1004 - Kapitola 1

22. května 2016 v 22:00 | ~Tokki~ |  1004 [ ON-Going ]


1. You can't hide truth



Působil tak křehce, že se mi až chtělo brečet. Vidět ho takhle pro mě bylo až moc těžké. Musela jsem si přiznat, že mi na něm vážně záleželo.
Zprvu jsem tak trochu doufala, Že to, co k němu cítím, je jen čistě platonické. Ale zřejmě tomu tak nebylo.
Přistoupila jsem k jeho posteli a chvíli hleděla s rukou před pusou, jak kňučí ze spaní. Sehla jsem se a nad ním a lehce mu přitiskl a ruku na čelo. Celý hořel!
Jestli jsem tedy před tím o něj měla jen strach, teď jsem šílela. Najednou mi přišlo od Daehyuna strašně bezohledný, že si prostě odešel ven s Maknae line a mě tu s ním nechal samotnou.
Začínala jsem lehce panikařit. Samozřejmě, že jsem věděla, co při takových situacích dělat. Ale protože šlo hlavně o Jaeho, jsem si připadala bezmocná. A taky trochu na obtíž.
Po krátkém zaváhání jsem vběhla do koupelny a namočila ručník do studené vody. Po cestě zpět jsem vzala láhev vody z minibaru.



Posadila jsem se na kraj postele vedle něj. Vůbec nic se za tu chvilku nezměnilo. Zmučeně jsem si skousla spodní ret a zalovila v kapse pro léky, které jsem vzala jen tak pro jistotu. To jsem vážně netušila, že je opravdu budu potřebovat.
"Youngjae. Měl by sis vzít léky. Máš horečku." Zašeptala jsem, ale nedostalo se mi žádné reakce.
Nechtěla jsem to opakovat, a tak jsem jemně vložila ruku pod jeho hlavu a nadzvedla jí.
Trochu při tom zakňučel a svraštil obočí. Napřed jsem lehce zatlačila léky do jeho úst a pak jsem k nim přiložila i hrdlo láhve, aby je zapil.
Kdyby nebyl tak nemocný, musela bych se červenat. Jeho rty byly tak jemné a měkké. Jako dortík. Když léky spolkl, opět jsem mu položila hlavu na polštář. Opatrně jsem na jeho čelo umístila mokrý ručník, což vyvolalo další vlnu podrážděných zvuků.
"Neboj…Noona je tu! Brzy už ti bude líp." S povzdechem jsem napsala jejich manažerovi, aby neměl obavy, a pak jsem jen seděla a sledovala, jak trpí.

Rvalo mě to na kousky, ale víc než běhat a vyměňovat mu ručník na čele, jsem dělat nemohla.
Nikdy v životě jsem se necítila takhle špatně. O to horší bylo, že celou hodinu se vůbec nic nedělo. Už jsem začínala mít strach, že budu muset zavolat manažerovi, nebo rovnou sanitku. Ale najednou se to kňučení vytratilo.
Napřed jsem na okamžik zpanikařila, ale když jsem si všimla, jak pravidelně oddychuje, spadl mi kámen ze srdce. V hlavě se mi totiž odehrávalo tolik pravděpodobných i těch úplně nemožných scénářů. Znovu jsem mu vyměnila ručník na čele a promnula si unavený obličej. Zítra asi budu vypadat jako zombie, ale bylo mi to jedno. Hlavně, když bude Youngjaem lépe.
Ani si nepamatuju, že bych usnula. Vzbudilo mě až jemné 'Noona', které se mi ozvalo u ucha. Když jsem otevřela oči, díval se na mě Daehyun s tím svým milým úsměvem, který rozpouštěl ledovce.
To on stoprocentně mohl za globální oteplování!
Seděla jsem na zemi u Jaeho postele a všechno mě bolelo.
"Ah….mian. Musela jsem usnout." Zašeptala jsem a pomalu se zvedla na nohy, asi jako čerstvě narozená žirafa.
"To je v pořádku. Běž si lehnout na pokoj. Já už to tu zvládnu." Usmál se ještě víc a podívala se na Youngjaeho za mnou.
Až teď mi došlo, proč tu vlastně jsem a ihned jsem střelila pohled za sebe.
Spal úplně klidně. Hlasitě jsem si oddechla.
"Kdyby mu stoupla zase horečka, tak tady." Vtiskla jsem Daehyunovi léky do dlaně, než jsem odešla.

Na pokoji jsem se rozbrečela. Bylo toho najednou na mě nějak moc. Vracela jsem se na začátek a říkala si, jaký jsem byla velký blázen, že jsem chtěla být jemu až takhle nablízku.
Mučila jsem tak sama sebe. Ale sama jsem si to zvolila. Začínala jsem mít pocit, že to nebyl dobrý nápad. Protože jsem moc dobře věděla, že nemám ani tu nejmenší šanci. Idolové jako on, si nevybírají holky, jako jsem Já. A pochybuju, že by Youngjae měl rád starší dívky.
I když by to byl krásný sen. Takže jsem tak trochu doufala, že se z něj alespoň ještě chvíli neprobudím. I kdyby to znamenalo, že bych měla na konci cesty srdce roztrhané na cáry.


"Proč myslíte, že bychom měli přijmout zrovna vás? " Zeptal se mě člověk v obyčejném tričku a vytahaných tmavě modrých džínách.
Na to, že to byl pohovor do velké firmy, mi přišlo, že jsou všichni nějak moc neformálně oblečení.
Já oproti tomu měla na sobě svou šťastnou blůzku a pouzdrovou sukni, abych vypadala trochu reprezentativně. I když to zrovna nebyl styl, který bych běžně nosila.
"Dobrá otázka. Nemyslím si, že jsem lepší, než všichni ti, kteří čekají tam venku. Ale jsem pracovitá a hodně toho vydržím." Odmlčela jsem se a sledovala, jak si prohlíží můj životopis.


Nenáviděla jsem, když člověk, ke kterému jsem mluvila, neudržoval oční kontakt se mnou.
"A myslím si, že někoho takového hledáte. Někoho, kdo se dokáže postarat o vše, co bude potřeba. Někoho, kdo to hned nevzdá a umí bojovat." Dodala jsem a doufala, že to bude stačit.
Ještě chvíli si všichni přítomní prohlíželi, co se píše v mém životopisu a pak mě nechali jít.
Doufala jsem, že si všimli, že mám kurz první pomoci a také obrany. Krom toho že mám skvělé vzdělání a umím plynně dalšími třemi jazyky.
Druhý den od pohovoru už jsem byla nervózní, a když mi ani čtvrtý den nezavolali, začala jsem to vzdávat. Byl by to přeci jen krásný sen, kdyby mě přijali tam, kam jsem chtěla. Abych mohla pracovat s člověkem, na kterém mi tak strašně záleželo. To bych toho chtěla asi vážně moc.
Pak se ale v pátek odpoledne rozezvonil telefon a já nejen, že málem dostala infarkt, ale také jsem měla najednou žaludek plný pterodaktylů.
Když mi řekli, že mě berou na měsíční zkušební dobu, málem jsem proskočila do stropu.
A takhle jsem se dostala do TS Entertainment.


Probudil mě budík, který nekompromisně vyřvával feel so good. Tak jsem se ale rozhodně necítila. Rozespale jsem se posadila na posteli a krátce si promnula oči, než jsem se zvedla a snažila se dopotácet do koupelny. Hlava mi podivným způsobem třeštila a hučelo mi v uších. A když jsem se na sebe podívala do zrcadla, zalapala jsem po dechu a o krok ustoupila.
Obří tmavé kruhy zdobily mé oči, takže jsem vypadala, jako bych probděla celou noc.
Na nic jsem nečekala a vrhla se na rychlou sprchu. Protože jediné, na co jsem myslela, byl Youngjae. Byla to myšlenka, se kterou jsem se probouzela. A nedokázala bych se uklidnit, dokud bych nezjistila, jak mu je.
Takže se nebylo čemu divit, že jsem za chvíli stála před dveřmi jeho hotelového pokoje. Krátce jsem zaklepala, nervózně si při tom hrála s vnitřky kapes u mikiny a pohled upřela na ten divný hotelový koberec, který už toho zřejmě zažil hodně.
Když se dveře s cvaknutím otevřeli, vzhlédla jsem a krátce zamrkala. Ve dveřích stál rozespalý Youngjae a škrábal se na temeni hlavy.

"Jak je ti?" Vyhrkla jsem místo pozdravu.
Ani jsem nevěděla, co vlastně říkám. Hned na to, co jsem to vyslovila jsem zrudla jako malina a sklopila pohled opět k zemi.
"Noona...Dobré ráno. Už se cítím líp. Děkuju." Zachraptěl a odkašlal si, což mě lehce vyděsilo. Protože on se přece živil svým úžasným sametovým hlasem, který bych byla schopná poslouchat celý den. A mojí prací bylo, se o ten hlas starat.
Ale když jsem vzhlédla, usmíval se na mě. Tak jemně, že jsem málem rozpustila na místě, jako kostka ledu na sluníčku.
"Dobré ráno. To ráda slyším. Už je Daehyun vzhůru. Já jen, aby zase nezaspal." Mumlala jsem.
"Je v koupelně." Kývl a usmál se snad ještě víc, než před tím.
"Tak dobře. Dojdu zkontrolovat ostatní. Za hodinku a půl odcházíme. Tak buďte připravení." Podívala jsem se zběžně na hodinky a snažila se tak vyhnout očnímu kontaktu.
"Yes Noonim~" Zasalutoval.

"To byla Minnie Noona?" Zeptal se Daehyun mladšího chlapce, sotva vylezl z koupelny. Sušil si vlasy ručníkem a krom dalšího okolo pasu na sobě nic neměl.
"Hm! Chtěla vědět, jestli už jsme vzhůru." Odpověděl mu Youngjae a vytáhl z kufru čisté oblečení.
"Taky se mě ptala, jestli už je mi líp." Dodal jen tak, jako by se nic nedělo.

"Včera o tebe vážně musela mít strach. Dokonce tu i usnula, než jsem se vrátil." Komentoval to Daehyun zatím, co se oblékal.

"Cože?" Youngjae po něm střelil překvapeným pohledem.
"No včera jsme šli s manažerem ven. A Noona mu pak psala, že máš horečku a že tu u tebe radši zůstane." Pokrčil Daehyun rameny a napil se z láhve vody zatím, co Youngjae na něj jen překvapeně zíral.
"A když jsem se vrátil, ty jsi spokojeně spal s mokrým ručníkem na čele a Noona spala v sedě na zemi u tvé postele." Dodal a strčil si telefon do kapsy.

Youngjae nemohl uvěřit, co mu Daehyun právě řekl. Sice věděl, že Noona se o ně vždy starala, a že krom jejich manažera měla ona dost důležité postavení, ale nikdy by si nemyslel, že by tohle pro něj udělala.
"Zajímalo by mě, jestli by se o mě taky tak starala." Daehyun zmizel z jejich pokoje a nechal tam Youngjaeho samotného.
Po snídani se hned mělo jet do haly, kvůli zvukové zkoušce. A tak se všichni začali shromažďovat v hale hotelu. Youngjae přišel jako jeden z posledních. A okamžitě se snažil Minnie vyhledat očima. Na okamžik stuhl, když si všiml, jak unaveně vypadá.
Její oči úplně hlásaly, že celou noc nespala. Až se Youngjae začínal cítit provinile. Když se jejich pohledy střetly, okamžitě se Noona podívala jinam. Spíš, jakoby za něj. A v tom se přiřítil Zelo a skočil jí na záda, div z toho neupadla.
"Minnie Noona nekkoya~" Zahulákal.

Ale jí to vůbec nevadilo. Naopak. Začala se hlasitě smát.

Youngjae poprvé ucítil osten žárlivosti.


Nemohla...nedokázala jsem se na něj podívat. Ne teď, když jsem v hlavě měla takovej zmatek. Ne teď, když byly mé city k němu nejsilnější.
Potřebovala jsem čas. Jenže ten byl proti mně. Nervózně jsem se kousala zevnitř do tváře, ale vůbec mě to neuklidňovalo. Čas od času jsem ho sledovala ve zpětném zrcátku a dokonce jsem se přistihla usmívat, když promluvil nebo se zasmál.
Trochu mi to připomínalo ty první momenty, kdy jsem pro B.A.P začala pracovat.

První den v práci…
Roztřeseně jsem si povzdechla a upravila si černé tričko. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem neměla strach. Kolena se mi třásla, že jsem měla pocit, že se za chvíli rozpadnu. Po další minutě zírání na hlavní vchod do budovy, jsem konečně sebrala všechnu odvahu a vstoupila dovnitř. Na vrátnici si napřed mysleli, že jsem fanynka, ale když jsem jim řekla, kdo jsem, okamžitě se mi začali omlouvat.


Neměla jsem tak vysokou pozici, takže mi jejich chování přišlo až přehnaný. Měla jsem být něco jako pomocný manažer. Ale vlastně mi nikdo ani neřekl, ke které skupině mě přidělí.
A vlastně proto jsem byla tak strašně nervózní. Znala jsem všechny skupiny, které tahle společnost zastupovala a všechny jsem je měla ráda a obdivovala. Ale byla tu jedna, která vládla nad všemi ostatními. A byl v ní člověk, kterého jsem měla ze všech nejradši.


Když jsem se dostala až k místnosti, kam mě poslali, srdce jsem měla až v krku. Doufala jsem, že se mě nikdo na nic nebude ptát, protože hrozilo, že budu znít jako střelená kachna.
Za dveřmi se skrývaly open-space kanceláře. Neměla jsem to ráda, protože prakticky každý by vám mohl koukat přes rameno na to, co děláte. Tam si mě ihned odchytil chlápek v džínách a tričku. Když se představil, doplnil, že je můj nadřízený a ze mě teď dovede ke skupině, se kterou budu pracovat.
Krve by se ve mně nedořezalo, protože už jsem moc dobře věděla, s kým mám tu čest!



S B.A.P…….




[ Pokračování příště~~ ^^ ]
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jaera Jaera | Web | 22. května 2016 v 23:27 | Reagovat

Cože? Proč je to tak krátké??? To ne!!!!! Víš, jaký mám akutní nedostatek B.A.P.? Chci vííííííííc!!!!
A jako, normálně jsi mě zbavila mojí depky z toho, jak mi chybí Polsko. Teda, jak mi koncert chybí. Ok, jak mi chybí kluci... FAJN, MÁŠ PRAVDU, CHYBÍ MI HIMCHAN!!! :D :D

A tohle mě dostalo. Že prý:
To on stoprocentně mohl za globální oteplování!
Jasně, jak jinak... u nich v dormu musí být teplo, že ani větrný mlýn by jim tam vzduchem nehnul! :D
Ya! Pobavilas mě. Normálně fakt hetero nemusím, ale tohle.... no ještě teď si tu rvu hubu smíchy :D A potřebuju nutně čůrat! To ten smích. Teda kafe... ne, to pivo. Nebo kafe s pivem a smích? :-D  :-D  :-D  Hehe... ne, nehrabe mi. Ani maličko. Ne!!! Vůbec! KIM-HIM-CHAN-TY-JÁ-MOJEPOSTEL-TEĎ-HNED!... počkej, kam zdrháš, vrať se!
Ehm... no nic... kdypak bude další díl? Brzo? Hodně brzo? Jo? Že jo? Řekni to! Vidím ti to na očích a ne, nejdou mi oči do zatáčky! Mhahaha... uhn. Ok, už mizím. Musím si chytit toho dezertéra Himchana, co za divokého řevu mizí v dálce :D :D :-D

2 Hatachi Hatachi | Web | 23. května 2016 v 18:04 | Reagovat

Juchůůů...tohle bylo naprosto skvělé. A jako...mam Feel so good jako vyzváněcí melodii. A dneska mi prvně vyzváněla a normálně jsem sebou málem sekla šokem. Myslela jsem si, že mam infarkt :-D
A teď k povídce...
Yongjae je tak sladký a i kdyby nebyl na starší, tak u Minnie udělá vyjímku. No jo...Daehyun a jeho úsměv. Před ním aby se klepala strachy Antarktida a oba póly O_O
Zeloušek je taková přerostlá žirafka a navíc sexy roztomilá. Ale těšim se, až tam budou úplně všichni. Teda hlavně můj milovaný leader, protože po tom Polsku mam šílený absťák :-x
A jak jinak...moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama