Me and you? Impossible! 9 kapitola

13. listopadu 2014 v 13:28 | ~Tokki~ |  Me and You? ...Impossible! [ COMPLETE ]
Nikomu jsme o našem vztahu neřekli. A proč taky?! Zbytečně bychom pak museli řešit věci, které jsme řešit nechtěli. Ale stejně to byla otázka několika měsíců, než na to někdo přijde. Hlavně Choi Agasshi, která byla snad vědmou, nebo co...

Zřejmě se jí líbila představa, že by si její syn mohl vzít někoho, jako jsem já. Ale o svatbě jsem nechtěla ani slyšet. Ne že bych nechtěla, ale nebylo na to přece jen trochu brzy? Byla jsem stále dost mladá. To nám ale nebránilo, abychom spolu mohli být. Chodili jsme spolu na utajené schůzky a dokonce si teď naplánovali i společnou dovolenou. Nemůžu říct, že jsme se nehádali. Někdy jsem na něj dokonce vzala i koště a řvala na něj: polib dědečka. Ale nakonec to vždycky stejně skončilo smíchem. Jeho smích jsem milovala stejně, jako on miloval moje xichtíky a grimasy (jak mi jednou sám řekl).

Snažili jsme se, aby nás nikdo neviděl spolu, takže to vypadalo, jako že se stále nemůžeme ani cítit. I na tu dovolenou jsme jeli jakoby každý zvlášť. A docela mě bavilo dělat, že se neznáme. Seunghyun podplatil recepční, aby nám dala velký bungalov a nikomu neříkala, že jsme tady. Vzala to celkem dobře, i když koukala, kdo vlastně jsem. Ne že by se to sem nedoneslo, ale měla jsem na hlavě paruku. Už, už odcházel, když ho někdo chytl za rameno. "Oppa! Co tu děláš?", vypískla Park Bom. Celá jsem ztuhla a polil mě studenej pot. Co když mě pozná? To nebyla šance, ale nebylo dobré, že tu je. Krev se ve mně začala žárlivostí vařit. "Jsem tu na dovolený. A ty?", řekl jako by nic. "No chtěla jsem dneska odjet, ale asi tu ještě zůstanu, když jsi tu ty.", lípla mu pusu na tvář a odešla. To už jsem úplně soptila. Vzala jsem svůj kufr a šla s ním ven. "Počkej. Nevěděl jsem, že tu taky bude.", chytl mě za ruku. "A co to mění na tom, že ti dala pusu?", vypískla jsem. "To ona dělá. Pořád mě nahání, už od chvíle, co jsme se seznámili.", pokrčil rameny. Což mě teda vážně neuklidnilo. "Počkej… ty žárlíš?!", pousmál se. "Blbost.", štěkla jsem a vytrhla mu kartu z ruky.

Musím uznat, že ten bungalov byl opravdu veliký. Byly tam dva pokoje, kuchyň obří koupelna a veranda. Veranda se táhla po celé jedné půlce bungalovu s tím, že pokračovala na malou zahrádku a končila zídkou, která byla okolo celého bungalovu. Zalezla jsem do jednoho pokoje a rozhlédla se. Byl dost velký i pro tři. Stáhla jsem si z hlavy paruku a hodila jí naštvaně na postel. "Bla, bla, bla… když jsi tu ty… tak tu zůstanu.", xichtila jsem se. Vážně na ni žárlím, ale to on nemusí vědět. Zlostně jsem nastrkala oblečení do skříně a převlékla se. Lehce jsem pootevřela dveře. Chtěla jsem vědět, jestli mě náhodou neposlouchal. Protože jsem si vážně zanadávala.

"Ale no tak oppa. Vždyť jsi tu sám.", uslyšela jsem jí žadonit. Úplně se mi z toho chtělo zvracet. "Je to jen večeře.", fňukala. Vtěrka! Horší lidi vážně neznám. "Vážně to nejde. Říkám ti, že chci odpočívat, a ne zase mluvit o práci.", řekl jí odměřeně. "Kdo řekl, že chci mluvit o práci.", řekla roztouženě. To už jsem toho měla trochu dost. "Může se podívat, jaký to tu máš?", vetřela se dovnitř. To už byla poslední kapka. Popadla jsem svou kabelku a dveřmi na verandu vyklouzla ven. Obešla celý bungalov a vyšla ven. Došla jsem až na pláž. Sice nebylo ještě zrovna teplo, ale bylo tu příjemně. Zula jsem si sandálky a procházela se po vlažném písku. Je vidět, že je radši s ní, než semnou. Zastavila jsem se až ve městě, kde na mě spoustu lidí koukalo. Pár děvčat si i přišlo pro podpis, ale spíš na mě jen tak koukali. Zaujala mě jedna dívenka, která prodávala ručně vyráběné šperky z mušliček. Zastavila jsem se u ní a prohlížela jsem si ty nádherné náhrdelníky, náušnice a náramky. Zaujal mě jeden, který byl s tou nejhezčí mušlí, kterou jsem kdy viděla. Spousta těch, co šlo, zamnou, se zastavilo a čekalo, co udělám. "Mohla bych si tenhle koupit?", rozzářila jsem se na tu dívku. Ta jen oněměle pokývala hlavou. Podala jsem jí peníze a poděkovala jí tak, že jsem jí dala malou pusu na tvář. Nebyla jsem od stánku daleko, když mě dohonila a něco mi podávala. Byl to podobný náhrdelník, ale na kůži místo řetízku. "Ty mi ho dáváš?", zeptala jsem se nevěřícně. Kývala hlavou. "To si nemůžu vzít.", mávla jsem rukou. Ve znakové řeči mi ukázala: Dej ho někomu, na kom ti hodně záleží.

Začervenala jsem se a vzala si ho od ní. Než odešla, ukázala jsem jí ve znakové řeči, že jí moc děkuji. Za rohem jednoho domu jsem si nasadila paruku a to už mě nikdo nepoznal. Celá rozveselená jsem se vrátila do hotelu. Už jsem měla pořádný hlad. Nechala jsem si paruku na hlavě a šla rovnou do místní restaurace. Posadila jsem se venku a objednala si nějaké dobré jídlo. Nevěděla jsem, jestli je Seunghyun s Bom, nebo ne, ale zjišťovat jsem to vážně nechtěla. Jenže pak jsem si všimla, že tam spolu opravdu sedí a něčemu se smějí! Okamžitě mě přešla chuť k jídlu. Dopila jsem svůj čaj, zaplatila a odešla. Šla jsem přímo kolem něj, a když se na mě podíval, jen jsem se otočila. Jestli chce opravdu dělat, že se neznáme, má to mít. Zalezla jsem si do pokoje a pustila si televizi. Objednala jsem si meloun na pokoj, protože jsem přeci jen toho moc nesnědla a měla pořád hlad. Dveře se rozrazily. Koukala jsem na něj jak moucha na stěně s pusou umatlanou od melounu.

"Můžeš mi vysvětlit, kam jsi zmizela?", vyštěkl naštvaně. "No ty jsi měl očividně spoustu práce, a tak jsem tě nechtěla rušit.", řekla jsem kysele a otřela si tu pusu. "Cože?", vyštěkl ještě víc naštvaně. "Myslíš si, že jsem slepá, nebo co? Viděla jsem vás. Nevypadalo to, jako by tě nějak zvlášť musela uhánět. Ty se prostě necháš.", zvedla jsem se z postele. "Co jsem měl dělat, když jsi někam zmizela.", zařval. "No jasně. To jsi to teda vyřešil. Řekni rovnou, že chceš být raději s ní, a já ti dám pokoj.", vyštěkla jsem pro změnu já. "To nechci a ty to víš.", ztišil hlas. "A jak to mám asi vědět. Nikdy jsi mi neřekl, že mě máš rád. Jen pořád, že chceš být semnou. To už pro mě začíná být stereotyp. Vůbec si neuvědomuješ, že já už ti to řekla nejmíň stokrát.", vřeštěla jsem. Tolik mě to žralo. Nebylo nic, co by mi vadilo víc. Chtěl jít ke mně blíž, ale já ho jedním pohybem zastavila. "Nech toho. Tohle už nezabere. Dám ti dva dny. Jestli nenajdeš způsob, jak mi říct, co ke mně cítíš, bude s námi konec.", vystrkala jsem ho z pokoje a zamkla. Bolelo mě to asi tak tisíckrát víc, než jeho. Protože už jen to říct, zabolelo neuvěřitelným způsobem. Nevím, jestli se s ním opravdu dokážu rozejít, nebo ne.


Ráno jsem si šla zaběhat a samozřejmě Park Bom potkala. "Jé, ty jsi tu taky.", běžela vedle mě. Měla co dělat, aby to udýchala. Moc velkou fyzičku teda nemá. "No ano jsem.", řekla jsem bez zájmu. Popravdě mě její přízeň otravovala. "No to ti povím. Včera jsem byla na večeři se Seunghyunem. Je tu taky víš. No myslím si, že ty moje metody začínají zabírat.", vyprávěla a rozhazovala při tom rukama. "Nechci to slyšet. Po pravdě? Nechci slyšet nic o tom, co děláš.", řekla jsem rozzlobeně a nabrala na rychlosti. Po sprše jsem si zašla do města na jídlo. Radši samozřejmě v paruce. Nechtěla jsem, aby to dopadlo jako včera. Po snídani jsem nakoupila nějaké dárky pro ostatní a vrátila se do hotelu. Našla jsem si místo, kam nikdo nechodil a udělala jsem si tam pořádný tělocvik. Napřed jsem se rozcvičila a pak jsem si pořádně procvičila všechny důležité sestavy. Na oběd jsem si zašla do místní mini restaurace, kde jsem si dala spoustu vitamínů a minerálů. Večer jsem pak strávila na jednom představení místního divadelního souboru. Byli opravdu dobří. Ne, že bych se Seunghyunovi vyhýbala, ale myslela jsem, že mu čas na rozmyšlenou přeci jen prospěje. Vrátila jsem se do hotelu a uviděla, jak se Bom s mým klukem líbá. Co by mi na to asi řekl teď? Nezmohla jsem se ani na to, abych tam za nimi došla a pořádně si to s nimi vyřídila. To nešlo. Byla jsem tak zlomená a zhnusená, že jsem si v pokoji ihned sbalila a zarezervovala letenku na nejbližší možný let domů. Věděla jsem, že nepochopí, proč odjíždím, protože si tu chybu nepřipustí, tak jsem mu alespoň napsala malý dopis. K němu jsem přiložila ten nádhernej náhrdelník. Nechápu proč. Za to, co teď udělal, si ho ani nezasloužil. Pabo!



To že jsem se najednou objevila v práci, všechny dočista překvapilo. "To jsi to dlouho nevydržela.", zasmál se Jiyong. "No jo. Napadl mě námět na písničku a tak jsem to chtěla dát nějak do kupy.", zasmála jsem se. "Navíc mi nešlo přes žaludek, jak se tam oppa líbal s Bom.", řekla jsem popravdě a pokrčila rameny. "Cože?", vyprskl Daesung pití. Nic jsem na to neřekla a sedla si k počítači, kde jsem začala smolit text. "A to jsi nic neudělala?", podivil se Youngbae. Otočila jsem se na ně. "Za celou dobu jsem toho udělala tolik, že už si toho musel všimnout. Víc už toho dělat nebudu. Ať se rozhodne sám.", řekla jsem zatvrzele a vrátila se k práci. Trošku mě to mrzelo, protože jsem za necelý týden slavila zase narozeniny a původně je měla slavit jen se svým klukem. Takhle jsem začala plánovat velkou oslavu, kam jsem chtěla pozvat všechny své známé. Zamluvila jsem si místo v jedné nádherné restauraci. Když zjistili, že volá Lee Yoon Ju, byli z toho na větvi a samozřejmě jim nevadilo, uzavřít celou restauraci. Taktéž jsem naplánovala výzdobu a rozeslala narychlo připravené pozvánky. Vše jsem stihla během toho týdne. A Seunghyun se mi neozval. Opravdu si myslel, že je mezi námi konec? Jestli to tak je, tak jsem vážně blbá. Jenže mi spolu chodili a on se klidně líbá s jinou. Jenže i tak jsem se na něj nemohla zlobit, protože jsem ho šíleně milovala. Do restaurace jsem přišla o hodinu dopředu, abych si zjistila, jestli je vše na svém místě. Vše vycházelo podle plánu.

Přišlo hodně lidí. Mimo rodiny a kluků přišel i ředitel, 2NE1 a i ostatní z YG. Přišlo mi hloupé je nepozvat. Navíc moc rodinných příslušníků vážně nemám. "Děkuji všem, že dnes přišli. Nemám sice žádné kulatiny, ale nechtěla jsem slavit narozeniny, jako minulý rok.", zasmála jsem se a společně semnou i skupina zmíněných, kteří tam loni byli. "Budu ráda, když si dnešní večer užijete.", uklonila jsem se a posadila k ostatním. Probíralo se tam všechno možné. Od historek z mládí až po historky z vystoupení. Všichni se tam vážně dobře bavili. Tedy až na mě. Šťourala jsem se v jídle a občas prohodila nějakou dobře mířenou vtipnou narážku. Tak strašně jsem si přála, aby tu byl semnou. Nic by mi neudělalo větší radost. Proč jen to musel udělat? To nedokázal říct, co ke mně cítí? Nebo si to vážně nedokázal uvědomit? "Hodně štěstí zdraví.", začal najednou zpívat na pódiu Tae Yang. Ostatní se k němu přidávali. Do místnosti přivezli dva kuchaři obrovský dort. Ani nechápu, kdy tohle celé nastražili. Ale mohla jsem to čekat. Bylo to od nich neuvěřitelně milé. I mně to trošku zvedlo náladu.

"Po dobrém jídle je nejlepší dezert.", prohodil Daesung, když se dozpívalo. Vybuchla jsem smíchy, až jsem málem spadla ze židle. "Běž si sfouknout svíčky.", zvolala Dami. "A nezapomeň si něco přát!", vypískla nadšeně Minzy. Popošla jsem k dortu, zamyslela se a sfoukla všechny svíčky najednou.

Všichni mi zatleskali a začalo to se zábavou znovu. "Yoon Ju!", ozvalo se v mikrofonu. "Hyung!", ozval se Seung Ri překvapeně. Koukla jsem na pódium. Stál tam Seunghyun. "Kde vzal ten idiot mikrofon?", podivila se Hye Yoon. Ta seděla ve speciálním křesle, protože by se jinam nevešla. "Promiň, že jdu pozdě. Ale trvalo mi to déle, než mi to došlo.", řekl a tvářil se dosti nervózně. "To už dávno víme, zlatíčko.", podotkla Choi Agasshi a všichni vyprskly smíchy. Až mi ho bylo líto. "Mohla bys jít sem ke mně. Šel bych za tebou, ale šňůra od mikrofonu je moc krátká.", pokrčil rameny. To rozesmálo zase mě. Vstala jsem a došla k němu. "Nikdy jsem nepochopil, proč sis vybrala zrovna mě. Ale teď už chápu, proč jsem si vybral já tebe.", řekl a díval se jen na mě. Chytil mě za ruku. Všimla jsem si, že má na krku ten náhrdelník, co jsem mu nechala u toho dopisu. To je tak milé. Všechny pochybnosti vůči němu, zmizely. "Oni spolu něco měli?", vyprskl Seung Ri. Jiyong mu vlepil pohlavek.

"Neuvěřitelným způsobem jsi mě očarovala. Miluju tě! Jen tebe a nikoho jiného!", dořekl to, co měl na srdci. Málem jsem se rozpustila. Chtěla jsem ho obejmout, ale on mě zarazil. "To není všechno. Ty mi nikdy nepřestaneš skákat do řeči, že?", zasmál se. "Jako ty mě.", usmála jsem se hravě. "To, že jsem říkal, že nepatříš do mojí rodiny, není pravda. Vždycky jsi patřila a vždy taky budeš.", řekl a klekl si. To už jsem vykulila oči. Takhle přede všemi. Víc trapný už to být nemohlo. Napřed jsem nechápala, na co má ten balónek, ale když z kapsy vytáhl jeho konec, došlo mi to. "Vezmeš si mě?", zeptal se a natáhl ke mně ten balónek, na jehož konci se třpytil nádherný prstýnek. I když už jsem to teď čekala, úplně mě to vykolejilo. Ztuhle jsem na něj zírala. Chudák se asi vážně bál, že mu řeknu ne. "Tak už řekni ano, nebo tu ještě porodím.", vykřikla unni. Což mě zase probralo. "Ano.", řekla jsem tedy. Nadšeně mi nasadil prstýnek na prst. "A bude svatba!", zařval Daesung, že to museli slyšet všichni v doslechu deseti kilometrů. Seunghyun mě sevřel v náruči a na důkaz toho, že mě opravdu miluje, mi dal pořádnou pusu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ady Ady | 13. listopadu 2014 v 19:11 | Reagovat

O_O  :-D ♥♥♥

2 Hatachi Hatachi | 13. listopadu 2014 v 22:59 | Reagovat

No konečně se Tabi vyžvejknul. Že mu to ale trvalo...
Moc se těšim na další díl, protože jsem si tuhle povídku moc oblíbila :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama