Leden 2015

Hunters of Emotions 15 Kapitola

24. ledna 2015 v 15:13 | ~Tokki~ |  Hunters of Emotions [ COMPLETE ]
15. Melodies of life.... (Melodie života)

"Takže?", povytáhla jsem obočí. "No napadlo nás, že bychom mohli jet všichni společně někam na dovolenou.", škrábala se na hlavě Sora. Už trošku dospěla. Moc jí to slušelo. Byla ještě hezčí, než dříve. Od toho silvestru uplynuly dva roky. Myslím, že se teď všechno nějak usadilo. Jako když skládáte puzzle a někdo vám sebere několik dílku. Teď se ale ukázalo, že ty dílky byli jen schované. Takže konečně byla skládanka hotová. Naše skupina SiS.tar byla slavnější než kdy dřív. Letos jsme dokonce natáčeli videoklip v Paříži. Moc jsem si to přála. Alespoň jednou vidět Eiffelovku. Bylo tam krásně a videoklip se vážně povedl. Nejradši jsem měla asi ty jejich čerstvé bagety. Ale žít bych tam stejně asi nedokázala. Všechno, co potřebuji k životu, mám totiž doma v Soulu.

No jak už jsem řekla, Sora dospěla. Se Seung Rim jsou stále spolu. I když se tedy hodně často poslední dobou hádají. Ale i to patří ke vztahům. Když to člověk ovšem nepřežene. Dvojčata Park konečně opustila myšlenku, že si pořídí mazlíčka Tae Yanga a našly si své vlastní kluky. Dvojčata. A tak mohl Tae Yang dál okukovat Sandaru, jako to dělával dříve. Chudák! Ji Ah si otevřela malou návrhářskou firmu. Málem ale hrozilo, že v kapele nebude moci zůstat. To se však ustálilo, když se firma trošičku rozeběhla. Byla jsem za ní šťastná. Ale pořád byla pitomá a nešikovná, jako vždy. Yun Joo a Jiyong jsou stále spolu. Fanynkami to dost otřáslo, když se na to přišlo, ale nějak stále doufají, že by jim to nemuselo vyjít. To já doufám v pravý opak. Ona s ním totiž byla úplně jiná. Moc jí to svědčilo. A dokonce napsala i svojí první detektivku. Vyhrála za ní dokonce cenu - kniha roku. Nemohla jsem si přát, aby byli šťastnější. Stejně, jako zbytek naší rodiny. Náš velký bratr Shin se oženil. Byla to rychlá svatba. Ale moc krásná! Vzal si jednu strašně krásnou a milou zvěrolékařku.

So Young nastoupila na střední školu obchodnickou. Což bych v jejím případě udělala taky. Kde jinde se ukecaný člověk uplatní, než mezi lidmi. Geun Suk se nám dal na sporty. Už dříve sice hrával fotbal. Ale teď se rozhodl, že na to půjde profesionálně. Yang zase hodně pomáhal doma. Neuvěřitelným způsobem ho chytilo vaření. Vážně jsem doufala, že jednou ochutnám nějaké jeho dortíky. Protože to ho bavilo asi nejvíce. Sladké! Mi Sun nedala rodičům pokoj, než jí přihlásili do umělecké základní školy. Jak mi jednou sama řekla, byla jsem jejím vzorem. Chtěla být jako já. Doufám, že jednou také bude úspěšná. A naše nejmladší Hana začala chodit do školky. U té ještě uvidíme, co z ní jednou bude. Ale myslím si, že celá naše rodina je prostě perfektní. Ač jsem na ně někdy nadávala, nebo se na ně zlobila, nemůžu zapřít, že jsou moje rodina, a že je mám šíleně ráda. Stejně jako mou životní lásku.


Hunters of Emotion - menší vsuvka 5

24. ledna 2015 v 0:12 | ~Tokki~ |  Hunters of Emotions [ COMPLETE ]
❦(Poslední vsuvka od Yun Joo!)❧

Říkala jsem vám, že se ještě uvidíme….
Takže nás čeká poslední závěrečná část. Doufám, že se vám sestry příběh líbil.

No každopádně jsem asi popsala a řekla vše, co jsem chtěla. Bylo mi potěšením, tohle pro vás udělat. Neznám nic lepšího, než když je něco řádně vysvětleno. A ještě vám na závěr řeknu jednu věc. Psali jsme tento příběh nezávisle na sobě. Takže já vážně netuším, co o mě řekla. Určitě to ale bude přitažené za vlasy, takže jí moc nevnímejte.

Ještě jednou děkuji a do příště....pa pa^^


Hunters of Emotions 14 Kapitola

22. ledna 2015 v 14:05 | ~Tokki~ |  Hunters of Emotions [ COMPLETE ]
14. When you're in love... (Když jsi zamilovaný)

Posadili jsme se k jednomu volnému stolku, který byl stranou od ostatních, a povídali si.
"Opravdu tohle pro tebe udělal? To se tedy divím.", vrtěla hlavou. Asi jí to přišlo divné. "Do teď jsem mu vděčná za hodně věcí, které pro mě udělal, ale hlavně za tohle. Nebýt jeho, už bych teď byla asi zasnoubená.", pousmála jsem se. "Můj bratříček je samé překvapení, jak koukám. Musí mu na tobě vážně hodně záležet.", usmála se a usrkla ze sklenice se šampaňským. "To já ale právě nevím.", pokrčila jsem rameny. Málem obsah úst vyprskla. "Ten, vůl. Promiň za ten výraz. Ale nejsem si jistá, že by našel lepší dívku, než jsi ty.", plácla se do čela. Chtěla jsem zase pro jistotu něco namítnout, ale ona pokračovala. "Určitě jsi slyšela, co se mu kdysi stalo, když nastupoval do YG?", spíše to konstatovala. Jen jsem na to kývla. "Bylo to pro něj velmi těžké. A myslím si, že už jsi ho dostatečně ujistila, že bys ho neopustila.", chytila mě za ruku.

Lost In Time - Part 2

20. ledna 2015 v 19:19 | ~Tokki~ |  Lost In Time [ ON-Going ]



Naprosto mě tím šokoval, takže jsem na něj chvíli jen hleděl. Tak dlouho jsem snil o téhle chvíli, že už jsem i přestával věřit, že by se to mohlo stát. Jeho rty byly tak jemné a teplé….a chutnaly po rajčátkách….jak šokující….

Ale bylo to tak sladké, takže bych byl asi blázen, kdyby se mi to nelíbilo. Něžně jsme si opětovali polibky a s každým novým se tiskly blíž a blíž k sobě. Držel jsem ho tak pevně u sebe, aby mi nikdy nemohl utéct.

"Ty jsi to věděl, že?" Zalapal jsem po dechu, když už jsem nemohl popadnout dech a prolomil tak polibek.

"Aniyo….Já jen…." Začal panikařit a snažil se dostat z mé náruče.

"Kam jdeš? Něco jsem ti slíbil, ne?!" Usmál jsem se a znovu si ho přitiskl k tělu, dokud nezalapal po dechu.


"J-Já….myslel jsem, že…" Zrudl do odstínu temně rudé.

"…že tě miluju?" skočil jsem do jeho koktaní a on jen kývl.

"Hm….Miluju tě!" Usmál jsem se do široka.

"Ya! Proč mě teda tak zlobíš?!" Nafoukl tváře a zamračil se.

"Protože jsi sladký, když jsi naštvaný." Pokrčil jsem rameny a naklonil se k němu, abych políbil to bolavé místo na jeho čele.

"Grr." Zavrčel, ale usmíval se u toho jako sluníčko.

Tenhle úsměv jsem miloval nejvíc, a proto jsem celý jeho obličej zasypával drobnými motýlími polibky, abych ho mohl vidět déle. Jenže on měl jiné plány. Povalil mě do peřin, obkročmo se na mě posadil a dlaněmi se opřel o můj hrudník. V očích mu tančily jiskry, jeho celé tělo se třáslo s každým mým nádechem, což ho nutil usu kousat spodní ret.


Sleepover - Part 1

17. ledna 2015 v 17:15 | ~Tokki~ |  Sleepover [ COMPLETE ]


Noc se snášela jako nemilosrdná deka nad městem. Ani hvězdy nebyly vidět přes ten světelný smog. A možná i pro to tmavovlasý mladík nemohl usnout. Převaloval se po posteli ze strany na stranu. Ale většinu času buď koukal do stropu, nebo ven z okna.

Myslel si, že by mohl být unavený po celém dni v práci, ale nebylo tomu tak. A ať už se snažil jakkoliv, aby usnul, tak to nedokázal. Zkoušel vypít i horké mléko. I když to mu nepomohlo, ani když byl malý. A už rozhodně nehodlal zkoušet prášky na spaní.

To už spíš uvažoval o počítání ovcí….

A byl už u nějaké dvousté chlupatého skotu, když se ozvalo zvonění hlavních dveří.

Doufal, že se mu to jen zdálo, a tak se otočil na druhý bok a začal počítat od nuly.

Jenže se mu to asi nezdálo, protože se zvonění ozvalo znovu a pak znovu, a znovu a znovu…..

Až měl mladík pocit, že mu vybouchne hlava.
Takže s těžkým vrčením vstal a dopotácel se až ke dveřím. Samozřejmě ho zajímalo, kterej kretén ho tahá z postele.

Otevřel dveře a tam…..

Himchan……………

Sleepover - Info

17. ledna 2015 v 3:52 | ~Tokki~ |  Sleepover [ COMPLETE ]

Pairing: BangHim

Rating: M

Genre: Comedy / Romance

Warning: Yaoi 18+ (mature content)

Hunters of Emotions 13 Kapitola

15. ledna 2015 v 21:03 | ~Tokki~ |  Hunters of Emotions [ COMPLETE ]
13. Venice.... (Benátky)

"Takže?", naslouchali všichni, naklonění ke mně, aby jim něco neuteklo. "No dobře. Měli jste pravdu. Jsem hloupá.", zabručela jsem. "A?", povytáhla Yun Joo obočí. "Mám ho ráda. Jasné?", vypískla jsem. Všechny začaly vejskat. Nevím, co jim na tom přišlo tak skvělého. "Hale, tak mě napadlo....co uspořádat nějaký pořádný silvestrovský večírek?", vypískla Sora. "Tebe vždycky něco napadne.", smála se Yun Joo. "Jo. Navíc si myslím, že už nebude kde....to uspořádat. Vše už bude touhle dobou plné.", pokrčila jsem rameny. "No a proto jsem volala bráchovy.", pokrčila rameny. Snažila se tvářit jako naprostý svatoušek. Náš velký bratr Lee Shin vlastní svůj vlastní velký hotel. Potvora! Měla to od začátku naplánované. Věděla také, že jí Shin nic neodepře. Měl pro ni dost velkou slabost. Stačilo udělat psí oči, a bylo to, jako by mu sypala zobání. "Jestli to Shinovi nevadí, tak potom ano.", pousmála jsem se.

To zvedlo další vlnu nadšení. Byla jsem ráda, že konečně je vše tam, kde má být. Samozřejmě jsme pozvali co nejvíce lidí. To si vzala na starost dvojčata. Myslím si, že jim to šlo dobře. Ji Ah, už nám plánovala něco na sebe. Jako bych to nečekala. Yun Joo pomáhala Shinovi všechno zařídit. A já? Já se musela věnovat svému promu. Můj časový plán se tak zaplnil, že i na silvestra budu pracovat. Jen doufám, že tu párty stihnu. No párty. Já vám řeknu, co jsem zjistila, když jsem den po štědrém dni přišla do kuchyně. "Ano, přesně tak. Nejméně jich bude sto. Pošlete mi proto katalog, musím se na to podívat.", trylkovala do telefonu Ji Ah. "Čeho?", opřela jsem se rukama o stůl a podívala se jí do obličeje. "Jééé. Ty jsi vzhůru. No napadlo mě, že bychom to udělali trošičku tematické.", zazubila se a dál mi vysvětlovala, co jí napadlo. Když mi to celé dořekla, úplně jsem zrudla vzteky.


"Ty...ty...ty ses snad zbláznila!", vykřikla jsem. "Objednáváš karnevalové kostýmy přímo z Itálie!? Pro nejméně sto lidí!? Jsi normální?", ječela jsem na celý barák. "Přišlo mi to, jako dobrý nápad.", stáhla obličej. Vážně to vypadalo, že se rozbrečí. "A co je tohle? Barokní hudba? Masky? Dokonce jídlo? No to vážně nemyslíš…. Musím se napít.", chytila jsem se za srdce. Vážně se mi z toho zatmívalo před očima. To už nebylo normální. "Měli jsme sen.", vešla dvojčata do kuchyně. Asi jsem je musela vzbudit. No, moc mi to popravdě nevadilo. U nich bylo zvláštní, že když řekli, že měli sen, měl nějaký podtext a většinou se vyplnil. Usadila jsem se ke stolu a naštvaně probodávala svou mladší sestru. Vážně mě doháněla k šílenství!

"Ten silvestr…", načala Boon. "Bude jeden z nejlepších a...", kroutila se Hyojin. "Něco se na něm stane…", pokračovala Boon. "Bude lepší, když to bude podle ní.", dokončila Hyojin a obě směřovali svůj pohled k obžalované. Nejraději bych jí zavřela, až by zčernala. "Říkala jsem vám, že nemám ráda, když takhle mluvíte.", zavrčela jsem podrážděně. Ještě víc proto, že chtěly, aby Ji Ah utrácela peníze za takovou chvilkovou oslavu. Využije se to jen jednou a pak co? Co s tím? "Tak víš ty co. Zařídíme to sami. Ty se věnuj jen svému albu a nech nás, abychom si trošku zařádili.", smála se Sora. No jasně. Určitě. Už skáču metr dvacet!

Ale co jsem měla jako dělat. Ale nechtěla jsem žádný přehnaný šaty, masky ani barokní hudbu. Takže jsme se nakonec dohodli, že se vážně dovezou jen masky. Šaty se pak koupí tady, abychom ušetřili. Protože, když každému dáme jen masku, nebude nás to tolik stát. Takhle je skrouhla hlavně Yun Joo. Hrozně jsem jí byla vděčná. A koho, že jsme to pozvali? No tedy, holky pozvali. Naší YG rodinu a jejich rodiny. To přece stačí. Ti nejbližší pohromadě. Nejvíc z toho byla asi nadšená Soyoung. Prý, že bude vypadat lépe, před všemi kamarády, protože pozná všechny slavný z YG. No mě to přišlo spíše komické. Jsme přeci všichni jen lidé, ne?

Jediné ale co mi celou tu dobu vrtalo hlavou....no byl to Seunghyun. Přišlo mi, že se mi vyhýbá. Já vážně nevím. Doufám, ale že přijde. Nechci, aby kvůli mně vynechal něco, na čem se holky tolik nadřeli. To je tak, když mají volno. Vymyslí volovinu a zrealizují ji!