To nejsem já - 1.Kapitola

2. března 2015 v 20:20 | ~Tokki~ |  To nejsem já [ ON-Going ]


Tokki musela okamžitě Yonggukovi sdělit novinu, o které v tuto chvíli už nebylo pochyb. Guk by měl příští týden přiletět do Soulu, ale tak dlouho Tokki čekat nemohla. Potřebovala s ním mluvit hned. Byla v osmém týdnu těhotenství a Guk by se měl v únoru stát otcem jejího dítěte.


Ranní nevolnosti se Tokki v jejím stavu sice nevyhnuly, ale nic nezměnily na radosti, která jí ovládala při pomyšlení, že pod srdcem nosí Yonggukovo dítě. Připadalo jí to jako krásný sen.

Její těhotenství pro ni bylo největším zázrakem, který jí v životě potkal. Brzy by měla v náručí chovat plod své a Gukovi velké lásky. Měla by najednou u sebe mít malého človíčka, kterého bude milovat a s láskou vychovávat. Ještě sedm měsíců, které se zdají, že budou k nepřečkání.

Vůbec si nepřipouštěla žádné komplikace, i když si její lékař dělal o ní starosti. Jednalo se o její krevní tlak. Lékař se jí snažil přesvědčit, aby hodně odpočívala a většinu dne, tak proležela v posteli.


Věděla, že jakmile se Yongguk dozví o jejím těhotenství, bude jí se vším moc rád pomáhat. Ani na chvíli nezapochybovala o tom, že Guk pochopí, proč bude muset nechat zaměstnání a proč bude trvat na tom, aby měli co nejdříve svatbu.
S odhodláním oznámit tu radostnou zprávu Gukovi co nejdříve, vytočila Tokki telefonní číslo, které nebylo nikde v seznamu, a které musela s obtížema vyzvědět na Yonggukově tajemníkovi.


V telefonu se ozval vyzváněcí tón a Tokki jen čekal na spojení.

"Halo?" Ve sluchátku se ozval neznámý ženský hlas.

"Mohla bych, prosím vás mluvit s panem Bang Yonggukem?" Optala se mile Tokki.

"Pan Bang není doma. Ale mohla bych vám dát k telefonu paní Bangovou. "

Tokki si povzdechla, protože nával radosti se Yonggukovou nepřítomností změnil na stesk. "Ne. Děkuju. Já bych nerada obtěžovala jeho matku."

"Počkejte, to je nedorozumění. Matka pana Banga zemřela už před pěti lety. Já měla na mysli jeho manželku, Daren. Je teď na zahradě s jejich nedávno narozenou dcerkou. Jestli chcete, zavolám vám jí k telefonu."

Tokki po těle vyrazil studený pot a udělalo se jí špatně od žaludku. Naštěstí nutkání zvracet statečně potlačila.
Ona, že by měla hrát druhé housle? Že by měla být jen jakousi Yonggukovou bokovkou, kterou by měl v Soulu, zatím co jeho rodina by se těšila z jeho přítomnosti někde v Incheonu? V žádném případě nesmí ztrácet hlavu. Nejprve bylo třeba promluvit si s Gukem osobně.

"Halo? Jste tam ještě? Chcete…"


Tokki přerušila služebnou v půli věty a zavěsila. Sesunula se na kraj postele a všechno se s ní začalo točit. Nemohla uvěřit tomu, že upřímné, sympatické a laskavé Gukovo chování bylo jen jedním velkým podvodem. Ani by už nespočítala, kolikrát jí Yongguk ujišťoval o tom, že si jednoho krásného dne odveze sebou domů, kde ji pak představí své matce.
Tokki pevně přitiskla svou dlaň k srdci a snažila se zmírnit svou bolest, kterou v těch místech cítila. Musí ihned mluvit s Kelli.

"Zvedni ten telefon…" Žadonila, když vytočila číslo na Kelli a ozval se otravný vyzváněcí tón.

Po čtyřech zazvoněních se automaticky ozval záznamník. "V tuto chvíli není nikdo doma. Chcete-li zanechat vzkaz, tak vyčkejte na zvukové znamení a…"


"Kruci!" Nazlobeně praštila s telefonem.

Celým tělem jí cloumal vztek. Kdyby neotěhotněla, bůhví jak dlouho by se ještě nechala vodit za nos. Nechtěla uvěřit, že i ona se stala obětí podvodu, který každý den na celém světě zažívají stovky jiných žen. Ona se však domnívala, že se jí to stát nemůže.


Spolu se vztekem, který jí popadl a se steskem, který jí momentálně svíral srdce, pociťovala Tokki i stud. Nechala se lapit jako spousta dalších naivek a stejně jako ony, měla před sebou nezáviděníhodnou budoucnost. Sama s dítětem. Jakmile by se jí to maličké narodilo, musela by si najít nějakou domácí práci, protože její úspory by jí měly stačit k tomu, aby se tak nějak protloukla těhotenstvím a pak…samota.

O jedné věci však ani na chvilku nezapochybovala. Toho drobečka si moc přála. Věděla, že i když nebude mít to maličké otce, nebude s ní strádat. Věřila, že bude mít plnou oporu ve své nevlastní matce Giselle a sestře, které její těhotenství jistě radostně přijmou. Vzpruhou jí bylo pomyšlení, že na výchovu malého chlapečka nebo holčičky nebude sama.

Ten Gukův tajemník zřejmě věděl, co dělá, když jí dal jeho soukromé telefonní číslo. Vypadalo to, že ona nebyla jedinou avantýrou, kterou jeho šéf měl. A nemohla ani vyloučit to, že v tuto chvíli byla ve stejné situaci jiná žena. O takových věcech nechtěla vůbec přemýšlet.

Když se porozhlédla po svém malém bytě, rozbolela ji hlava jen z pomyšlení, kam dá všechny ty věci, co bude k miminku potřebovat. Rozesmála se nad tím, ale její smích se brzy změnil v pláč. Nevěděla, jak dlouho plakala, když někdo zaklepal na dveře. Věděla, že si nemá dělat plané naděje, že by to mohl být Yongguk, protože ten vždy předem zavolal. Nejprve vyčkávala, a když klepání neustávalo, tak potichu přistoupila ke dveřím. Chvíli u nich mlčky postávala.
"Romule, já vím, že tam jsi." Ozvalo se za dveřmi. "Otevři."

"To je Remus?" Zvolala tázavě Tokki.

Romulus a Remus byly smluveným znamením Tokki a její sestry Kelli už od sedmé třídy základní školy, kdy se v dějepise učily o známých římských dvojčatech.

"Sláva bohu, že jsi přišla." Třesoucíma rukama odemkla dveře a sundala i bezpečnostní řetěz. Pak prudce otevřela. "Sháním tě celý den. Jediné co se mi na tvém čísle ozývá je záznamník. To je skvělé, že jsi tady."

Tokki svou sestru vtáhla dovnitř. Když se objaly, Tokki se zalily oči slzami.

"Jak to, že tě vpustili do domu, když…" Tokki se zarazila v půlce věty a zavrtěla hlavou."Považovali tě za mě."
"Vypadá to, že jsem tě nezastihla zrovna v radostném okamžiku." Odhadla správně situaci Kelli.

Tokki jen nešťastně přikývla a otřela si slzy z očí. "Jak to, že tě Jae pustil samotnou? Nebo přijel s tebou? Už bych ho konečně ráda poznala."

"Neví o tom, že jsem tady. Už pět týdnů je pryč jako ochranka korunního svědka v důležitém případu a vypadá to, že se to ještě o pár týdnů protáhne."

"Jak to vaše manželství může fungovat?"

"Může. Protože to vyhovuje nám oběma." Kelli se usmála a pobídla Tokki, aby zavřela stále ještě otevřené dveře. "Když nejsme spolu, máme aspoň spoustu času na svou práci a zatím nám to tak vyhovuje."

"Jak to Kelli můžeš vydržet? Já bych nemohla žít s mužem, jehož život je v neustálém nebezpečí."

"Jae je ten typ člověka, který se o sebe dovede postarat v každé situaci. Je to muž, kterému naprosto důvěřuju. Má obrovský smysl pro dobrodružství, a protože je mu to málo, je současně i zástupcem velitele policie u nás v Uijeongbu."
Tokki zavrtěla nevěřícně hlavou. Poté se i málo pousmála. Tolik si přála mluvit se sestrou a teď se jí jen hloupě vyptávala.

"Neviděli jsme se celý rok, Kelli! Já vím, Giselle nás přesvědčovala, že je nutné, abychom se naučily žít jedna bez druhé, ale sama musíš uznat, že telefonování si jednou za měsíc je trochu málo."

"To s tebou souhlasím, Tokki. Já se bez tebe cítím jako ryba bez vody."

"Proč jsi mi nedala vědět, že se chystáš do Soulu? Sama jsem se chystala, že tě navštívím."

"Vždyť ty víš proč. Giselle mi řekla, že to není pro život nic dobrého, abychom byly na sobě hodně závislé, tak, jak to v nás pěstovala naše mamka. V jistém ohledu má i pravdu. Kdybychom se v létě nerozhodly, že každá strávíme prázdniny jinde, tak by ses neseznámila s Yonggukem a já s Youngjaem."

Tokki si povzdechla. Nemusela by se teď cítit tak opuštěná, kvůli tomu, že se zamilovala do prvního přitažlivého muže, který se jí připletl do života. Obě na sebe zvědavě pohlédly. Kelli jako první prolomila to ticho.


"Omlouvám se za to, že jsem si Gisellina slova vzala příliš k srdci a odloučila se od tebe. Proto jsem tu, abych to napravila."

"Mám tě moc ráda." Tokki natáhla ruce a znovu Kelli objala.

Kelli se lišácky pousmála. "Ale, ma chere, ty teď nevypadáš zrovna nejlépe," prohodila s francouzským přízvukem.

"Nezlob se na mě, ale zdá se mi, že vypadáš přímo hrozně."

Kelli pokrčila rameny a usadila se na pohovce. Tokki se uchichtla Kelliině francouzštině a vděčně se na ni podívala. Byla ráda, že její sestra umí stále říci pravdu do očí s noblesou. V tomhle se jí nikdy nikdo nevyrovnal.



"Ty taky nejsi ve své kůži, ma chere." Přidala se Tokki. "Vypadáš dost zdrchaně. Co tě tak sebralo?"

"Tys nikdy v poslední době neletěla obchodní linkou, že ne? Jinak bys věděla, jaké to je mačkat se tam jako sardinka a svěřit se do rukou pilota kamikadze." Bránila se humorně Kelli a pohodila svými blonďatými vlasy dozadu.

"Neříkáš pravdu. Mám takový dojem, že začínáš trpět závratěmi." Zvážněla Tokki.

"Tím to není. Mám stále potíže při menstruaci. Dostala jsem od doktora nějaké prášky, které mají vedlejší účinky. Což se projevuje tímto způsobem. A co ty? Co ty mi řekneš o svém unaveném vzhledu?"

"Já mám úplně opačný problém. Já jsem…já jsem totiž těhotná."

"To není možné…"

Kelli se automaticky zahleděla na její ještě ploché bříško, které si Tokki několikrát pohladila, přičemž stále nemohla věřit tomu, že uvnitř vzniká nový život.

"To je našeho krásného Yongguka?"

"Ano, to je dítě našeho krásného a ženatého Yongguka."

Kelli okamžitě ztuhnul úsměv na rtech. "To nemyslíš vážně? A už jsi mu to vůbec řekla?"

"To bylo první, co jsem chtěla udělat. Jenomže pán nebyl doma. A když mě služebná nabídla, že bych mohla promluvit s paní Bangovou, tak jsem odmítla s odůvodněním, že bych jeho matku nerada vyrušovala. Služebná mě však vyvedla z omylu a upozornila, že jeho matka je již po smrti, že měla na mysli jeho manželku. Ta prý byla v té době na zahradě se svou čerstvě narozenou dcerou." Přiznala se slzami v očích Tokki.

"To je snad zlý sen." Kelli natáhla ruce k Tokki a objala jí, aby zmírnila její trápení.

"No věřila bys tomu, že ještě minulý týden mi tady Guk vykládal, jak se chystá navštívit svou ovdovělou matku a…a že s největší pravděpodobností mě při příští návštěvě už vezme konečně sebou, abychom se mi dvě poznaly?"

"Je to fakt k neuvěření."

"Jsem hloupá. Mělo mě to trknout. Ale polichotilo mi to tehdy, když řekl, že by se semnou chtěl sejít. Povídal, že byl ženatý, ale že jeho manželství ztroskotalo, tak jsem přirozeně předpokládala…"

"Sobě si vinu nedávej." Přerušila ji Kelli. "Jsi krásné a milé děvče. A on si tě stejně nezaslouží."

"Já vím…" Popotáhla nosem Tokki.

"Ale o dítěti mu řekneš, ne?"

"Ne! Rozhodla jsem se, že ne. Myslíš, že tím dělám chybu?"

"Je to tvoje rozhodnutí. Jestli je jednoznačné, pak má smysl, zlatíčko." Povzbudila ji něžně Kelli, jako by jí chtěla zdrobnělým oslovením připomenout, že je Tokki o několik minut mladší. Vlastně o celých patnáct minut. Uvědomila si Kelli, když si vzpomněla na maminky slova o tom, že se Kelli narodila jako první. Od té doby se stala ochránkyní své mladší sestřičky.

"Jestliže Yongguk nemá v úmyslu se o vás starat, nebo aspoň dítě uznat za své, tak opravdu nemá smysl mu o něm říkat."

"Ze všeho nejvíc mě rozčiluje, když si vzpomenu na to, jak jsme si spolu plánovali budoucnost a taky samozřejmě děti. Sice mě o ruku ještě nepožádal, ale připadalo mi, že s každou jeho další návštěvou se k tomu již schyluje." Svěřovala se Tokki své sestře rozechvělým hlasem.

"A kde je vlastně teď ten cavalier?"

Tokki pokaždé ráda slyšela Keliinu francouzštinu, hlavně když jí používala ironicky. "Zřejmě v posteli nějaké jiné ženy." Zamumlala Tokki.

"Zřejmě…"

"Ale jistě ne své manželky." Dodaly obě shodně.


Nejednou se jim v životě stalo, že měly tytéž myšlenky, které vyslovily ve stejnou chvíli. Obě se své poznámce zasmály, jako by se tím smíchem mohly zbavit svého smutku.

"U doktora už jsi byla?" Kelli opět nasadily vážný tón.

Tokki přikývla. "O polední pauze v práci. V té době jsem se ti taky snažila dovolat."

Kelli pozvedla tázavě obočí. "A jak jsi u něj dopadla? To mi musíš dopodrobna povyprávět."

Tokki si povzdychla. "Vlastně vůbec nevím, co budu dělat. Doktor mě upozornil na to, že jestli nechci o miminko přijít, musím většinu dne strávit v posteli. Pro mě to znamená, že se musím rozloučit se svou současnou prací a s tlumočením a najít si nějakou práci na doma. Nevím, kde mám začít hledat."

"V tom bych neviděla žádný problém. Tady se pěkně sbalíš a hned zítra ráno odletíš k nám do Uijeongbu."

"To nejde Kelli. Nechci být nikomu na obtíž."


"Přestaň laskavě s takovými řečmi. Vždycky jsme si pomáhaly. Vždyť se tu jedná i o mého budoucího synovce nebo neteř a to mi přeci nemůže být lhostejné. Nebo, co když budeš mít dvojčata? Naše mamina to přeci taky hned nevěděla. A vůbec, jinou možnost ani nemáš, když je v sázce tvoje zdraví a život toho malého tvorečka."

Tokki Keliinu nabídku nemohla přijmout. Neměla v úmyslu ji do svého nevydařeného soukromého života zatahovat. "Já nechci, aby se semnou zacházelo jako s nemohoucí."

"A co teda chceš?" Začala zvyšovat hlas Kelli. "Chceš tu sedět jako buchta a tvrdit mi, že kdyby se mi něco takového přihodilo, tak bys tohle pro mě neudělala? Podívej, o peníze se nestarej. Youngjae vydělává dost. Za celou dobu našeho manželství jsem nepocítila nedostatek peněz."

"A o to tu právě jde. Nestěhovala bych se jen k tobě, ale i k tvému manželovi. V tom je mezi námi ten rozdíl, protože já žádného manžela nemám."

"Já v tuhle chvíli taky ne." Odsekla jí Kelli. "Já tě ale přece nenutím, abys u nás byla až do porodu."
"Tak jak to teda myslíš?"

"Jak to myslím? Myslím to tak, že potřebuješ čas na to, aby sis všechno srovnala v hlavě a udělala si představu o svém budoucím životě. Nemůžeš tady zůstat, když máš obavy o průběhu těhotenství a nemáš jistotu, jak a kde seženeš práci. A peníze…" Kelli pozorně sledovala Tokkiin výraz v obličeji. "Já ti jenom chci navrhnout, abys u nás bydlela jen po tu dobu, než si to všechno ujasníš. Bude se tam o tebe vzorně starat naše služebná Ida, která ti bude stále k ruce. Během té doby určitě přijdeš na nějaké vhodné řešení. Co ty na to?"

Tokki zamyšleně našpulily rty. "Zní to nádherně. Akorát z toho mam takový dojem, že ty tam se mnou nebudeš."

"Tak to je pravda."

"No počkej, to ne…"

"Odjíždím na pár týdnů do Evropy, přesněji do Francie. Dělám si starosti o Giselle a ráda bych se za ní vydala právě teď, když je Jae pryč."

"To děláš dobře. Taky jsem na ní v poslední době hodně myslela. Už několik týdnů se mi neozvala. Jen je škoda, že nemůžu jet s tebou." Posteskla si Tokki.

S jejich nevlastní matkou, půvabnou francouzskou Giselle, se jejich otec oženil před několika lety, když jejich vlastní maminka zemřela na rakovinu a Giselle již nějaký čas pobývala v Koreji kvůli práci. Poté však vzaly události nečekaný spád a jejich tatínek zemřel na srdeční infarkt. Giselle se pak znova vdala za Paula a odstěhovali se zpět do Francie.
"Ani mně se neozvala. " Povzdychla si Kelli. "Zřejmě něco neklape v jejím manželství."

"Paul se asi stále nemůže smířit s tím, že Giselle šest let vychovávala dvě dospívající dvojčata. A nemůže přenést přes srdce, že našeho tátu moc milovala." Dodala Tokki.

"A já jsem jí vděčná, že díky ní můžeme dělat to, co děláme. Každý nezná dva jazyky tak dobře, aby tím druhým hovořil tak plynně, jako svojí mateřštinou."

"Dovedeš si představit, jaký život má s tím egoistou?" Zavrtěla Tokki nechápavě hlavou.

"Ani mi o tom nemluv. A proto jsem se rozhodla, že už nebudu déle čekat a pojedu za ní. Původně jsem měla v plánu, že tam poletíme obě, ale když je to s tebou takhle, tak to samozřejmě mění situaci a já tedy poletím sama."

"Musíš mi ale slíbit, že na sebe budeš dávat pozor, Kelli." Tokki vstala a starostlivě se na svou sestru zadívala.

"O mě si prosím tě nedělej starosti. Vím, co mám dělat."

"Kelli… Já stále nevím, jestli mám tvou nabídku přijmout."

"Tak ji prostě přijmi a nepřemýšlej nad tím, ano? Podívej, dva týdny máš jisté, že tam budeš v klidu sama, jen s Idou, takže budeš mít čas na přemýšlení. Zatím můžeš kontaktovat různé firmy, které spolupracují s Evropou, a uvidíš, že se jich najde spousta, co budou potřebovat překlady do francouzštiny."

"To já všechno vím, jenom mě trápí to, že se nebude jednat o stálou práci. Spíš bych si pro tu svou budoucnost potřebovala najít nějakou jistotu a ne být stále ve stresu, jestli budu mít práci nebo ne."

"Na to teď nemysli. V tom by tě ten pobyt u nás měl taky pomoci. Ty si nejprve zkontaktuj ty firmy, vyber si ty nejlepší nabídky a pak se zase na chvíli o nic nestarej. Však ono to nějak dopadne… "

"Tebe se tak krásně poslouchá. Jenomže já asi nedokážu jen tak přijet do tvého domu a chovat se tam jako doma. Obávám se, že by tam ze mě nikdo neměl radost. Obzvláště Jae ne…"

"To, že jsi nebyla na mé svatbě, nebyla přeci tvoje vina, Tokki. Nemohla jsem přeci po tobě chtít, abys přiletěla až z Francie, kde jsi měla tu lukrativní práci. A kromě toho i Giselle mi říkala, že bude lepší, když se delší dobu neuvidíme, abychom nebyly na sobě tak závislé." Kelli se na chvíli odmlčela. "Tokki…jednu věc jsem ti ještě neřekla. Jae sice ví, že mám sestru, ale neví, že jsme dvojčata a k tomu ještě úplně k nerozeznání. Víš, poradila mi to Giselle… a od té doby nebyla vhodná příležitost. Tak jsem si řekla, že pravda vyjde najevo, až se spolu setkáte."

"Jak to, že jsi mu to neřekla?" Zděsila se Tokki.

"Promiň… Vím, že to není fér, ale vzpomeň si, že když jsme byly spolu, vždycky nám naše podoba pokazila přátelství s muži."

"To je sice pravda, ale ty jsi teď vdaná." Zdůraznila Tokki. "To přeci mění situaci."

"Dobře. Uznávám, udělala jsem chybu. Odpustíš mi?"

"Myslíš, že bych měla?"

"Moc se mi po tobě stýskalo." Zamumlala smutně Kelli.

"Ale vždyť mě po tobě taky. Jen mám obavy, že až se u tebe doma objevím, tak z toho budou jen nepříjemnosti."

"Nebudou! To můžeš klidně vypustit z hlavy. Budeš se jednoduše vydávat za mě…"

Kelli se v očích zableskla uličnická jiskra. Byl to pohled, který Tokki znala z jejich dětských let až příliš dobře.


"Na to už jsme trochu dost staré, nemyslíš?"

"Nevadí. Bude to legrace. A kromě toho, když se neprozradíme, tak na to nikdo nepřijde."

"A co Ida a její manžel?" Vyzvídala dál Tokki.

"To je právě to, ti ani nevědí, kde teď jsem." Vysvětlila Kelli.

"To si děláš legraci?" Zvážněla Tokki.

"Nechtěla jsem plánovat nic dopředu, dokud jsem si o tom nepopovídala s tebou. Původně jsem myslela, že bychom letěly spolu a Idě bych pak zavolal a vysvětlila jí, že se mi po tobě stýskalo a že bych s tebou zůstala v Soulu dva týdny…"

¨"Tak to mě mrzí, že jsem ti překazila velmi zajímavý plán." Omluvila se Tokki.

"Ale vždyť si nic nepřekazila." Vyvedla ji z omylu Kelli. "Když nikomu nic o nás dvou do mého příjezdu neřekneš, nikdo se nic nedozví. S Idou a jejím mužem se budeš vídat jen málokdy. S Idou vlastně jen, když ti bude nosit jídlo."

"A jakou výmluvu si mám připravit na to, že budu ležet v posteli?"

"Třeba že máš chřipku."

"A co když se Jae vrátí dřív?" Vyptávala se stále s obavami Tokki, které se Kellin nápad stále moc nezamlouval.

"To se jistě nestane. Má před sebou ještě tak šest týdnů…"

"Ještě jsem se tě chtěla zeptat…ty jsi mu nikdy neukazovala naše společné fotky?" Tokki byla neodbytná a v dotazech velmi důsledná. Musela si být jistá, že když přijme sestřinu nabídku, nebude jim oběma hrozit skandál.

"Abych řekla pravdu, on se na ně několikrát ptal, ale vymluvila jsem se, že je zrovna nemám u sebe a že jsem je opět zapomněla přivézt od Giselle." Kelli se na chvíli odmlčela a pak znovu pokračovala. "A kdyby se snad náhodou stalo, že se Jae vrátí dřív než já, tak mi zavolej do Paříže a já mu vysvětlím, jak to s námi je doopravdy."

"No tak dobře. Přemluvila jsi mě." Povzdychla si Tokki.

"To je skvělé." Zaradovala se Kelli, vyhoupla se z gauče a tak se postavila před Tokki. "Tak, ty se jdi teď pěkně natáhnout a já zatím zařídím letenky."

"Nebudu mít čas se natáhnout. Ještě se musím sbalit."


"Né, to ne. Nezapomeň, že se budeš vydávat za mě. I na to jsem myslela. Nechala jsem v úschovně na letišti pro tebe svůj kufr. Jediné, co bych ti nerada půjčila, je můj kartáček na zuby."

Obě se rozesmály. Tokki se hned rozesmutnila, když jí napadlo, co bude dělat, kdyby náhodou následující den Yongguk zavolal do jejího bytu. To by zde ještě pobývala Kelli. Bylo tedy třeba jí na to připravit. A proto se jí hned na to taky zeptala.

"Kdybych měla být upřímná, tak bych ho nejraději poslala těmi nejsprostšími slovy do horoucích pekel. Ale protože vím, že by hned odhalil, že nemluví s tebou, budu se snažit mu nic neprozradit."

"Kdykoliv o něm mluvím, bolí mě z toho srdce. S tím asi moc nenadělám, viď?" Postěžovala si Tokki. "Asi ne…" Nepovzbudila ji Kelli. Ne proto, že by nechtěla, ale v tuto chvíli to nemělo smysl. "Zato bysme mohly udělat něco proto, aby se nám nesvíral žaludek hlady. Mě osobně už kručí v žaludku. Co máš v lednici?"


"Nic moc…" Přiznala Tokki. Obě moc rády jedly. Neexistovalo jídlo, které by nesnědly s chutí. I když byly vděčnými strávníky, na jejich postavách to nebylo poznat.

"Já bych si nechala poslat pizzu, ale ty bys teď neměla moc solit, takže si asi necháme zajít chuť."

"Nepřeháněj to s tou starostlivostí…" Napomenula jí Tokki. "Jen ji pěkně objednej. Zatím se vyhýbám jen coca cole, kterou miluju a sušenkám."

"Taky bych chtěla být těhotná." Zvolala prosebně Kelli. Její slova sice vyzněla žertovně, ale ve skrytu duše je mínila zcela upřímně. Youngjaemu by tím jistě udělala radost a sobě taky. "Aspoň bych se na devět měsíců zbavila menstruace."

"Zato by sis přivodila nepříjemné ranní nevolnosti." Poškádlila jí Tokki.

Obě se hlasitě rozesmály. Kelli poté navrhla, že by nebylo na škodu, kdyby se Tokki seznámila podrobněji s jejich velkým domem. Aby Tokki moc nezatěžovala spoustou detailů, rozhodla se, že jí s nimi seznámí až večer, na který se posilní velmi dobrou pizzou.

"Teda Kelli, ty jsi číslo. To musím uznat…" Uchichtla se Tokki.

"Asi jsi chtěla říct, že jsem vynalézavá, ne?" Poopravila jí žertovně Kelli. "Uznej, že se spolu aspoň nenudíme."

"To máš teda pravdu." Přiznala Tokki a dobrá nálada, kterou navodila Kelli,jí pomohla zaplašit veškeré pochybnosti.

"Jsem s tebou tak ráda, Kelli."


"Já s tebou taky. Jen mi musíš slíbit, že na sebe budeš dávat pozor."


"Nesmí se ti nic stát…" Vyslovily obě najednou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | Web | 3. března 2015 v 9:46 | Reagovat

Originální nápad moc se těším na další díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama