Blind for you - 5 Part

20. prosince 2016 v 14:50 | ~Tokki~ |  Blind for you [ ON-Going ]




5. Life is like choco



"Co jsem to slyšela? Tak seznámení s rodiči, jo?!" Eunhee se na mě culila zpoza hrnku s kávou, ze kterého se hned napila.
"Achjo. Mohla jsem vědět, že to bude to první, co řekneš." Povzdechla jsem si a plácla se do čela.
"No a co jsi jako čekala, že řeknu?" Zasmála se mému otrávenému výrazu.
"No čekala jsem, že se třeba zeptáš, jestli jsem v pořádku. A místo toho už mi tu plánuješ veselku." Zabručela jsem a usrkla ze svého hrnku kávy.
"Už slyším vyzvánět svatební zvony!" Zanotovala nadšeně.
"O tom jsem se ale bavit nepřišla." Nafoukla jsem naštvaně tváře a pak zvážněla.



Eunhee pochopila, že sranda skončila a mírně naklonila hlavu na stranu. Věděla moc dobře, že bych jí do práce nepřišla navštívit, kdybych nechtěla řešit něco důležitého.
"Ten včerejšek mě pořádně vyděsil." Začala jsem a hrála si s okrajem hrnku.
"To nejsi sama zlato." Slyšela jsem tichý povzdech.
"A vím, že teď, když je tohle všechno čerstvé, se o mě budou ještě chvíli média zajímat." Mluvila jsem dál, ale nedokázala jsem se na ní podívat. Věděla jsem, že bude naštvaná, až jí řeknu, co mi nabýdl ředitel TsEnt. A že na mě možná i vybuchne, proč jsem jí to neřekla hned. Ale já jí to teď musela říct. Dokud jsem měla tak strašný strach, že by tohle mohla být jediná možnost, aby se podobná věc, jako včera, už neopakovala.

"Ale Přiznejme si, že to dlouho trvat nebude. Lidi zapomínají. A možná i kluci na nás jednou zapomenou." Zamumlala jsem tu poslední větu, protože mě to děsilo možná víc, než mrtvá krysa v krabici.
"Ale je tu možnost, jak by na mě. ...ne...na nás. ..zapomenout nemusel už nikdo." Vzhlédla jsem a nemohl mi ujít její přemýšlivý výraz se staženým obočím.
"Ředitel TsEnt mi dal smlouvu s odškodněním na podepsání. Ale já to nemohla přijmout." Na kratou chvíli jsem se odmlčela a čekala na její reakci.

"Ty ses zbláznila? Víš kolik to mohlo být peněz?!" Vyštěkla na mě, až se po nás ostatní lidi v kavárně začali otáčet. Přešla jsem to bez komentáře a přešla k jádru věci. "A on mi místo toho nabídl, že zaplatí výdaje okolo mého pobytu v nemocnici, když se ty a já přidáme ke společnosti." Vyhrkla jsem ze sebe rychle, protože má odvaha mizela jak pára nad hrncem.
Eunhee na mě zamrkala. A pak znovu a ještě jednou. Ústa měla otevřená dokořán. Bylo to pro ní asi tak stejně neuvěřitelný, jako když to sdělil mě. Byla jsem připravena téměř na jakoukoliv reakci, ale ona udělala něco, s čím bych ani ve snu nepočítala. Začala se hystericky smát.
"A kvůli tomu vypadáš, jak kdyby ses obhajovala u hlavního soudu?" Snažila se marně uklidnit.
Někdy jsem měla pocit, že je vážně jiné planety. Ale hlavně jsem tu její reakci vůbec nepochopila. Herectví jsme nestudovaly pro nic za nic. Neměla jsem sice tušení, kam chce po škole jít, ale tohle bylo hodně důležité rozhodnutí.
"Hele tu nabídku si dostala hlavně ty. A ať už se rozhodneš jakkoli, budu stát za tebou." Usmála se vítězně, protože konečně taky řekla něco chytrýho.

Nevěděla jsem, co jí na to říct, protože u mě sice převažovalo ano, ale z velké části, z čiště osobních důvodů.
"Navíc. Kdy se ti poštěstí pracovat ve stejný společnosti jako láska tvého života?!" Zakřenila se ještě víc a dopila kafe.
"Počkej. ..V TS pracuje kuře?" Rýpla jsem si do ní.
"Moc dobře víš o kom mluvím." Protočila panenky.
Jo věděla jsem to. A to byl ten můj osobní důvod. Nechtěla jsem o Youngjaeho přijít. Ale zase jsem věděla, že o to tady nejde. Jde o naší budoucnost. Tady šlo o všechno a ne jen o kluky. A ona mi tímhle potvrdila, že to cítí stejně.
No jo...to moje duševní dvojče.



Hned za pár dní jsme vyrazily do TsEnt s naší odpovědí. Nervózně jsem se třásla. Ale bylo mi o něco lépe, protože jsem věděla, že tu kluci nejsou. Odjeli do Japonska na pár dní.
Aspoň jsem měla dostatek času na rozmyšlenou. Vůbec jsem nevěděla, jak to říct Youngjaemu. A chtěla jsem, aby se to dozvěděl ode mě. Napadlo mě dokonce, že bych mu to mohla zavolat, jelikož hned po jeho návratu bude ta tisková konference.
"Abys nedostala infarkt." Uchechtla se Eunhee a položila mi ruku na třesoucí se koleno. Hypnotizovala jsem dveře do kanceláře a nervózně si žvýkala vnitřek tváře.


V hlavě jsem si stále opakovala ta čtyři slova: Power, wisdom, patience and innovation.
A to i po té, co jsme z pracovny odešly. Bylo to zvláštní, ale najednou jsem se cítila skvěle a plná energie.
Najednou jsem měla potřebu to Youngjaemu všechno říct. Eunhee dnes spala u mě. Od toho incidentu s balíčkem se ode mě nehnula. Sama otvírala všechnu poštu jako první a teprve když to ona schválila, mohla jsem to převzít. Také už jsem všechnu tu korespondenci přesunula do místnosti, kde jsem původně měla zásoby.
Aspoň tak Eunhee měla v obýváku pohodlí. Popřála jsem jí Dobrou noc trochu dřív a zavřela se v pokoji. Zřejmě jí to přišlo divný, ale mě to bylo jedno.

Už před tím jsem Youngjaemu napsala, že mu potřebuju říct něco důležitého. A když mi přišla zpráva, že mi za 5 minut zavolá, musela jsem se rychle schovat. Nechtěla jsem, aby nás Eunhee poslouchala. Pro mě tahle chvíle byla dost důležitá a osobní.
Lehla jsem si na postel a sledovala telefon. Věděla jsem, že na břiše dlouho ležet nevydržím, ale on mě přece neuvidí, tak to nevadilo.

Když se ale na telefonu rozblikalo Youngjaeho číslo a žádost o video hovor, úplně mi zatrnulo. Najednou jsem začala ztrácet odvahu. Pár vteřin jsem si dokonce rozmýšlela, jestli to mám vůbec zvednout. Rychle jsem si strčila neposedný pramen vlasů za ucho a hovor zvedla.

Youngjae ležel na posteli stejně jako já. Rukou si podpíral hlavu a s únavou v očích se na mě usmíval.
"Ahoj~" Pozdravil mě ochraptělým hlasem. Musel být po koncertě unavený. Takže jsem si začala připadat provinile, že ho prostě nenechám radši spát a nepočkám s tím, až se vrátí.
"Ahoj~" Zamumlala jsem a tváře mi lehce zrůžověly nad tím tónem jeho hlasu, který mi poslal jiskřivý mráz od hlavy až po konečky prstů u nohou.
Se svraštělým obočím se přiblížil k obrazovce telefonu.
"Víš, že bys neměla ležet na břiše." Zavrtěl hlavou, než se vrátil do původní pozice.
"Já vím. Ale nepočítala jsem, že tě napadne videohovor. Už jsem si plánovala, jak se budu převalovat po posteli." Zasmála jsem se a v duchu si říkala: A neviděl bys, jak strašně jsem nervózní.
Youngjae se rozesmál, protože jsem chtěla názorně předvést, co jsem chtěla dělat, a telefon mi málem spadl z postele. Chytila jsem ho v poslední chvíli a visela tak z ní dolů.
"Kalamitní jako vždy." Obdařil mě pobaveným výrazem ve tváři, až jsem se začervenala.
Nevěděla jsem, co mu na to odpovědět, tak jsem se jen vysápala zpět na postel a opřela se o její čelo, abych se vyvarovala dalším hloupostem.


"Tak co jsi mi chtěla říct?" Zeptal se když jsem byla pohodlně usazena a s rukou před pusou si zývl.
"Jestli jsi unavený, tak to necháme být. Může to počkat, až se vrátíš." Snažila jsem se z toho nějak vymluvit.
Moje sebevědomí vyletělo oknem a já viděla jeho únavu jako skvělou příležitost. Nervózně jsem si kousla do spodního rtu. Podíval se na mě totiž tím pohledem, kdy jsem měla pocit, že mi vidí až na dno žaludku. Povzdechla jsem si a sklopila pohled.
"Dostaly jsme s Eunhee pracovní nabídku." Vyhrkla jsem.
"To je přece úžasný ne?" Úplně jsem viděla, jak povytáhl obočí, ale já se na něj nemohla hned podívat. Hlavně, protože toho bylo víc.


"Ve vaší společnosti…." Ta slova jsem prakticky zamumlala.
Po těch slovech bylo ticho. Začala jsem mít obavy. Muselo to být špatné znamení.
"Dneska jsme to byly s Eunhee potvrdit. Já jsem totiž odmítla to vyrovnání za záchranu tvého života. Nemohla jsem ty peníze přijmout. Prostě to nešlo. A ředitel mi nabídl tuhle možnost a já. …" Kotala jsem ze sebe.
"Zastav, zastav než se zalkneš." Uslyšela jsem jeho pobavený hlas. Až v tu chvíli jsem si dovolila se na něj podívat.
Usmíval se a vůbec nevypadal na to, že by ho to rozhodilo. Až jsem začala uvažovat, jestli to náhodou celou dobu nevěděl.
Svezla jsem se na posteli a převalila se na zdravý bok.
"Chtěla jsem ti to říct jako prvnímu. A dřív, než by ses to dozvěděl jinak." Povzdechla jsem si znovu a snažila se uklidnit to rychle tlukoucí srdce.

"Ani nevíš, jakou mám radost. Udělala jsi dobře, že jsi to vzala. Já bych to udělal stejně. A máš pravdu. Než bych se vrátil, už by mi to hlásila slepičí prdel Daehyun." Zasmál se a na chvíli zabořil obličej do peřiny, až mu koukaly jen oči.
Tuhle reakci jsem vážně nečekala. Vlastně jsem nad jeho kladnými reakcemi ani nepřemýšlela. Takže mi tím trochu sebral vítr z plachet.

"Těšíš se?" Zamumlal do peřiny a oči se mu pomalu zavíraly.


"Ani nevíš jak!" Usmála jsem se zářivě.
Hlavně jsem se ale těšila na to, že mu budu pořád nablízku….


Tiskovka bohužel vůbec neproběhla podle plánu. Nějak se provalil ten incident s mrtvou krysou. Musela jsem se hodně držet. Bylo mi zle jen z té vzpomínky. Úplně jsem oněměla. Takže to ve finále dopadlo tak, že mě museli odvést pryč.
Takže to moc veřejnost asi neuklidní. Ale to bylo to nejhorší, co se stalo. Pak už to bylo jen lepší.
Podepsaly jsme s Eunhee smlouvu.


Měla jsem pocit, že se konečně vše začíná zase obracet k lepšímu. A doufala jsem, že to tak dlouho zůstane.
"To se musí oslavit!" Zajásal nadšeně Zelo s rukama ve vzduchu. Takže vypadal ještě vyšší, než byl.
"Tak zajdeme někam na jídlo." Přemýšlel na hlas Yongguk.
"Kuře!" Vyhrkli ti dva blázni unisono.
"Ne!~" Okřikl je Himchan a oba popotáhly zklamáním.
"Co takhle samgyeopsal?" Zeptal se Jongup a ukázal nám tak, že je vlastně vůbec v místnosti.
Zatím, co se ostatní dohadovali, co se půjde jíst, a Himchan se snažil přesvědčit Daehyuna a Eunhee, že kuře fakt není zrovna nejlepší způsob oslavy, ke mě přišel Youngjae. Stála jsem stranou a jen všechny sledovala.
"Cítíš se na to?" Zeptal se mě s obavami v očích.


Bylo od něj milé, že měl o mě takový strach. Hlavně po tom, co se stalo na té konferenci. Konečky jeho prstů se dotkly hřbetu mé ruky a mnou projel mráz. Byl to až moc krásný pocit. A chtěla jsem jsem se štípnout, jestli se mi to náhodou nezdá.

"Nejsem z cukru Youngjae." Usmála jsem se na něj, ale jediné, na co jsem myslela, byl dotek jeho ruky na té mé.










[ Pokračování příště~~ ^^]
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JaeRa JaeRa | Web | 20. prosince 2016 v 15:50 | Reagovat

Huaaaaa.... dalsi dilek! Ze to byka ake dlouha doba :)
Uzasny to bylo!

2 Hatachi Hatachi | Web | 25. prosince 2016 v 20:51 | Reagovat

Moc hezký díl. Jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl a tajně doufam, že bude o něco málo dřív...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama