Fantastic Baby - 12.Japan…

26. června 2016 v 0:57 | ~Tokki~ |  Fantastic Baby [ ON-Going ]


Druhý koncert už byl trošku míň zajímavý, protože nejvíc článků se samozřejmě psalo o tom prvním. Noviny hýřily titulky s našimi fotkami. Musím říct, že mi to tam vážně slušelo. A nejen mě, přirozeně. Prohlížela jsem si novinky na svém novém stroji, který jsem si pořídila. Nechápu, proč všichni z těch tabletů tak nadělají. V celku je to nic moc.
"Na co koukáš?" Nahlédl mi Seunghyun pod ruce. Zrovna jsme mířili na letiště. Jako dvě nejdůležitější skupiny, jsme letěli s předstihem. A protože jsem od posledního setkaní s matkou, stále docela mimo, vážně jsem byla pod drobnohledem. Mimo tak, že jsem nevydávala ani hlásku, krom zpěvu. No snad si nemysleli, že bych si někde chtěla podřezat žíly. To opravdu ne. Ale možná bych aspoň omdlela. Zatím jsem ani nestihla plakat, jak moc dobře mě hlídali. A pro jistotu jsem ani nikdy nebyla sama se Seunghyunem. Ale no tak lidi! Trošku soukromí!


Před letištní halou bylo spoustu lidí a nebýt naší ochranky, která se s námi rozloučila, jakmile nás dovedla k odbavení, tak jsme ani nevešli dovnitř. Všude byli jak fanoušci, tak novináři. Čekali na nějakej žhavej pamlsek. Bohužel bych jim jeden v této chvíli mohla dopřát. Schoulila jsem se na sedadle první třídy a snažila se to všechno nějak dostat ven. Aspoň do chvíle, než vedle mě skočila Eun Jae. Vražedně jsem po ní střelila pohledem. Bylo úplně jasné, že zrovna s ní sedět nechci. Alespoň tady, v letadle plném lidí, by mi mohli dovolit být jen chvíli se Seunghyunem. Zazubila se na mě a zavrtěla se v sedadle.

Tohle bude ještě dlouhý let. Hlavně protože za námi seděla Sook Hee se Seung Rim a už teď se dožadovali zapnutí televize. Což jim samozřejmě letuška nechtěla dovolit. A protože byli neúprosní, viděla jsem, jak jí tiká oko. Málo kdo tohle vydrží. Asi nebyla z těch vyvolených. Otočila jsem se k okýnku a snažila se nevnímat, co na mě Eun Jae drmolí. Zase byla ukecaná jak parní lokomotiva. Ani se to nedalo poslouchat. A tohle byl zřejmě zákon. Asi mi nebylo souzeno být šťastná. Nebo mít alespoň dobrou náladu.

Přes uličku seděli Daesung se Seunghyunem. Takže moje pilule seděly co nejdál ode mě. Pilule na uklidnění: Balení obsahuje celého člověka. A před námi Seděla Yuna s Jiyongem. Youngbae to schytal asi nejhůře. Seděl sám. Tedy pokud nepočítám toho tlustého pána vedle něj. Ale doufejme, že mu to alespoň vynahradí, Dal! To byla Yunina sestra, která se prý neočekávaně objevila na prvním Family koncertě. Zřejmě mezi nimi přeskočila jiskra, což by znamenalo, že by konečně nehrál jen páté kolo u vozu. Co vím, tak je dokonce i ve stejném letadle, jako mi!

Let netrval tak dlouho, ale mě to připadalo, jako věčnost. Na letišti byli další fanoušci a novináři, což mě absolutně nepřekvapovalo. Vzala jsem si na oči brýle a s trpkým výrazem nastoupila do připraveného auta. Bydleli jsme v krásném tokijském hotelu. Teda alespoň mě tak připadal. Docela mě příjemně překvapilo, že Seunghyun seděl vedle mě. Nenápadně jsem se k němu posunula blíž. Potřebovala jsem cítit, že je vedle mě. Youngbae se zase upřímně radoval, že je tu Dal také. Přesně jak jsem předpokládala.

Seunghyun mě celou cestu držel za ruku a sledoval mě svým zamračeným výrazem. Bůh ví, jak jsem mu strašně chtěla tu vrásku z čela smazat. I kdybych mu třeba měla dát pusu přede všemi. U hotelu bylo také spoustu lidí, takže jsem se ho musela pustit. Nebo jsem spíše chtěla. Teď jsem nikomu nechtěla vysvětlovat své city, když jsem měla trošku jiné starosti. Pokoje byly rozděleny následovně…

Dal, měla samostatný pokoj, protože jsme ho rezervovaly později. Já jsem měla být na pokoji s Eun Jae. Nevím sice, kdo měl hlídat koho, ale to bylo asi fuk. Zřejmě naše vzájemné usměrňování prospěje všem. A Yuna byla společně se Sook Hee. Daesung bydlel s Jiyongem a Seung Ri s Youngbaem. A můj ochránce, Seunghyun, bydlel též sám. Takže jsem jistým způsobem doufala, že bych s ním alespoň na chvíli mohla být o samotě.

Na pokoji jsem se ihned odebrala do jedné z ložnic. Ty byly spojené jen menším obýváčkem a dveřmi do koupelny. Což bohatě stačilo. Svalila jsem se na postel a pozorovala mdlí bílý strop. Samozřejmě jsem se vracela ve vzpomínkách.




"Nevíš, kde by mohla být?" Mračil se Seunghyun. Celá jsem se chvěla a nebyla jsem schopná mu ani odpovědět. Měla jsem strach, že jí třeba srazilo auto. Pocit toho, že už bych jí nikdy nemusela vidět, byl ochromující. Nedokázala jsem si to ani představit. Vrtěla jsem hlavou. Takže první místo, kam jsme jí šli hledat, byl můj domov. Ten se už dávno za domov nepovažoval. Byla to spíše alkoholem provoněná skládka. Ani jsem ho nechtěla brát dovnitř. Bála jsem se, že by ho možný odpor mohl odradit. Jako to dělával mě.

Byla trošku úleva, když jsme jí našly spokojeně sedět na sedačce v obýváku. V ruce držela láhev Jacka Danielse. Už byla téměř prázdná. Ani nevím, kde na ni vzala, když neměla žádné peníze, ale v tu chvíli mi to vlastně bylo úplně jedno. Sesunula jsem se na zem přímo vedle křesla.

"Proč tohle děláš? Proč mi tohle děláš?" Sípala jsem a držela si ruku na srdci.

"A co jako?" Pohrdavě pohodila hlavou a téměř se sesunula podél opěradla, jak byla opilá. Vhánělo to slzy do očí.

"Proč jsi utekla?" Vyhrkla jsem naštvaně a praštila rukou o zem.

"Přivedla sis přítele, jo? To bych do tebe neřekla, je to docela fešák. Čekala jsem, že na někoho takového nikdy mít nebudeš." Frkla zhnuseně, jako bych byla jen kus smetí mezi dalším odpadem na špinavé zemi. Seunghyun se ke mně sehnul a podepřel mě, abych mohla vstát. Tvářil se tak hrozně naštvaně, že jsem to snad v životě neviděla.

"Neodbíhej od tématu. Proč jsi utekla? Proč mi tohle pořád děláš? Vždyť jsi moje máma!" Zakřičela jsem a z očí mi tekly slzy.

"Máma? Od kdy?" Zasmála se a zadívala se stranou.

"Jo aha. Od chvíle co mi tě někdo nechal před dveřmi. To mu musím poděkovat. Zničil mi život!" Vyprskla tak jedovatě. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezalo. Já byla odloženým dítětem. Od úplného začátku jsem byla sama a nikomu na mně nezáleželo. Neúspěšně jsem se snažila popadnout dech, ale jediné co jsem dokázala, byly bezmocné nádechy.

"Ten řetízek s modrou květinkou, co jsi měla na krku, mi alespoň do začátku dobře posloužil. Dostala jsem za něj pěknej balík." Frkla si a zvedla se. Pomalu se opile ke mně ploužila.

"Už mi nikdy nelez na oči!" Zvedla ruku a chtěla mě uhodit. Asi bych se i nechala, ale Seunghyun byl jiného názoru. Chytil ruku té ženy, kterou už nikdy nenazvu matkou, její ruku naštvaně zahodil, a vedl mě pryč. Od té chvíle jsem nepromluvila. Neměla jsem to zapotřebí. Bylo to totiž naprosto zbytečné!




Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Přemýšlela jsem, jestli někde opravdu jsou. Moji praví rodiče. A jestli ano, tak by mě zajímalo, proč mě dali pryč. To jsem byla vážně taková přítěž? Převlékla jsem se a vystrčila nos z pokoje. Eun Jae zrovna o něčem vášnivě diskutovala do telefonu. Zřejmě si zase vyměňovali s Daesungem nálepky. Nenápadně jsem se protáhla až k hlavním dveřím a i za ně. Přicupitala jsem k protějším dveřím a prudce zaklepala.

Seunghyun otevřel dveře. Bylo vidět, že zřejmě už stihl usnout, protože měl oči stále ospale zalepené. Ihned jsem mu vrazila do náruče. Ani jsem si to nechtěla moc rozmýšlet. Nezaváhal a ustoupil se mnou pár kroků, aby mohl zabouchnout dveře. Tolik se mi ulevilo, že jsem alespoň na chvíli mohla být jen s ním. Obtočil kolem mého těla své silné horké paže a přitiskl obličej k tomu mému.

"Arra" Opakoval šeptem něžně do mého ucha. Bylo to tak neuvěřitelně uklidňující, že se mi z toho začala podlamovat kolena. S ním jsem si nepřipadala tak sama. Protože už jsem se nemohla udržet na nohou, a nevím, jak to vycítil, chytil mě do náruče a odnesl mě až ke své posteli, kam mě opatrně posadil. S dětinsky svraštělou tváří, plnou bolesti, jsem na něj hleděla. Klekl si na zem přede mě a s hřejivým úsměvem si mě prohlížel. Až jsem měla chuť se na všechny ty ošklivé pocity vykašlat.

"Netrap se tím. Protože já tu pro tebe budu stále. Nikdy tě neopustím a budu tvou celou rodinou, když budeš chtít. A nikdy nedopustím, aby se ti něco stalo, nebo ti někdo ublížil." Držel mě pevně za ruce, které jsem měla bezmocně složené v klíně. Nedokázala jsem uvěřit tomu, co právě říkal.

Opravdu ke mně tohle cítil? Protože i já už nedokázala ovládat to, že v jeho přítomnosti je on ten jediný, na koho se dívám. Rozklepaně jsem pootevřela ústa. Chtěla jsem mu říct, že jsem na tom úplně stejně, ale asi jsem to ještě nedokázala. Prostě to nešlo. Pomalu si sedl vedle mě a pohladil něžně mou tvář. To teplo, které jeho ruka vyzařovala, tedy celé jeho tělo, mě vážně uklidňovalo. Tak nějak mě naplňovalo tou pohodou, kterou by mi zřejmě měla dát rodina. Ano, on byl má rodina. A to už vážně dlouho.

S ním jsem na všechno dokázala zapomenout. A vážně jsem mu byla vděčná, že tu pro mě byl, kdykoli jsem ho potřebovala. Ani vlastně nevím, jak bych mu to všechno měla vrátit. Nejsem si úplně jistá, jestli má láska k němu, bude stačit. Ale musela jsem doufat, protože jsem nevěděla, co cennějšího bych mu dala, než bylo mé srdce.


"Ty jsi nám utekla!" Zamračila se na mě Yuna ihned, co jsme přišli se Seunghyunem do restaurace. Byla to jedna z těch soukromých, takže jsme vlastně seděli úplně sami. Což jsem i uvítala.

"Mianhae." Pípla jsem a částečně se schovala za Seunghyuna. Možná i proto, že jsme se drželi za ruce. Nerada, bych se prozradila, ale zase jsem si ten pocit chtěla ještě chvíli vychutnat.

"Nech jí chvíli vydechnout, sestřičko." Dloubla jí Dal pod žebra. Jéje. Asi proto, že byla o tři roky starší, než já a chytřejší, než my všechny dohromady, už musela něco tušit. Ani bych se nedivila, kdyby to věděla stoprocentně. Musím říct, že byla doopravdy moc krásná. Nebyla sice moc vysoká, ale určitě byla vyšší, než Yuna. Měla takovou zvláštní jiskru v očích, což jen podtrhovaly její dlouhé krásné vlasy přírodní barvy, vlnité na koncích. Eun Jae téměř vyprskla jídlo z pusy, stejně tak jí následovala Sook Hee. Zřejmě jim došlo, že už nejsou jediné, kdo může dostat vynadáno. Jiyong si nás chvíli prohlížel a pak se zvedl. Obešel nás a vyprskl smíchy. No jo, tak jsem se ho nedokázala pustit. Tak strašně jsem se cítila sama, že každá možná chvíle v jeho společnosti mi byla dokonalou myšlenkou na den, kdy budu mít svou vlastní rodinu. Kdyby to opravdu bylo s ním, jak mi sliboval, tak bych byla samozřejmě o to šťastnější. Tak trošku jsem ale myslela, že na to první přijde vtěrka Maknae.

"Oho! To už je na vážno." Dělal si z toho srandu hned Daesung. Zvedl se ze židle a vypl hruď. Vypadal, jako nějaký bankovní úředník 90 let. Plus to, že si dal pod nos salátový knír. To mu ale tedy nepřidávalo, naopak se tak stal terčem smíchu všech přítomných. Mám dokonce pocit, že Eun Jae vyprskla obsah svých úst doprostřed stolu mezi okrasné květiny. Ale radši jsem nic neříkala. Seunghyun mě dovedl k jednomu z posledních volných míst u stolu. Sám se posadil vedle mě a stále mě nepouštěl.

Jako bych mu snad mohla nějak utéct. Tuhle hranici už jsme dávno přešli. Teď už se mě jen tak lehko nezbaví. Volnou rukou jsem se dloubala v jídle. I když byla má nálada o něco lepší, Ještě stále se mi nevrátila chuť k jídlu. Seunghyun káravý pohled se ale nedal ignorovat, takže jsem sem tam nějaké to sousto snědla. Vždycky tak následovala pochvala v podobě pohlazení po ruce. Napadlo mě, jestli bych dostala pusu, kdybych to snědla všechno. Doufala jsem, že tento klid na duši se mě už teď bude držet stále. Stejně jako ta hřejivá ruka kluka, o které bych nikdy ani nesnila. A možná snad jednou, Najdu mír i pro své srdce, které neplním rodinou pohodou. Snad bych mohla doufat, že bych mohla spatřit své pravé rodiče. Zjistit, kdo doopravdy jsem, protože teď jsem byla vážně na pochybách.

Všichni se vážně dobře bavili. Já si vyměňovala se Seunghyunem pohledy. Ty mé byly nesmělé. A ty jeho zas čisté, jako pramen horské říčky. Yuna očividně propadla kouzlu, které Jiyong vyzařoval. Myslím, že mezi nimi musí stoprocentně něco být. Ale budu radši, když mi to řekne sama, než abych vyzvídala. Sook Hee a Seung Ri, to byla taková ta dětská láska. Spíše si hodně povídali, a očividně měli o čem. Byli čistí, jako právě napadlý sníh. Až člověka zaráželo, jak umějí být k sobě milý.

Dokonce jsem zahlédla i Daesungovi pátravé pohledy. Občas si nenápadně prohlížel Eun Jaeninu tvář a věřil, že ho nikdo nevidí. A i ona měla své chvíle, kdy se po něm s neurčitostí ve tváři otáčela. Pro ni působil jako anděl. Všichni tady, byli nedosažitelní bohové, kteří sestoupili na zem. Proto mám stále pocit, že se jednou probudím a zjistím, že to všechno byl jen půvabně pohádkový, neskutečný sen.

Nakonec tu byl Youngbae, který nijak neskrýval své nadšení, že konečně pasuje do melodie hrací skříňky. Dal, se mu očividně líbila. A ani se mu popravdě nedivím. A byla jsem ráda. Všichni okolo mě byli tak šťastní. Takže, proč bych vlastně nemohla být i já? Konečně ze mě spadlo mé břímě a já mohla volně tančit po rozkvetlých loukách. Znova a znova opakovat: miluji tě, své lásce a nestydět se za to. A dělat radost všem, kteří by jí ode mě mohli potřebovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 26. června 2016 v 13:00 | Reagovat

Je mi strašně líto, že se takhle blbě dozvěděla o tom, že je nalezenec. Ale snad se vše v dobré obrátí.
Těšim se na další díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama