To nejsem já - 5.Kapitola

28. března 2015 v 19:12 | ~Tokki~ |  To nejsem já [ ON-Going ]


"Dobré ráno, Guku."

Yongguk scházel ze schodů a na pozdrav služebné jen pokýval hlavou.


"Dobré ráno. Jste dnes nějak brzo vzhůru."

"Záměrně jsem si přivstala, aby na jedenáctou bylo všechno vzorně nachystané pro paní Daren a její přátele."

"Vy jste spolu s ostatním služebnictvem k nezaplacení. Vždycky jste se o všechno tak vzorně starala a vím, že to mnohokrát nebylo jednoduché." Usmál se na ní Yongguk.

"Děkuju za uznání. Daren mě poprosila, abych vám vyřídila, že je teď na zahradě a dohlíží na řezání květin. A snídani již máte nachystanou v salónku."

"To je moc milé, ale nějak nemám chuť k jídlu."

"Vždyť nesnídáte už od té doby, co jste se vrátil z Paříže. A to jsou už dva týdny. Vždycky, když jste jako malý nechtěl jíst, znamenalo to, že jste buď nemocný, nebo nešťastný. Nebo obojí najednou." Starší služka přestala aranžovat květiny, vyčítavě pohlédla na Yongguka a dala si ruce v bok.


"Jenže už dávno nejsem malý. A když už to musíte vědět, tak vám oznamuju, že mám žaludeční vřed. Proto nemám po ránu chuť k jídlu." Což byla bohužel pravda.

Poslední schůzka s Tokki ho poznamenala a podepsala se na jeho zhoršeném zdraví. Nejen že mu Tokki naznačila, že je mezi nimi konec, ale také to, že ví i o jeho dalších záletech. Hrůza…

"Proboha!" Zvolala služka zděšeně. "A máte to. Vždycky jsem vám říkala, že si toho na sebe berete moc. Příliš mnoho času věnujete práci. Pracujete dlouho do noci, na dovolenou jste si nevyjel ani nepamatuju. Od té doby, co vám zemřela matka, jste nikde nebyl. Jediné, co teď potřebujete, je udělat si delší prázdniny a zapomenout na všechny starosti. Vezměte Daren a maličkou a odjeďte spolu na dovolenou."

Postarší služka Yongguka milovala od jeho narození. V dětství mu byla velmi starostlivou chůvou. Ale zmínka o smrti jeho předrahé matky mu připomněla velkou lež, kterou se dopustil na Tokki. Sám se touto lží užíral od samého začátku. Jistě mu přispěla k vývoji jeho žaludečního vředu.

"Budu o tom přemýšlet." Vyčkával Guk. "Ale Daren o tom zatím nic neříkejte. Kdyby se dozvěděla, že mám vředy, hned by mě začala honit po doktorech a dělala by si tak o mě zbytečné starosti."

"Nikdy bych Daren neřekla nic, co by jí mohlo ublížit." Bránila se služka.

"To já vím a jsem vám za to moc vděčný. Takže, až vy budete potřebovat pomoc, v klidu se obraťte na mě. Velice rád vám pomůžu."

"Vy jste vždycky byl tak hodný člověk, Gukie." Její tmavé oči se zalily slzami. "To se málokdy vidí, aby se muž tak pečlivě staral o svou rodinu a děti. Znám jeden případ, kdy manžel opustil svoji ženu, když byla upoutána na invalidní vozík. A za to, že vy jste to neudělal, vás Daren tolik zbožňuje."

Yongguk zamumlal poděkování a odvrátil svůj bolestný pohled. Najednou pocítil bolest v žaludku. Věděl, že platí za své provinění.

Po porodu jejich holčičky, začala mít Daren problémy s páteří. Yonggukovi mohlo utrhnout srdce, když se dozvěděl, že osoba, kterou nade vše miluje, začíná být nemohoucí. Netrvalo dlouho a hromada léků, které musela Daren brát na ztišení bolestí, přinesla další trápení. Daren se s Yonggukem už nemohla milovat. Od té doby uplynul již rok. Jeden celý rok. Po celou tu dobu se večer pokaždé pouze políbili, objali se a Yongguk se věnoval práci. Před tři čtvrtě rokem Guk pochopil, že bude lepší, když budou spát odděleně.

Než se objevila Tokki, nikdy ho nenapadlo navázat známost s jinou ženou. Tokki Yongguka okouzlila natolik, že nedokázal své pocity skrýt. Jakmile si vymyslel lež o své žijící matce, věděl hned, že jestli pravda vyjde najevo, Tokki ho opustí.
Tokki věřila, že je rozvedený. Věřila, že miluje své děti a svou matku nade vše. Yongguk byl přesvědčený, že kdyby Tokki znala pravdu, začala by jím pohrdat. Využil její nevinnosti a snížil se k tak k podlému činu. Na druhou stranu Tokki doopravdy miloval. Až do jejich posledního setkání byl rozhodnutý, že požádá Daren o rozvod.

Když jeho vztah s Tokki dopadl tak, jak dopadl a Tokki se s ním rozešla, utěšoval se tím, že to nakonec všechno skončilo nejlépe, jak mohlo. Kdyby se Tokki dozvěděla, že je ženatý, stejně by se s ním rozešla. A navíc by odhalení jejich vztahu nejvíc ranilo Daren.

Ale Tokki mu tím rozchodem zlomila srdce. Místo aby se uzdravoval, tak cítil, jak každým dnem chřadne. Až si z toho vytvořil ten protivný žaludeční vřed.


"Prosím, řekněte Daren, že jdu do kanceláře, ale že se brzo vrátím domů. A řekněte jí, že bych s ní rád poobědval na terase."

"To moc ráda vyřídím."

"Jun mi náhodou nevolal?"

"Ne. Myslela jsem, že má teď svou zaslouženou měsíční dovolenou?" Připomněla mu služka.

"No to ano, ale jeho dobrým zvykem je to, že se během své dovolené několikrát ozve."

"Vy ho zničíte stejně, jako ničíte sám sebe. U něj se taky nepamatuju, kdy si šel naposledy posedět někam s kamarády. Vy byste si to měl čas od času taky dopřát!" Znechuceně zaúpěla.

"A nikdo jiný nevolal?" Zajímal se díl Guk a její varovnou poznámku zcela ignoroval.

"Ne. Vlastně ano…" Zamyslela se. "Asi před dvěma týdny volala nějaká mladá žena, která mluvila francouzsky."

Francouzsky? Že by to mohla být Tokki, z toho Yongguka zamrazilo. Ale to nebylo možné, protože jediný, kdo měl číslo k němu domů, byl právě Junhong, jeho tajemník. A ten by ho bez jeho svolení nikomu nedal.

"Řekla jsem jí, že tady momentálně nejste, ale že bych jí mohla dát k telefonu Daren, která byla v tu dobu na zahradě s vaší dcerou. Ta žena si myslela, že Daren je vaše matka. Vyvedla jsem jí z omylu a řekla jsem jí, že se jedná o vaši manželku. Když to uslyšela, hned zavěsila. Takže jsem se domnívala, že jde o omyl." Služka dál pokračovala, aniž by si všimla, jak Guk napjatě čeká na její další vysvětlení.

Tokki mu volala domů. Najednou ten zlý sen, co prožíval v hotelu při posledním setkání s Tokki, dával smysl. Proto se s ním Tokki tak krutě rozešla. Proto ho odmítla a poslala ho domů za matkou. Tedy všechno, co mu navyprávěla, byla lež. Stejně krutá lež, jakou použil on sám vůči ní.

"Nejspíš máte pravdu. Musel to být omyl. Vždyť v telefonním seznamu je Bangových víc." Celým tělem mu projelo zlověstné mrazení. Ze špatného svědomí jej ještě více rozbolel žaludek. Ale snažil se to na sobě nedat znát.
Tím se také vysvětlovalo, proč si u něj Junhong zažádal o tak dlouhou dovolenou. Nikdy předtím to neudělal. Konečně se mu podařilo záhadu objasnit. A nasvědčovalo tomu i to, že Junhong o sobě ještě nedal vědět.

"Jestli se Junhong během následujících tří týdnů ozve, přikažte mu, aby mi okamžitě zavolal do kanceláře. Musím s ním nutně mluvit." V Yonggukovi se začal hromadit vztek, který u něj nebyl obvyklý.



"Uvolněte se paní Yoo. Za chvíli jsem zpátky a změřím vám tlak."

"Já…já nejsem paní Yoo. Já jsem její dvojče, Tokki Lee." Opravila zdravotní sestru Tokki. Sestřička jen přikývla a Tokki ji sledovala pláčem opuchlýma očima, jak odchází z kabinky.

Uvolnit se? Cožpak to šlo? To, že Tokki neměla žádné zprávy o Kelli a Giselle, jí jen ztěžovalo její zdravotní stav. Každým dnem se její trápení stále více projevovalo v jejím obličeji. Tokki se musela opřít o zeď, protože cítila, že se jí začíná točit hlava. Youngjae si z tohoto důvodu zažádal o několik dní volna a zavezl Tokki do místní nemocnice.

Blížil se konec srpna. Od poloviny července žila Tokki na Jaeho ranči. Spala v jeho ložnici a byla rozmazlována Idou a Jinem.

I když se Jae k Tokki choval slušně, nepřipustil, aby se pokusila si ho usmířit. Tokki věděla, že Jae všechno kolem záhadného zmizení Kelli snáší jen proto, že mu Tokki tolik připomínala Kelli. Cítila se jako vetřelec, což její pocit viny ještě více zhoršilo. Chtěla se přestěhovat do hotelu, ale Jae o tom nechtěl ani slyšet.

Neudělala jediný krok, aby si nevzpomněla, co se děje s Kelli. Ani nevycházela ven. Věděla, že Jae má podobné myšlenky. Žili vedle sebe jako pes a kočka, tedy v neustálém stresu a napětí.

"Sestra říkala, že máš tlak 140 na 90. Je to víc, než když jsi odjížděla ze Soulu?" Přistoupil k ní Jae blíž.

"Trochu…" Tokki však na tyto malé změny nedbala, protože měla hlavu plnou starostí o Kelli.

"Nedá se nic dělat, budu tě muset ještě vzít na gynekologicko-porodnickou ambulanci. Zajedeme tam hned a tam se na tebe podívají."

"Já nepotřebuju žádné vyšetření!" Z koutku jejích očí ukáply slzy.

"Ale sestřička je jiného názoru." Domlouval jí Jae.

"Já nikam nechci!!!" Zakřičela Tokki a sedla si na židli. Všechno Kelliino oblečení jí začínalo být těsné. Co nejdříve by měla navštívit nějaký obchod, kde si nakoupila oblečení pro nastávající maminky. "Objednám se na vyšetření, ale až později…"

"Až budeme mít nějaké zprávy o Kelli, že?" Napověděl jí Jae rozzlobeně. "Že mám pravdu? Copak jsi už zapomněla, co nám řekli z francouzské bezpečnosti?"

"Nezapomněla." Tokki se třásl hlas.


Čekání na zprávy o Kelli trápilo oba dva stejně. Po Kelli a Giselle se slehla zem. Když francouzská policie navštívila Paula, tak jim přísahal, že vůbec nic neví. Že jeho manželka odešla před šesti týdny do pekařství, co je hnedka za rohem a od té doby jí pohřešuje.

"Je dost pravděpodobné, že našly nějaký úkryt, o kterém Paul vůbec nemusí vědět. Docela bych věřila tomu, že to je místo, kde není ani telefon." Dohadovala se Tokki.

Moc dobře věděla, na co teď Jae myslel. Stále podezíral Kelli, že mu odešla s jiným mužem. Kdyby Tokki Kelli tak dobře neznala, jistě by jí to taky napadlo. Ale protože jí znala jako sama sebe, její původní podezření, že Kelli bojuje s nějakými vážnými problémy, stále více narůstalo.


Tokki si musela přiznat, že všechny děsivé představy, co má, tak je Jaemu nesdělovala jen proto, že se bála, že jakmile by je řekla nahlas, staly by se skutečností.

"Moc se omlouvám, ale musíme ten tlak změřit ještě jednou." Řekla jim sestřička, když znovu přišla do kabinky.
Zatím co sestra umístila Tokki manžetu tlakoměru nad loket a nafoukla jí, Jae se postavil tak, aby viděl na číselník. Jeho nehybnost Tokki znervózňovala. Kdyby je pozoroval někdo nezaujatý, nabyl by dojmu, že Jae je starostlivý otec a manžel. Poprvé po velmi dlouhé době si Tokki vzpomněla na Yongguka. Zajímalo by jí, jestli by byl Yongguk stejně starostlivý, jako teď Jae.

"Je to stále 140 na 90." Oznámil Jae nahlas.

"Chtěla jsem se jen ujistit, jestli jsem se poprvé náhodou nespletla. Víte, říkala jsem tady vašemu švagrovi, že tak mladá žena jako jste vy, vašeho vzrůstu a štíhlé postavy by neměla mít tak vysoký tlak. Nerada bych vás děsila, ale bylo by opravdu lepší, kdybyste zajeli na tu porodnickou ambulanci, aby se tam ujistili, že není ohroženo vaše zdraví nebo zdraví toho miminka, co čekáte." Sestra odvázala Tokki manžetu.

"My tam zajedeme." Prohlásil nekompromisně Jae.

"Doporučila bych vám doktora Moona Jongupa. Kdybyste měli zájem, mohla bych mu hned zavolat, že se za ním ještě teď stavíte."

"Ne, dnes ne!" Vykřikla Tokki, když viděla, jak Jae na to souhlasně přikývl. "Já…já půjdu zítra ráno. Slibuju…" Zašeptala, když se Jae začal mračit a dal si výhružně ruce v bok.

Tokki dobře věděla, že oba chtějí trávit co nejvíce času na ranči, aby byli přítomní, až by se objevily zprávy o Kelli. Znovu v tuto chvíli si Tokki uvědomila, jakým břemenem pro Jaeho je. Obzvláště v těchto těžkých chvílích.


"Doufám, že ten slib dodržíš, Tokki." Zamumlal Jae a otočil se na sestru. "Řekněte panu doktorovi, že tam budeme zítra v deset dopoledne."



"Nemyslíte si, že to s tou kávou přeháníte?"

Youngjae se napil kávy a Idinu poznámku naprosto ignoroval. Jae věděl, že to Ida myslela dobře a že má pravdu, ale v tuto chvíli nepotřeboval žádné přednášky o životosprávě a zdravé výživě.

"Za poslední měsíc jste si ještě ani nedopřál pořádný spánek." Trvala na svém Ida.

"To bude asi tou kávou nebo alkoholem." Odbyl jí nevrle Jae.

"Nikdy jste tolik nepil!" Lamentovala dál Ida.

"Také jsem nikdy tak dlouho nečekal na nějaké zprávy a…" Pokrčil rameny a dal si další velký doušek horké kávy. "Z Jacka Danielse se vyklubal velmi příjemný společník." Zažertoval Jae a podíval se na láhev whisky.


"Vím, že to namyslíte vážně. To z vás mluví vaše trápení."

"A vy snad znáte lepší způsob, jak se ho zbavit?"

"Jít do postele a pořádně se vyspat. S Jinem se budeme střídat u telefonu."

"Jediný důvod, proč jsem se ještě nezpil do němoty je ten, že ráno musím odvézt Tokki do nemocnice na vyšetření. O půl osmé vyrážíme do města."

"Jste hodný, že se tak staráte o Tokki. Od té doby, co jste tady, tak Tokki každou noc pláče."

Youngjae praštil s prázdným hrnkem do dřezu a zaslechl, jak se rozbil. Nebyl hluchý, aby sám neslyšel Tokkiin pláč. Pokaždé mu to rvalo srdce. Stejně, jako ho pokaždé trápilo, když viděl Tokkiinu pobledlou a utrápenou tvář po ránu.
Usnout se mu podařilo až pozdě k ránu. Celou dobu, co byl vzhůru, myslel na Tokki. Vzpomněl si na svůj nečekaný příchod, kdy na Tokki zpozoroval změny, způsobené jejím těhotenstvím. Kdy jí vášnivě políbil a cítil tak něhu jejích rtů. Kdy ji k sobě přitiskl tak, že ho její blízkost nebezpečně vzrušovala. Nejvíce ho však zajímal fakt, že Tokki pod svým srdcem nosila nový život.

"Nejsem Kelli, jsem Tokki!!!"

Ze spánku ho probudil křik. Když se posadil na posteli, zjistil, že je propocený, celé jeho tělo se chvěje a jeho srdce bije jako na poplach. Uvědomil si, že snil o Tokki a přitom to byla Kelli, které patřilo jeho srdce.


"Jae, každý večer se za vás s Jinem modlíme. Doufám, že vám vaše trápení už brzy skončí." Položila mu Ida něžně ruku na rameno. Jae ji jen poplácal po ruce, protože nebyl schopen ze sebe dostat jediné slovo.

Když Ida odešla, Jae pozhasínal světla, zamknul za sebou dveře a zamířil do své pracovny. Na chvíli se zastavil u dveří ložnice, kde spala Tokki, aby zaposlouchal, jestli už spí. Tentokrát jí poprvé neslyšel plakat. Zřejmě to bylo způsobeno jejím celkovým vyčerpáním.

Ulevilo se mu, když zjistil, že Tokki poklidně spí. Věděl, že potřebuje hodně odpočívat, aby se nezhoršil její zdravotní stav. Jeho kroky pak směřovaly rovnou do pracovny, kde se hodlal zabavit účetnictvím.

Za normálních okolností bylo vždy setkání s účetní knihou spolehlivý uspávací prostředek. A že tentokrát potřeboval spánek jako sůl. Ida měla pravdu, byl nervózní a spoustou kofeinu si jen stěžoval práci.

Rozsvítil si stolní lampičku, jejíž světlo padlo i na Kelliinu, co měl v rámečku na stole. Jae na ní chvíli hleděl a ptal se sám sebe, jak dlouho ho ještě bude v noci pronásledovat v děsivých snech a ve dne v utkvělých představách. Přepadlo ho naprosté zoufalství. Svalil se do židle, zaklonil hlavu dozadu a promnul si dlaněmi oči.

V tom zaslechl Tokkiin výkřik. Srdce se mu roztlouklo a polil ho studený pot. Vyskočil ze židle a běžel do ložnice. Když si na chodbě rozsvítil, potkal Tokki, jak k němu směřuje.

"Jae!" Vykřikla lítostivě a utíkala k němu. Byla vyděšená, jako malé dítě, které hledá v náručí dospělého bezpečí a útěchu. Jae ji bezmyšlenkovitě objal a přitiskl jí k sobě.


"No tak, tiše." Zašeptal a hladil jí po vlasech. "Byl to jen sen. Už jsi vzhůru, už se nemůže nic stát. Jsem tu s tebou."

"Ne Jae, to nebyl sen." Odmítala a bránila se Tokki. "Kelli je mrtvá!" Zakřičela zoufale.

"Ale Tokki…" Přeběhl mu mráz po zádech. "To se ti jistě jen zdálo."

"Ty tomu vůbec nerozumíš." Zajíkala se Tokki. "Já jsem nespala. Jen tak jsem ležela v posteli, když jsem najednou ucítila, že Kelli zemřela. Je mrtvá…"

Její vzlyky a srdcervoucí pláč se rozléhaly po celé chodbě. Její tělo se třáslo a Jae si všiml, že je Tokki v křeči.

"Já to nevydržím." Tokki se otřásla. "Já to prostě nevydržím. Nesnesu pocit, že zemřela."

Tokki Jaeho silně objala, až Jae pocítil na své pokožce bolestivý stisk jejích prstů. Potom se Tokki najednou pustila. Kdyby jí Jae duchapřítomně nezachytil, zhroutila by se na podlahu.


"Jae, co se děje?" Zakřičel z druhého konce chodby Jin a hnal se spolu s Idou k Jaemu. "Zaslechli jsme s Idou křik."

"Omdlela mi v náručí." Odpověděl vyděšený Jae.

S Jinovou pomocí položil Tokki na koberec a nahmatal jí puls. Její srdeční tep byl sice zpomalený, ale byl stále dobře hmatatelný. Dýchala pravidelně, což bylo viditelné při pohledu na její zdvýhající se a klesající hrudník. Jae se k ní sklonil a svou tvář přiložil k jejím ústům. S velkou úlevou zjistil, že její dech je opravdu v pořádku.

"Jine, přineste mi trochu vody."

"Hned jsem tu…" Odvětil Jin.

"Má slabší nervy, stejně jako vy. Co se vlastně stalo? S Jinem jsme myslely, že se do domu někdo vloupal." Ida přistoupila blíž k Tokki.

Jae neměl sílu, aby zopakoval Tokkiina slova. Její traumatický křik odporoval logice. Děsilo ho však, že Tokkiina slova zněla tak přesvědčivě a chybělo opravdu málo, aby jim uvěřil.

"Měla jen špatný sen. Vyděsilo jí to k smrti."

"Chudinka malá…" Soucítila s ní Ida.

Youngjae byl ve své profesi zvyklý na stresové a depresivní situace, proto i teď zachoval chladnou hlavu. I když tohle nebyla právě moc obvyklá situace.

"Tady je ta voda." Přispěchal Jin a podával Jaemu skleničku plnou vody.

Jae jí vzal a polil vodou Tokki obličej. Téměř okamžitě Tokki zalapala po dechu a probrala se.

"Jae…" Zaměřila svůj pohled na Jaeho. "Co se to stalo?"

"Omdlela jsi. Chvíli jsi ležela na zemi." Uklidnil jí Jae a hladil jí po ruce.

Ida s Jinem postávali opodál a jen tiše přihlíželi. Tokki na ně pohlédla a oči se jí zalily slzami.

"Řekl vám Jae, co se stalo?" S bolestným výrazem v očích sledovala, jaká bude jejich reakce.

"Neřekl. Řeknete nám to vy, drahá?" Naklonila se k ní Ida.

"Kelli je mrtvá…" Tokki se roztřásla brada.

Mrazivá slova znovu Jaeho zasáhla až do srdce. Naklonil se s k Tokki , otřel jí slzy z očí a pohladil jí něžně po jejích bledých tvářích. "To nemůžeš vědět jistě, Tokki."

"Ale můžu…" Tokki se celá otřásla a znovu se rozplakala.

"Jsem přesvědčen, že tentokrát tě tvoje instinkty zklamaly. Jsem si tím dokonce jistý." Jae objal Tokki, pomohl jí postavit se na nohy a stále ji uklidňoval. "Už o tom nebudeme mluvit, ano? Teď tě odvedu do postele a zůstanu s tebou do rána."

"To bude ze všeho nejlepší. Běžte si v klidu lehnout a poslechněte Jaeho, drahá. Vyspěte se a ráno bude moudřejší večera." Přikyvoval Jin.

"Kdybyste cokoliv potřebovali, stačí jen zavolat." Zašeptala Ida.

Youngjae přikývl a odvedl zesláblou Tokki do ložnice. Usedl s ní na postel a pomohl jí, aby si mohla lehnout. Sám se opřel o čelo postele, natáhl si nohy na postel a přikryl Tokki dekou až ke krku. Ne že by v ložnici bylo chladno, ale Tokki potřebovala teplo, neboť stále prožívala šok.

Pak pohlédl na hodiny. Byly tři hodiny ráno. Věděl, že jestli neusne do půl čtvrté, nebude se do spánku už nutit, aby nezaspal, když ráno jedou na vyšetření. Když se zdálo, že konečně usnul, zaslechl její slova.

"Ty…ty si myslíš, že jsem hysterka, viď?"


Jae už byl v polospánku, proto její hlas zaslechl jako slabou ozvěnu.

"Ne…já si jen myslím, že se vystavuješ extrémnímu stresu, který ti tentokrát dal moc těžkou lekci." Nadechl se a s námahou, vyvolanou únavou a polospánkem, odpověděl. Podvědomé obavy o Tokki mu nedovolily usnout.

"Promiň, že jsem ti způsobila další bolest a starosti." Omluvila se mu Tokki šeptem a hlas se jí při tom třásl. Vyklouzla mu z objetí a schoulila se do klubíčka na druhé straně postele.

Youngjae jí v tom nebránil. Když jí držel v objetí a vdechoval její vůni, připadalo mu to přirozené, až děsivě přirozené. Znal každý záhyb těla své Kelli. Když byla tma a když držel Tokki u sebe, nebylo těžké uvěřit, že se dotýká své vlastní manželky. Jeho myšlenky ho polekaly a tak se posadil na posteli.


"Nemáš se za co omlouvat, Tokki." Jeho hlas byl tichý. "Já si myslím, že doba, kdy jsme jeden druhého vzájemně obviňovali a podezírali je pryč. Nemůžeme se už déle vyčerpávat malichernostmi. Měli bychom více věřit jeden druhému. Všechny své síly teď musíme soustředit na Kelli. Tedy hlavně já. Ať už s námi Kelli hraje jakoukoliv hru, brzy se to dozvíme. Ty nesmíš také zapomínat na své zdraví. Musíš především myslet na své dítě. Potřebuješ se pořádně vyspat, tak spi a nemysli už na nic. Dobrou noc…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nayfess Nayfess | 28. března 2015 v 23:56 | Reagovat

Kdy bude další díl? :-)

2 ~Tokki~ ~Tokki~ | Web | 29. března 2015 v 0:53 | Reagovat

[1]: Možná už v týdnu...^^

3 Týna Týna | Web | 31. března 2015 v 10:47 | Reagovat

Proč je oba tak trápí? :-(
Moc se těším na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama