My Lady - Part 1

8. listopadu 2014 v 18:02 | ~Tokki~ |  My Lady [ COMPLETE ]

Q: Co je pro vás nejhorší?

Merry: Neopětovaná láska.


Himchan: Když vidíte někoho, koho milujete, jak trpí.




1. When everything is falling down…

Sledovala jsem ho zpovzdálí. Dělala jsem to vlastně vždycky. Nebylo dne, abych to nedělala. Na to jsem do něj byla až moc zamilovaná.

Nebo jsem si to alespoň myslela.

"Merry!" Zacloumal se mnou můj kolega.

"Neh?" Otočila jsem se na něj.

Tváře jsem měla zarudlé studem, jak mi bylo trapně, že mě někdo při mém špehování přistihl.


"Můžeš alespoň jednou dávat pozor? Víš, že když večer nebudeš vědět, co máš dělat, budeš tím jen přidělávat problémy."

Zamračil se na mě Daehyun s rukama v bok.

"M-Mian...." Sklopila jsem hlavu k zemi.


Jen si povzdechl a odešel. Jen doufám, že schůze nebyla nijak důležitá, protože jsem nevnímala ani jediné slovo, co náš šéf říkal. Mou plnou pozornost totiž měl jen jediný člověk. Má životní neopětovaná láska, Bang Yongguk.


On byl vše, co jsem kdy chtěla. O čem jsem kdy snila. Byl nejen krásný, ale i chytrý. No prostě Pan Dokonalý. A já tak strašně doufala, že si jednoho dne všimne, co k němu cítím!

Já vím, patetické. Ale já mu to prostě nedokázala říct. Jak bych taky mohla?! Byla jsem proslulá tím, že jsem byla ten nejtišším a nejuzavřenějším člověkem. Neuměla jsem dávat najevo, co cítím. A také mé sebevědomí bylo dost nízké. A to už vůbec nemluvím o tom, že jsem si připadala ošklivá a tlustá.

Kdo by chtěl někoho, jako jsem já.

A tak jsem ho je vždy tajně pozorovala a snažila se mu, co nejvíce to v mém případě šlo, ukázat mu své city, které byly hlubší, než ten nejhlubší kráter v této planetě.

Udělala bych pro něj cokoli. A také, že jsem pro něj vždy dělala cokoli.


"Noona! Jak dlouho tu dneska jsi?" Zavolal na mě dvoumetrový klučina Zelo, který rozhodně nevypadal na to, že by byl mladší než já.


"Umm. Vzala jsem si směnu za Yongguka, takže tu budu až do 2 do rána." Usmála jsem se lehce a vrátila se k leštění sklenic.
Mé myšlenky se opět vraceli k tomu, jak jsem podlehla jeho kouzlu, nebo spíš svým pocitům, a nechala se tak vlákat do další pasti. Ale tak co, hodiny navíc se mi hodí.

Nejen, že pak budu mít delší dovolenou, ale také za to dostanu zaplaceno, takže to byl takovej bonus.
Vždycky mě oslnil tím svým úsměvem, při kterém jsem propadala záchvatům tlukoucího srdce. Vylezly mu při tom jeho dásně a vypadal jak krásný chlupatý medvídek. Kolikrát jsem doufala, že mě aspoň obejme, nebo tak něco. Ale kolem bylo tolik hezčích holek, že jsem neměla nejmenší šanci….


O dvě hodiny později…
Bylo asi osm hodin večer. Poznala jsem to jen díky tomu, že bylo úplně narváno. Náš podnik praskal ve švech a tak jsem usoudila, že je ta největší špička. Neměla jsem totiž čas, se koukat na hodinky. Na to tady vlastně ale nebyl čas nikdy.
Občas mi museli připomenout, že je čas jít domů, jinak bych tu byla až do božího rána.


"Meeeerry! Dvě Mojita na dvojku!" Zvolal na mě barman.

Byl to můj velmi dobrý přítel, Kim Himchan. Byl to podivín a trochu narcistický hňup, ale byl to jediný člověk, který mě kdy pochopil. Proto také byl mým nejlepším přítelem.

"Neh, Channie!" Došla jsem až k barovému pultu a vyzvedla si objednávku.


"Kolikrát jsem ti říkal, ať mi říkáš Oppa." Naklonil se přes pult a usmál se od ucha k uchu.

"A ty víš, že TO SE NIKDY NESTANE." Usmála jsem se na něj.

Takhle mě škádlil on. A při tom mě moc dobře znal. Věděl, že jediný člověk, kterému kdy tak řeknu, bude můj budoucí kluk a následně i manžel.


"TSK. To si nemyslím." Ještě za mnou zavolal, ale to už jsem šla odnést objednávku.
U stolu seděly dvě dívky. Obě byly moc krásné. Ale ta jedna, která seděla vlevo na velké, červeně polstrované lavici, byla ta nejkrásnější osoba, kterou jsem kdy viděla. V tu chvíli jsem propadla závisti.


Proč já nemůžu být tak krásná. Možná, kdybych byla, tak by si mě Yongguk všiml hned.

"Vaše objednávka."¨

S těmito slovy a umělým úsměvem, jsem postavila nápoje na stůl, před každou z nich. Doufala jsem, že už k tomu stolu nebudu muset přijít, a že tu dívku už neuvidím, protože už teď mě bude děsit v každém mém snu.


"Děkujeme." Usmála se ta s tou přehnaně růžovou blůzou.

"Můžu se jen na něco zeptat!" Vyhrkla rychle ta překrásná dívka a zadržela mě tak, abych tak odešla.

"Ano?" Otočila jsem se a obdařila jsem jí dalším neupřímným úsměvem.

Pro mě to bylo normální. Já se neuměla jinak usmát. Nebyla jsem jako všichni ostatní. Byla jsem jako systémová chyba v počítači. Jen mě ještě nikdo nevymazal.

"Mohla byste říct, Bang Yonggukovi, že jsem tu? Děkuji mnohokrát." Usmála se od ucha k uchu a oči jí jen plály.


Proč to po mě chtěla? Co byla zač? A jaký byl mezi nimi vztah?!

Celá jsem se třásla a vůbec se mi do toho nechtělo. Ale co jsem měla dělat? Bylo to přání zákazníka! Proto jsem se jen uklonila a nejistým krokem se vydala do kuchyně.


"Y-Yongguk-sshi. Nějaká dívka se na tebe ptá. U stolu dvě." Sdělila jsem plaše a rychle se vrátila na bar.


"Děje se něco?" podíval se mi Himchan zblízka do očí.

"Eh?...Ne…Nic se neděje. Proč se ptáš?" Zavrtěla jsem hlavou.

"Jen, že jsi bledá jako stěna." Pokrčil rameny a vrátil se zpět k míchání drinků.

Možná věděl, že mě něco trápí. Ale také věděl, že i kdyby tomu tak bylo, a že bylo, nic bych mu neřekla.

Přála jsem si, aby všechny mé předtuchy byly jen lež. Aby to všechno byl jen sen. Ale někde v hloubi své duše jsem věděla, že všechny mé domněnky jsou pravdivé.

Ani ne za hodinu se Yongguk objevil. Značilo to tedy to, že mu skončila směna. Což znamenalo, že ta má ještě dále bude pokračovat.


A já tak budu sledovat konec celého mého světa…


Slušelo mu to, ohledně jako vždy. Kráčel si to ke stolu číslo dvě. Ta dívka, když ho spatřila, se rozzářila jako vánoční stromeček. Ihned vstala a došla až k němu. Něco mu řekla, ale dost dobře jsem neslyšela co. Pak už se mu jen vrhla okolo krku a on jí objal.
Upustila jsem sklenici. Byl to pro mě šok. Byl to pro mě konec.

Moje duše se roztříštila úplně stejně, jako ta sklenice.

Aby nikdo nepojal nejmenší podezření, rychle jsem se sehla a začala sklo sbírat.
Nic jsem neviděla, protože mé oči zalily slzy. Nic jsem neslyšela, protože v mých uších pískalo, jako snad nikdy.
Jak jsem věděla, že je to jeho přítelkyně? Nemohl mi uniknout ten pohled v jejích očích, nebo snad už jen ten polibek byl důkazem všeho.

Bylo mi zle, začal se mi zvedat žaludek a bylo mi na omdlení.
"YAH. Merry! Přestaň, vždyť sis úplně pořezala ruce!" Chytil mě za zápěstí Himchan.

A teprve v ten moment jsem se vrátila zpět na zem. Shlédla jsem dolu na své ruce, které byly plné krve a střepů.

"Aaaa!" Vyjekl Youngjae.

Nechtěně jsem na sebe strhla veškerou pozornost. A to mi vadilo. Nestála jsem o to. Nestála jsem o to, aby mě Yongguk takhle viděl. Nechtěla jsem, aby mě kdokoli viděl!

"T-to nic…to nic není…já…dojdu si to vyčistit." Zvedla jsem se a malátně se vydala do místnosti pro obsluhu.

Bylo mi mdlo a ani jsem tam nedošla, protože se mi zatmělo před očima….

[ Pokračování příště~ ^^ ]
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jaera Jaera | Web | 8. listopadu 2014 v 18:53 | Reagovat

Huáááááááááááááá.... takhle to seknout! O_O  O_O  O_O  O_O  O_O
Moc se těším na další díl

2 Hatachi Hatachi | 9. listopadu 2014 v 0:58 | Reagovat

Co? Co znamená ten useknutý konec? Tos určitě pochytila od Jaerky, že? Ona taky ví, kdy to utnout :-D
Moc se těšim na pokračování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama