To nejsem já - 2.Kapitola

7. března 2015 v 17:08 | ~Tokki~ |  To nejsem já [ ON-Going ]


"Jae? Přišla ti pošta."

Daehyun, Jaeho spolubydlící, který též patřil k sedmičlenné ochrance, která střežila bezpečnost pana Junga a jeho rodiny, odhodil svazek dopisů na Jaeho postel.

Youngjae se právě v koupelně holil. Ještě s pěnou na tváři přišel do pokoje, přistoupil k posteli a do ruky uchopil balíček dopisů. Když zjistil, že se víceméně jedná o nezaplacené účty, rozzlobil se na Kelli, že by ho těmito věcmi neměla zatěžovat. Všechny složenky do jedné roztrhal a vyhodil do koše. Vrátil se do koupelny a tam pokračoval v holení.

"Jdu na kafe, chceš, abych ti taky jedno přinesl?" Strčil Daehyun hlavu do dveří u koupelny.



"Ne, děkuju. Na chvíli se natáhnu."

"Tak čau." Rozloučil se Dae.

Poté, co Dae opustil pokoj, ve kterém bydlel pouze s Jaem, zůstal na pokoji Jae úplně sám. V tomto týdnu bylo náplní jejich práce mýt a uklízet nádobí v restauraci Meľs Family Restaurant, kde se spolu střídali po směnách. Tato restaurace se nacházela jen pár kilometrů od hotelu, kde byla s Daem ubytovaný.

Byla to velmi prosperující firma a Jae byl přesvědčený, že každý, který do ní vstoupil, by mohl bát členem zločineckého gangu, který jde po panu Jungovi a snaží se ho odstranit ze světa. Pan Jung, kterému se podařilo odhalit nejdůležitější osoby gangu a posléze i jejich šéfa, na kterého toho měl nejvíc, musel urychleně opustit své bydliště a nastěhovat se jinam, samozřejmě pod jiným jménem. Od té doby potřeboval pan Jung a jeho rodina policejní ochranu, aby v Busanu mohl provozovat restauraci.

Jae ulehl na postel a posteskl si, že od Kelli nedostal žádný dopis. Ale zase…žádná zpráva, dobrá zpráva. Kdyby se Kelli něco přihodilo, určitě by se to dozvěděl jako první, protože místní policie by ho jistě informovala.

Kromě strachu o bezpečí svojí manželky, se nemohl Jae zbavit strachu o existenci jejich manželství. Kdykoliv se Kelli dlouho neozývala, měl obavy, že jejich manželství je tak silně narušeno, že se ho stěží podaří zachránit. Jeho rodiče spolu žili čtyřicet let a jemu se podařilo tak nějak překonat první rok společného soužití s Kelli.

Kdyby se věci v jeho soukromém životě měly jinak, nebyl by nikdy tuto nebezpečnou práci přijal. Kdyby se jejich manželství ubíralo jiným směrem, nepracoval by dávno u policie. Ale našel by si práci u nich ve městě a byl by tak své manželce nablízku.

S Kelli Lee se seznámil v době, kdy měl dovolenou. Bylo to před necelým rokem. Do baru Star v Soulu tehdy vešla dlouhonohá, blonďatá kráska. Jiskra, která mezi nimi tenkrát přeskočila, hned od začátku zažehla plamen lásky. Nádherná dívka se s Jaem dala do řeči a než večer skončil, Jae byl do ní zamilovaný až po uši. To, co pro oba začalo dovolená a prázdniny, nakonec skončilo jako manželství.


Zpočátku se vše jevilo jako pohádka. Oba měli spoustu plánů a představ, které spolu chtěli uskutečnit. Jae začal brzy uvažovat o založení rodiny a domníval se, že Kelli taky. Bože, jak bylo možné, že se člověk mohl tak zoufale splést?
Youngjae si povzdychl a obrátil se na posteli na břicho. Hlavu zabořil do polštáře. Jak to, že všechno najednou bylo jinak? Z jeho vztahu s Kelli se po dvou měsících začalo vytrácet to kouzlo zamilovanosti. Kelli přestala s Jaem cokoliv sdílet. Přestala se mu svěřovat se svými problémy, nezajímaly jí jeho pocity, a pokud měl Jae snahu to vyřešit, ona o tom odmítala hovořit. Odmítla hovořit o dítěti, odmítla hovořit o své práci. Jae jí přestal zcela rozumět.

Přišlo dokonce období, kdy měl z toho Jae depresivní stavy, a proto se rozhodl navštívit odborníka v manželské poradně. Lékař mu vysvětlil, že v případě Jaeho manželky se může jednat o nějaké trauma z minulosti, se kterým se ještě nevyrovnala a které narušuje její osobnost a celkově jejich vztah. Poradil mu, že by bylo dobré, aby na další sezení vzal Kelli sebou. On by pak mohl posoudit, do jaké míry se může jednat o psychickou zátěž.

Když se Jae se vším Kelli svěřil a požádal jí, aby v zájmu záchrany jejich manželství s ním do té poradny šla, zjistil, že udělal velkou chybu. Kelli odmítla jakoukoliv spolupráci s lékaři a ujistila Jaeho, že v jejím dětství bylo vždycky všechno v pořádku a že vyrůstala v harmonickém prostředí milujících se rodičů a setry, se kterou si vždycky byly jedna druhé velkou oporou.

Od té doby postavila Kelli mezi ně ještě větší zeď než před tím. Nezadržitelně hroutící se manželství znamenalo pro Jaeho velkou ránu, ze které se mohl vzpamatovat jen tím, že přijímal přesčasovou práci, která ho vyčerpávala natolik, aby nemusel myslet na své soukromí nebo aby na něj myslel co nejméně. Dokonce se začal smiřovat s myšlenkou, že až se vrátí domů, nebude ho tam nikdo čekat.

Kelli se se svou sestrou Tokki narodily v Soulu, kde jejich rodiče pracovali na velvyslanectví. Po smrti jejich matky, se jejich otec oženil s Giselle, která se i po jeho smrti o obě děvčata vzorně starala. Ovšem její další sňatek s Paulem nebyl nejšťastnější, což obě děvčata vycítila celkem brzy. Jejich nový nevlastní otec je neměl rád a dával jim to hodně najevo.

Giselle, jež se s Paulem odstěhovala zpět do Francie, proto oběma děvčatům zařídila v Soulu práci tlumočnic a překladatelek v diplomatických službách. Kelli bylo tehdy pouhých dvacet let. Jae se domníval, že Kelli v poslední době hodně ranila Giselle, která jí přestala odpovídat na její dopisy. Kelli to přisuzovala nesnadné situaci, která panovala v jejím novém manželství. Neměla odvahu k tomu, aby Giselle zavolala, protože se bála toho, že vztek, který by popadl Paula, by si pak vyléval právě na její nevlastní mámě.


Zahlcen spoustou vzpomínek na Kelli, nemohl Jae usnout a stále se na posteli převracel. Zaráželo ho i pomyšlení, že nikdy neměl možnost spatřit Kelliinu sestru. Bylo to celé divné. Ale smířil se s tím, že ji zřejmě nikdy nespatří, protože navzdory Kelliiným pozváním nikdy nepřijela a sama je k sobě taky nikdy nepozvala.

Snažil se nemyslet na to, že mu Kelli neodpověděla na jeho dopis, který jí poslal už před měsícem. Nemohl se tím ale trápit, aby ho to nevyčerpávalo a nebyla ohrožena jeho bdělost při práci, ve které by ho i malá chybička mohla stát život.


Dospěl tedy k názoru, že žádná odpověď je vlastně zcela jasná odpověď…



Ida opřela koště o stěnu, zvedla telefonní sluchátko a ozvala se do něj. "Rezidence pana Yoo."

"Dobrý den, Ido. To jsem já, Kelli. Manžel se náhodou ještě nevrátil?"

Idu Kelliino chování, kdy beze slova odešla neznámo kam a neobtěžovala se oznámit, kdy se hodlá vrátit, nesmírně rozčilovalo. Nabyla tak dojmu, že Kelli se bez svého milého manžela Youngjaeho bez problémů obejde.

"Ne, Kelli." Odbyla jí stroze Ida.

"Tak to jsem ráda. Jen jsem vám chtěla říct, že se vrátím asi kolem páté odpoledne. Lékař zjistil, že mám nějakou chřipku, na kterou už museli několik lidí hospitalizovat v nemocnici. Nařídil mi, že budu muset asi dva týdny zůstat v posteli. Abych pravdu řekla, docela jsem nebyla proti, protože jsem si pořádně neodpočinula ani nepamatuju."
Ida překvapeně zamrkala. Nevzpomínala si, že by někdy viděla Kelli marodit. "To je mi líto Kelli, že vás to postihlo. Co bych pro vás mohla udělat?"

"Byla bych moc ráda, kdybyste se přesvědčila, jestli máme doma dostatek ovoce a zeleniny. Budu teď potřebovat dostatečný přísun vitamínů a zřejmě určitou dietu. Z masa by bylo nejlepší kuře. Co se týká pití, měla bych chuť na colu bez kofeinu s malým obsahem cukru."

"Hned to zařídím. A neměla bych o tom zavolat Youngjaemu?" Ida sice tušila, že jejich manželství není zrovna ideální, ale na druhou stranu znala Jaeho velmi dobře a věděla, že kdyby ho o nemoci jeho manželky neinformovala, zlobil by se.

"Kdyby se mi přitížilo, asi bych vám byla moc vděčná, kdybyste mu zavolala."

"Kelli?" Její souhlas o zavolání Jaemu Idu ještě více polekal.

"Copak Ido?"

"Já…myslím si, že byste v tomhle stavu neměla řídit."

"Nedělejte si o mě starost Ido. Pojedu opravdu hodně pomalu."

"Mě se to ale nelíbí. A věřte mi, že ani Jaemu by se to nelíbilo. Jin pro vás moc rád zajede."

"To není třeba, Ido. Budu doma dřív, než se nadějete. Děkuju a zatím nashledanou…"

Ida váhavě položila sluchátko a pak se rychle odebrala do Jaeho pracovny, kde vyhledala v seznamu číslo na jeho nadřízeného.

Jaeho manželka Kelli byla pro všechny velkou záhadou. Když si ji Jae přivezl po svatební cestě do rezidence, Ida si jí ihned oblíbila. Potom se Ida jednoho dne probudila a nemohla Kelli poznat. Jako by jí někdo mávnutím kouzelného proutku vyměnil. Kelli se najednou uzavřela do sebe a přestala se všemi komunikovat. Proto se Ida vůbec nedivila tomu, že Jae si záměrně vyhledával spoustu práce a nevyhýbal se ani nelidským přesčasům.


Avšak Kelliin telefonát Idu hodně vyděsil. Zranitelnost zrovna nepatřila mezi Kelliiny vlastnosti. Jediné, co by její jednání mohlo vysvětlit, bylo to, že byla více nemocná, než přiznala. A to Idu velice znepokojovalo…



Vždycky když se Jae vrátil ze služby, jeho první cesta vedla do sprchy. S velkou radostí odložil plášť uklízeče nádobí, svlékl si košili, kterou přehodil přes opěradlo židle a zamířil k posteli, aby se posadil na její okraj a mohl si tak sundat boty. V tom na polštáři zahlédl bílou obálku, co byla nadepsána jeho jménem.

Na chvíli mu svitla malá naděje, že by mu Kelli přeci jen odepsala, ale veškerá naděje uhasla, jakmile si všiml, že na obálce není žádná známka. Když z obálky vytáhl bílý papír, zjistil, že je to zpráva od jeho nadřízeného. Ve zprávě mu sděloval, že volala jeho služebná, že jeho manželka Kelli onemocněla komplikovanou chřipkou.

Jaemu se úzkostí sevřelo srdce. Ne proto, že by se děsil chřipky, ale hlavně proto, že ho mrzelo chování Kelli. Znamenalo to, že i když je asi vážně nemocná, nestála o jeho pomoc a o to, aby jí v té chvíli byl na blízku. Na druhou stranu si uvědomil, že se zřejmě nebude jednat o banální záležitost, protože Idu znal přes deset let a věděl, že by ho nikdy zbytečně neobtěžovala, kdyby se nedomnívala, že jde o vážnou věc.

Ve vzkazu bylo ještě připsáno, že kdyby se Jae rozhodl přiletět domů, bylo by dobré, kdyby jim dal předem vědět.
Jae zavrtěl hlavou nejen nad záhadným dodatkem, ale také nad tím, že sám váhal, jestli by měl, a hlavně jestli by chtěl, za této situace být se svou ženou.

Ze všeho nejdříve se odebral do sprchy. Nevěděl si rady. Koho by měl poslechnout? Své první já, které mu radilo, aby ihned odjel. Nebo své druhé já, které ho od odjezdu odrazovalo, protože by ho doma čekalo jen chladné přivítání. Nebo možná žádné přivítání.

Nejhorší na tom všem bylo to, že Kelli nikdy nezvyšovala hlas, nikdy se s ním nehádala. Jen se uzavřela do sebe a rozprostřela kolem sebe naprostý citový chlad.

Když čekal na večeři, rozmýšlel, jak Idě odpoví. Byl překvapený, pro jakou odpověď se nakonec rozhodl. Nakonec Idě vzkázal, že kdyby se Kelli nějak přitížilo, aby mu ihned dala vědět, že hned přiletí domů.

Když mu hotelová služba přinesla večeři, předal poslíčkovi svůj vzkaz a poprosil jej, zdali by ho telegraficky odeslal.



"Prosím?"

"Kelli, jsi to ty? To jsme ráda, že jsem tě zastihla ještě před odjezdem na letiště." Zajásala Tokki.
"Tokki! Neříkej, že už jsi dorazila k nám?"

"Ne, ještě ne. V tom je ten problém. Trčím u benzínové pumpy. Zřejmě jsem přejela odbočku. Pár lidí mě poznalo a zamávalo mi. Ale jistě chápeš, že se jich na cestu nemůžu zeptat."

"Nejjednodušší bude, když vyjedeš z města po té samé silnici, po které jsi přijela. Asi po osmi kilometrech bude odbočka doprava, která povede k hrbolaté cestě. Dávej před tou odbočkou pozor, protože je špatně označená, ale ta cedule tam určitě je. Až projedeš kolem dlouhé řady stromů, ocitneš se na otevřeném prostranství. Nedaleko se budou pást krávy. A hned za tou velkou planinou to je."

"To už najdu. Díky Kelli."

"A co řízení? Nemáš s tím problémy?"

"Vůbec ne. I když jsem auto naposledy řídila hodně dávno, dá se říct, že mi to jde."

"A co jinak?"

"Jak co jinak?"

"No jak se cítíš? Myslím tím stavy nastávající maminky."

"Jde to. Ani mi dneska ráno nebylo příliš špatně. Ale chtěla jsem se tě ještě zeptat, jestli něco neříkal můj vedoucí, když jsi mu řekla, že nebudu moci tři týdny do práce? "

"Byl hrozně milý. A snad se i na chvíli zdálo, že byl z té zprávy o tvém těhotenství smutný. Asi tě má rád víc, než si myslíš. Požádal mě, abych ti vzkázala, že ti gratuluje a přeje všechno nejlepší."

"Ty si děláš srandu. To není možné…"

"Ty tři týdny ti normálně započítá jako placené. Jo a ještě ti chce dát jeden měsíční plat navíc, že ti ho beztak dluží, protože jsi prý pro něj udělala v poslední době velký kus práce navíc."

Tokki zavrněla štěstím. Byla vděčná svému panu vedoucímu za jeho laskavý přístup. Ale nejvíc byla vděčná Kelli za to, jak bravurně dokázala její záležitost s těhotenstvím vyjednat.

"Takže nezapomeň, kdo jsi. Bude to jen do té doby, než se vrátím. Slibuju." Upozornila jí ještě jednou Kelli.

"Mám trochu strach, že mě prozradí můj hlas." Nevěřila si stále Tokki.

"To je nesmysl."

"Ale co když Jae…"

"Tím se netrap, ano? Už jsme si to řekly. Radši přemýšlej o tom, jak ji to pak prozradíme, aby to pro ně nebyl tak moc velký šok. Ale aby to zase pochopili jako legraci."

"Ty jsi teda dobrá. Nejdřív mě k tomu přemluvíš…"

"Ale no tak Tokki. Byl to jen takový návrh. Promyslím to cestou k Isabelle, neboj. Ty teď hlavně dbej na správnou stravu, aby byla bohatá na vitamíny."

"Kelli? A zavoláš mi, až tam dorazíš?" Oslovila ji rozechvěle Tokki.

"Samozřejmě. To bych ti přeci neudělala, abych o sobě nedala vědět. Taky tě pak povím, co se dozvím od Giselle." Ujistila jí Kelli. "Abych nezapomněla, mám ve stole skvělé počítačové hry. Můžeš se tím přes den zabavit. Je to docela legrace."

"Větší než s Jaem?" Optala se Tokki dřív, než si uvědomila, co říká.

"Na tohle ti nemusím odpovídat, že ne?" Bránila se Kelli.


"Nezdá se ti, že jsi mi o Jaem toho moc neřekla? Mě přece není jedno, jestli máš nějaké problémy."
Vysvětlila Tokki.

"Neřekla, protože není co. Ahoj!"

"Kelli !!!" Volala do hluchého telefonu Tokki. "Nemůžeš přeci jen tak zavěsit."


V telefonu byl slyšet jen oznamovací tón. Tokki zamyšleně položila sluchátko. Zdálo se jí, že Kelli něco tají. Vztah Kelli k Jaemu naznačoval, že něco není v pořádku. Tokki začala Kelli podezírat i z toho, že její nevolnosti a bledý obličej nejsou jen příznaky strachu o jejich nevlastní matku, ale že je za tím naprosto něco jiného. Něco mnohem závažnějšího.
Tokki zanechala chmurných dohadů a odebrala se zpět k autu. Bylo nesnesitelné horko. Celá zpocená a unavená se vydala směrem k ranči. Ani cesta kolem stromořadí jí neosvěžila. Měla strach, že až dorazí na ranč, zhroutí se vyčerpáním.

Znovu ji přepadly pochyby z toho, jestli neudělala chybu, když přistoupila na tenhle Kelliin bláznivý plán. Na chvíli zapřemýšlela o tom, že by možná měla hned ze začátku Idě a Jinovi říct pravdu, aby se pak všichni necítili podvedeni. Youngjae by se mohl cítit uražený dvojnásob, protože Kelli mu až do teď zapírala fakt, že jsou s Tokki identická dvojčata. Tokki začala doufat, že i když je s Kelli k nerozeznání, jistě se od sebe liší chováním, na což jistě Ida s Jinem brzo přijdou a celému tomu divadlu bude konec dřív, než bude pozdě.

Když Tokki dorazila na otevřené prostranství, o kterém mluvila Kelli, zahlédla v dáli po levé straně Jaeho dům, který stál pod malým kopcem, za nímž se tyčily nízké, ale krásné hory. Tokki se s chutí nadechla čerstvého vzduchu a obdivovala krajinu, kde měla Kelli s Jaem svůj domov.

Když zahlédla ceduli, která ukazovala na soukromý pozemek, dojela k bráně, od které vedla dlouhá cesta do dvora. Sáhla do přihrádky pro dálkové ovládání, ale nebylo tam. Tokki začala zmatkovat a přehrabala v autě, co se dalo. Nakonec dospěla k názoru, že ho jistě musela Kelli ztratit cestou do Soulu. V tuto chvíli to bylo celkem nepodstatné. Podstatné však bylo to, že dálkové ovládání prostě zmizelo. Pevně uchopila volant a začala přemítat, co bude dál. V tom zahlédla auto, jak se od ranče blíží k bráně. Auto řídil asi šedesátiletý muž a jel tak rychle, že se za autem zvedal písečný prach.

Muž měl na sobě flanelovou košili s dlouhým rukávem a džíny. Jakmile zahlédl povědomé auto, zastavil a vyskočil za svého auta. Pokýval na Tokki, jestli chce pustit dovnitř. Tokki odhadla, že by tohle mohl být Jin, protože odpovídal popisu, který jí dala Kelli.

Tokki otevřela dveře a vystoupila z auta. Trochu se jí zamotala hlava, protože kromě toho, že byla hodně nervózní, měla ještě i hald, protože od rána nic nejedla.

"Kelli…" Zvolal muž a rozešel se k Tokki. "Ještě že jste Idě zavolala, že jste ztratila to ovládání."

Tokki zalapala po dechu. Jak to, že jí o tom Kelli nic neřekla, když o tom věděla. Jestli budou podobná nedorozumění pokračovat, bude Keliin plán brzy odhalen, pomyslela si Tokki zoufale.

"Teď, když jste nemocná, nemůžete bez toho ovládání zůstat. Zatím si vezměte moje a já si ve městě zařídím jiné."

"Dě-děkuju Jiné." Vykoktala Tokki a vyhýbala se přímému pohledu do jeho očí. "Je mi to tak trapné."

Tohle nemůže nikdy vyjít, pomyslela si. Neuměla pohlédnout do očí člověku, kterého podváděla. Začala si vyčítat, že se nechala od Kelli ukecat.

"Vždyť se přece nic nestalo. Nezlobte se, že k vám teď budu hodně upřímný, ale zdá se mi, že jste ještě víc bledá, než když jste se posledně vrátila z projížďky na koni. Kdybyste mi řekla, že se chystáte k doktorovi, byl bych vás tam odvezl. Pojďte honem domů, Ida vám už všechno nachystala."

Tokki se zarazila nad tím, že i Jin si všiml Kelliiny pobledlosti.

"Je mi líto, že jsem vás oba tolik vyděsila." Tokki se otřásla při pomyšlení, že svou pravou totožnost bude muset skrývat ještě nejméně tři týdny.

"Mám vám říct pravdu?" Optal se Jin a snažil se vypadat přesvědčivě. Tokki vytušila, že Jin chce pouze zakrýt své překvapení nad jejím upřímným chováním.


"Ještě pořád po této zemi chodí spousta lidí, kteří by dali vše, co mají za to, kdyby je někdo potřeboval." Sotva to Jin dořekl, zatvářil se rozpačitě.

Na rozpacích byla i Tokki, když si uvědomila, co asi musela tady těm lidem Kelli provádět. Sledovala Jina, jak jde k autu, do kterého nasedl a začal s ním couvat. Díky Jinovo dálkovému ovládání projela bránou zcela bez problémů. Když byla uvnitř, zaslechla, jak se brána sama zavřela. V tu chvíli měla pocit, že je tímto definitivně vtažena do Kelliina plánu. Už nemohla couvnout.

Předešlý večer se Kelli snažila Tokki seznámit se vším, co by o ranči měla vědět. A jak by se měla chovat, aby to nezačalo být moc nápadné. Tokki proto přesně věděla, kde a jak má své auto zaparkovat. Měla dvě možnosti a rozhodla se pro to nejjednodušší. Zaparkovala před domem. Než stačila vystoupit, přiběhl k ní Jin a začal jí pomáhat.

"Omlouvám se Jiné, že jsem tak neschopná, ale obávám se, že nebudu mít ani sílu odnést zavazadla dovnitř."


Mluvila pravdu. Své celkové vyčerpání nemohla přičítat pouze svému těhotenství, ale i tomu, že přistoupila na Kelliin bláznivý plán. Kvůli němu musela do sebe vstřebat spoustu nových informací. Jediné po čem Tokki v tuto chvíli toužila nejvíce, byl odpočinek a měkká postel.

"Je nutné, aby přijel Youngjae." Konstatoval rozhodně Jin.

"Jen to ne!" Vykřikla zděšeně Tokki dříve, než si uvědomila, že její reakce byla příliš přehnaná. "Nemůžu ho přece vyrušit jen kvůli obyčejné chřipce. Ještě by ji ode mě mohl dostat." Snažila se zachránit situaci.

"Stejně bych byl nejraději, kdyby tu Jae byl." Zamumlal si po vousy Jin.

Kelli Tokki důkladně vyškolila ohledně interiéru svého domu, avšak Ida okamžitě vyběhla z domu, aby se s Tokki přivítala a odvedla jí dovnitř. Tím jí vzala příležitost vyzkoušet si své znalosti.

"Vypadáte opravdu přepadle, Kelli. Pojďte, půjdeme rovnou do vašeho pokoje."

Tokki si ihned Kelliin domov oblíbila. Ida ji vedla velkou chodbou až na druhý konec domu, kde měla Kelli svoji ložnici. Jin je následoval a postavil Tokkiiny kufry na zem, kde ležel modrý koberec. Tokki musela uznat, že její sestra má vkus. Z nábytku bylo zřejmé, že její nejoblíbenější barvou je modrá a bílá. V tom se od sebe příliš nelišily. Než se Tokki stačila zorientovat, kde stojí její prádelník, Ida jako by jí četla myšlenky, přiskočila a otevřela jej sama. Vyndala z něj noční košili a připravila jí Tokki na postel.

"Půjdu zaparkovat auto." Oznámil Jin a vzdálil se z pokoje.

"Převlékněte se a lehněte si. Hned vám přinesu něco k jídlu." Řekla Ida a přívětivě se na Tokki usmála.

"Ale já nemám hlad." Odpověděla vzápětí Tokki.

"A neměla byste třeba chuť na tu colu bez kofeinu, jak jste mi o ní říkala do telefonu?"


"To měla." Vysoukala ze sebe překvapená Tokki.

"Hned vám pro jednu dojdu. Jak jste volala, Jin jel okamžitě na nákup a všechno dovezl v dostatečném množství."
Tokki byla v tu chvíli své sestře nepopsatelně vděčná za její dokonalou předvídavost. Kelli byla úžasná. Dokázala jí číst myšlenky.

"Vy i Jin jste úplní andělé." Zalichotila upřímně Tokki Idě. Celým svým srdcem si přála, aby jim mohla říct celou pravdu.
Poté se Tokki odebrala do koupelny. Zavřela za sebou dveře koupelny a unaveně se o ně opřela. Byla zesláblá. Hlavně ze lži, ve které bude muset vydržet ještě spoustu dní. Lichotilo jí sice, že ani Jin ani Ida nic nepoznali, ale mrzelo jí, že je podvádí. Od prvního okamžiku bylo jasné, jak Ida, tak Jin byli Kelli a Jaemu naprosto oddáni. Nezasloužili si v žádném případě, aby byli tak podle oklamáni.

Tokki vešla do koupelny a rozhlédla se kolem dokola. Kromě několika pánských toaletních potřeb, které evidentně patřily Jaemu, zde byla zubní pasta s jedlou sodou a neparfémované tělové mléko.



Všechno zatím probíhalo až příliš snadno a to nebylo dobré znamení.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jaera Jaera | Web | 10. března 2015 v 21:07 | Reagovat

Prej: "Jae se holil" a já - "Co si tam jako holil?" :D Ono mu tam něco roste? :D
Ehm... mno.. miluju tu povídku. Šíleně moc TT_TT

2 Týna Týna | Web | 12. března 2015 v 15:45 | Reagovat

Moc těším na pokračování a jak se to všechno vyvine :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama