To nejsem já - 3.Kapitola

14. března 2015 v 12:41 | ~Tokki~ |  To nejsem já [ ON-Going ]


Kelli přistoupila k hotelové recepci, kde ji recepční uvítal úsměvem.

"Čím vám mohu posloužit, madam?"

"Za pár minut mám tady schůzku s panem Bangem. Buďte tak hodný a vyřiďte mu, že na něho budu čekat v hotelové restauraci."

"Jak si přejete, madam."


Díky jeho tajemníkovi, který jí více než ochotně prozradil, že zrovna pobývá v Paříži díky svým obchodům, si s ním domluvila schůzku. Jen co přijela do hotelu, recepční jí už předával vzkaz od pana Banga. Ve vzkazu stálo, že Yongguk přiletí do Paříže ještě ten den odpoledne a že by se mohli setkat přímo v jejím hotelu okolo osmé hodiny večer.

Kelli neměla tušení, jak Tokkiin přítel vypadá a proto si sedla ke stolu, od kterého měla nejlepší výhled ke vchodu do restaurace, aby ji Yongguk hned při příchodu zahlédl. Kelli pohlédla na hodinky. Do osmé hodiny mnoho nechybělo. Požádala číšníka, aby jí donesl dvojku vychlazeného bílého vína. Pohodlně se usadila ke stolu a čekání na Yongguka si krátila popíjením lahodného nápoje.

Kelli se domnívala, že to, k čemu se rozhodla, bylo správné. Největší škodolibou radost měla z toho, že Yongguk vůbec netušil, že upadl v nemilost.

"Miláčku…"


Kelli nepatrně zalapala po dechu, když na svých ramenou ucítila něžný dotek rukou, které ji jemně stiskly. Vyvolalo to v ní dávno zapomenutou vzpomínku na Jaeho doteky. S Jaem se nemilovala už hodně dlouho a Yonggukův stisk ji na chvíli vyvedl z rovnováhy. Když se během chvilky opět vzpamatovala, pozvedla hlavu a nastavila tak tvář, aby ji Guk mohl políbit. Yongguk ji formálně políbil na tvář a usadil se naproti ní.

Kelli musela přiznat, že Yongguk byl nejen přitažlivý muž, ale byl i velmi podobný jednomu herci, kterého měla velmi ráda. Proto se nedivila, že se do něj Tokki zamilovala na první pohled. Yongguk patřil mezi ty muže, kteří o sebe hodně dbají.

"Zlato," natáhl se pro Kelliinu ruku, "neměl jsem tušení, že po mě tolik toužíš. Když mi volal můj tajemník, celý svůj program jsem zrušil, abychom mohli být spolu. Jak dlouho se vlastně zdržíš?"

"Jsem tu jen na pár dní."

"Pojďme nahoru do tvého pokoje, kde budeme sami." Zašeptal. Yonggukovi prsty ji hladily po ruce a pak si je propletl s Kelliinými prsty.

"Dnes večer ne."

"Ty mě chceš dráždit, miláčku?" Pousmál se Guk.

"Ne, to vážně nechci. Dneska s tebou potřebuju nutně mluvit."

"Takovouhle tě vůbec neznám. Jsi tak vážná." Guk jí políbil ruku. "Hodně po tobě toužím. Tak dlouho jsme se neviděli."
Kelli nepochybovala o tom, co právě řekl.


"Mrzí mě, že sis od naší schůzky sliboval něco, co ti teď nemohu dát. Nečekala jsem, že za mnou přijdeš. Chtěla jsem s tebou mluvit jen po telefonu. A taky bych potřebovala jednu radu."

Yongguk seděl zaraženě za stolem, Kelli věděla, že její odmítnutí otřáslo jeho sebevědomím. Na chvíli bylo Kelli Yongguka i líto, ale tento pocit jí rychle opustil, když si vzpomněla, jak ublížil Tokki.


"Přiletěla jsem do Paříže za Giselle. Potíž je v tom, že to její manžel nesmí zjistit. Kdybych mu zavolala já, nedovolil by jí, abychom se sešly. Nevím, jak bych jí mohla dát vědět, že jsem tady, aniž by to zjistil Paul. A poblíž jejího domu se taky ukázat nemůžu. Napadá tě něco, co by mi mohlo pomoci?"

Yongguk jednal jako člověk, který se nejprve musí vzpamatovat ze svojí porážky. Proto jeho myšlení bylo trochu zpomalené.

"Ne, nenapadá. Už dávno jsem ti říkal, že bys to měla nechat na nich a neplést se do toho." Prohlásil nakonec.
"Copak můžu? Vždyť je to otázka života a smrti."

"To nemůžeš vědět."

"Můžu. A Kelli se mnou souhlasí." Kývla hlavou a zadívala se zpříma do očí.

"I kdyby se ti podařilo s nevlastní matkou promluvit a ona se přiznala k tomu, že jí manžel zneužívá, jak by sis to prosím tě představovala dál?"

Kelli se dlouze zamyslela. "Donutila bych jí, aby ho opustila. Aby vyhledala právnickou pomoc. Kdykoliv jsem se já nebo moje sestra ocitla v nesnázích, vždycky jsme pomoc hledaly u ní. Nechápu tedy, proč by to v tomto případě nemohlo být naopak."

"Něco s tebou není dneska v pořádku, Tokki. Já vím, že máš o svou nevlastní matku starost, ale neměl jsem tušení, že to došlo až do takového stádia." Yongguk změnil svůj svůdný výraz v obličeji na nechápavý.

"Mám ji moc ráda a celý měsíc jsem od ní nedostala jediný dopis, jedinou řádku. Vždycky nám byla dobrou mámou. Ale nechci, aby sis to špatně vysvětlil. Naší vlastní mámu jsme se sestrou milovaly jinak, to je jasné. Jenže Giselle na nás měla vždycky spoustu času."

"To jsem nevěděl." Zamumlal Guk.

"Nikdy jsem o tom nemluvila, aby to vůči naší vlastní mámě nevypadalo nevděčně. Pravda je, že nám Giselle dala vždycky všechno, co jsme potřebovaly. A já teď nesnesu pomyšlení, že by jí mělo být ubližováno." Kelli se naklonila dopředu a položila svou ruku na jeho rukáv.

"Ty bys mě přece měl chápat jako málokdo. Ty sám víš jaké to je, když člověk bezmezně miluje svou matku. Přece kdybys měl podezření, že její život je ohrožen, jistě bys něco podnikl. Nediv se tedy, že takhle uvažuju i já o Giselle." Kelli si všimla, jak Yongguk těžce polkl.

Kelli na něj pohlédla a lysáčky se usmála. A pak pokračovala ve svém záměru.

"Nemohu po tobě chtít, abys tu zůstával se mnou. Vrať se ke své matce do Incheonu a užijte si spolu ještě zbytek tvé dovolené. Ona tě potřebuje. Musím přiznat, že se cítím provinile, když jsem tě vyrušila a na chvíli tě od ní odloučila. Ale i tak jsem ráda, že jsem tě mohla vidět."

Muž, co seděl naproti ní, během krátké chvíle zestárl snad o deset let. Nechal se lapit do pasti, kterou sám nalíčil. Kelli si všimla jeho pohledu, který prozradil, že by ji rád chytil za ruku, ale šok, který utrpěl z jejích slov, byl silnější než jeho intriky. Raději vstal.

"Drahoušku, má rada zní následovně: nezajímej se příliš o podrobnosti vztahu své nevlastní matky s jejím manželem. Mohlo by se totiž stát, že by ses šeredně spálila."

"Myslíš, že bych se mohla spálit víc než teď, když mě ničí to, že nepíše a nedává o sobě vědět?" Dopila víno a posmutněle se na něj podívala. "Ne, nemohla. Ale za tvou radu ti děkuju."

Kelli věděla, že měl Yongguk v úmyslu říct ještě něco jiného, ale měl obavy z její další nečekané reakce. Nakonec se raději rozloučil.

"Moc ode mě svou matku pozdravuj." Podotkla Kelli, když se Yongguk otočil a byl na odchodu.



"Teď už vám jen popřeju dobrou noc. Myslíte, že ode mě budete ještě něco potřebovat?"

Od jejích dnešních ranních nevolností, se Ida chodila Tokki ptát každou hodinu, jestli náhodou něco nepotřebuje. Snídani Tokki vyzvracela celou, protože si večer předem zapomněla vzít lék. Předstírat, že je vlastní sestrou, se stávalo čím dál obtížnější. Dneska ráno jí bylo natolik špatně, že seznamování s novým prostředím musela odložit na jindy.

Naneštěstí jí Ida nesla čaj a tousty k snídani právě ve chvíli, kdy byla na záchodě a zvracela. Od té doby se Ida zaměřila jen na ní. Starala se s Jinem o ní, jako by byla malé dítě. Byla moc šťastná, že je obklopena lidmi, kterým na ní záleží.
"Ido, vy mě tak rozmazlujete, až se cítím zahanbená. Díky vám mám všechno nachystané, takže pochybuju, že bych mohla ještě něco potřebovat."

"Já si stejně myslím, že vás měl doktor poslat do nemocnice. Tohle není samo sebou. Vždyť vy už jste několik dní nesnědla pořádné jídlo. Jestli to takhle půjde dál, tak až se Jae vrátí, nepozná vás."

Tokki od Idy nenápadně odvrátila pohled, aby si Ida nevšimla, jak jí její slova rozhodila. Bohužel Ida netušila, jak moc je blízko pravdě. Idina poznámka jen několikanásobně zvětšila Tokkiin pocit viny. V tuto chvíli Tokki zajímala jen jedna jediná věc. A to, proč Kelli už několik dní nejedla.

"Doktor mě ujistil, že ty nevolnosti přejdou." Vysoukala ze sebe Tokki s námahou.

"Já si stále myslím, že by tu měl být Jae s vámi." Zabručela Ida.

"Nemůžu přece riskovat, že ho taky nakazím. Je to dobře, že se vrátí, až budu zdravá." Rychle odpověděla Tokki.
"Tak dobře." Neodporovala dál Ida. "Kdybyste přeci jen něco potřebovala, stačí zavolat."

K její velké radosti se Ida rozloučila, zhasla světlo a opustila její pokoj. Byl nejvyšší čas, aby zůstala Tokki sama. Jen co se ujistila, že je sama, že ji nikdo nebude rušit, zavřela oči a po tvářích se jí začaly kutálet slzy. Teprve v tuto chvíli pochopila, že Kelli za ní do Soulu přijela, aby u ní nalezla útěchu a pochopení.

Místo toho, aby sestře pomohla, hodila na ní svoje problémy. Nedala jí možnost, aby si od svých problémů aspoň trochu ulevila. Nebylo tedy divu, že se Kelli rozhodla odletět do Paříže. Potřebovala se tam sejít s někým, komu by se mohla svěřit, když ona…její vlastní sestra…zklamala. Tokki se v duchu modlila, aby se Kelli podařilo sejít se s Giselle. Aspoň aby se tohle obešlo bez problémů.

Celé odpoledne a pak celý večer čekala, že jí Kelli zavolá. Telefon, co měla v pokoji, však celou dobu jen tiše mlčel. Tokki si začala dělat starosti a nemohla usnout. Čím více o tom přemýšlela, tím rychleji se rozhodla, že zavolá ona jí.
V tuto chvíli bylo v Paříži sedm hodin ráno, což byla doba, kdy si byla Tokki jistá, že jí v hotelu zastihne. Když to bude možné, tak jí donutí, aby se vrátila domů. Idě a Jinovi by vysvětlila, že se sestře zastesklo, a že by jí chtěla mít u sebe. A v nestřeženém okamžiku by si své role zase vyměnily a nikdo by nic nepoznal.

Tokki natáhla ruku a rozsvítila si lampičku na nočním stolku. Vstala z postele a došla k prádelníku. Kelli jí ještě před svým odjezdem napsala na kus papíru název hotelu, kde si rezervovala pokoj. Tokki si ten lístek vložila do toaletní taštičky, ve které měla i své léky. Jeden prášek si vyndala a zapila ho coca colou, kterou jí Ida připravila na stolek.
Vrátila se zpět do postele a vytočila číslo hotelu v Paříži. Zatímco čekala na spojení, zhasla lampičku a pohodlně se opřela o polštář. Byla rozhodnuta, že přijde celé věci na kloub.



"Díky Hime. Máš to u mě." Jae vystoupil z auta a ze zadní sedačky popadl svůj baťoh.

"Nemáš zač." Usmál se mile Himchan.

"Teď se můžeš jít domů konečně prospat."

"To není špatný nápad." Přikývl mu Him. "Hlavně by ses tím měl řídit ty. "

"Budu, neboj." Zamumlal Jae, který si nepamatoval, kdy se naposledy pořádně vyspal. Stále přemýšlel nad svým rozpadajícím se manželstvím. I Daehyun měl co dělat, aby ho donutil jet domů za Kelli.

Jae Himovi zamával a otevřel si bránu svým dálkovým ovládáním. Nikomu o svém návratu neřekl, tak ho ani neudivilo, že je v celém domě naprostá tma. Bylo hodně pozdě. Jin i Ida dávno spali. A co se týkalo Kelli…Jaeho zabolelo u srdce. Tato bolest ho provázela již několik měsíců. Dnes večer byla o něco intenzivnější. Věděl, že se vrací domů ke své nemocné ženě, ale vůbec netušil, co jej zde čeká. Na čele mu vyrazil studený pot.

Obsah Idiny zprávy se mu stále honil hlavou, pořád dokola. Nemohl se na svou práci plně soustředit, což bylo nebezpečné, jak pro něj, tak pro jeho kolegy.


Do domu vešel zadními dveřmi zcela záměrně, nechtěl svým příchodem nikoho vzbudit. Baťoh si odložil hned ve vstupní hale. Své kroky namířil rovnou do ložnice. Byl zvědavý, jak na jeho příjezd Kelli zareaguje. Věděl ale, že Kelli mezi ně hned zase postaví neproniknutelnou zeď, kterou Jae tolik nenáviděl.

Stál už skoro u dveří, když zaslechl, jak Kelli tiše mluví do telefonu francouzsky. Nevěděl proč, ale představoval si, že Kelli bude tak nemocná, že nebude moct ani udržet sluchátko v ruce.

Nedivil by se tomu, kdyby většinu času Kelli strávila telefonováním, protože za posledních šest týdnů byl zcela pracovně vytížen a ona byla sama doma. Jae se však přistihl, že žárlí, protože nevěděl, s kým to hovoří. Mohla to být Giselle nebo nějaká její francouzská kamarádka. Nebo to mohl být úplně někdo jiný, než jak si Jae přál.

Byl stále zoufalejší z toho, že je tím nejposlednějším člověkem, kterého by chtěla Kelli vidět nebo s ním jen mluvit. Už nechtěl dál snášet, že s ním Kelli jednala jako s cizím člověkem. Otevřel potuchu dveře, překročil práh a sáhl na vypínač.

Když se v ložnici rozsvítilo, Tokki překvapením přestala mluvit do sluchátka. Hovořila právě s recepční hotelu. Posadila se na okraj postele a divila se, jak je možné, že Ida vstoupila do pokoje, aniž by předtím zaklepala.


Pak však zahlédla mužskou postavu, která se pomalu blížila k posteli, na které seděla. Tokki zděšením nemohla popadnout dech.

Hlas recepční ve sluchátku sice slyšela, ale vůbec nevnímala, co říká. Jae k ní přistoupil, vzal jí sluchátko z ruky a zadíval se na ní.

"Zavolá vám později." Oznámil stručně do telefonu a zavěsil.

Pozdě si Tokki uvědomila, že jí noční košile sklouzla dolů po rameni a odhalil tak část jejího ňadra, které Jae jistě nepřehlédl. Tokki si rozpačitě upravila košili a všimla si, je její obavy z jeho pohledu Jaeho ranily. Na rtech se Jaemu usadil neveselý úsměv, na kterém se jistě podepsala i únava, která byla patrná z každého kousku jeho tváře.
"Taky jsem rád, že tě vidím." Prohlásil sarkasticky Jae.

Tokki sebou škubla nad jeho jízlivostí.

"Věděl jsem, že už je hodně ztraceno, když jsi neodpovídala na mé dopisy." Začal hořce Jae. "To jsem ještě ani v nejmenším netušil, že se mě i bojíš. Tvá reakce na přivítanou byla to nejposlednější, co bych od milované ženy čekal."
Jaeho zoufalství zbořilo všechna Tokkiina předsevzetí o neprozrazení své osoby a donutilo jí vyjít s pravdou ven. Kelli jí možná za to bude proklínat, ale v tuto chvíli, kdy Jae stál před ní, nebylo jiného řešení. Tokki už ani na chvíli nezaváhala a rozhodla se, že by svému švagrovi nebyla schopná déle lhát.

"Jae…" Tokki bezradně hledala vhodná slova, která jí díky rozrušení nechtěla přijít na mysl. "Já…já nejsem tvá žena."
Jae prudce otočil hlavou na stranu a z boku bylo vidět, jak se mu napjaly svaly ve tváři.


"Aspoň, že jsi upřímná." Odpověděl uštěpačně.

"Ty mě ale nerozumíš." Tokki měla dojem, že je to všechno jen zlý sen. "Já jsem Tokki. Tokki Lee. Jsem Kelliino dvojče."

"Dvojče…"


"Ano. Já vím, že ti Kelli řekla, že má mladší sestru. To je pravda. Já jsem mladší sestra, jenomže jen o pár minut."
Jae se zaposlouchal do Kelliina vysvětlení a měl dojem, že má snad halucinace. Zdůvodnil si to tím, že příliš mnoho nocí probděl, což se zřejmě projevilo na jeho nervové soustavě. Pak ho ale napadlo, že Kelli má horečku a blouzní.

Automaticky natáhl ruku a sáhl jí na čelo. Tokki se od něj odvrátila. Její ucuknutí Jaeho opět vyprovokovalo ke vzteku, protože nesnesl pomyšlení, že se chce jeho manželka vyhnout i jeho doteku. Nemohl uvěřit svým očím. Bylo to pro něj nesnesitelné. Stále ji miloval a toužil po ní. Nejhorší na tom bylo, že věděl, že se jeho city ke své ženě nikdy nezmění.
"Ida mi vzkázala, že máš chřipku. Když tě tady tak vidím, tak je mi jasné, proč se tolik vyděsila, že mi musela dát vědět." Složil si ruce na hrudi. "Ať se tě to líbí nebo ne, jsem rád, že jsem doma. Dneska večer budu u tebe, kdybys náhodou něco potřebovala. Jestliže se ráno budeš cítit lépe, popovídáme si."

"Já nejsem Kelli." Trvala na svém Tokki. Popadla do ruky konec peřiny, kterou si přitáhla až ke krku, jako by se bála Jaeho další reakce. Sama byla bledá jako stěna. "Já jsem Tokki. Kdybys byl trpělivý a nechal si to všechno vysvětlit, mohli bychom hned zavolat do Paříže, kde je teď tvoje Kelli a mohli byste si to vyříkat spolu."

Jae pozorně sledoval ženu, která byla jeho zákonitou manželkou, přitom měl pocit, že je to naprosto cizí člověk. Co se to jenom stalo za tu dobu, co nebyl doma?

"Ty mluvíš z cesty, Kelli."

"To je proto, že nejsem Kelli. Ale jsem Tokki. A to, že mi není dobře není chřipkou, ale tím, že jsem těhotná"

"Co jsi to řekla?" Jaemu poskočilo nad těmi slovy srdce.

"Budu mít dítě. A doktor mi řekl, že vzhledem k tomu, že nemám dobrý krevní tlak, musím ležet v posteli. A to do té doby, než ty nevolnosti přejdou. Kelli mi nabídla, že mohu po dobu, co ona bude v Paříži, kam se vydala za Giselle, být tady u vás. Abych měla čas najít si nějakou práci na doma."

Tokki stále mluvila, stále vysvětlovala, ale Jae jí nevnímal. Slyšel jen jedno a to, že byla těhotná. Stále se z toho nemohl vzpamatovat.

"Proč jsi mi o tom nenapsala?" Jae udělal váhavý krok dopředu k Tokki. "Přece víš, co to pro mě znamená. To mě tolik nenávidíš, že jsi mi to neřekla?"

"Ne, Jae." Zvolala už zoufale Tokki. "Musíš mluvit s Kelli a to hned. Jinak to nepochopíš. Kelli mě totiž ujistila, že ještě dlouhou dobu nebudeš doma, že si proto můžeme vyměnit role. Myslela si, že by to mohla být legrace, až by Jin a Ida zjistili, že jsme dvojčata a oni to nepoznali. Dělávali jsme to, když jsme byly mladší. Nikdy jsme tím nechtěly nikomu ublížit."

"Kdy máš termín porodu?" Jae se k ní naklonil a dožadoval se odpovědi.

"Youngjae, prosím tě. Poslouchej mě chvíli…já nejsem tvá žena!" Tokki se více zakláněla dozadu. "Když jsem se Kelli ptala, jaká asi bude tvoje reakce, kdyby ses nečekaně vrátil domů, odpověděla mi, že by…že by tě to pobavilo."
"Skonči to, Kelli. Chci, abys mi řekla pravdu, a chci jí znát hned teď!" Poručil jí Jae. "To sis na mě všechno vymyslela jenom proto, abys mi dala najevo, jak je ti proti mysli, že se stanu otcem našeho dítěte?"

"Ne, Jae. Všechno, co jsem ti tu řekla je naprostá pravda. Dovol mi, abych zavolala Kelli, protože já už tohle nevydržím." Tokki kroutila hlavou a nevěděla už kudy kam.

"Nikam se volat nebude. Mám lepší nápad. Přesvědčím se sám, jestli mi říkáš pravdu. Prohlédnu si tvé tělo, co říkáš? Jestli jsem tě přivedl do jiného stavu, mohl bych o tom taky sakra něco vědět, nemyslíš?" Prohlásil dravě Jae.
"To nedovolím!" Vykřikla zděšeně Tokki. "Nedotýkej se mě!"

Jaemu se to však vymklo z rukou. Nedbal na její prosby, které ho jen stále více provokovaly. Stáhl jí noční košili z ramen dolů, aby tak odhalil horní část těla a posadil ji zády j čelu postele. Jeho tváře jen hořely, když si prohlížel její tělo, na kterém byly nepatrné změny, způsobené těhotenstvím. Pak své oči pomalu zvedl k jejím očím. Jeho pohled byl naplněn podivně ostrým plamenem.

"Jsi těhotná." Připustil Jae. Povolil stisk svých rukou a pustil jí.

"Jenomže to není tvoje dítě, Jae. To je…" Tokki se rychle oblékla, její tělo se chvělo, jak byla rozhodnuta vyslovit Yonggukovo jméno, ale nakonec od toho upustila, protože se domnívala, že by to tím všechno ještě víc ztížila. "Prostě to není tvoje dítě."

"Kelli! Prosím tě, tohle mi nedělej. Ať už tě trápí cokoliv, můžeme si o tom promluvit. Jen mě prosím tě od sebe neodháněj. Aspoň ne teď. Tolik se mi po tobě stýskalo. Tak dlouho jsem byl pryč." Jeho hlas byl plný lítosti, ale i zloby. Vzal do dlaní její tváře a přiblížil se svými rty k těm jejím.

"Ne, Jae, prosím nedělej to!" Zpanikařila Tokki, jejíž křik utlumil Jae dlouhým polibkem, který v něm vyvolal nesmírnou touhu dotýkat se jí.

Tokki cítila, že klesá do peřiny a věděla, že musí něco udělat dřív, než bude pozdě. Podařilo se jí vložit ruce mezi jejich přibližující se těla, které se k sobě začaly hned tisknout. Tokki Jaeho odstrčila vší silou, kterou v sobě našla. Podařilo se jí vymanit se z jeho obětí ve chvíli nepozornosti a utéct z postele.

"Jae…" Plakala bezradná Tokki a slzy jí stékaly po tvářích. "Budeš toho litovat, jestli se mě dotkneš. Já jsem Tokki!"
"Vezmi do ruky telefon a zavolej do Beau Rivage v Paříži. To je hotel, ve kterém se ubytovala Kelli. Když ses sem před chvílí vplížil, mluvila jsem právě s recepční toho hotelu a prosila jí, aby Kelli vzbudila a já jí mohla přemluvit, aby se hned vrátila domů." Už skoro na Jaeho hystericky křičela.

"Mluví pravdu, Jae." Přerušila je Ida, která stála ve dveřích hned vedle Jina, jejího manžela.

Tokki v tuto chvíli děkovala Bohu, že jí Ida zachránila z bezvýchodné situace.

"Tato žena opravdu není vaše manželka, Jae." Pokračovala stále klidným hlasem Ida. "My jsme s Jinem hned po jejím příjezdu vypozorovali, že tady něco nehraje. Teď už nám to dává smysl."

Ida svůj pohled upřela na Tokki. V Idiných očích nebyly žádné známky obvinění, ale jen zájem a zvědavost.


"Takže vy jste ta mladší sestra? To mě teda podržte." Zamumlala obdivně Ida a jen nad tím kroutila nevěřícně hlavou.

"Už jste někdy v životě viděl takovou neuvěřitelnou podobu, Jae?"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | Web | 14. března 2015 v 15:27 | Reagovat

Jsem zvědavá jak teď bude reagovat Jae a to všechno bude probíhat :-)
Moc se těším a netrpělivě čekám na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama