Hunters of Emotions 14 Kapitola

22. ledna 2015 v 14:05 | ~Tokki~ |  Hunters of Emotions [ COMPLETE ]
14. When you're in love... (Když jsi zamilovaný)

Posadili jsme se k jednomu volnému stolku, který byl stranou od ostatních, a povídali si.
"Opravdu tohle pro tebe udělal? To se tedy divím.", vrtěla hlavou. Asi jí to přišlo divné. "Do teď jsem mu vděčná za hodně věcí, které pro mě udělal, ale hlavně za tohle. Nebýt jeho, už bych teď byla asi zasnoubená.", pousmála jsem se. "Můj bratříček je samé překvapení, jak koukám. Musí mu na tobě vážně hodně záležet.", usmála se a usrkla ze sklenice se šampaňským. "To já ale právě nevím.", pokrčila jsem rameny. Málem obsah úst vyprskla. "Ten, vůl. Promiň za ten výraz. Ale nejsem si jistá, že by našel lepší dívku, než jsi ty.", plácla se do čela. Chtěla jsem zase pro jistotu něco namítnout, ale ona pokračovala. "Určitě jsi slyšela, co se mu kdysi stalo, když nastupoval do YG?", spíše to konstatovala. Jen jsem na to kývla. "Bylo to pro něj velmi těžké. A myslím si, že už jsi ho dostatečně ujistila, že bys ho neopustila.", chytila mě za ruku.




Opravdu mě překvapila. Vůbec mě neznala a mluvila o mně tak hezky. Nemohla jsem se jí ale zeptat, jestli tu její bratr je, nebo jestli ona něco ví. Přišlo by mi to, jako klepání na dveře, za kterými nikdo nestojí. Stejně by mi nic neřekla. Ani si moc nepamatuji, kolik uběhlo času. Hodně lidí mi pak chodilo děkovat za pozvání. Což mě potěšilo, i když to vlastně nebyla moje zásluha. Asi okolo desáté jsem dostala hrozný hlad. Samozřejmě, že tu bylo připraveno tolik jídla, které se ani nesní. Dala jsem si na malý talířek velký kus čokoládového dortu s jahodami. Úplně se i zbíhaly sliny. Sedla jsem si ke stolku a mlsně se oblízla. Už, už jsem se chtěla do něj pustit, když mi někdo na talířek položil jahodu. Překvapilo mě to. Koho by ne, že? Podívala jsem se vedle sebe. Bylo možné, že vedle mě seděl Seunghyun, ale s tou maskou jsem ho vůbec nemohla poznat. "Máš ráda jahody, ne?", řekl. Teď už jsem si byla stoprocentně jistá, že je to on. Jak věděl ale, že jsem to já? Jak si tím mohl být tak jistý. Možná mě ale sledoval. Ano, sledoval mě celou dobu, od mého příchodu. "Hm.", kývla jsem a lehce se usmála. "Myslela jsem, že nepřijdeš.", dodala jsem a zacpala si pusu. Abych se vyhnula dalším rozhovorům. "To bych ti neudělal.", zasmál se tak, jak to umí jen on. Byla jsem ráda, že ho můžu zase slyšet.
Kam mě to vedeš?", ptala jsem se ho, když mě vedl po požárním schodišti někam nahoru. Bylo to dost těžké, kvůli těm šatům. Ale snažila jsem se s ním udržet krok. Jeho ruka byla velmi hřejivá. Přála jsem si, abych se jí nemusela nikdy pouštět. "To je tajemství.", otočil se na mě. I pod maskou jsem mohla vidět, jak mu zajiskřilo v očích. Nakonec jsme se zastavili až úplně nahoře. No nebylo to úplně nahoře. Znala jsem to tu. Tady tohle požární schodiště končilo a pak bylo ještě jedno dlouhé na druhé straně. Byla jsem vděčná, že vybral to kratší. Odtud se dalo jít jen na jedno místo. A to na menší plošinu, nad střední částí hotelu. Protože to tu bylo oplocené, občas se tu pořádaly večírky. Přehodil mi přes záda kabát a postrčil mě ze dveří. Nic tam nebylo. Nebo by se to tak dalo říct. Byl odtud nádherný výhled na město. A to mě podržte, ono sněžilo! Ani na vánoce nebyl sníh. Říká se přeci, že to nejlepší přijde v té nejneočekávanější chvíli.
A zřejmě to bude pravda. Seunghyun lehce zatáhl za mašli od škrabošky a uvolnil jí tak z mého obličeje. Člověk by si řekl, že když je 31. Prosince, v noci a sněží, že tu bude zima, ale já měla pocit, jako by mě hřálo něco víc, než vrstvy oblečení a příjemný kabát. Chytila jsem svou masku dřív, než spadla na zem a otočila se na něj. S neurčitým výrazem si mě prohlížel. Tak na co čeká? Lepší šanci přeci nedostane. Sníh se mu lehce rozpouštěl ve vlasech. Tak řekni něco. Prosila jsem v duchu. Bála jsem se, že to nakonec budu muset říct sama. S povzdechem přivřel oči a lehce si rukou projel zvlhlé vlasy. Srdce se mi zběsile rozuteklo. Chtěl mi vůbec říct to, na co jsem čekala? Bála jsem se, že jinou odpověď neunesu. Co bych mu na to řekla? Jak bych měla reagovat? Tohle není Ryu! Tohle je…. Láska. Moje první láska. Nechci, aby skončila, aniž by začala. Celé tělo se mi rozechvělo strachy.

Nevím, jak dlouho mě dál sledoval, ale mě už začínali studit ruce i nohy. "Tak už něco řekni. Přivedl jsi mě sem přeci z nějakého důvodu, ne?", nevydržela jsem to. Už jsem se vážně celá třásla. Ale vlastně né zimou. "Mare! Marebwa!", vřískla jsem beznadějně. Ale nic se nedělo. Vše zaniklo do prázdna. Do toho hustého sněhu. S tváří plnou smutku, jsem se vydala ke dveřím. Už jsem to nemohla vydržet. Jestli mi něco chtěl říct, tak už to měl udělat. "Jak dlouho?", ozvalo se, dříve, než jsem sáhla po klice. Co myslel? Co tím myslel? Neměla jsem náladu na hádanky. Chtěla jsem to vyřešit hned teď a tady!

"Jak dlouho co? Co? Co chceš vlastně vědět?", otočila jsem se. Byla jsem naštvaná. Zklamaná a naštvaná. Zamilovaná, ale cítila jsem se nemilovaná. Sama! "Jak dlouho ke mně cítíš něco víc?", otočil se na mě z části. Letmo mě sledoval. Asi se jen ujišťoval, že jsem stále tady. Se sklopenou hlavou jsem si povzdechla. "Asi...asi od té večeře s rodiči. Tu noc, se ve mně něco zlomilo. Nebo spíš změnilo. Já nevím.", vrtěla jsem hlavou. "A proč jsi něco neřekla?", zatvářil se utrápeně. "Na molla! Jsem sama zmatená. Od doby co jsem tě poznala, se ve mně dějí věci, které neznám. Budí se ve mně pocity, které jsem nikdy nezažila.", otočila jsem se na něj. "A taky jsem se bála. Tu noc jsi mi řekl, ať už tě nikdy neopouštím, ale pak sis nic nepamatoval. Bála jsem se, že se to stane zas. Jako po probuzení, když si nepamatuješ sen!", pípla jsem.
"Pabo!", zamračil se. "A když jsem se nakonec dozvěděla o té tvé špatné zkušenosti, myslela jsem, že bude nejlepší, když…", nedořekla jsem, protože ke mně došel a přitáhl si mě do náruče. I když jsme už oba byli celí zmrzlí a mokří, bylo to, to nejhřejivější, co mohl udělat. Pevně mě držel. Znovu jsem doufala, že mě už vážně nepustí. Klidně bych takhle zůstala. Bylo mi najednou takové teplo. V jeho náruči. Chytil můj obličej a zvedl ho, aby mi viděl do očí. "Věděl jsem, že na to přijdeš. Sice to mohlo být dříve, ale to nevadí. Nikdy bych ti neřekl nic jiného než, že tě miluji!", řekl s odzbrojujícím úsměvem na rtech. "Takhle mě dusit.", zamručela jsem. "Hlupáčku.", zasmál se chraptivě a přitáhl si mě ke svým hřejivým rtům. Konečně! Připadalo mi to jako věčnost. Přála jsem si tak usilovně, aby to neskončilo. A když se od mých rtů oddálil, s úsměvem se opřel o mé čelo. "A už nikam nechoď, jasný?", zabručela jsem. "Půjdu kamkoli, kam půjdeš ty.", vzdálil se, ale jen, aby mi mohl dát lehký polibek na čelo. Nakonec mě vzal zpět dovnitř se slovy: "Tak pojď, nebo mi tu nastydneš."

Byla jsem tak šťastná, že mi bylo úplně jedno, jak vypadám. Když mi pak před sálem jemně prsty urovnával vlasy a pomáhal mi do škrabošky, nemohla jsem z něj spustit oči. Je můj! Jenom můj. A já jsem zase celá jen jeho!
"No kde jste byli vy dva? Málem jste prošvihli půlnoc!", seběhli se hned kolem nás všichni. Yun Joo vypadala dost naštvaně. Ale pak si nás pořádně prohlédla. Asi jí trklo až to, když se podívala na naše propletené ruce. Vykulila oči a nepřestala je sledovat. "Co je?", pípla Sora, která to jaksi nechápala. On vlastně nikdo. "Jinja? To jako fakt?", vykvikla najednou, až jsem se jí lekla. A pak chtěla znovu. Rychle jsem jí plácla ruku na rty. "Omluvte nás.", pousmála jsem se a táhla dvojče pryč. "Takže?", usmála se ďábelsky, když jsem jí ruku sundala. Musela jsem jí odtáhnout opravdu daleko, protože tu vážně bylo hodně lidí. "To chceš, aby to hned všichni věděli?", zasyčela jsem. "No...popravdě? Nejradši bych o tom napsala do novin.", začala se smát. "Nemůžu uvěřit, že vám to k sobě tak dlouho trvalo?! I důchodci s chodítky by se k sobě dostali rychleji.", už téměř sípala smíchy. Chtělo se mi, jí jednu ubalit, aby se vzpamatovala. Ale pak mi došlo, že vlastně měla pravdu. "No dobře. Tak fajn! Ale vážně to nevykřikuj, aby to slyšeli úplně všichni.", povzdechla jsem si.
"Jo? Tak se podívej na svého přítele.", dusila v sobě další záchvat smíchu. Rychle jsem se otočila. Stál u našeho stolu. Tedy stolu mých rodičů. Napřed to vypadalo, že něco vykládá otci, a pak ho následně otec popadl a objal. Bušil mu tak do zad, až z něj málem vymlátil duši. "Běž! Je totiž možné, že do něj otec nalije celý náklaďák vodky.", smála se mi ségra. To je pravda, to hrozilo. Rychle jsem tam vyrazila a doběhla v pravou chvíli. "Pojď, na to se musíme napít!", chytil ho okolo ramen. "Jestli vás mohu vyrušit…", stoupla jsem si před ně. "Budu radši, když bude dnes schopen dojít domu po svých.", založila jsem si ruce na prsou. "Oho ho. Je vidět, kdo ve vašem vztahu vládne.", smál se otec a pustil ho. "Jsem paličatá, ale po kom to asi mám, že otče.", usmála jsem se od ucha k uchu. Naštěstí moje maminka hned zareagovala a odvedla otcovu pozornost, abych mohla se Seunghyunem nepozorovaně odejít. "To nebyl moc dobrý nápad, víš to, že?", zasmála jsem se. "No, měl právo to vědět jako první.", zasmál se. "No první to věděla Yun Joo. Ale nebudu ti kazit tvůj ideál.", smála jsem se.


"Máme minutu lidi.", ozvalo se z megafonu. Daesung to vyřvával do megafonu a stál na jednom ze stolů. Kolem běhali číšníci jako zběsilý. Proč ale Daesung vždy udělal něco pitomého. Ale ano, dalo se to předvídat. "Slez dolu, pitomče!", volala na něj Ji Ah. Sklenice se dostali pomalu i k nám. Nemohla jsem vlastně uvěřit, že to všechno tak rychle uteklo. Kolik času jsem vlastně trávila nevěděním o tom, co se kolem mě doopravdy děje? Mrzí mě, že mi tak pozdě došlo, jak moc mi záleží na osobě, která právě teď stojí vedle mě. Nemůžu už dál, jako malá holka, čekat na to, že mi řešení pokaždé spadne samo do klína. To je přece tak patetické…

"Yeol...ahop...yedeolb...", začínalo se odpočítávat. "Půjdeme pak na ohňostroj?", zašeptal mi Seunghyun do ucha. "Ale tam budou všichni.", pokrčila jsem rameny. Ale on se jen šibalsky usmál. "Dul...hana... Šťastný nový rok!", ozvalo se celým sálem společně s jásotem a cinkáním sklenic. Hned jsem se otočila na svého nového přítele. Lehce cinkl do mé sklenice a do široka se usmíval. Nenápadně si před rty položil prsty a pak mě rychle chytil za ruku a nenápadně se semnou proplétal davem. Bylo to vzrušující. Takový nečekaný úprk. Zastavili jsme se u výtahu. "Tentokrát to bude rychlejší.", zasmál se a zmáčkl tlačítko. "Jedem taky!", ozvalo se za námi. Samozřejmě to byla sestra a Jiyong. Nikoho jiného bych ani nečekala. "Teď tam pojedou všichni. Skvělá chvíli na únik.", smála se.


"To je pravda.", pousmál se potutelně Seunghyun a společně s námi nastoupil do výtahu. Zmáčkl to nejvyšší možné tlačítko a dveře se zavřely. Po cestě jsem si sundala svou masku a zavázala si jí okolo malého měšce, který jsem měla místo kabelky. Když jsme pak vyšly na střechu hotelu, ohňostroje byly v plném proudu. Všude okolo nás. Ani jsem pomalu nevěděla, kam se mám dívat. Tolik barev na černé obloze. Skvěle tak nahradil hvězdy. "Páni.", pípla Yun Joo. "Tohle si v knihách nepřečteš, viď?", zasmála jsem se jí. "Uwaaa.", vypískla kdesi Sora a vyřítila se najednou zpoza mě. Vlastně tu najednou byli všichni.

"Jaký myslíte, že bude tenhle rok? Oproti tomu minulému…", zeptaly se Boon a Hyojin. "Myslím, že dost nudnej.", frkla Ji Ah. "To si nemyslím. Ty to nevidíš?", poskakovala okolo Sora, jako zajíc. "Musím souhlasit. Ale trošku doufám, že další roky už budou o něco klidnější.", usmála se Yun Joo. "To si piš, že nebudou. Jsme ještě mladí. Máme toho spoustu před sebou.", usmála jsem se já. "To je pravda. Ještě spousta chyb.", zasmál se Tae Yang. "Spousta srandy.", začal Daesung lechtat Ji Ah. "Hodně práce.", objal Seung Ri, Soru. "Kapky bolesti a nepochopení.", chytil Jiyong mou sestru za ruku. "Ale hlavně nekonečně mnoho lásky.", zasmál se Seunghyun a chytil mě pevně do své náruče. "No to je přece jasný.", ozval se najednou Daesung, popadl mou mladší sestru za obličej a přitáhl si jí na rty. Všichni jsme na to vykuleně koukali. "No co? Každý si zaslouží novoroční pusu.", pokrčil rameny.


To je takový pako. To svět neviděl. Ale asi tohle neměl říkat. Dvojčata pokrčila rameny a každá dala pusu Tae Yangovi na tvář. Chudákovi hned obličej celý zčervenal. Nepomohlo mu ani to, že tu byla taková tma. Další se přidali nejmladší. Ti aby se hned neopičili. Zopakovali vždy každý hloupý nápad, který jim někdo vnukl. "Hele zase opatrně, ať se nesníte.", smála se Boon. "Mě tohle přijde jako moc zažitý stereotyp z filmů. Je to až moc klišé.", frkla Yun Joo. Jiyong se na ní koukal s povytaženým obočím. "Ale vážně...jako když…", nestihla doříct. Mě bylo hned jasné, že toho musí Jiyong využít. Protože, jinak bychom její proslov poslouchali až do rána. "No a co vy dva?", nasměrovaly se k nám všechny pohledy. Překvapeně jsem zamrkala. Dřív jsme si sice pusu dali. A víc než jen normální pusu. Jenže teď mi to přišlo tak nějak trapné. "Jak na nový rok, tak po celý rok.", poznamenal vědoucně Daesung. Ještě chvíli něco říkali, ale je to už dlouho, takže si vážně nepamatuji co. "Je to jen pusa.", zašeptal Seunghyun. "Jen pusa? O tom pochybuji.", usmála jsem se. Lehce mi přejel rukou po tváři a láskyplně se při tom usmíval. Jednou rukou mě stále držel v pase. Díval se mi do očí. Úplně z nich sálalo, kolik lásky ke mně cítí. Byla jsem tak hloupá. Ano, mladá a hloupá. Něžně si mě přitáhl na své rty a dlouze mě políbil. "Waaa. To je romantika.", rozplývala se Sora.



Ať jsem se snažila vypnout sebevíc. Nemohla jsem. Věděla jsem, že nás sledují. Ale nevadilo mi to. Vždyť jsme všichni tady byli jedna velká rodina. S úsměvem na rtech jsem se od něj odtáhla. "Na co myslíš?", zeptal se, se zájmem v očích. "Přeci na to, jak hrozně moc mně miluješ.", pousmála jsem se. "To je dobře. Protože nepočítej s tím, že bych někdy jen na okamžik mohl přestat.", pohladil mě po vlasech. "Taky si nemyslím, že bych někdy zvládla přestat.", zasmála jsem se. Ano, byl jako droga. Ale taková ta zdravá. Které se nikdy dostatečně nenabažím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 22. ledna 2015 v 20:50 | Reagovat

To byl úžasný díl.
Taky bych takhle někdy chtěla strávit silvestr.
V náručí milované osoby.
Moc se těšim na další díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama