. Všechny se tomu samozřejmě smály. Taky že to bylo neuvěřitelně trapné. Ale i když jsme se takhle hádali, dokázali jsme k sobě nakonec najít cestu.

Květiny jsme vybraly pak už celkem rychle. Podle krajky na šatech. Do váz kaly a jako kytice růže. Ale všude měly být různé květiny. Různě barevné, jako duha. Chtěla jsem to trošku pohádkové. I když jen lehce, aby to zase nebylo přehnané. Ještě ten večer jsme se sešli u mě doma a začali psát zasedací pořádek na hostinu. Moje příbuzenská větev ale byla prázdná. Smutně jsem se zadívala na papír. "Hele zlato, a co takhle, kdyby sis tam teda posadila naší druhou rodinu.", objal mě Seunghyun. Ani jsem nevěděla, že se mi koukal přes rameno. On sám byl dnes s klukama vybírat oblek a takové ty klučičí nezbytnosti, jako třeba alkohol na rozlučku se svobodou. Čemuž jsem moc nerozuměla, než mi holky vysvětlily, že si udělám taky takovou. "Myslíš YG rodinu?", koukla jsem na něj. "Jo, přesně tu.", usmál se a dal mi pusu. "Ty jsou tak sladký, že se mi z nich zkazej zuby.", plácnul Daesung. Neubránila jsem se úsměvu. Od té oslavy to mezi námi ani tak moc nevřelo. Hlavně proto, že jsme byli oba na sto procent zaměstnaní, a tak neměli na hádky čas.

"To je fakt. A říďa tě klidně může odvést k oltáři. Je přece jako náš BIG DADDY!", zahučel Seung Ri odněkud z gauče. "Co máte v plánu zítra, děvčata?", zeptal se s úsměvem Jiyong. Já si zatím začala psát, koho na svou stranu větve dopíšu. "Hm, no budeme kupovat nějaké doplňky na sebe, zařizovat catering a oběd. Já roznesu pozvánky, které chci dát osobně. Taky ještě musíme sehnat výzdobu, hudbu, DJje na afterpárty a tak.", pomalu jsem ztrácela hlavu. "Hudbu nechte na nás. Z Daesungem už jsme něco vymysleli.", usmál se Youngbae. "Vážně?", řekli jsme najednou. "Fakt. A nebojte, žádný fóry!", zasmál se Dae a zase něco přinesl z mojí lednice a začal se tím cpát. "Ještě jedna věc miláčku.", pípla jsem. "Ano?", vzhlédl od všemi sledované televize. "Chtěla bych pozvat někoho, kdo je pro mě velmi důležitý, ale nevím jak jí sehnat.", pokrčila jsem rameny. "Koho?", vzhlédl Seung Ri zvědavě. Bude brzo starej! "Mojí první fanynku. Chodila za mnou každý večer, co jsem vystupovala v hotelu.", usmála jsem se ztracená v jedné vzpomínce. "Zařídím.", usmál se na mě můj miláček sladce.

Myslela jsem, že už vážně někde zkolabuju. Moc jsem toho tedy nenaspala a hned ráno jela do práce předat pozvánky. Zvali jsme hlavně naší hlavní rodinu, ale taky několik tanečníků, naše manažery, kosmetičky a tak. No prostě velká svatba no. Hlavně doufám, že nebude pršet. To by byl totiž trošku problém. Protože svatba by měla být napůl venku. "Jistě že přijdu.", zasmál se od srdce ředitel. "Ještě jsem se chtěla zeptat…", skousla jsem si jemně ret. "Nemám nikoho, kdo by mě dovedl k oltáři.", dodala jsem a byla vážně nervózní, co odpoví. "No jistě. Jsi přece člen rodiny!", zasmál se, až jsem si myslela, že se zbláznil. Všichni byli tak milí a ochotní. Jedna ze stylistek mi dokonce nabídla, že mě učeše a nalíčí. A jeden tanečník prý zas poskytne rychlokurz klasického tance mému nastávajícímu. Trošku jsem se totiž bála, že to celé zkazí. Nikdy jsem ho neviděla, že by totiž byl nějak zázračný tanečník. Vyzvedla jsem si své nové boty, a když už jsem myslela, že to do té agentury s cateringem stihnu včas, zazvonil mi nouzový telefon.

Ten jsme teď všichni měli kvůli Hye Yoon. Od srdce jsem se zasmála a otočila to do nemocnice, kde měla rodit. Už to měla prostě naplánované. Všichni jsme se tam nahrnuli do čekárny, až málem nikdo nemohl projít. To je tak, když máte velkou rodinu. Její muž byl samozřejmě s ní na sále. Ale koukala jsem, že můj budoucí přešlapuje, jak kdyby chodil po běžícím pásu. "Lásko klid! To bude v pořádku.", snažila jsem se ho uklidnit. "A to si představ, že tě to taky čeká.", poplácal ho otec po zádech. Vyprskla jsem smíchy. "Promiňte, ale kdyby mě tam takhle pochodoval, asi bych ho vyhodila.", zasmála jsem ještě víc. "No to si mě pak nepřej.", přitáhl si mě do náruče a políbil mě do vlasů.

A nakonec jsme se všichni dočkali. Narodila se jim zdravá a krásná holčička, kterou k mému zděšení, pojmenovali po mně. "Chtěli jsme ti to říct, ale zkazili bychom tak překvapení.", zahihňala se unni. Byla chudinka celá zpocená, ale vypadala tak šťastně. Dokonce jsem si jí mohla na chvíli pochovat. Ale moc času jsem neměla. Kolotoč se rozjel nanovo hned druhý den. Plácala jsem pátý přes devátý a vyřizovala jeden hovor za druhým. Připadalo mi, jako bych se měla vdávat zítra. A přitom jsme před sebou měli ještě necelé tři týdny. Všichni něco chtěli. Květinářka adresu, hoteliéři výzdobu (kterou jsem teprve poslala), a catering víc času. Který rozhodně nebyl. "Co tam dělá?", zeptal se Seung Ri, když jsem už asi po čtvrtý obcházela dokola ten samý obchod. Potřebovala jsem vybrat ještě poslední věci, se kterými už tam pojedeme rovnou. Unni nakonec taky pojede. Ale vezmou to tak, aby to pro dítě nebylo tak těžké. Ale zase pojedou o něco dřív.

To já už odjíždím za dva týdny. Neměla jsem čas pomalu ani na sebe. Potřebovala jsem si nechat udělat nehty a kosmetiku. Jenže na to taky nebyl čas. Navíc s tiskem za zadkem šlo vše čím dál tím hůř. Ale co bych taky čekala. Nic z příprav se ven nedostalo. A všichni už byli dost netrpěliví. Doma mě pak čekalo překvapení v podobě mé první fanynky. "Jak jsi jí našel?", vypískla jsem nadšeně. "Jednoduše. Optal jsem se v hotelu a pak jsem jí šel osobně hledat.", zazubil se. "Blázne.", zasmála jsem se. Dohodli jsme se, že poletí semnou a s holkama o ten týden dřív, aby si to semnou taky trošku užila. Využila jsem jejího talentu pro kosmetiku a nechala si od ní udělat nehty. Což jí vážně nadchlo. Mezi tím, co pracovala, jsem vyřídila dalších 100 a jeden telefonátů. Do postele jsem tedy zase padla jako do vody.


A dva týdny byly pryč. Sakra jak bylo málo času. "Je všechno připravené?", pištěla jsem z pokoje a vytáhla složitě zabalené šaty, aby to jako šaty vůbec nevypadalo a zároveň se nepomačkaly. Jak složité. Ale v tom se zrovna já vyznám, jako ryba ve vodě. "Všechny kufry už jsou v autě.", zvolala Minzy. "Tu máš!", vlepila jsem jí do ruky ještě asi dvě krabice plné věcí. Jelikož jsme měli zamluvené pro tuto akci soukromé letadlo, bylo balení vážně o dost těžší. Musím říct, že po téhle svatbě chci hlavně klid. Unni svatba takhle složitě tedy nevypadala. Možná se mi to jen zdálo, protože jsem nebyla v její kůži. "Tak už pojď!", prskala Dami. "Ještě jednu věc!", řekla jsem a popadla jsem máminu fotku z nočního stolku. "Tahle pani jede semnou.", podala jsem jí tu fotku a pak jsme všichni odešli a zamkli byt. "Nezapomeňte, kdy vám to letí, jasný. Další spoj už bychom neutáhli!", vlepila jsem miláčkovi letmou pusu. "Neboj se zlato. Moc to hrotíš.", pokrčil rameny. "Ty hlavně hroť ať mi při tanci nepošlapeš nohy.", vyplázla jsem na něj jazyk a uložila šaty do kufru vanu. "Chápu.", zasmál se a přitáhl si mě do náruče. "Všechno to klapne. Neboj!", políbil mě lehce a pak mě konečně nechal odjet.

Díky příjemnému personálu letiště, se nám povedlo proklouznout s autem až k letadlu, abychom tam všechno mohli naložit. "Šaty přijdou dovnitř do letadla. Chci je mít neustále pod dohledem.", vykřikla jsem ihned, co jsem vystoupila. "Bože, klid!", praštila mě do zad má další cestující. Opravdu jsem se trochu uvolnila až v letadle, těsně před startem. "Promiňte. Jen chci, aby to vyšlo.", pípla jsem. "My víme.", zasmála se Sandara. Takže já Dami, Minzy, Sandara a Boon, jsme odletěli na Jeju. Počasí vypadalo dobře, ale to ještě nebylo vyhráno. Ubytovali jsme se a vybalily. Já pak začala lítat nanovo a sháněla personál a tak dále.

Už mi z toho běhaly mžitky před očima. Nechala jsem, na přání Youngbaeho, dát do oddávající místnosti klavír, který měli většinou uklizený. Jenže pak už nebylo ve směs co dělat, protože výzdoba se měla začít dělat až za tři dny. "Dýchej!", smála se mi Minzy u večeře. Měla jsem oči oteklé a rudé od nevyspání. "Potřebuješ se pořádně prospat. A zítra si může udělat relaxační den v lázních.", snažila se mě trošku umírnit Sandara. Ani bych se nedivila, kdyby už mě měly plný zuby. Takže jsem radši udělala to, co řekly. Den nicnedělání mi vážně prospěl. Nechala jsem se namasírovat, šly jsme do sauny a do vířivky a dokonce jsem si dopřála tu kosmetiku. Taky jsme s holkama koukali na filmy a cpali se popcornem. Ani mi nedošlo, že už uběhly dva dny. Teprve až, když přijeli kluci. Já byla úplně uvolněná a až mi přišlo, jako by to teď šlo všechno mimo mě. Obvolala jsem vše, co jsem potřebovala a nechala někoho dohlížet na výzdobu a kuchyň.

"Takhle ti to sluší.", lípnul mi Seunghyun pusu na čelo. Měla jsem na sobě jen tílko a kraťásky. Vlasy ledabyle svázané a v nich květinu. "Děkuju. Ty taky nevypadáš k zahození.", zakřenila jsem se. "Koukám, že si to tu s holkama užíváš.", zasmál se. Takhle rozverná jsem teda opravdu dlouho nebyla. Ale to se změnilo, když jsem zjistila, že nic neběží, jak by mělo. Další den jsem napravovala všechny škody. To už přijížděli někteří hosté. Zbytek měl dorazit až v den svatby. Ta už měla být…no sakra, za dva dny. Vše se přibližovalo vzhledu, který jsem požadovala. Naštěstí přivezli židle, catering i květiny. Prakticky jsem se ani na chvíli nezastavila, až do zmíněné párty. Na tu směli jen dívky. Tedy na tu mou. Pěkně jsme to rozjeli. Ale já radši moc nepila. Bála jsem se, že bych pak druhý den mohla mít kocovinu. Taky jsem se trošku bála, co tam dělají kluci. Byli jen o kousek dál. Ale holky mi zakázali se s ním jakkoliv spojit. Prý je to proti pravidlům poslední noci před svatbou. Moc jsem tomu sice nerozuměla, ale já toho ještě neznala.

Na kutě jsem tedy šla nakonec jako jedna z prvních, abych se pořádně vyspala. Vstala jsem jako jedna z prvních. Nemohla jsem pořádně spát. Ale nebylo to na mě vůbec znát. V klidu jsem se nasnídala v prázdné restauraci a omrkla pozdní přípravy. To se týkalo hlavně květin, které to vážně vydržely. Pak také kuchyni a v neposlední řadě výzdobu. Vše bylo v pořádku. Nakonec se do toho totiž opřela maminka, která vážně nenechala něco jen tak být. Zalezla jsem si do pokoje a pohladila fotku maminky, kterou jsem chtěla dát na židli do sálu, abych tam alespoň někoho z rodiny měla. A za dvě hodiny jsem se začala připravovat. Velmi mi pomohla ta stylistka. Vytvořila mi na hlavě tak krásný účes, že jsem se vážně nepoznávala. Lehce mě nalíčila a společně s Dami mi pomohly do šatů. "Vypadáš ohromě!", usmála se na mě unni. V rukách držela spící Yoon Ju a tvářila se velmi spokojeně. "Děkuju. Ale sama bych to nezvládla.", poukázala jsem tak na práci mých okouzlujících družiček a stylistky.

"Můžeme?", vešla dovnitř maminka. "Ještě tohle. Dejte jí prosím do sálu.", podala jsem jí fotku mámy. "Jistě, drahoušku. Tvůj doprovod stojí před dveřmi. Až budeš připravená…", usmála se. Jen lehce jsem přikývla. Minzy a Sandara mi ještě do účesu daly pár třpytivých sponek ve tvaru růží a na krk drobný šperk. Dami mi podala kytici a já vyšla ven, kde stál otec z mé další rodiny (V obleku?! Jak šokující.). "Mohu vás doprovodit k oltáři?!", zažertoval, aby odlehčil situaci. Všechno jsme nechali fotit dvěma spolehlivými fotografy, které někde sehnala Dami. Doufám, že budou pěkné. I když se spíš bojím, jak se na nich budu tvářit já. Usmála jsem se na něj a chytila se jeho rámě. Už jen kousek, už jen chvíli. Uklidňovala jsem se. Těsně před vchodem mi zakryli obličej závojem a družičky vešly dovnitř.

Sálem se rozezněla hudba a Daeho zpěv. Musela jsem se nad tím usmát. Vážně to vymysleli a znělo to překrásně. Když jsem vešla já, všichni vydechli v údivu. Nebyla tvář, která by se tvářila jinak. Tedy až na mého miláčka. Tak něžný výraz v jeho tváři jsem ještě neviděla. Samotnou mě překvapil. Hudba dozněla v moment, kdy si i sám ředitel sedl vedle fotky mé mámy. Seunghyun mi s lehkostí odkryl závoj a obřad tak mohl začít. "Jestli je zde námitek, proč by tento pár nemohl být oddán před zrakem božím, ať svou námitku vznese teď, nebo ať pomlčí navždy.", řekl kněz. Nikdo se neozval. Jak mi spadl kámen ze srdce, tak to bylo snad i slyšet. Pokračovalo se dál přes sliby až k tomu krásnému Ano z obou našich úst. Sandara pak rychle přistoupila s prstýnky, které vybíral Seunghyun. Byly jednoduché, ale krásné. Oproti zásnubnímu ale znamenali mnohem víc. Vyměnili jsme si je bez jakéhokoliv škobrtnutí v přepočítání se prstů, záměně nebo nedej bože pádu. "Tímto vás před zrakem božím prohlašuji za novomanžele.", pronesl kněz a naznačil tak, že je čas na polibek. Lehce mě chytil rukama za obličej a přitiskl se v krátkém políbení na mé rty.


Musím tedy říct, že se mi ta svatba nakonec vážně povedla. Všichni se velmi dobře bavili i na hostině. "První novomanželský tanec.", vykřikl do mikrofonu Daesung. Myslím si, že jsem mu neměla dovolit, aby si hrál vedle DJje. Můj manžel ke mně přišel a vysekl mi takovou úklonu, že mi to až připadalo přehnané. I přes to jsem jeho snahu s úsměvem ocenila a vložila ruku do té jeho. Odvedl si mě na parket a protočil mě v piruetě. Všechny dívky na nás zasněně hleděly. V pomalém rytmu jsme se pohybovali po pódiu a dívali se jen na sebe. "Teď už jsi napořád moje.", Usmál se na mě a opřel se o mé čelo. "A co když je to naopak?", zazubila jsem se a nechala se znova zatočit. "to si ještě rozmyslím.", usmál se. Ale tady bylo jedno, kdo čí bude hlavně, že jsme spolu.

Tancovala jsem ten den snad s každým. S klukama z BIG BANG, se Se7enem, Teddym, ředitelem i s Choi Ajusshi. Tedy s otcem. Můj muž dokonce tancoval i s unni, která se na chvíli odtrhla od svého miminka. Už jsem vlastně ztrácela naději v dobrý konec. Jenže to štěstí si mě nakonec stejně našlo. Seunghyun je člověk, který sice není jednoduchý a spousta věcí mu často nedochází, ale miluji ho celým svým srdcem. Dokáže člověka pořádně překvapit, a i když to občas není v dobrém, má srdce větší, než je on sám. "Tak vidíš. Říkala jsem, že to dobře dopadne.", objala mě maminka. "Já vím. Ale někdy je prostě těžké uvěřit věcem, které se teprve stanou.", usmála jsem se rozzářeně. Zářila jsem ten den jak ta nejzářivější hvězda na noční obloze. Už se nemůžu dočkat, až si pustím video, které natáčel manžel unni. Stejně to ale nebude takové, jako je to právě teď. Dami společně na parketě s bratrem. Seung Ri, jak se snaží sbalit Boon. Spousta spokojených lidí. A hlavně můj muž, jak se na mě zamilovaně dívá.


~THE END~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 16. listopadu 2014 v 20:42 | Reagovat

Tak to nakonec dobře dopadlo.
Tabi a Yoon si řekli svoje "ano". A vše bylo tak, jak to být mělo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama