Duben 2015

EXO-DUS - Part1

27. dubna 2015 v 16:39 | ~Tokki~ |  EXO-DUS [ ON-Going ]
(picture credits: ephaemeral)

1 - Mystery



Možná to byl jen můj pocit…..

Zřejmě jsem odjakživa přitahovala tajemno. Anebo tajemno přitahovalo mě.


Nevím, čím jsem si to zasloužila. A nikdy jsem se nechtěla pídit po detailech mých tajných schopností, vycítit výjimečné lidi na míle daleko. Nemyslím tím takové ty typicky talentované lidi. Ale spíš ty, kteří skrývali věci, o kterých se nikdy nikdo neměl dozvědět.

Přitahovala jsem…nebo možná jsem byla těmito lidmi přitahována, jako magnet.


Jediné ale, čím jsem si nebyl jistá…..

Jestli je to dobře…

Nebo ne….


EXO-DUS - Info

19. dubna 2015 v 16:55 | ~Tokki~ |  EXO-DUS [ ON-Going ]

Genre: Comedy / Love-Romance / Fantasy / Mystery / Drama
Postavy: Eun Mi (P.O.V), EXO 10 (a nebo ne? ^^)
Warning: Smut (18+) [Tedy možnost výskytu...XDD]
Na co se můžete těšit?
Otočila jsem se za sebe, jen abych viděla kluka, který utíká pryč. Snad jako by nic neudělal. Jako by se nic nestalo. Od první chvíle jsem ale věděla, že není normální. Že není obyčejný, jako ostatní lidé, které jsem denně potkávala. On měl totiž okolo sebe až mrazivě stříbro-bílou auru. Něžně ho obtékala a v malých jiskrách odlétávala od jeho těla. Byla silná, takže jsem ani nemusela vynakládat žádné úsilí, abych jí viděla.


Lehce jsem zalapala po dechu, protože jsem nikdy před tím nic takového neviděla. Až mě z toho lehce bolely oči. A v ten okamžik, jako by mě snad slyšel, zpomalil a jen se otočil.

^^

To nejsem já - 7.Kapitola

18. dubna 2015 v 15:29 | ~Tokki~ |  To nejsem já [ ON-Going ]


"Giselle!"

Drobná žena s kloboukem na hlavě vystoupila z letadla a hrnula se k Tokki, která na ní zavolala ve chvíli, kdy jí zahlédla na připravených schůdcích.

"Andílku…" Giselle ji takto něžně oslovovala pokaždé. Obě k sobě natahovaly ruce a pak se objaly.

"Giselle…" Tokki dojetím nemohla promluvit. Zoufale potřebovala objetí své nevlastní matky.

Nevlastní matka zůstala věrná stále stejnému parfému. Jeho vůně Tokki připomněla dny, kdy ještě všechny tři spolu trávily krásné chvíle. Tokki se rozplakala lítostí i dojetím zároveň a nebyla k utišení.

"Jak se tak na tebe dívám, ty stále jen pláčeš." Uhodla Giselle okamžitě a posmutněle pokývala hlavou."Nezapomeň, že tvá sestra je teď jenom někde jinde, kde se setkala s tvým otcem a matkou. Odpočívá v pokoji. A ty teď musíš myslet na to maličké, které nosíš pod srdcem. Neměla bys být lhostejná ani k Jaeho pocitům, protože on teď prožívá něco podobného, jako ty. A ty mu to ztěžuješ neustálým pláčem. Muži si většinou neví rady s ženami, které bez přestání roní slzy."

Gisellina něžná domluva Tokki trochu povzbudila. Utřela si slzy a zvedla oči ke Giselle.

"Co na tvůj odjezd říkal Paul?"

"Paul je nemocný člověk, který se vyléčí jen tehdy, když si nechá poradit. S tím však nepočítám. " Giselliny oči se zalily slzami. "Přestala jsem vám psát a volat jenom proto, abych vám nepřidělávala starosti. Ale příjezd tvé sestry mě donutil k ráznému kroku a tak jsem Paula opustila. O tom ti ale povím až později. Teď mě představ Jaemu. Chci poznat muže, se kterým byla Kelli tolik šťastná."

"Říkáš tolik šťastná?" Tokki se zarazila a přestala si utírat slzy.

"Přirozeně. Myslím si, že se k němu pak otáčela zády jen proto, že nechtěla, aby se trápil její nemocí, o které se dozvěděla. Kdyby se mu se vším svěřila, zřejmě by její smrt díky své hluboké a čisté lásce, snad Jae ani nepřežil."

"Mě to stejně nedává smysl." Nesouhlasila Tokki.

"Ale Kelli to zřejmě smysl dávalo. Víš, že to bylo vždycky chytré děvče. A jaké tedy máš pro to vysvětlení ty?" Pozvedla Giselle obočí a povzdychla si.

"Žádné." Zašeptala Tokki. "Ale tak jako tak…"

"Ty si myslíš, že bys neudělala totéž, kdyby ses dostala do podobné situace?"

"Ne, určitě ne. Na to se znám až moc dobře. Já jsem jednak sobecká a jednak velice zbabělá. Kelli byla vždycky daleko chytřejší a moudřejší než já." Vzpomínala Tokki a znovu se rozplakala. "Já…já jen doufám, že ti o všem dopodrobna vyprávěla."

"Bohužel ne. Soustředila se pouze na můj problém. Abych řekla pravdu, nic jsem o její nemoci nevěděla, dokud hotelová služba nezavolala sanitku, aby jí odvezli do nemocnice, protože měla silný záchvat. Když jí lékař poslal na vyšetření k neurochirurgovi, pak mi byla nucena říci pravdu." Konstatovala Giselle a pokračovala. "Všechno se to stalo tak náhle, že jsem se doteď z toho ještě nestačila vzpamatovat. Měli jsme na povídání jen několik minut, než upadla do bezvědomí a pak záhy umřela. Stačila mi ještě říct, abych jí nechala pohřbít tady v Uijeongbu. Jak vidíš, udělala jsem pro to všechno. Ale teď pojď, ať Youngjae příliš dlouho nečeká."

"Jestli Jaemu rozumně nevysvětlíš Kelliino chování, zlomí mu to srdce." Při chůzi se Tokki držela své nevlastní matky za rameno a pevně se k ní tiskla.

"Ne, ne, můj andílku. Pokud se nemýlím, tak mu Kelli zlomila srdce tím, že mu od začátku o své nemoci nic neřekla. Ale bylo to její rozhodnutí a to bychom měli respektovat. Jsme postaveni před hotovou věc a tak se podle toho taky musíme chovat."

Cokoliv Giselle řekla, dávalo to smysl. Ale přesto to nedokázalo zmenšit tu prázdnotu, kterou Tokki v sobě cítila. Připadalo jí, že bez Kelli nemůže dál žít. Bylo to, jako by ztratila smysl života, který už nemůže nic a nikdo nahradit. Z nevysvětlitelného důvodu si myslela, že právě Giselle by jí mohla pomoci se s bolestí v srdci vyrovnat. Doposud pro ni měla vždycky ty nejúčinnější slova útěchy.

"Dokud tady budu, chtěla bych s tebou něco probrat. Protože až se budu vracet do Paříže, ráda bych tě vzala sebou. Díky tvému úžasnému otci mám nějaké úspory, které by stačily na zakoupení bytu, kde bychom spolu mohly bydlet." Nabídla Giselle. "Kelli mi vyprávěla o jistém muži, který tě podvedl a se kterým čekáš to maličké. Správný muž se takhle nechová. Proto si tě nezaslouží. Moc ráda bych ti pomohla dítě vychovat aspoň do té doby, než se najde muž, který tě bude hoden. Bude mě hrozně těšit už jen ten pocit, že budu babička, můj andílku. A myslím, že budeš mou pomoc potřebovat."


Tokki objala Giselle a nad její laskavostí se znovu rozplakala. Nic neřekla na její návrh. Nestačila si svou odpověď ani rozmyslet, protože k nim přicházel Jae. Znamenalo to, že Kelliino tělo bylo již přemístěno z letadla do pohřebního vozu. Auto s tělem bylo připraveno k odjezdu.

"Jae…" Oslovila ho Tokki, když k nim došel. "Tohle je Giselle Beliveau. Giselle, tohle je Yoo Youngjae, Kelliin manžel."
Jae si s Giselle potřásl rukou a dlouho její ruku svíral ve své dlani.

"Jsem moc rád, že vás poznávám." Promluvil Jae po chvíli. "Kelli vás moc zbožňovala."

"Spíš bych řekla, že zbožňovala vás." Bránila se Giselle a svá slova myslela upřímně. "Asi mě to teď nevěříte, viďte? Ale opravdu to tak bylo. Jinak by se za vás neprovdala po několikatýdenní známosti. Pro ni jste byl láska na první pohled."
V jeho očích byla vidět hořkost, kterou nedokázal potlačit, a která mu jen prohlubovala vrásky v jeho unaveném obličeji.

"Už jsem říkala Tokki, že jsem si jistá tím, co k vám Kelli cítila. Teprve u vás našla pocit jistoty a hlavně něhy." Svěřila se mu Giselle.

V tu chvíli musel Jae otočit hlavu na stranu, aby se jeho rozpaky nezměnily na slzy. Giselle však na jeho lítost a smutek nebrala žádné ohledy a pokračovala ve své řeči.

"Když se o své nemoci dozvěděla, musel to pro ni být nepředstavitelný šok. Domnívám se, že si představovala, že kdyby se vám se vším svěřila, byl byste k ní nejspíš příliš pozorný a soucitný, což by silné lidi jako byla Kelli mohlo obtěžovat. Anebo byste jí pomalu přestával milovat a ona by to vycítila, což by jí jistě moc ranilo."

Tokki už dopředu věděla, jak se Jae bude na Gisellina slova tvářit, ale nevěděla, jak jí má zastavit, aby se nestalo něco, čeho by pak Jae mohl litovat. Cožpak neviděla, že jí Jae nevěří ani slovo? Tokki musela přiznat, že taky jejímu výkladu moc nevěří. Tentokrát to bylo poprvé, co nechápala chování své sestry.

"Proto zvolila ten nejobtížnější a pro ni ten nejtěžší způsob, jak se vyrovnat se svou situací vzhledem k vám. A to bylo to její předstírání chladného chování. Domnívala se, že když na ní nebudete vzpomínat s láskou, budete tak její odchod lépe snášet." Přemítala stále Giselle.

"Ne… Největší starosti si dělala s tím, abyste za ní nemusel letět do Paříže. Žádala mě, abych pak po její smrti vše zařídila a přiletěla sem."

"Pojďme už…" Tokki si dělala starosti, aby na pohřeb nepřijeli pozdě. Všimla si, že Jae si dělá stejné starosti.

"Tys neměla ve svém stavu vůbec podnikat tuhle cestu. Jak ti je? Není ti špatně?" Pohlédl na ní pátravě Jae. Od té doby, co omlela na chodbě, se o ní Jae začal strachovat.

"Ne není. Ale už bych nejraději jela." Jae si Tokki pozorně prohlédl, protože jí nevěřil.

"Jin, můj pomocník se postaral o vaše zavazadla, zatím co jste si tu povídaly. S Idou jeli napřed, tak jestli chcete, můžeme se za nimi hned vydat."

Giselle přikývla, vzala Tokki pod paží a všichni tři společně opustili letištní prostor.

"Jak jste zařídil pohřeb?" Zajímala se Giselle.

"Obřad se bude konat zítra v poledne na městském hřbitově. " Odpověděl Jae a pak hned dodal. "Poté, co dnes odvezeme Kelliino tělo do krematoria, pojedeme na ranč. Musíte být po tak dlouhém letu vyčerpaná a Tokki taky potřebuje odpočinek jako sůl."

"To, co potřebuju, snad vím sama nejlíp, ne? Už mluvíš o tom, že pojedeme domů, ale ještě jsem neviděla Kelliino tělo. Co když se rozhodnu, že domů nepojedu a zůstanu s Kelli?"

"To bych nedopustil! Když na své dítě nemyslíš ty, musím na něj myslet já." Pravil rozhodným hlasem Jae.

"Ty nevíš, že mě teď na ničem jiném nezáleží, než jen na tom, abych mohla být Kelli na blízku? Zřejmě to nikdy nepochopíš ani ty a ani nikdo jiný!" Rozzlobila se Tokki, jak si Jae mohl dovolit, mluvit s ní rozkazovačným tónem.

Tokki se pustila Giselliny ruky a udělala několik kroků dopředu. Tiše se rozplakala. Nemohla však přeslechnout, co si za ní Giselle s Jaem povídají.

"Jestli Tokki chce se svou sestrou pobýt déle, klidně s ní pak pojedu do hotelu, kde bysme spolu přespaly. Nebojte se Jae, dám na ní pozor. A zítra ráno pojedeme přímo na hřbitov."

"Je to od vás velmi šlechetné, ale obávám se, že tentokrát s vaším návrhem nemůžu souhlasit. Tokkiin zdravotní stav není nejlepší a stále hrozí riziko, že by mohla tím neustálým stresem o dítě přijít. Potřebuje teď hlavně klid a to jí může dát jedině domov, kde se o ni všichni postarají."

Tokki už to nemohla dál poslouchat, tak se rozeběhla k autu.




"Pane Yoo?"

Youngjae právě projednával s Jinem, kdy by byla nejvhodnější chvíle na to, aby Tokki přiznal, že jí sjednal návštěvu u lékaře. Zavolání jeho jména ho však vyrušilo a Jae následoval muže, který ho měl zavést k tělu Kelli.

"Můžete jít prosím se mnou? Ukážu vám, kam jsme uložili tělo vaší paní."

Jaemu se najednou zdálo, že všechno je to jen zlý sen. Neuměl si představit, že uvidí Kelli za tak neskutečných okolností. Vstal a následoval muže dlouhou chodbou. V čekárně zůstala Tokii, kterou se nedařilo utěšit, zoufalá Ida, Jin a Giselle.

Když muž s Jaem došel na konec chodby, na dveřích byla cedulka s koliiným jménem. Jaemu přeběhl mráz po zádech. Následoval muže do místnosti, kde ho přivítala smíšená vůně květin. Nikdy neviděl tolik květin pohromadě.
Ráno volal do kanceláře svému nadřízenému, aby mu oznámil místo konání posledního rozloučení s Kelli a zdálo se, že každý se kterým se v práci znal, poslal květiny, aby mu vyjádřili soustrast. Zřejmě se zpráva o úmrtí jeho ženy rozšířila i do celého okolí, tudíž i lidé z Uijeongbu se nenechali zahanbit.

Jeho zrak se okamžitě upřel na rakev, která stála v rohu místnosti. Měl pocit, že se pod ním propadá země. Váhavě a se strachem vykročil k rakvi. Pro něj to byla první zkušenost s mrtvým člověkem. Navíc to byla jeho manželka Kelli.
Z jeho úst vyšel žalostný vzlyk. Zapomněl na čas a hleděl na ženu, která k sobě připoutala jeho srdce a pak ho opustila. Měl problém jí poznat. Tělo beze známek života působilo nepřítomně. Barva Kelliiných vlasů ztratila lesk a jejich dříve neodolatelná záplava nyní působila, jako špatně udržovaná, stará paruka. Její neuvěřitelně živé, zelené oči byly navždycky zavřené.

Jaeho přepadl nevýslovný žal a bezmoc. Oči se mu zalily slzami, kterým se nebránil, protože potřeboval ze sebe uvolnit to napětí. Sklonil se ke Kelli a naposledy se svými horkými rty dotkl těch jejích, mrazivě studených. Krátce se dotkl jejích spojených rukou, pak se prudce otočil a opustil místnost.

Tokki už stála na chodbě přede dveřmi a čekala na Jaeho. Když ji však Jae zahlédl, srdce mu na chvíli přestalo tlouci a on před ní stál, jako omráčený. Ačkoliv její zelené oči, které na něj nyní tázavě koukaly, byly plné smutku, ale živé, stejně jako celé její tělo. Youngjae najednou pocítil křivdu a rozhořčení zároveň. Nechtěl se dívat do těch očí. Nechtěl, aby ho tělo této ženy pronásledoval ve snu. Bránil se pocitu, ze kterého by bylo snadné uvěřit, že jeho Kelli je naživu a že se jí může dotknout.

Když si všiml, jak se Tokki třesou rty, popadla ho šílená touha je políbit. Byly to však rty jiné ženy, ne jeho milované Kelli. Jae kolem ní prošel bez jediného slova. Tokki na něj zavolala, ale vůbec jí neodpověděl. Nemohl, protože se potřeboval od své švagrové dostat co nejrychleji a co nejdále.



Tokki měla pocit, jakoby jí někdo vyrval srdce z těla. Když viděla Jaeho zdrcený pohled, moc si přála, aby ho mohla utěšit. Jae však na ní pohlédl svýma hnědýma očima tak zlověstně, že jí ztuhla krev v žilách. Neměla tam na Jaeho čekat. Měla raději zůstat s Giselle a Idou v čekárně.

Moc si přála být Kelli na blízku, i když to bylo jen za dveřmi. Giselle se jí snažila co nejvíce povzbudit, ale ona potřebovala být sama. V pohřební síni nebylo moc možností k útěku za samotou. Neviděla tedy jinou možnost, než se ukrýt na chodbě přede dveřmi místnosti, kde bylo dočasně uloženo Kelliino tělo.

Dodala si odvahy a tiše vstoupila do místnosti. Už ode dveří zahlédla tělo své sestry v rakvi. Stále nemohla uvěřit tomu, že je to opravdu skutečnost.

"Remusi…" Oslovila rozechvělým hlasem její mrtvé tělo. "Cos mi to udělala? Nikdy jsi k nikomu nebyla tak krutá. Jak jsi mohla takhle uvažovat? Nemůžu se z toho vzpamatovat. Nikdy ti neodpustím, žes mě takhle oklamala. Už neuroním ani jednu slzy, abys věděla. Slyšíš mě?"

Se sevřeným hrdlem se otočila a vyběhla z místnosti. Rychlým krokem procházela chodbou a hluboce se nadechovala vzduchu, který nebyl nasáklý těžkou vůní květin.

"Tokki, už na tebe čekám." Zaznělo jí v uších, než si uvědomila, že to byl Jaeho hlas, který na ní mluvil od auta, zaparkovaného před krematoriem. Jae jí vzal kolem pasu a pomohl jí nasednout na místo vedle řidiče. Tokki usedla a čekala, že ještě přistoupí Giselle. Když za ní Jae zabouchl dveře, obešel auto, posadil se za volant a nastartoval, Tokki se podivila, co to má znamenat.

"Počkej, co Giselle?"

"Požádal jsem jí, aby se vrátila s Jinem a Idou na ranč."

Tokki se prudce otočila na Jaeho, aby mu viděla do očí. "Proč?"

"Vysvětlím ti to cestou…" Zamumlal Jae s vážnou tváří.

"Tak to teda ne. Nechovej se ke mně jako k malýmu dítěti…" Slyšela, jak si Jae povzdechl.

"To, co ti chci říct, nebudu říkat proto, že bych chtěl, ale proto, že musím."

"Jestli tě trápí to, že bych mohla u Kelliiny rakve sedět až do zítřka, tak to už tě trápit nemusí, protože to neudělám. Ta Kelli, která tam přede mnou ležela, byla úplně jiná Kelli."

"Taky jsem měl ten pocit." Zašeptal.

"Neměla jsem se na ni chodit dívat."

"Ale my jsme se museli jít podívat." Ohradil se. "Jinak bysme nikdy nevěřili, že už opravdu není mezi námi."

"Ještě stále tomu nevěřím."

"Tokki…" Ta ho však přerušila.

"Jae, chci, abys věděl, že jsem na té chodbě stála náhodou. Když jsi vyšel ven, měla jsem dojem, že si myslíš, že tě špehuju."

"Cožpak jsem tě z něčeho takového obvinil?"

"Ne…" Špitla, ale stále měla na paměti jeho nepřátelský pohled.

"Tokki, poslouchej mě. Dneska ráno jsem ti domluvil návštěvu u doktora Moona."

"Cože?" Zatnula zuby, aby potlačila svůj vztek.

"Až odsud pojedeme, zastavíme se tam. Proto jsem poslal Giselle na ranč. Dokonce to uvítala už jen proto, že je po cestě letadlem unavená. A taky nevím, jak dlouho bude ta tvoje prohlídka trvat."

"Jestli jsi náhodou nezapomněl, tak jsem byla u doktora přede dvěma dny. Nehodlám se ti podřizovat jako malá holka. K doktorovi půjdu, až to sama uznám za vhodné. Jestli ses choval ke Kel…" Bylo však pozdě vzít svá slova zpět.


"Prosím tě, promiň. Vyklouzlo mi to dřív, než jsem si stihla uvědomit, co říkám. Pravdou je, že se u tebe na ranči cítím trapně. Zabírám místo a jen ti přidělávám starosti. Kelli nás přivedla do takové situace, že…"

"Jsem rád, že ten vysoký tlak a pocit fyzické slabosti a mdlob jsou jen průvodními jevy těhotenství. A ne…" Jae těžce polkl. "A ne příznaky něčeho…třeba nádoru mozku."

Tokki překvapeně zamrkala očima, protože nevěřila svým uším. Ne proto, že by jí tolik vyrazila dech Jaeho slova, ale proto, že si nikdy neuvědomila, že by jí mohla potkat podobná věc, jako Kelli. Od té doby, co otěhotněla, nemyslela na nic jiného, než na svou budoucnost s dítětem a poté, co se dozvěděla, že si nebude moci vzít Yongguka za manžela, utápěla se v sebelítosti osamělé matky. Vyděsilo jí, že dřív než ona, na tuto myšlenku přišel prakticky cizí člověk.

"Promiň, že jsem ti to řekl takovým hloupým a nezaobaleným způsobem." Omluvil se. "Ale když jsem si uvědomil, že jisté riziko by tu bylo, vylekalo mě to k smrti. Tak jsem se rozhodl, že musím něco udělat."

"Nemáš se za co omlouvat. Mělo mě to napadnout hned, jak jsem se dozvěděla o příčině Kelliiny smrti." Opravila ho.
"Podívej, kdyby ti náhodou…sice tomu nevěřím, ale přesto…kdyby náhodou lékaři zjistili, že máš také nádor, nenechám tě v tom samotnou. Jsem odhodlaný bojovat o tvůj život do poslední chvíle. Kelli mi tuto možnost vzala a já si to budu vyčítat do konce života, i když to nebyla moje vina. Už se to nesmí opakovat…"

"Ale ten její nádor nešlo vyoperovat." Připomněla mu. "Kdyby se u mě přišlo na něco podobného, tak už to bude zřejmě v takovém stádiu, že by se s tím nedalo nic dělat. Nikdo by mi nemohl pomoci." Připomněla mu tichým hlasem.

"Jak můžeš říkat takové nesmysly? Jak můžeš vědět, v jakém by to bylo stádiu? A jak si můžeš být tak jistá, že by to bylo nevyléčitelné? Vždyť se jedná o tvůj život! A o život tvého dítěte!" Zlobil se a přidal plyn.

Po chvíli mlčení zpanikařila. "Tak proto Kelli chtěla, abychom udělaly tu záměnu. Abych já byla Kelli a ona zase Tokki. Domnívala se, že máme společný osud. A když zjistila, že jsem těhotná, nechtěla, abych zůstala sama. Proto mě poslala na tvůj ranč, protože si byla jistá, že se ke mně neotočíš zády."

Tokki byla zoufalá ze závěru, ke kterému došla a doufala, že od Jaeho uslyší slova útěchy, že tomu tak jistě nebylo. Když však na něho pohlédla, z jeho posmutnělého výrazu usoudila, je má na to stejný názor.


"Je mi líto, že jsi musel se mnou tohle podstoupit." Omlouvala se. "Ale třeba se mě zbavíš ještě dřív, než si myslíš a…"


"Jestli ještě jednou tohle řekneš, tak…"

Tokki těžce polkla, jak se lekla Jaeho výhrůžného tónu hlasu.

"Stále si neumím vysvětlit, proč se Kelli rozhodla to přede všema tajit. A hlavně proč to tajila před tebou. Pokud se domnívala, že bys mohla být ve stejné situaci i ty, není mi jasné, proč tě o tom neinformovala včas. Tady něco nehraje, protože takhle by se Kelli nezachovala. Jestliže by se bála, že to samé může postihnout i tebe, tak by ve chvíli, kdy se dozvěděla o své diagnóze, uvědomila tebe, abys mohla okamžitě něco podniknout a zajít k neurochirurgovi na vyšetření. " Řekl po chvíli mlčení zamyšleným hlasem.


Tokki napadlo totéž, jen to nechtěla přiznat, aby si Jae nemyslel, že mu slepě dává za pravdu. Pak jí na mysl přišla ještě jiná možnost. Daleko pravděpodobnější a přijatelnější.

"Třeba mě jen chtěla ušetřit trápení. Kdybych měla opravdu nádor a nevěděla o něm, zemřela bych dřív, než bych si tu hrůzu stačila uvědomit."

"Možná. To se ale už nedozvíme. Ať už zamýšlela cokoliv, vzala si to sebou do hrobu." Zavrtěl hlavou.

"Možná, že kdybychom zjistili jméno jejího lékaře…"

"Už jsem ten úkol zadal Daehyunovi." Zamumlal.

Tokki byla překvapená, jak měl Jae celou záležitost podchycenou. Nikdy by nečekala z jeho strany takový zájem.
"Možná, že to chvíli potrvá, než bude mít pro mě nějaké zprávy, ale to teď pro nás není důležité. Nejdůležitější v tuhle chvíli je tvé zdraví a hlavně zdraví tvého miminka."


Miminko…tak krásně to slovo znělo.

To nejsem já - 6.Kapitola

1. dubna 2015 v 21:16 | ~Tokki~ |  To nejsem já [ ON-Going ]


Ve svém soukromém bytě ve druhém patře, který byl součástí budovy Bang Textiles, která patřila rodině Bang už po několik generací, zvedl Yongguk sluchátko a spojil se se svojí sekretářkou.

"Sojang? Slyšel jsem, že už se Junhong vrátil. Viděla jste ho přijít do práce?"

"Ne, pane. Když jsem dorazila do práce já, tak už tady byl. Chcete mu něco vzkázat?"

"Ne, děkuju. Není to tak nutné. Na shledanou, Sojang."