To nejsem já - 4.Kapitola

21. března 2015 v 20:17 | ~Tokki~ |  To nejsem já [ ON-Going ]


Idina otázka visela ve vzduchu a Jae nebyl schopen na ní odpovědět. Neuvěřitelný…ne, slovo neuvěřitelný bylo nepřesné. Fantastický…ano, to bylo to slovo, které jejich nájemnou podobu vystihovalo. Opravdu byla jejich podoba fantastická.

Kelli svou krásou vždycky všechny ostatní ženy zastínila. Jenomže v tuto chvíli před ním nestála Kelli. Na krásných, dlouhých nohách se pohybovala jiná žena, jejíž zelené oči byly svěžejší než orosená tráva. Byla to první žena, která se svou krásou Kelli vyrovnala. Pro Jaeho znamenala ještě něco víc. Její mateřství její krásu ještě více zdůraznilo a zjemnilo. Jae nenacházel slov obdivu.

Bože… Vášnivě políbil svoji švagrovou. A nechybělo málo a milovali se. Náhle pocítil závrať. Jaemu se nikdy v životě nestalo, aby někoho nenáviděl. Tentokrát začal v sobě nenávist pociťovat. Byla to nenávist vůči jeho manželce, vůči Kelli. Nemohl jí odpustit, že mu provedla takový podraz. A nejen jemu, ale všem, které do své hry vtáhla.

Muž měl přece právo vrátit se domů, do své ložnice, kde na něj nebude čekat nikdo jiný, než jeho manželka. Nemohl přece tušit, že žena, která ležela v jeho manželské posteli, která měla na sobě Kelliinu noční košili a navíc, která byla Kelli k nerozeznání podobná, není Kelli.

Po celý rok ho bez výčitek nechala v nevědomosti a neřekla mu, že má dvojče. Proč se mu tenhle fakt snažila zamlčet? A proč je Tokki nikdy nepřijela navštívit? A proč jim nepřišla na svatbu?


Youngjae vyrůstal jako jedináček a dal by vše, co měl, kdyby mohl mít bratra nebo sestru. Nemohl proto pochopit, proč Kelli svou sestru zapřela.

Mnoho toho o dvojčatech nevěděl. Bylo mu jen známo, že jsou na sobě mimořádně citově závislá. Jak se tedy mohlo stát, že u Kelli a Tokki citová závislost nebyla? Usuzoval jen z toho, čeho byl svědkem. Kelliin žert Jaeho nepobavil. Musel by pobavit jedině blázna. Jae se zatím jako blázen necítil.

Nikdy před tím by se nezachoval tak hrubě, aby ženu k něčemu nutil. Nezachoval by se tak nikdy k žádné ženě, natož pak ke své manželce. Tvrdě odsuzoval muže, kteří se takových hrubostí k ženám dopouštějí. Svým polibkem chtěl dosáhnout jen toho, aby ve své manželce probudil vášeň.

Během krátké chvíle, kdy se domníval, že se stane otcem, pocítil v sobě něco, co doposud nepoznal. Najednou měl dojem, že musí Kelli chránit, aby v něm cítila oporu, aby se mohla spolehnout, že se dokáže o nově založenou rodinu postarat. Chtěl jí dokázat, že jí celým svým srdcem stále miluje.

Ze snění ho vyrušilo zabouchnutí dveří. Uvědomil si, že je se svou švagrovou opět o samotě. Ida s Jinem usoudili, že bude lepší, když se z pokoje v tichosti vytratí. Youngjae si nervózně prohrábl vlasy. Byl si moc dobře vědom, že ruku v ruce se v jeho nitru setkávají pocity zklamání spolu s bolestí. Nebyl tím šťastným, kdo se měl stát otcem a svou manželku měl v Paříži, místo aby byla u něj. Pochopil, že jeho manželství s Kelli je nenávratně ztracené.


Kelli odjela za Giselle. Odjela sama. Odjela bez něho. To byla pro něj poslední kapka, kterou jeho pohár trpělivosti přetekl. I když si všechno rozumně vysvětlil, nechtěl tomu stále věřit. Tolik nocí probděl a snažil se najít odpovědi na záhadné chování svojí manželky.

"Tohle je tvůj dům, tvá ložnice." Promluvila Tokki a připomněla mu tím svojí přítomnost. "Nemám právo tady zůstávat. Obléknu se a za chvíli budu moct odtud vyrazit pryč. Požádám Jina, jestli by mě odvezl do města, kde přespím v hotelu a zítra se vrátím do Soulu. Jen o jedno tě Jae prosím. Dohodněme se, že na všechno, co se tady stalo, zapomeneme."

"Na to se zapomenout nedá!" Rozezlil se na ní Jae a s uspokojením zahlédl, jak sebou Tokki polekaně trhla. "Dny Kelliiných a tvých intrik skončily. Skončily i dny, kdy jsem si namlouval, že se dá všechno do pořádku. Přerušil jsem svou práci, protože jsem si myslel, že mě má žena potřebuje. Místo toho jsem obětí nechutného žertu. A až se konečně spojíš se svou povedenou sestřičkou, vyřiď jí, že jsem se vrátil ke své práci, ze které se domů dostanu tak za měsíc. Do té doby jí žádám, aby si sbalila svoje věci a navždycky opustila můj ranč. Její právní zástupce bude jistě vědět, kde má najít toho mého."

Jae viděl, jak Tokki stále kroutí hlavou a jak se její svěží půvab z bledého a smutného obličeje vytrácí. Chtěl přestat s káráním, ale nemohl se nějak zastavit. Jeho bolest byla silnější než on.

"A co se týká tebe, má milovaná švagrová, ty si tady zůstaň, jak dlouho chceš. Klidně se oblékej do Kelliiných šatů, když ti to udělá dobře. Já jen lituju toho drobečka, kterého nosíš v sobě. Jistě mu budeš příkladnou matkou."



Youngjae opustil dům v tichosti, jako když do něj vstoupil. Během několika minut Tokki zaslechla zvuk motoru Jaeho auta v zadní části ranče. Postavila se k oknu, setrvala u něj tak dlouho, dokud Jae nebyl z doslechu. Jae odjel.

První, k čemu se Tokki odhodlala, bylo okamžité spojení s Kelli. K jejímu zklamání se však na druhém konci aparátu ozval zcela jiný hlas, než který čekala. Když se Tokki zmínila, že potřebuje hovořit s paní Kelli Yoo, recepční jí řekla, že tu pro ni má vzkaz.


Tokki přidržela sluchátko pevněji a vyčkávala. Až se Kelli dozví, co se dneska večer na ranči stalo, bude nešťastná. Ale Tokki souhlasila s Jaem, lžím se musel udělat rázný konec.

"Madam? Jste tam ještě?" Optala se recepční.

"Ano…" Odpověděla Tokki.

"Já vám ten vzkaz přečtu…


Spojila jsem se s Giselle prostřednictvím jednoho přítele, který nám dojednal schůzku zde v hotelu. Paul nedělá žádné problémy, protože o tom neví. Všechno probíhá hladce, nemusíš si dělat starosti. Teď nebudu nějakou dobu v hotelu, protože budu pobývat u Giselle na odlehlém místě, kde budeme promýšlet plán, jak se bude moci rozejít s Paulem. Spojím se s tebou později. Dávej na sebe pozor. Nezapomínej na správnou výživu. Uvědom si, že teď jíš za dva. Měj se. Romulus."


Dobré zprávy o Giselle nebrala Tokki ani pořádně na vědomí. Věděla, že je nutné, aby se Kelli co nejdříve vrátila domů a vyhledala Jaeho dřív, než Jae dá právníkovi souhlas k podání žádosti o rozvod.

"A prosím vás, nenechala mi tam nějakou adresu nebo telefonní číslo?" Zajímala se Tokki.

"Ne, madam. Bohužel…"

"To je opravdu bohužel. Děkuju." Posteskla si Tokki, položila sluchátko, zhroutila se na postel a rozplakala se.

"Tokki?" Oslovila jí Ida, která stála ve dveřích. Tokki k ní pozvedla hlavu. "Můžu dál?"

"Jistě." Tokki se posadila na kraj postele.

Otřela si oči od slz a poupravila si vlasy tím, že si je odhrnula z čela. Ida přistoupila k posteli a přisunula si k ní židli. Naklonila se k ní dopředu a položila jí ruce na kolena.

"Vím, jak vám teď je, Tokki." Řekla upřímně Ida. "Za celých deset let, co u Youngjaeho pracuju, jsem ho neviděla tak rozčíleného. Na druhou stranu ho znám už natolik dobře, že vím, že ho ten vztek brzo přejde. On se na nikoho nedokáže dlouho zlobit."

"Snad." Hlesla Tokki.

"Bylo toho na něj asi moc najednou, víte?" Chlácholila jí Ida.

"Ba ne, má naprosté právo mě nenávidět a odsoudit, Ido. Jediné, co však nesnesu je, aby se kvůli tomu rozešel s Kelli. Ona ho má moc ráda."

"A to víte jistě?"

"Ano!"

"Pokud by tomu tak opravdu bylo, tak proč ho tedy tolik měsíců odmítala? Proč s ním prakticky nekomunikovala? Milovala ho, to ano. Aspoň ze začátku. Jenomže pak se v ní něco zlomilo a přes noc se změnila k nepoznání. Nikdo z nás nechápal, co se stalo. Zlomila Jaemu srdce."

"To nemohlo být jen tak samo sebou…" Povyskočila údivem na posteli Tokki.

"Co tím chcete říct?"

"Já vlastně ani nevím. Jen jsem si jistá, že to neudělala úmyslně. Vždycky jsme si všechno říkaly, pokud jsme si něco neřekly, tak jsme o tom stejně věděly, jako bysme si četly myšlenky. Jenomže tentokrát naše intuice zklamaly. Kelli před náma něco skrývá. A co mě děsí nejvíc, že i přede mnou." Tokki se na chvíli odmlčela. "To byl totiž asi ten podstatný důvod, proč mi navrhla, že si budeme jen telefonovat a to pouze jednou za měsíc. Nechtěla dopustit, abych častějším kontaktem dokázala vyčíst její myšlenky. Mělo mi to dojít hned. Mám o ní strach, Ido."

"Tokki, vaše slova mě děsí." Zvážněla Ida. Strach a obavy jí donutily vstát ze židle. Nemohla v této situaci nečinně sedět.

"Já mám strach, že se nebude jednat o krátkodobou věc. Kdy jste si všimla první změny?"

Ida se zamyslela. "Tak šest sedm týdnů poté, co se vrátili ze svatební cesty. Vzpomínám si na to dobře, protože Jae tehdy chtěl oslavit dva měsíce jejich společného života. Je už takový. Kdyby to bylo možné, slavil by snad každý den. Požádal mě tenkrát, abych jim připravila slavnostní večeři. V té době byla Kelli na nákupech ve městě. Ten den se však z města domů nevrátila. Okolo desáté hodiny večer nám telefonovala, že se setkala s kamarádkou, se kterou se dlouho neviděla. A že se rozhodla u ní přespat. Sdělila nám, že se vrátí až následující den večer. Výraz, který jsem zahlédla na Jaeho tváři, mi z paměti nikdy nevymizí. "

"Kdo byla ta její kamarádka?"

"Jmenuje se Lina Choi. Jae jí volal několik dní potom, co se to stalo. Lina Jaemu řekla, že si spolu užily krásný večer, a že Kelli hned po snídani někam pospíchala. Jenomže Kelli se tehdy vrátila až večer. Jae si spočítal, že mu tak nesouhlasí čtrnáctihodinový časový rozdíl. Kelli nám neřekla, co v té době dělala a my jsme neměli odvahu se na to zeptat."
"Něco se tedy muselo stát v době mezi jejím odchodem do města a tím telefonátem, kdy Jaemu řekla, že nepřijde domů. Možná… " Tokki se zarazila, než dořekla svou myšlenku.

"Zbledla jste jako stěna." Polekala se Ida.

Tokki zaťala ruce v pěst. Najednou pocítila žaludeční nevolnost a musela rychle běžet na záchod. Tentokrát její nevolnosti nebraly konce.

"Jak to, že vám teď není dobře? Myslela jsem, že v tomto stavu trpíte jen ranními nevolnostmi." Dělala si stále starosti Ida.

Tokki byla celá zesláblá a musela se opřít o stěnu. Snažila se neplakat. "Já nevím, co se to děje. Ale cítím, že je s Kelli něco špatně. Není samo sebou, že mi navrhla, abych se za ní vydávala. Vypadá to, že má nějaký malér."
"Jaký?" Zeptala se vyplašeně Ida.

"Tak to nemám tušení." Konstatovala bezradně Tokki. "Jsem hloupá. A zlobím se sama na sebe. Mělo mě to napadnout hned, jak mi navrhla, abych jí tady vlastně zastupovala. Jak je možné, že jsem jí na to naletěla?"

"Protože máte sama se sebou spoustu starostí." Chlácholivě ji poplácala po rameni Ida.

"A navíc…" nechápavě zavrtěla hlavou Tokki. "Byla rozhodnutá, že navštíví Giselle, ale přitom se ani slovem nezmínila Jaemu. Prý, aby ho to zbytečně nerozzlobilo."

"Kdyby ta návštěva u Giselle byla pro ní tak moc důležitá, jistě by požádala Jaeho, aby přerušil svou práci a odjel tam s ní. Jae by pro Kelli udělal první poslední." Ida byla zmatená a lámala si nad tím vším hlavu.

"Já vím. Uvědomila jsem si to dneska večer." Zašeptala Tokki a divila se, jak je možné, že se Kelli otočila k Jaemu zády. Nedávalo jí to vůbec žádný smysl. A to byl také hlavní důvod, proč měla o svou sestru tak velký strach. "Ido…tím, že tady nad tím budeme přemýšlet, nic nevyřešíme a ničemu nepomůžeme. Jedinou věc, kterou můžeme udělat je, že najdeme Jaeho a musíme ho přesvědčit, aby si pro Kelli dojel. Něco se s ní děje. Něco, co před námi všemi tají. Já to cítím. Kde bych mohla Jaeho najít?"

"Má ještě srub u jezera. Tam chodí vždycky, když chce být sám. Myslím, že v něm přespí do rána a pak pojede do města, odkud zase odletí do práce."

"Má tam telefon?"

"Nemá, ale Jin by tam pro něj mohl zajet, jestli chcete." Nabídla jí Ida.

"Pojedu tam pro něj s Jinem. Poproste ho tedy, aby připravil auto. Já se zatím dám dohromady a přijdu za ním na dvůr."


"Pojedu s vámi taky. Jae na tom bude psychicky hodně špatně a je dost pravděpodobné, že by se mohl chovat nepříčetně." Rozhodla Ida.

Zanedlouho byla Tokki oblečená do věcí, které našla v Kelliině šatníku. Vyběhla na dvůr, kde ji ovanul svěží noční vzduch.

"Prosím, Jine, pospěšte si." Pobídla netrpělivě Tokki Jina.

Jin se ihned rozjel a směřoval lesní cestou k jezeru, jak nejrychleji to šlo. Jin znal cestu ke srubu snad z paměti, protože mu v rychlé a bezpečném dosažení cíle nezabránila ani pozdní noční hodina a velká tma.

Okolí kolem srubu bylo hustě zalesněné. Jin zaparkoval hned vedle Jaeho džípu. Tokki nedočkavě vyskočila z auta, ještě než Jin stačil vypnout motor. Vykřikla Jaeho jméno, nečekala na ostatní a běžela ke dveřím srubu. Ulevilo se jí, když zjistila, že dveře jdou otevřené.


"Co se sakra děje?" Jae se jí postavil do cesty přímo ve dveřích, aby jí zabránil vstoupit.

Tokki už tentokrát nebyla jeho zlobou překvapená a ani vyděšená. Její strach o Kelli byl důležitější a silnější než strach z Jaeho vzteku. Z jeho dechu byl cítit alkohol. Díky bohu, se nestihl zpít do němoty.

"Neptej se mě, jak jsem na to přišla, ale vím, že Kelli má problémy." Vyhrkla ze sebe rychle Tokki. "Pojď a vrať se semnou na ranč, odkud můžeme telefonovat. Využij svých kontaktů u policie a požádej je, aby se spojili s policií v Paříži, které by začali pátrat po Kelli a Giselle. "

"Co to ksakru zase plácáš? Přestaň laskavě strkat nos do věcí, do kterých ti nic není." Vynadal jí Jae. "A vůbec…jak vidíš, tak tvá sestřička o mě nestojí. Tak se kliď z mého života i ty!" Neovladatelně zuřil. Mačkal jí rukama bolestivě do ramen a pak jí od sebe odstrčil. Tokki se nenechala odradit.

"A to je právě ono. O to jí zřejmě jde. Chce v tobě vyvolat pocit, že o tebe nestojí, ale ve skutečnosti to bude určitě jinak. Já to vím! A nemáme čas se tady o tom hádat!" Přesvědčovala ho Tokki napůl v slzách. Nakonec to nevydržela a rozplakala se. "Jestli o Kelli opravdu stojíš, tak se semnou vrať na ranč dřív, než bude pozdě!"

"Co myslíš tím, než bude pozdě?" Jae se na Tokki dlouze zahleděl.

"Ty sám víš nejlíp, jak se v poslední době Kelli chovala. To není samo sebou…" Snažila se ho přivést k rozumu. "Copak jsi slepý? Nedomyslel sis, že to všechno nemůže být jen tak? Mysli! Kelli vědomě od sebe odháněla jak tebe, tak i mě. Bránila se styku se dvěma lidmi, kteří pro ni znamenají nejvíc, které nadevše miluje. A to je jen začátek. A my zatím nic dalšího nevíme…"

Jae zavrtěl hlavou a zvážněl. Tokki začala věřit tomu, že má vyhráno a Jaeho tím přesvědčila.

"Musíš mi věřit, protože jako dvojče můžu sázet na instinkty a na pocity. Máme s Kelli schopnost odhadnout myšlenky toho druhého, pokud jsme si nablízku. Ona se ode mě záměrně distancovala, abych nepřišla na její problém."

Vysvětlovala Tokki. "Pamatuju si, jak jsme u srdce cítily zvláštní bolest, když se některé z nás něco stalo. Dva dny před tím, než naše maminka zemřela, jsme měly stejné sny. Jsme schopny odhadnout pocity té druhé i na velkou dálku, ale musíme před tím nějakou dobu s tou druhou si být nablízku. A proto ti říkám, že jestli se Kelli k tobě otočila zády, bylo to jenom proto, že to byl její záměr."

"Zkus nemluvit v hádankách." Dožadoval se konkrétních důkazů Jae.

"To bych moc ráda, ale jediné, co jsem ti zatím schopná říct je to, že nás oba cíleně zmanipulovala za nějakým účelem. Ten ale samozřejmě neznám. Kdybych ho znala, tak už bych tu dávno nestála a sehnala si první spojení do Paříže. A je zřejmé i to, že tě schválně neodrazovala z dlouhodobé práce mimo domov. A je mi už teď jasné, proč mě sem nikdy nepozvala na návštěvu. Chtěla být se svým problémem sama." Tokki se z nevysvětlitelného důvodu zachvěla.

"Z toho, co mi tu stále opakuješ, usuzuju, že mi chceš naznačit, že je zřejmě ohrožen její život. "

"I to je možné. Musíme vycházet z toho, co víme. Odjela za Giselle navzdory tvému varování. Za další…odjela beze mě. A tak se nabízí otázka, jestli v tom náhodou nemá prsty Paul." Zdůvodnila si to Tokki.

"Ty máš dojem, že by jí Paul mohl třeba vydírat?" Zeptal se zamyšleně.

"To opravdu nevím. Ida mi prozradila, že ta změna Kelliina chování nastala v den, kdy zůstala přes noc u kamarádky. Je dost možné, že se v té době snažila s Giselle spojit. Nebo dokonce Paul věděl, kde jí může telefonicky zastihnout a třeba jí i mohl začít vydírat." Těžce polkla.

"To jsou všechno reálné úvahy. Neber prosím Tokkiina slova na lehkou váhu." Přispěl svým konstatováním Jin.
Jae svůj pohled zaměřil nejprve na Jina a pak na Idu. "A vy jí taky věříte?"

Ida pomalu přikývla, když jí Jae oslovil. "Kelli se nám změnila před očima z milující manželky na cizí osobu. Takovou změnu muselo způsobit něco katastrofálního. Snad jen zemětřesení by mě vyděsilo víc."

"Vždycky jsi pro ní byl na světě vším, Jae." Zašpitla Tokki a oči se jí zalily slzami. "Já ji znám. Vím přesně, jaký je její způsob myšlení. To, že nás od sebe odháněla, má jistě hodně vážnou příčinu. Dělala to jen proto, aby měla prostor a čas poprat se s něčím, co jí tolik trápí. S něčím, co se nám neodváží říct…"

S Jaem byla stále těžká řeč. V jeho obličeji a dokonce i po celém těle bylo patrné napětí, které ho činilo starším.
"Youngjae…" Oslovila ho Tokki a položila mu ruku na rameno. "Prosím, udělej všechno, co bude ve tvé moci a dostaň Kelli zpět sem. Pro mě nechala v hotelu vzkaz, že se bez problémů setkala s Giselle a že je všechno v pořádku. Já jí ale nevěřím. Mam tušení, že to bude všechno jinak. Cítím, že nás potřebuje a že doufá, že se za ní vypravíme."

"Přiznej si, že jí máš stále moc rád a já vím, že ona tebe taky." Domlouvala mu trpělivě a zdálo se, že ho její slova trochu přesvědčila. "Musíme si uvědomit, že zatímco se tady snažíme přijít na kloub jejímu podivnému chování, ztrácíme tím drahocenný čas."

Tokki se neodvážila Jaemu říct, že má zlé tušení a že cítí, že se jim Kelli stále více vzdaluje. Youngjae neodpovídal. Tokki z jeho mlčení usoudila, že ho ani tentokrát nepřesvědčila a proto se rozběhla ven k Jinovu autu a nasedla do něj. Jin a Ida jí následovali a všichni tří odjeli zpět na ranč. Cestou se Tokki rozhodla, že se hned pustí do telefonování a bude se snažit spojit s francouzskými úřady.

Když po čtvrthodinové jízdě vystupovala na dvoře z auta, zaslechla zvuk motoru dalšího auta. Znamenalo to tedy, že Jaeho nakonec přesvědčila a on se vydal za nimi zpět na ranč.


Ida zavedla Tokki do Jaeho pracovny, kde mohla v klidu telefonovat a vyjednávat. Jaeho pracovna byla kromě telefonu vybavena i počítačem. U krbu stála obrovská knihovna. Rozhlédla se po místnosti a v každém kousku nábytku viděla sestřin rukopis. Do každého kousku nábytku vdechla Kelli svůj vkus. Vínově červené čalounění, doplněné světle zelenými polštáři bylo elegantně doplněno světlým kobercem s nepatrným melírem. Závěsy, lampa a ostatní doplňky ladily s oběma převládajícíma barvama. Tokki se v této místnosti cítila velmi příjemně.

Po chvíli do své pracovny vstoupil i Jae, doprovázený Jinem. Rázným krokem přistoupil k telefonu a položil ruku na sluchátko, které ale hned nezvedl.

"To, co jsi říkala, by taky nemusela být pravda. Co když tehdy v Uijeongbu potkala nějakého jiného muže?" Optal se Jae podezíravě.

"Jak by ti mohla být nevěrná? Vždyť myslela jen na tebe!" Tokki bolestně zavřela oči. Nebylo divu, že se Jae choval nepříčetně. Celou dobu zřejmě podezíral Kelli z nevěry.

"Co mi to tu chceš namluvit? Deset měsíců jsem trpěl její chladností. Jak mi dokážeš, že jí teď nekryješ?" Jae zatnul zuby.

"Nijak…" Odpověděla po pravdě Tokki a napětí mezi ní a Jaem vzrostlo.

"Co když tě tvé instinkty klamou?" Zeptal se po chvíli Jae se zlobou v očích a opovržením v hlase.

"Děkovala bych Bohu, kdyby to tak bylo. A kdyby tomu tak opravdu bylo, Kelli by to musela vysvětlit nám všem. Toť vše…"

"Dej mi číslo na Giselle domů a číslo do toho hotelu v Paříži." Popostrčil Jae papír a tužku na kraj pracovního stolu.
Za jiných okolností by Tokki tón jeho hlasu urazil, ale protože věděla, že musí svojí sestře pomoci, přenesla se přes to. Přiběhla ke stolu a na přisunutý papír napsala pouze první telefonní číslo.


"To je číslo ke Giselle domů. To znám zpaměti. Ale pro to druhé budu muset doběhnout do ložnice."

Když se vrátila zpět do pracovny i s číslem, Jae už telefonoval. Po několika minutách se otočil na Tokki a dlaní zakryl dolní část sluchátka.


"Popiš mi vaši nevlastní matku. Jak vypadá?"

"Je asi sto šedesát centimetrů vysoká a váží asi padesát šest kilo. Má krátké černé vlasy a má mandlově hnědé oči. Chodí moderně oblékaná. S Kelli tvrdíme, že není krásná, ale je atraktivní. Je celkově drobná. Je to typická Francouzska."

Youngjae zopakoval Tokkiin popis do telefonu člověku, se kterým právě hovořil. Po krátkém rozhovoru Jae ukončil hovor a zavěsil. Vstal a vypadal velice ustaraně.

"Myslíš, že nám zavolá ještě dneska zpátky?" Optala se zvědavě Tokki.

Jae dlouho neodpovídal. Pak pohlédl Tokki do očí.


"Ne…"

Jeho strohá odpověď Tokki rozlítostnila. Věděla, že dneska v noci už nezamhouří oči. Sklonila hlavu a než stačila Jaemu říct, že si půjde lehnout do pokoje pro hosty, Jae ji v myšlenkách předběhl.

"Běž klidně spát do mojí ložnice, ve které ses už zabydlela. Já se vyspím tady. Vždycky, když řeším nějaký případ, jsem zvyklý spát ve své pracovně.


Tokki odešla do ložnice, kde se ze svého trápení vyplakala, aniž by jí někdo slyšel."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | Web | 22. března 2015 v 13:35 | Reagovat

Jsem zvědavá jak to všechno dopadne :-)

2 ~Tokki~ ~Tokki~ | Web | 22. března 2015 v 14:12 | Reagovat

[1]: Tak to nejsi sama...jsem u desátý kapitoly....a pořád jsem napnutá jak struna....XDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama