Me and you? Impossible! 2 kapitola

5. listopadu 2014 v 13:40 | ~Tokki~ |  Me and You? ...Impossible! [ COMPLETE ]
A tak to začalo! Myslela jsem si, že to za tak dlouhou dobu vyprchá, ale nestalo se. Píše se rok 2011 a mě je teď skoro 22 let. "Choi Agasshi, já tam dojdu!", vypískla jsem, když se ozval domovní zvonek. "Kolikrát ti mám říkat, abys mi říkala mami!", ozval s její nařčený hlas z kuchyně. Není to tak, že by mě adoptovali, nebo tak. Prostě jen prý patřím do rodiny. Sice mi to nikdy moc nepřišlo, ale když myslí. Snažila jsem se tu hlavně o to, aby Choi Agasshi nezůstala sama. Jelikož její manžel pracoval dlouho do noci. Zůstala jsem tu jen proto, že ostatní už odešli. Hye Yoon se vdala a žije teď se svým mužem. Oppa se taky doma už moc často neukazuje. Také mu je už 24. Teď se mi Agasshi snaží najít přítele. Ale to já nikdy nějak nechtěla. Tyhle věci mě moc nezajímají. Od doby, co maminka zemřela, mě poprvé za život něco naplnilo, a nechtěla jsem to jen tak zahodit. Začalo to, když mi Hye Yoon věnovala své staré rádio a několik CDček. Úplně jsem se do hudby zamilovala. Vystudovala jsem tedy nějakou školu, zaměřenou na hudbu. Jenže stejně jsem se nemohla hudbě naplno věnovat. Musela jsem taky vydělávat peníze, abych tak nemusela moje druhé rodiče moc zatěžovat. Teď mám dvě práce. Pomáhám ve firmě Choi Ajusshi a večer zpívám v jednom velmi drahém hotelu. Tam hlavně dobře platí. Tuto práci mi našla moje třídní učitelka, když jsem maturovala. Podle ní, jsem byla nejtalentovanější dívka, kterou kdy poznala. Měla jsem schopnosti flexibility a rychlému učení. Takže teď mohu dělat to, co mě nejvíc baví. "Kdo to byl?", zeptala se Choi Agasshi. "Jen poslíček. Zase další tajný ctitel pro mě.", zasmála jsem se. Čas od času se někdo takový objevil. Měla jsem ale i spoustu dívčích fanynek. Má kabaretní vystoupení byla velice proslulá a vyhledávána. Pokud si člověk nekoupil lístek včas, neměl šanci se na něj dostat. "Už je čas! Běž se připravit, nebo přijdeš pozdě.", zasyčela na mě Agasshi. Jen jsem prolétla pokojem, popadla tašku a šaty ve vaku a běžela ke dveřím. "Tak já jdu. Nemusíte na mě čekat!", zavolala jsem na ni a běžela. Naštěstí jsem si pořídila řidičák hned, jak to bylo možné. Ale na pořádné auto jsem si musela až do teď počkat.

V hotelu jsem vešla do své převlékárny. Měla jsem ještě asi hodinu na přípravu. Očistila jsem si obličej a lehce ale půvabně se namalovala. Všechny tyhle triky mě naučila unni. Nevím, co bych si bez ní počala. Od samého ze začátku pro mě byla jako sestra. Starala se o mě. Někdy to až přeháněla. Připadala jsem si potom jako ptáček s polámanými křídly. Vlasy jsem si svázala do rozpustilého drdolu a připnula třpytivé šperky. Až v tuto chvíli jsem si oblékla šaty a obula střevíčky. Šaty byly z jemné tmavě modré látky se šněrovacími zády a velkou mašlí na konci. A i když byly pevně sešněrovány (díky mojí věrné pomocnici uklízečky z prvního podlaží), dalo se v nich bez problému dýchat. Rozehřála jsem si hlasivky a vypila bylinkový čaj. Což byl takový můj malý rituál. Vše mi vycházelo úplně přesně. Vyšla jsem z šatny a před ní stála dívka. "Já….jsem tvoje fanynka…mohla bys…", špitla nervózně. Vřele jsem se na ní usmála a vzala si propisku z její ruky.


Podepsala jsem jí vstupenku a uklonila se jí. Pro mě to totiž znamenalo mnohem víc, než pro ni. Nadšeně mi poděkovala a běžela zpět za svými kamarádkami. Já si radši pospíšila ke dveřím velkého sálu, kde se má vystoupení konala. Byla jsem vlastně takový klenot celého programu. Místo, které chtěl každý. "Tak tady jste!", oddechl si hlavní klavírista. "Dobrý večer.", pozdravila jsem ho a naposledy se napila vody. V sále bylo docela dost lidí. Všichni lehce zatleskali, když jsem vešla dovnitř. Ale to bylo vždycky. "Dobrý večer.", pozdravila jsem úklonou osazenstvo a postavila se ke klavíru s mikrofonem v ruce. Dala jsem svůj povel k začátku a odzpívala těch několik připravených písní. V hledišti jsem zahlédla někoho známého. Bylo to zvláštní, protože na mě se nikdo takový dívat nechodil. Předpokládala jsem, že je to díky jejich nabitému programu. Byl to bratr Hye Yoon! Nikdy mě neměl v lásce. Byla jsem pro něj odpadem, který nikdo nechtěl. Vyhýbal se mi jen, co byla pravda. Když jsem já byla doma, on tam nebyl. Proto jsem už chystala nové bydlení, abych už nemusela být tou přítěží. Neseděl tam sám. Což mě vůbec neudivovalo.


"Dobrá práce, slečno.", pochválil mě ředitel hotelu, který se dnes taktéž přišel podívat. "Děkuji, pane.", uklonila jsem se a vracela se k šatně. U šatny stálo několik dívek. Což taktéž nebylo výjimečné. Většinou mi přinesli nějaké květiny a čokoládu. "Byla jste skvělá!", vypískla hned jedna. "Děkuji, zlatíčko!", zasmála jsem se a převzala si dar v podobě plyšového králíčka. "To jste tedy byla.", ozvalo se za nimi. Vzhlédla jsem a podívala se na menšího pána v čepici. Společně s ním ke mně kráčelo pět kluků, včetně toho bratra. Neříkejte mi, že mě nepoznal?! "Děkuji.", uklonila jsem se. Musel to být někdo známí. A možná jen kvůli té čepici, jsem nepoznala, kdo to je. V tu chvíli některé dívky zalapaly po dechu. Vždyť před nimi stáli BIG BANG! No mě to bylo vcelku jedno. "Co byste řekla na to, že bych vám nabídl práci?", sdělil mi dál ten muž. Už mi bylo úplně jasné, kdo to je. To si chlapečkové ani nedojdou na záchod, bez svého ředitele?! "Lhala bych, kdybych netvrdila, že mě to nezaujalo. Ale nejsem ten typ člověka, kterého hledáte.", řekla jsem a uklonila se. Dřív než stačil cokoliv říci, zabouchla jsem za sebou dveře od šatny. Jestliže to opravdu byl ten jistý pán, neměla bych šanci. Můj rádoby bratr by na to přišel a to by byl teprve průšvih. Nikdo kromě Choi Agasshi a Unni nevěděl, co opravdu dělám. Mistr TOP by mi to rozhodně neschválil. A zřejmě by se i ode mě držel ještě víc dál. I cestou domů mi to vrtalo hlavou. Tam už dokonce všichni spali. Takže jsem si zalezla do postele a ještě si před spaním pustila pár písniček.


"Opravdu nemusíš odcházet.", mračila se na mě Choi Agasshi. Vůbec se jí nelíbila představa, že se odstěhuju. Zřejmě doufala, že u nich zůstanu, až dokud si někoho nevezmu. Mě ale vadilo, že kvůli mně ztrácí svého syna. "Včera jsem ho viděla.", pronesla jsem lehce smutně. "Vůbec mě nepoznal.", dodala jsem na to. Okamžitě poznala, o kom mluvím. A i ona se nad mým poznatkem podivila. "Tak si to tolik neber. On už je prostě takový.", pokrčila rameny. "Nechci být důvod, kvůli kterému ho vídáte tak málo.", odložila jsem poslední talíř na odkapávač a utřela si ruce do utěrky. "No jak myslíš, zlatíčko.", pohladila mě láskyplně po zádech. "A nebojte, budu vás často navštěvovat.", usmála jsem se. "No to se nebojím. Vždyť víš, že tu máš vždy dveře otevřené.", objala mě. Na víc už jsem neměla čas. Musela jsem do práce a pak se podívat na ten byt. Tahle práce od Choi Ajusshi nebyla moc zajímavá, ale dalo se to zvládnout. Většinu času jsem pracovala jako sekretářka pro všechny. Nosila jsem naskenované materiály, vařila kávu, uklízela a připravovala konferenční místnosti. Ale dostávala jsem za to peníze, které jsem v tuto chvíli opravdu potřebovala. Z našetřených peněz teď budu kupovat ten byt a jeho zařízení. Tak abych pak začala šetřit na novo. Chtěla bych koupit své druhé rodině něco, za ty všechny roky, co se o mě tak starali. Navíc jsem kdesi ve firmě kohosi zaslechla, že mě chce ředitel povýšit. Což by vážně urychlilo celé mé trápení ohledně financí. Dostávala bych přibližně 3 mil. Wonů plus za každé vystoupení v hotelu dostávám asi kolem 2 mil. Wonů (- průměrný plat). Což už by mojí mysl tolik nezatěžovalo."Už můžete jít domů, slečno.", řekla mi jedna dáma z personálního. "Ano, děkuji. Přeji hezký den.", rozloučila jsem se a vzala si věci. Byt byl v té lepší části Soulu, kam jen tak někdo nepatřil. To místo jsem si zamilovala hned, jak jsem ho poprvé uviděla. Byla to sice budova, jako každá druhá v této části, ale měla před sebou krásný parčík a kousek od něj byly i malé roztomilé obchůdky.

Zařekla jsem se, že tu jednou budu bydlet. Výhod to mělo hodně. Měla bych to odtud blízko do práce i do hotelu. I za maminkou na hřbitov. Taktéž byl objekt hlídán vrátným, což by mi dodalo klidného spánku. Ve vrátnici už na mě čekala paní z realitek. Byla to malá žena. Až mi jí, pro její velikost, bylo líto. Ale i tak měla potenciálu na rozdávání. Ani jsem se nedivila, že jí letos udělili titul za nejlepší realitní agentku. A proto jsem si jí vlastně vybrala. Ukázala mi jeden z nejlepších volných bytů. Ten byl až v sedmém patře, ale díky stylovým výtahům se zabezpečením to bylo jednoduché. Byl tak prostorný! Dvě velké ložnice a z toho jedna měla ještě jednu místnost navíc, jeden malý pokoj, dvě koupelny, obývák, kuchyně s komorou a vskutku okouzlující menší balkónek. Díky tomu nebyl zrovna levný. A taky, kvůli svému výhledu na město. Ale celkem jsem to i očekávala. Můj účet se tím značně sníží, ale neuškodí mu. Podepsala jsem s ní tedy smlouvu a dohodli jsme se na dalších věcech. Jako bylo místo na parkování a výdaje okolo spotřeby vody a elektřiny. Už teď jsem se těšila na to, jak tu budu bydlet a malovala si, co kam dám za nábytek. Kéž by se toho dožila maminka! Taktéž jsem doufala, že tímhle ústupkem umožním Choi Agasshi, aby zase mohla vídat svého syna, tak často, jak jen to bude možné. I když se asi budu v tomhle velkém bytě cítit osaměle. Doufám ale, že budu mít fajn sousedy a najdu se nějaké bezva kamarády. Na škole jsem jich moc neměla. Byla jsem dost uzavřená, takže si hodně studentů myslelo, že jsem nějaká nafoukaná kráva, kterou všichni učitelé jen ospravedlňují. Já ale jen nedokázala pořádně někomu otevřít své srdce. Zlepšilo se to až, když jsem poznala svou první fanynku. Jmenovala se Boon a netajila se tím, že chodila na každé mé vystoupení. Doufala jsem, že to moje maminka vidí a má ze mě radost. Nic jsem si nepřála víc, než aby na mě vlastní máma byla pyšná. To bych ale musela být na sebe pyšná já, a to se zatím nestalo. Možná jednou! Zaznělo mi v hlavě, když jsem opouštěla parkoviště před tím úžasným novým domovem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ady Ady | 5. listopadu 2014 v 15:25 | Reagovat

*___* :3 ♥

2 Hatachi Hatachi | 5. listopadu 2014 v 17:23 | Reagovat

To bylo úžasné. Jsem zvědavá, jak to bude dál.
Už se moc těšim na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama