Blind for you - 4 Part

28. června 2016 v 23:38 | ~Tokki~ |  Blind for you [ ON-Going ]


4. Kingdom


"Jestli se dostaneš do průšvihu…" Začala Eunhee, ale Daehyun jí okamžitě utnul.

"Kdo kdy slyšel, že by tě kuře dostalo do problémů." Zazubil se na ní a objednal porce kuřat snad pro celou armádu.
Eunhee se krátce zamyslela a pak jen pokrčila rameny.

"Taky fakt." Dodala rychle a ještě objednala pití, než překvapená servírka stihla odejít.


Oba si nadšeně povídali o jídle, ale i o jiných věcech, takže Eunhee neměla nejmenší ponětí, že se jí vybil telefon.





Seděla jsem přilepená na zdi v chodbě. Pažemi jsem si objímala nohy, které jsem měla přitažené k tělu, i když to bolelo. Čelem jsem se opírala o kolena a třásla jsem se strachy.

Nehodlala jsem se pohnout ani o kousek. Věděla jsem, že venku by to mohlo být nebezpečnější, ale do obýváku jsem se také vrátit nechtěla. Ozvalo se zoufalé prudké zaklepání, až jsem sebou trhla.
Jenže já se nedokázala pohnout. Nakonec jsem se ke dveřím musela doplazit. Rána po úderu židle mě pěkně bolela. A to ani nemluvím o té po kulce. Odemkla jsem dveře, ale opět se zhroutila k zemi.

Dveře se otevřely a pak už jsem jen cítila silné paže kolem mého, najednou tak malého, těla.
Bylo hloupé volat, ale nic jiného mi nezbývalo. Krom Eunhee jsem nikoho jiného neměla. Teta byla moc daleko. Navíc by se mi stejně asi vysmála.


"Už je dobře. Jsem tady!" Slyšela jsem jeho něžný sametový hlas.

Až v ten moment mi došlo, že brečím. A to ne zrovna potichu. Ale on měl nade mnou zvláštní moc. Jak jsem tak cítila jeho vůni, poslouchala jeho konejšivý hlas a poslouchala tlukot jeho srdce, pomalu jsem se začínala uklidňovat.

"V obýváku….krabice….krysa…..mrtvá." Začala jsem ze sebe koktat.


Youngjae v ten okamžik ztuhl. Chytil mě za paže a podíval se mi do očí.


"Zavoláme policii." Nebyla to sice otázka, ale i tak jsem přikývla. Otřel mi palci uslzené oči a jemně se usmál. I když jsem si všimla, jak moc musí přemáhat obavy.

Vyšetřovatelé přijeli asi do dvaceti minut. Byli to ti samý lidé, co byli za mnou i v nemocnici. Youngjae mi přehodil přes ramena svou bundu zatím, co jsem vyprávěla vyšetřovatelům, co se stalo. A stálo mě to spoustu síly.
Když si vyšetřovatelé odnesli celou tu hrůzu i se vzkazem pryč, zhroutila jsem se do židle a skryla obličej do dlaní.


"Kde je vůbec Eunhee?" Youngjae se posadil vedle mě a posunul přede mě sklenici vody a léky na bolest.
"Já nevím. Když jsem se jí snažila dovolat, byla nedostupná. Asi se jí vybil telefon." Povzdechla jsem si a pohlédla na sklenici.
"Nejsi tu v bezpečí." Nespouštěl ze mě svůj ustaraný pohled.
"Nebezpečný bylo už to, že jsem tě sem zavolala. Co když za tohle může ten stejnej člověk?" Vyřkla jsem otázku, která mi už hodnou chvíli visela na jazyku.

"Neměla bys tu dnes zůstávat." Sledoval mě, jak zapíjím léky. Trpce jsem se pousmála.
"Tohle je můj domov. Nemám kam jinam jít" Prstem jsem objížděla okraj sklenice.
"Vezmi si pár věcí, které potřebuješ." Rozkázal mi.
Věděla jsem, že mu nemůžu odporovat. Sama jsem byla vyděšená už jen z myšlenky, že bych tu dnes musela spát.
"Tak běž. Zkusím zavolat Daehyunovi, jestli náhodou není Eunhee s ním." Usmál se.


"Nevezeš mě do hotelu, nebo k vám do dormu, že ne?" Zeptala jsem se váhavě, když mě vezl autem setmělým Soulem.
Uchechtl se, ale neodpověděl mi.

Eunhee byla samozřejmě s Daehyunem. A taky začala hrozně vyšilovat, když zjistila, co se mi stalo.
Podle toho, co Youngjae říkal, se ale zdálo, že jí Dae uklidnil. Za což jsem mu byla vážně vděčná.
Youngjae odbočil do ulice s rodinnými domy a já jen nechápavě naklonila hlavu na stranu. Zastavil před jedním z nich a vystoupil. Pak pomohl ven i mě. Stále se mi třásla kolena. Takže mě cestou k domu podpíral.

"Tohle je to nejbezpečnější místo, co znám" Usmál se a zazvonil. Chvíli bylo ticho, než se v chodbě rozsvítila světla a dveře otevřela menší žena, která mi až moc připomínala Youngjaeho.

"Tak jsme tady mami." Usmál se zářivě.
Zamrkala jsem jednou a pak znovu a znovu.


"Omo Youngjae. Jsem ráda, že jste to zvládli v pořádku." Usmála se na něj a pak se podívala na mě.
"Pojď dál zlatíčko. Tady budeš v bezpečí." Chytila mě za paži.
Zmohla jsem se jen na tiché dobrý večer a na kývnutí. Youngjae nás tiše následoval dovnitř.
"Připravila jsem ti místo na spaní." Usmála se na mě a pak se otočila na svého syna.
"Zůstaneš tu?" Zeptala se ho, ale Youngjae jen zavrtěl hlavou.
"To je dobře, protože bude spát ve tvém pokoji." Zasmála se hlasitě.
I smích měla hodně podobný jako on.
"Mami." Zasmál se Youngjae.


"No nic. Půjdu ti udělat něco malého k jídlu, určitě po tom zážitku musíš mít hlad." Stiskla mi jemně rameno, než zmizela kamsi do domu.
Lehce jsem se na Youngjaeho zamračila. Mohl mi říct, kam mě chce vzít. Aspoň bych si vzala něco lepšího na sebe.
"Promiň, ale nedala jsi mi na výběr." Zakřenil na mě s takovým tím rošťáckým úsměvem.
Pravda. Asi bych zdrhla, kdyby mi to řekl. Nevím, jak to dělal, ale pokaždé s přehledem odhadl, co se mi honí hlavou.
Odfrkla jsem si, ale i tak se na něj usmála.


Chytil pramen vlasů, který se mi vyvlíkl z culík a zastrčil mi jej něžně za ucho.
"Dobrou noc." Zašeptal a mě došlo, že si až moc prohlíží můj obličej. Tváře mi zrůžověly a pohled jsem sklopila k zemi.

"Dobrou"


Když se za ním zavřely dveře, znervózněla jsem. Neznala jsem to tu a byla jsem si jistá, že se tu rychle ztratím. S mým tří pokojovým bytem se to nedalo vůbec srovnávat. A navíc jsem se tu nechtěla procházet, jako by mi to tu patřilo. Tak jsem tam jen tak stála jako trubka, pevně svírajíc popruh tašky.


"Už odešel? A s mámou se ani nerozloučil." Nakoukla do chodby Paní Yoo.
"Tak pojď zlatíčko, ať ti to nevystydne. Youngjaeho tatínek dorazí asi do pár minut, ale klidně můžeme začít bez něj." Chytila mě za ruku a vedla mě krásným domem, o kterém se mi nikdy ani nezdálo. Ze všech koutů to tu na mě křičelo, rodina. Tu, kterou já nikdy neměla.


"To by bylo nezdvořilé. Nevadí mi počkat." Pousmála jsem se stydlivě.
"Tak dobrá. Napřed tě tedy vezmu do pokoje, aby sis tam mohla dát své věci." Usmála se a vedla mě chodbou plnou fotografií.
Na některých byl Youngjae i se svým bráškou. Zastavila jsem se před rodinnou fotografií a usmála se na malého Youngjaeho.
"Byl to malý nezbeda. A pořád je. Asi to má po otci." Zastavila se vedle mě.


"V tom tkví jeho kouzlo." Zašeptala jsem.

Dovedla mě až ke dveřím vprostřed chodby a otevřela dveře.
"Tohle byl...nebo tedy je, Youngjaeho pokoj. Ale moc tu nebývá. I tak ho udržuji, kdyby se mu zastesklo a chtěl spát doma." Vešla dovnitř a já hned za ní.


Byl to menší útulný pokoj s postelí pod oknem. A působilo to, jako by ho nikdy neopustil.
"Je dobře, že jsi tady. Bylo tu poslední dobou nějak prázdno." Pousmála se s lehkou nostalgií ve tváři.
Chtěla jsem jí na to něco říct, ale v tom momentě klaply hlasitě vchodové dveře. Odložila jsem tašku poblíž postele a následovala Paní Yoo tiše z pokoje.

"Yeobo. Máme návštěvu." Zvolala Paní Yoo nadšeně.


Usmála jsem se a lehce začervenala. Jen jsem doufala, že nevypadám jako angorák po tom, co jsem dneska tak brečela.
Dřív než na to Pan Yoo stihl vůbec odpovědět, jsme s Paní Yoo vešly do chodby.
"Dobrý večer. Jmenuji se Park Jimin. A moc se omlouvám, že takhle otravuji." Uklonila jsem se hluboko.


"Tomu říkám návštěva." Zasmál se Pan Yoo a nechal mě tak v rozpacích.
"Bylo to vynikající Paní Yoo." Usmála jsem se, když jsem dojedla.
"Ale prosím tě, to nic není." Usmála se pyšně. Očividně jí to zalichotilo. Zvedla se, aby nádobí odnesla, ale já si ihned stoupla a zastavila jí tím, že jsem položila ruku na její paži.


"Já to udělám Paní Yoo. Sedněte si a trochu si odpočiňte." Usmála jsem se na ní zářivě a vzala jí nádobí z ruky. Když jsem nádobí domyla, bylo už pěkně pozdě. Paní Yoo mi ukázala, kde je koupelna a než se se mnou rozloučila, dala mi na čelo letmý ale vřelý polibek. Úplně mě to vykolejilo. Na takové zacházení jsem nebyla zvyklá. Možná i proto, že si svou rodinu nepamatuji. S povzdechem jsem za sebou zavřela dveře od pokoje.


Cítila jsem se jako nová, po krátké sprše, kterou jsem si dala. Nechtěla jsem plýtvat vodou v cizím domě. Na to jsem byla až moc slušně vychovaná. Přešla jsem k psacímu stolu a usmála se na jednu z Youngjaeho školních fotografií. Přemýšlela jsem, a tak trochu jsem Youngjaemu i záviděla.


Usínala jsem s myšlenkou, jaké by asi bylo, mít rodinu, jako byla ta jeho.


I když se mi spalo dobře. Tedy až moc dobře, protože ze všude okolo jsem mohla cítit Youngjaeho vůni. Připadala jsem si jako feťák v opiovém doupěti. Ale i když se mi spalo krásně, a po dlouhé době bez nočních můr, vstala jsem celkem brzy. Chtěla jsem nějak oplatit jeho rodičům za jejich pohostinnost.
Vloudila jsem se tedy do kuchyně a zběžně si prohlédla vše, z čeho by se dalo vařit. Svázala jsem si vlasy do drdolu a dala se do práce.


Když už bylo prakticky vše přichystané, jako na zavolanou přišla Paní Yoo.


"Omo, zlatíčko. To jsi nemusela." Překvapeně si prohlížela jídlem zaplněný stůl.


"Ale musela. A vy jste měla déle spát." Věnovala jsem jí rozzářený úsměv.


Když přišel i Pan Yoo, dali jsme se do jídla. Nikdy jsem se netajila svou láskou k vaření, ale doufala jsem, že i jim mé jídlo bude chutnat.

Chvíli bylo ticho. Až mě to začalo děsit.


"Woah!" Vydechl najednou Pan Yoo a úplně mě tím vyděsil, až jsem sebou trhla.

"Je to vynikající. Nechtěl by si tě můj syn vzít?"



Málem jsem se v tu chvíli udusila.



[ Pokračování příště~ ^^ ]
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jaera Jaera | Web | 29. června 2016 v 10:33 | Reagovat

Hahááá, to jsem čekala, že tě odveze k rodičům... nebo prostě někomu známému :)
A nemůžu si pomoct, ale dneska poprvé v životě mě napadlo, že když maminka je Yoo, tak tatínek by měl být Hele :D :D :D Ok, hrabe mi :)
Skvělý to bylo, jsem zvědavá, jak to bude dál :) :-D  :-D

2 Hatachi Hatachi | Web | 29. června 2016 v 18:25 | Reagovat

Tak ke svojí rodině, jo? Tak to už bude asi vážné. No škoda, že jí při odchodu nedal Jae polibek na dobrou noc...
A konečně i Dae získal skvělého kamaráda, teda kamarádku, se kterou se může bez ostychu bavit o svém milovaném jídle...
Moc se těšim na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama